|
| |
|
|
Právo na respektování soukromého a rodinného života
Králová, Tereza ; Honusková, Věra (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
(PRÁVO NA RESPEKTOVÁNÍ SOUKROMÉHO A RODINNÉHO ŽIVOTA) Tato diplomová práce, nazvaná Právo na respektování soukromého a rodinného života, měla jako hlavní vytyčený cíl analyzovat vývoj otázky práva na respektování soukromého a rodinného života u registrovaných partnerů. Téma diplomové práce jsem musela omezit právě na registrované partnery z toho důvodu, že rozsah práva na respektování soukromého a rodinného života jako takového je tak široký, že by jej nebylo možné pojmout prostou diplomovou prací. Hlavní důraz této diplomové práce je kladen na úpravu obsaženou v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ostatní úprava je zmíněna pouze okrajově. Diplomová práce je členěna do 4 kapitol, dále obsahuje úvod, závěr, seznam zkratek, seznam literatury a český a anglický abstrakt. Hlavním těžištěm této diplomové práce je kapitola třetí, která se věnuje právu na respektování soukromého a rodinného života u registrovaných partnerů upravenému článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a související judikatuře. Kapitola první pojednává o právu na respektování soukromého a rodinného života jako o jednom ze základních lidských práv, charakterizuje mezinárodněprávní ochranu lidských práv a právní úpravu lidských práv. Kapitola druhá stanoví základní vlastnosti...
|
|
|
Zákaz mučení v mezinárodním právu ve světle proměn mezinárodních hrozeb
Novotný, Tomáš ; Honusková, Věra (vedoucí práce) ; Hýbnerová, Stanislava (oponent)
Cílem této diplomové práce je poskytnout detailní náhled na otázku, jak je absolutní zákaz mučení reflektován v praxi států. De iure je absolutní povaha zákazu mučení nezpochybnitelná. Nicméně situace de facto je více komplikovaná. Státy jsou velmi vynalézavé v hledání cest jak obcházet absolutní zákaz mučení. Jejich ospravedlnění pro tyty kroky může mít jména jako diplomatické záruky, transporty k výslechu do třetích zemí, interpretace definice mučení apod. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce rozsahu této práce jsem zvolil přístupy těch států, které považuji za nejvíce znepokojivé, a to i vzhledem k významu těchto států v mezinárodním společenství. Zaměřil jsme se na vybrané evropské státy, Spojené státy americké a stát Izrael. Všechny příklady potvrzují téma této práce, ačkoliv v odlišných kontextech. Práce se skládá ze tří kapitol. Kapitola první se zabývá právním zakotvením zákazu mučení. Kapitola druhá potvrzuje absolutní zákaz mučení prostřednictvím judikatury Evropského soudu pro lidská práva v případech Chahal proti Spojenému království a Saadí proti Itálii. Kapitola třetí se pak věnuje samotné relativizaci absolutního zákazu mučení. Je rozčleněna do tří podkapitol. První podkapitola odhaluje znepokojivou ochotu německých soudů (a stejně tak i obyvatel Německa) v určitých případech...
|
|
| |
|
|
Úloha mezinárodních nevládních organizací při ochraně lidských práv
Andrlová, Kristýna ; Honusková, Věra (vedoucí práce) ; Hýbnerová, Stanislava (oponent)
Závěr Mezinárodní nevládní organizace představují na poli mezinárodního práva nový fenomén, jehož definice, formální postavení, ani úloha dosud nebyly dostačujícím způsobem zakotveny. To všechno ve světle stále sílících iniciativ občanského sektoru v otázkách veřejného zájmu, do nichž úprava vztahů mezi státy samotnými i mezi státy a občany zajisté patří. Je tedy přirozené, že do otázek upravených mezinárodním právem občanský sektor zasahuje. A to především do těch, jež se bytostně týkají jednotlivců a jejich základních práv. Tato práce si kladla za cíl odpovědět na otázky, jak se lidská práva a aktivity INGOs navzájem ovlivňují a zda je tento vliv natolik významný, že jeho důsledky mohou zasahovat nejen do vývoje lidských práv, ale i samotného mezinárodního práva. Pokud vezmeme v úvahu základní poslání i druhy aktivit lidskoprávních INGOs, je možné zobecnit, že činnost INGOs je zaměřena na dvě hlavní oblasti. První je ochrana obětí porušení lidských práv, na níž se soustřeďují organizace poskytující asistenční služby, druhou je prosazování lidských práv, jímž se zabývají znalostně a aktivisticky orientované organizace. Na formální úrovni je z důvodu nejednotné úpravy zobecnění složitější, z uvedeného je však možné vyvodit následující závěry. Mezinárodní nevládní organizace nejsou oprávněny uzavírat...
