|
|
Vědomí a subjekt v Kritice čistého rozumu
Petříček, Vojtěch ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Vědomí, subjektivita, Já - ústřední problémy transcendentálního idealismu, jejichž originální řešení podal Immanuel Kant v Kritice čistého rozumu. Tato práce usiluje o výklad příslušných pasáží Kritiky a poukazuje na implikace, které z Kantovy epistemologie pro otázku subjektu plynou. Zvolená interpretace umožní formulovat minimalistické pojetí transcendentálního Já, jež je subjektem čistě epistemickým a zbaveným jakýchkoli empirických, tedy i psychologických, atributů. Jádrem transcendentálního subjektu je vědomí, které je zde chápáno zcela nesubstanciálně; vědomí, které je spíše svou vlastní aktivitou nežli jejím původcem či výsledkem a které ve svém vztahu k předmětu stanoví podmínku veškerého rozvažování s jeho formami.
|
|
|
Wittgenstein on Ethics and Religion
Vondrášek, Viktor ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Tato práce mapuje vývoj pojetí etiky a náboženství ve filosofii Ludwiga Wittgensteina. V této práci se snažím dokázat, že díky třem vlivům (čtením Stručného výkladu evangelia od Tolstého, čtením Druhů náboženské zkušenosti Williama Jamese a vlastní zkušeností z první světové války) se Wittgenstein rozhodl rozšířit téma svého prozatím logického spisu způsobem, který mu umožnil vyjádřit se k tématům etiky a náboženství. V tomto díle Wittgenstein odkazuje etiku a náboženství do kategorie diskurzů jejichž propozice nemají smysl. Na rozdíl od Vídeňského kroužku, který shledal tento výrok jako pozitivní a pozitivistický, si Wittgenstein myslí, že etika a náboženství význam mají, avšak ne teoretický. Jako takové sice nemohou přispět k pozitivnímu vědeckému poznání světa, zato mohou dát věcem ve světě význam. Tato práce dokazuje, že etika a náboženství mají podle Wittgensteina praktický charakter. Jako takové mohou subjekt do světa lépe zasazovat. Mohou pomoci při tvoření způsobu života, který člověku přijde smysluplný.
|
|
|
Minding the Gap: Moral Disagreement and the Limits of Moral Reasoning
Weinhold, Dominik ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Tato práce se zabývá tématem přetrvávajícího morálního nesouhlasu a jeho významu pro morální filosofii, zejména v souvislosti s problémy, které představuje pro morální realismus a koncept objektivních morálních pravd. Hlavním cílem je prozkoumat standardní vysvětlení příčin přetrvávajícího nesouhlasu v morálních otázkách a zvážit epistemologické potíže, jež tento jev znamená pro zastánce objektivního pojetí morální pravdy a možnosti obecně rozšířené shody v morálních názorech. Obhájci těchto pozic typicky spoléhají na logické usuzování a zdůvodňování jako prostředky k vyřešení neshod a opodstatnění morálních názorů. Nedávné empirické výzkumy v oblasti morální psychologie nicméně rozporující tradiční pojetí morálního usuzování. Ve světle těchto empirických poznatků se zaměřím na možnosti racionálního řešení morálního nesouhlasu. Na základě tohoto zkoumání budu tvrdit, že empirické omezení lidského uvažování a zdůvodňování utvářejí meze možnosti objasnění a opodstatnění morálních soudů, kteréžto maří naděje na dosažení racionálně odůvodněného poznání objektivní morální pravdy, jakož i šance na racionální vyřešení přetrvávajících morálních neshod. Abstract This thesis is concerned with persistent moral disagreement and its relevance for contemporary debates in moral philosophy, particularly with...
|
|
|
John Locke a dva odkazy pro současný liberalismus
Jennings, Eliška ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Tato práce se zabývá politickou filosofií Johna Locka, v jejímž popředí stojí spis Dvě pojednání o vládě. Věnuje se především otázce přirozeného zákona, jeho statutu v Lockově politické teorii i v kontextu Eseje o lidském chápání, a prozkoumává politický obsah přirozeného zákona: základní hodnoty svobody a rovnosti, a jejich implikace pro lidské společnosti a politické vlády. V závěrečné části pak sleduje tyto dva stěžejní liberální prvky v rámci dvou moderních koncepcí liberalismu amerického typu: libertarianismu Roberta Nozicka spolu s jeho důrazem na svobodu a rovnostářského liberalismu Johna Rawlse s důrazem na rovnost. Cílem této práce tedy je předložit výklad politické filosofie Johna Locka a následně sledovat její odkazy ve dvou moderních koncepcích liberalismu, nacházejících se na opačných stranách politického spektra.
