|
|
Problémy poetismu. Poezie v pojetí Karla Teigeho a E.F. Buriana
Rozbořilová, Adéla ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem předkládané práce je charakteristika poetismu v pojetí E. F. Buriana na kontrastním pozadí Teigeho koncepce. Klíčový je Burianův důraz na zvukovost a tonalitu v protikladu k tradiční teigovské vizualitě. Cílem práce je zachytit Burianovy vize avantgardní teoreticko- estetické koncepce se zaměřením na Burianovo pojetí poezie, tak jak se promítala v Burianově díle (Idioteon, Polydynamika ad.) a její aplikace v soudobé kultuře. S tím souvisí snaha objasnit Burianův pojem polydynamiky, která tvoří základ jeho koncepce. Klíčová slova: Emil František Burian, Karel Teige, poetismus, tonalita, vizualita, optická báseň, voiceband, polydynamika
|
|
|
Vlasta a Libuše. Mytické reprezentace ženy v eposech Julia Zeyera
Schödelbauerová, Viktorie ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Bakalářská práce se věnuje zvoleným ženským hrdinkám kruhu epických básní Vyšehrad Julia Zeyera, a snaží se za pomoci vybraných definic mýtu a patosu postihnout principy, které jsou prostřednictvím těchto postav vyjadřovány, a způsoby, jimiž jsou jejich role konstruovány. Poté, co se v úvodních kapitolách seznámíme s hlavními rysy mýtu a rolí patosu, a ve zkratce se podíváme na život autora, vznik samotného cyklu, kontext, do nějž tematicky dílo zapadá a dobovou recepci, zaměříme se ve stěžejní části práce nejdříve na problematiku ženských postav v díle Julia Zeyera obecně, a následně v analýze textu na popis a výklad Vlasty a Libuše konkrétně. Srovnáním těchto dvou hrdinek se daří rehabilitovat postavu Vlasty, jejíž tradiční pojetí jako záporné figury není v případě Zeyerova eposu platné. Význam této práce leží především v zájmu o zkoumání méně obvyklých typů ženských postav v české literatuře, to jest ženy - bojovnice, a zároveň v možnosti nahlédnout na fenomén kněžny Libuše z odlišné perspektivy.
|
|
|
Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu
Kuchařová, Markéta ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá surrealistickým objektem a jeho reflexemi u českých teoretiků. V první části práce je představena problematika surrealistického objektu a subjekt-objektových vztahů v surrealismu. Představeno je zde Bretonovo filosofické uchopení surrealistického objektu, též jeho pojetí krize objektu. V rámci první části práce je nastíněna podstata nalezeného objektu, koncept křečovité krásy a Dalího paranoicko-kritická metoda jako jeden z dalších zdrojů surrealistické obraznosti. Druhá část práce se zaměřuje na reflexi předmětnosti surrealismu a na vztahy umění a skutečnosti v myšlení Jana Mukařovského. Třetí část práce konceptualizuje estetiku Bohuslava Brouka ve světle surrealismu. V této části je stručně naznačen rámec Broukova pojetí subjekt-objektových vztahů, též jeho interpretace surrealistického objektu. Poslední část naznačuje Teigeho pojetí surrealistické tvorby vzhledem ke zdrojům surrealistické obraznosti.
|
|
|
Technika morbidního v pohádkách
Prokopová, Eliška ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(česky) Diplomová práce se věnuje specifickému pojetí těla a tělesnosti v pohádkách, zejména prvkům morbidním, které bývají často reflektovány jako nepohádkové. Pozornost je zaměřena na pohádky Karla Jaromíra Erbena, Hanse Christiana Andersena a Oscara Wildea. Práce zároveň uvádí do českého prostředí teorii švýcarského badatele Maxe Lüthiho, kterou zformuloval v European Folktale: Form and Nature.. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická nejprve podává komplexní explikaci teorie pohádky Maxe Lüthiho. Postupuje po hlavních termínech, které Lüthi pro pohádku vymezil: jednorozměrovost, plošnost, abstraktní styl, izolace a univerzální propojení, sublimace a všezahrnující charakter pohádky. Následně rámec této teorie rozšiřuje i do pole pohádky autorské. Věnuje se rozdílům i styčným bodům těchto dvou subžánrů na příkladu moderní pohádky Příběh nejstarší princezny. V praktické části se práce věnuje relevantním strategiím práce s tělem a tělesností v pohádkách. Poslední část se věnuje morbidním technikám porušování povrchu těla pohádkových postav, vnitřní destrukci těla a prvkům na pomezí. Vše bohatě ilustruje konkrétními příklady primárního materiálu. Práce ukázala, že teorie Maxe Lüthiho je nosná i mimo omezení na lidové pohádky. Zároveň ukazuje nutnost zkoumání pohádkového žánru...