|
|
| |
|
|
Mezinárodněprávní aspekty násilí na ženách
Minaříková, Martina ; Hýbnerová, Stanislava (vedoucí práce) ; Honusková, Věra (oponent)
- RESUMÉ Mezinárodněprávní aspekty násilí na ženách Hlavním cílem této diplomové práce je analyzovat základní právní úpravu zabývající se oblastí násilí na ženách a zmapovat vývoj této úpravy na úrovni regionální, ale i na úrovni celosvětového mezinárodního společenství. Vedlejším cílem této diplomové práce je zhodnotit možnou spojitost mezi násilím na ženách a náboženstvím. Násilí na ženách je stále se vyskytujícím problémem ve všech oblastech světa. Mimo úvodní a závěrečné kapitoly, se práce skládá z šesti hlavních kapitol. Kapitola první popisuje druhy násilí na ženách, jež jsou vymezeny Deklarací o odstranění násilí páchaného na ženách, z roku 1993. Deklarace definuje násilí na ženách jako "jakýkoli rodově podmíněný čin, který vede, anebo který by mohl vést k fyzické, sexuální či psychické újmě, anebo zranění žen, včetně vyhrožování těmito činy, zastrašováním anebo svévolnému omezování svobody, a to ve veřejném i soukromém životě." Kapitola druhá ukazuje několik oblastí, které jsou specifické pro násilí na ženách, a také představuje základní právní úpravy přijaté v každé z těchto oblastí. Mezi tyto oblasti se řadí mezinárodní humanitární právo, které zahrnuje Ženevské konvence a obecná oblast lidských práv zahrnující ženská práva. Do zmiňované obecné úpravy patří Úmluva o odstranění všech forem...
|
|
|
Kolektivní akce Rady bezpečnosti OSN na ochranu lidských práv
Chrtová, Michaela ; Bílková, Veronika (vedoucí práce) ; Honusková, Věra (oponent)
Tato diplomová práce Kolektivní akce Rady bezpečnosti OSN na ochranu lidských práv se, jak již název napovídá, zabývá kolektivními akcemi s mandátem Rady bezpečnosti OSN na ochranu lidských práv. Práce je dělena na úvod, závěr a čtyři kapitoly. V první kapitole je popsán systém ochrany lidských práv tak, jak byl nastaven po druhé světové válce v rámci nově vzniklé Organizace spojených národů. Kapitola se také zabývá kolektivními akcemi Rady bezpečnosti OSN obecně, ať již s použitím síly či bez použití síly, tj. jejich autorizací a možností opatření, která mohou být proti porušiteli v rámci systému OSN použita. Druhá kapitola se zabývá praktickým využitím kolektivních akcí v období studené války, tzn. od vzniku OSN do počátku 90. let 20. století. V tomto období byly autorizovány kolektivní akce mezinárodního společenství s mandátem Rady bezpečnosti OSN dvakrát, a to v případě Jihoafrické republiky jako reakce na politiku apartheidu a v případě Jižní Rhodesie, kde byly sankce použity jako reakce na jednostranné vyhlášení nezávislosti vlády bílé menšiny. Oba případy jsou v kapitole rozebrány. Následující kapitola se zabývá rozvojem lidskoprávních teorií po konci studené války. S koncem studené války dochází k posunu ve vnímání státní suverenity a lidské bezpečnosti, kdy dochází ke zvyšování důrazu na...
|
|
| |
|
|
Přičitatelnost jednání státu podle mezinárodního práva veřejného
Bruner, Tomáš ; Honusková, Věra (vedoucí práce) ; Faix, Martin (oponent)
Práce nejdříve popisuje historické proměny způsobu, jak přičítat jednání jednotlivce státu. Původní starověké pojetí kolektivní odpovědnosti bylo absolutní. Státu či pospolitosti byl tedy přičítán jakýkoli protiprávní čin jeho členů, poškozené společenství si mohlo zvolit, zdali bude vyžadovat a přijme reparaci, nebo se uchýlí k použití síly. Toto pojetí se změnilo ve vrcholném středověku a novověku. Došlo k subjektivizaci odpovědnosti, kdy byly mezinárodní vztahy vnímány jako meziosobní vztahy mezi panovníky. Protiprávní jednání soukromých osob pak nebylo panovníkům přičítáno a převládlo subjektivní pojetí odpovědnosti založené na zavinění panovníka, a to buď ve formě konání, nebo opomenutí, resp. nedbalosti. Přičitatelnost jednání panovníka státu se pak rozšířila i na přičitatelnost jednání státních orgánů. Od 19. století však docházelo ke zpětné objektivizaci odpovědnosti. Koncept diplomatické ochrany fakticky umožnil přičíst státu, že nezajistil ochranný standard zájmů cizince na svém území. Koncept náležité péče (due diligence) pak i v dalších oblastech určil, že lze státu přičíst, pokud dopustí, aby došlo k porušení práva. Zde ovšem zůstává sporné, zda je možné státu přičíst celkový následek protiprávního jednání, nebo pouze jeho část, neboť státu je přičitatelné jen to, že jednání nezabránil, nikoli...
|
host ::
RSS.