|
|
|
Naturalizace vědomí a smysl subjektivity
Toráčová, Pavla ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Marvan, Tomáš (oponent)
Tématem práce je problém existence vědomí ve fyzikálním světě. Východiskem je odmítnutí převládajícího přístupu v současné filosofii mysli, jenž pojednává fenomenální vědomí odtrženě od intencionality, a příklon k názoru, že fenomenální charakter vědomí a intencionalita jsou neodlučitelné a není možné porozumět jednomu, aniž bychom porozuměli druhému. Otázka existence vědomí ve fyzikálním světě je tedy nahlížena jako otázka existence (vědomé) intencionality ve fyzikálním světě. S cílem získat takovou analýzu intencionality, která na jedné straně podrží její fenomenální charakter s perspektivou první osoby a na druhé straně nám umožní nahlédnout, jakým způsobem může být takto neredukovaná intencionalita realizována ve fyzikálním světě, jsou diskutovány úvahy Petera Strawsona, G. E. M. Anscombové, Tima Crana, Colina McGinna a Johna Searla. Výsledkem těchto analýz je náčrt takového pojetí intencionality, jež dovoluje chápat fundamentální vrstvu intencionality jako proces ve fyzikálním světě a vyšší vrstvy intencionality jako rozvinutí této fundamentální vrstvy. Pro toto pojetí jsou klíčové dvě teze: vývoj intencionality od fundamentální vrstvy k vyšším vrstvám je pochopitelný pouze z perspektivy první osoby; v úvahách o existenci vědomí ve fyzikálním světě je nezbytné být si vždy vědom smyslu toho...
|
|
|
Vývoj pojetí světové duše u Henryho Mora
Joseph, Jacques ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Hill, James (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat vývoj pojetí světové duše u cambridgeského platonika Henryho Mora (1614-1687), toto téma je však zároveň zpracováno v širších souvislostech raně novověké přírodní filosofie a zrodu moderní vědy. Henry More je myslitelem, v jehož díle se velmi podnětným způsobem střetávají renesanční novoplatonismus s karteziánstvím, raně novověkým mechanicismem a nejnovějšími vědeckými objevy jeho doby. Právě pojem světové duše je přitom bodem, kde dochází k tomuto setkání. Z klasického pojetí novoplatónské světové duše se v Morově pozdější tvorbě stává Spirit of Nature, princip doplňující (a metafyzicky zakládající) mechanické interakce. Zároveň však (aby byla zachována zákonitá pravidelnost takových jevů, jako je gravitace) musí být tento Spirit of Nature zbaven jakéhokoli vlastního vědomí a vůle. Vedle tohoto pohybu "ochuzení" světové duše vytyčujícího cestu, jež vposled povede k pojmu zcela odosobněného přírodního zákona, však hlubší analýza jistých aspektů Morova filosofického systému odhalí i snahu uchovat také širší přesahy klasického pojetí světové duše, jakkoli na první pohled do intencí raně novověkého paradigmatu příliš nezapadají. První a nejobsáhlejší kapitola z historického hlediska podrobně popisuje Morův myšlenkový vývoj vedoucí od hypostaze Psýché (ztotožněné s Duchem...