|
|
| |
|
|
Románové adaptace pro mládež
Položijová, Jana ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tato práce se zaměřuje na adaptace literárních děl a jejich vztah k původním textům. Nejprve je zmíněno téma adaptací jako literárního žánru a stručného vývoje převypravování klasických děl pro děti v české literatuře. V hlavní části se práce věnuje srovnání tří románů Julese Vernea Patnáctiletý kapitán, Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov a jejich adaptací napsaných Ondřejem Neffem. V případě románu Patnáctiletý kapitán Ondřej Neff z velké části zachovává dějovou linii, přičemž hlavní úpravy se týkají závěrečné pasáže románu, kam jsou vneseny nové zápletky a rozuzlení. Následující kniha, Dvacet tisíc mil pod mořem, je ze zmíněných románů modifikována nejvíce. Neff zde vytváří nové dějové linky, které se stávají hlavní "páteří" románu, a výrazně pozměňuje charakter některých postav, včetně hlavních jako např. kapitán Nemo. Naopak román Tajuplný ostrov je měněn střídmě, Neffovy úpravy se týkají převážně zkracování a vypouštění popisných pasáží, které on sám považoval zřejmě za statické. V závěru práce jsou pak prezentovány výsledky dotazníkového šetření, které se primárně zaměřuje na smysl a funkčnost adaptací a na postoj dětského čtenáře k nim.
|
|
|
Prostory dětství a jejich významy. (Topos zahrady v literatuře 20. století)
Izdná, Petra ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Anotace: Dizertační práce Prostory dětství a jejich významy (Topos zahrady v literatuře 20. století) analyzuje ve vybraných románech vztah dětské postavy a fikčního prostoru zahrady a zamýšlí se nad obecným kulturním fenoménem rajského dětství a jeho literárním zobrazením. Opírá se jednak o fenomenologické teorie prostorovosti Martina Heideggera, Jana Patočky, Maurice Merleau-Pontyho a O. F. Bollnowa, jednak o literárněhistorický kontext toposu zahrady. V interpretační části práce zkoumá fenomenologické otázky, jako jsou specifika dětského vnímání prostoru, přírodní prostor jak rozšíření lidského vědomí, posvátnost prostoru, vztah k domovu, intimita prostoru a smrt prostoru. Dále popisuje znaky, které literární topos zahrady získává ve spojení s dětskou postavou ve 20. století (zahrada dětství jako ráj, postava dítěte-boha, postava dítěte-hermafrodita, dynamika vztahu dům- zahrada, zahrada jako zmenšenina světa, hra jako nápodoba stvoření aj.).
|
|
|
Podoby autobiografických forem. Přestupný rok - Disiecta membra - Let let
Stejskalová, Anna ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Tuckerová, Veronika (oponent)
Tato disertační práce se zabývá autobiografickými formami, a to jak obecnou charakteristikou, tak interpretací tří českých děl, která ukazují, nakolik je ona obecná charakteristika problematická a jakých podob mohou autobiografické formy nabývat. Cílem práce je rozšíření perspektivy, jíž lze na autobiografické formy nahlížet, a analýza prostředků, které jsou v autobiografických knihách využívány. V úvodní části definujeme pojem autobiografie, případně autobiografická forma, z hlediska literárněhistorického i literárněteoretického se zvláštním přihlédnutím k českému uvažování nad daným fenoménem. Věnujeme pozornost žánrovému vymezení autobiografických forem, opozici "literární" a "neliterární", případně "autentický" deník, spojení "autobiografický pakt" zavedeném Phillipem Lejeunem a různým modelům autobiografického vzpomínání představeným Jamesem Olneym. Klíčovým pro naše zkoumání je popis autobiografických forem pomocí stylu subjektu a jeho ilokučního postoje, jak je definují John Searle, Jean Starobinsky či Paul de Man. Z širokého pole uvažování o autobiografii se soustředíme na popis konstrukce autobiografického Já, především nás zajímá jeho jazyk, styl a využívané motivy, paměť a vztah k dalším osobám a textům. Komplexní povahu autobiografických forem demonstrujeme na příkladu tří prací...
|
|
|
Alegorie módy (případ Luisa Ziková)
Chochrunová, Ivana ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Bakalářská práce se soustředí na otázku vztahu psaní a módy v období fin de siècle. Alegorie módy, tak jak ji uvedl v život Charles Baudelaire v eseji Malíř moderního života, a dále rozvinul Oskar Wilde, je východiskem analýz tvorby Luisy Zikové, předčasně zemřelé autorky 90. let 19. století. Tato práce bude sledovat na základě analýz její povídkové tvorby otištěné i z pozůstalosti celkovou proměnu literárních postupů období ve vztahu ke kategoriím pomíjivosti a trvalosti, vnějšku a vnitřku, vědomí a nevědomí. Bude vycházet z teoretických a historických analýz českého modernismu Petra Málka, Michala Topora, Roberta Pynsenta a dalších.
|
|
|
Karel Kamínek prozaik
Brázdová, Kateřina ; Merhaut, Luboš (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Bakalářská práce se zabývá krátkými prózami Karla Kamínka, autora z okruhu Moderní revue. V první části je nastíněno prostředí české dekadence přelomu 19. a 20. století, francouzské kořeny dekadence a její evropské inspirační zdroje. Druhá část se zaobírá osobou Karla Kamínka. Je uvozena základními biografickými údaji a dále představuje vybrané projekty, na nichž Kamínek participoval. Ve třetí části práce jsou rozebírány autorovy krátké prózy. Věnujeme se jednak povídkovým souborům Dies Irae a jiné prózy a Disonance, jednak povídkám zveřejněným časopisecky. K dílu přistupujeme chronologicky, členíme ho do oddílů příbuzné poetiky a zároveň respektujeme rámec knižních celků. Na vybrané povídky se zaměřujeme blíže. Cílem práce je připomenout pozapomenutého autora, pokusit se určit specifika jeho prozaické tvorby, zachytit její vývoj a zasadit ji do kontextu české literatury.
|
host ::
RSS.