|
|
|
Osobní identita a paměť (Lockova teorie osobní identity a její kritická interpretace v analytické filosofii)
Kollmann, Jan ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem diplomové práce jsou vazby mezi Lockovou teorií osobní identity, její klasickou kritikou, kterou provedli Butler a Reid a její kritickou recepcí mezi vybranými představiteli analytické filosofie (Grice, Quinton, Perry, Shoemaker). V první části je Locke ukázán jako zakladatel tradice, která klade důraz na fundamentální vazbu mezi identitou osoby v průběhu času a její pamětí nebo vědomím. Zároveň je odlišena identita osoby a člověka, což znamená, že osoba je chápána jako identická potud, pokud sahá její vědomí, nezávisle na identitě hmotné a/nebo nehmotné substance, v níž spočívá identita člověka. V této části jsou také diskutovány vážné problémy Lockova pojetí jako jsou amnézie a paramnézie. Ve druhé části jsou analyzovány klasické námitky proti Lockově pozici - Reidův "paradox statečného důstojníka" a Butlerova námitka petitio principii a Reidovo a Butlerovo pojetí rozdílu identity osoby a ostatních jsoucen. Ve třetí části jsou diskutovány dvě koncepce současných autorů (Grice, Quinton), kteří obhajují Lockovu pozici proti klasickým námitkám a kteří tvrdí, že osobní identita spočívá v určitém druhu psychologické kontinuity (zdůrazněna je kontinuita paměti nebo charakteru). Je však ukázáno, že tyto koncepce stále podléhají námitce petitio principii. Ve čtvrté části jsou tedy diskutovány koncepce...
|
|
|
Člověk za hranicí metafyzického projektu Descartových Meditací
Hulanová, Magda ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Velmi stručně bychom mohli shrnout výsledek dosavadního zkoumání do jediné věty: přijmeme-li Descartovo tvrzení, že metafyzické meditace mají vybudovat základy věd(ění) poznáním prvních principů, pak lze říci, že pojednání o lidské přirozenosti ze Šesté meditace svým diskursem do metafyzického rámce Meditací nepatří, ačkoliv jen díky němu tvoří Meditace jediný a organický celek. Ve své diplomové práci jsme si vytkli za cíl otestovat tvrzení, že pojednáním o lidské přirozenosti ze Šesté meditace překračuje Descartes svůj vlastní záměr, totiž záměr vybudovat jisté a nezpochybnitelné kořeny veškerého vědění. Právě Meditace o první filosofii, jak jsme ukázali ve druhé kapitole, se měly věnovat výhradně metafyzickému zkoumání, které by vedlo k nalezení prvních příčin neboli principů poznání. Meditace měly představovat naplnění Descartova úsilí založit vědu na zcela jistých a nezpochybnitelných základech. Má-li celá fyzikální přírodověda spíše pravděpodobnostní charakter, neboli je-li pravdivá pouze natolik, nakolik umožňuje bezrozporné vysvětlení přírodních jevů, pak to má být podle Descarta metafyzika, jejíž poznatky prvních principů budou mít zcela pravdivý charakter a která bude podkladem fyziky a veškeré vědy vůbec. A opíráme-li se ve fyzice i jiných vědách především o smíšené poznatky smyslového vnímání, v...
|
|
|
Consciousness and the Self: the theories of John Searle and Antonio Damasio
Šebešová, Petra ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá vztahem vědomí a "já" v pojetí teorií vědomí Johna Searla a Antonia Damasia. Oba autoři pojímají vědomí jako bytostně subjektivní jev, a jako takový je zkoumán. Současně však dle nich tvoří vědomí přirozenou část fyzikálního světa. Nejprve jsou v práci rozebrány a vystaveny námitkám Searlovy argumenty ve prospěch subjektivní povahy vědomí a možnosti zkoumat ho vědecky. Poté je představeno Searlovo pojetí "já". Toto pojetí dle autorky nedokáže podrobněji vysvětlit subjektivitu. Následuje představení Damasiovy teorie vědomí, které doplňuje Searlovo pojetí. Dle Damasia představuje pocit "sebe" nezbytnou součást vědomí, která je přítomná předreflexivně a objevuje se ve formě pocitu. Autorka se v práci přiklání k tomuto pojetí "já", protože umožňuje lepší porozumění fenomenální stránce vědomí a zároveň tvoří základ pro možný vědecký výzkum. Damasiova biologická hypotéza o vyvstání subjektivity je nicméně v práci kritizována, neboť předpokládá to, co má teprve vysvětlit, totiž subjekt.
|
|
|
Thomas Nagel's conception of obejctive self and its ethical implications
Popel, Štěpán ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Thomas Nagel's ethical position, as we can find it in The View from Nowhere, still represents a plausible version of ethical realism despite certain serious objections to it, namely those raised by Christine Korsgaard in Creating the Kingdom of Ends and Jonathan Dancy in Moral Reasons. This thesis will demonstrate that the plausibility largely rests upon Nagel's dynamic concept of Objective self.
|
host ::
