|
|
Sekrece inzulínu u žen se syndromem polycystických ovarií
Grimmichová, Tereza ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Marešová, Dana (oponent) ; Rešlová, Taťána (oponent)
Syndrom polycystických ovarií (PCOS) je jednou z nejčastějších endokrinopatií u 5-10 % žen ve fertilním věku. PCOS se považuje za rizikový faktor rozvoje porušené glukózové tolerance a diabetes mellitus 2. typu. Hyperinzulinémie a inzulínová rezistence je častým nálezem u žen s PCOS. V našich studiích jsme se proto zaměřili na různé aspekty sekrece inzulínu u žen s PCOS. Zvolili jsme i různé vyšetřovací metody a výpočty, které se navzájem doplňují a poskytují podrobnější charakteristiku možné dysfunkce (3-buněk. Naším cílem bylo u žen s PCOS 1) vyšetřit jak je funkce [3-buněk ovlivněna rodinnou zátěží DM 2, 2) vyšetřit pulzní sekreci inzulínu, 3) vyšetřit sekreci inkretinů a 4) vyšetřit prevalenci poruch sacharidového metabolismu a možnosti jejich predikce. 1) Sníženou inzulínovou senzitivitu jsme pozorovali pouze u žen s PCOS, které měly pozitivní rodinnou anamnézu DM 2 ve srovnání se zdravými ženami. Tyto ženy, pokud mají normální glukózovou toleranci, jsou schopny kompenzovat sníženou inzulínovou senzitivitu zvýšenou sekrecí inzulínu. 2) Štíhlé ženy s PCOS měly podobnou charakteristiku pulzní sekrece inzulínu až na tendenci k širším pulzům inzulínu ve srovnání se zdravými kontrolami.Inzulínová senzitivita nesouvisela s parametry popisujícími pulzní sekreci inzulínu. 3) U štíhlých žen s PCOS jsme...
|
|
|
Local metabolism of glucocorticoids in female Prague hereditary hypertriglyceridemic rats
Klusoňová, Petra ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent)
Enzym 11-hydroxysteroid dehydrogenáza typu 1 (11HSD1) je oxidoreduktáza, která katalyzuje konverzi glukokortikoidů (GC) z méně aktivních 11-oxoderivátů na aktivní 11- hydroxyderiváty. Aktivními GC jsou: kortizol u člověka a kortikosteron (CS) u potkana. Činností 11HSD1 v různých tkáních tedy může být nastavena rozdílná hladina aktivních GC nezávislá na plasmatické hladině GC řízené hypothalamo-pituitárně-adrenální osou (HPA osa). Chronické zvýšení systemické hladiny GC vede k rozvoji Cushingova syndromu, který je mimo jiné charakteristický centrální obezitou a dalšími příznaky metabolického syndromu. U ostatních pacientů trpících obezitou a metabolickým syndromem jsou sérové hladiny GC stejné jako u zdravých jedinců, předpokládá se ovšem, že u některých pacientů by mohla být zvýšená lokální hladina GC v metabolicky aktivních tkáních vlivem zesílené činnosti 11HSD1. Souvislost 11HSD a metabolického syndromu byla potvrzena také na transgenních modelech. Pražský hereditárně hypertriglyceridemický potkan (HHTg) představuje neobézní model metabolického syndromu. Zvířata od narození trpí zvýšenou hladinou TG a postupem času u nich dochází k vývoji poruch glukózové homeostázy a hypertenze. Vzhledem k tomu, že u těchto zvířat nebyla doposud studována souvislost mezi GC a hypertriglyceridemií, rozhodli...
|
|
|
Úloha tukové tkáně při rozvoji endoteliální dysfunkce, aterosklerózy a dalších komplikací metabolického syndromu: vliv dietních a farmakologických intervencí
Doležalová, Radka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent) ; Kábrt, Jan (oponent)
Obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů pro rozvoj diabetu 2. typu, arteriální hypertenze a progresi aterosklerózy. Je doprovázena chronickým zánětlivým stavem tukové tkáně. Tuková tkáň je v současné době považována za aktivní sekreční a imunitní orgán. Zvýšením jejího objemu v důsledku dlouhodobé pozitivní energetické bilance dochází k nárůstu produkce adipokinů s prozánětlivým účinkem. Tyto hormony a cytokiny produkované adipocyty i makrofágy působí lokálně v tukové tkáni a současně vykazují systémové účinky. Mohou se tak různou měrou podílet na vzniku patofyziologických změn charakterizujících metabolický syndrom a vedoucích k rozvoji endoteliální dysfunkce a progresi aterosklerózy. Naopak nevelké množství tukové tkáně u štíhlých jedinců či výrazné snížení jejího objemu u obézních pacientů po redukci hmotnosti je spojeno s nárůstem produkce faktorů s příznivými metabolickými účinky a poklesem produkce prozánětlivých a inulinovou rezistenci indukujících faktorů. Endoteliální dysfunkce a zánět jsou důležitými markery aterogenního procesu a zhoršené prognózy u pacientů s metabolickým syndromem a diabetem 2. typu. Detekce endoteliální dysfunkce je užitečným nástrojem pro výzkum mechanismů aterosklerózy, screening z hlediska budoucího kardiovaskulárního rizika a sledování odpovědi na terapeutické...
|
|
|
Bipolar Disorder and Diabetes Mellitus
Růžičková, Martina ; Höschl, Cyril (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Papežová, Hana (oponent)
Patofyziologický a genetický podklad bipolární poruchy (BP) je stále nejasný i přes množství výzkumu věnovaného tomuto onemocnění. Jedním z možných důvodů je, že spektrum BP obsahuje heterogenní skupinu podtypů BP definovaných určitými patofyziologickými a genetickými mechanismy. Pacienti s komorbidním diabetes mellitus (DM) mohou představovat takovou podskupinu BP charakterizovanou určitou patofyziologií a klinickým obrazem BP. Základem této disertační práce je studium vztahu mezi BP a DM. Pacienti s BP mají asi 3 krát vyšší prevalenci DM (zvláště 2. typu). V první části práce se zabývám možnými souvislostmi mezi BP a DM s ohledem na farmakoterapii, změny ve funkci hypotalamo-hypofyzární osy a v signální transdukci a možnou společnou genetickou predispozici. V druhé části práce jsem porovnala data bipolárních pacientů s (N=26) a bez (N=196) komorbidního DM rekrutovaných přes Maritime Bipolar Registry, abych zjistila, jestli se tyto dvě skupiny bipolárních pacientů liší v klinických charakteristikách. Charakteristiky, ve kterých se pacienti lišili, jsem dále použila v logistické regresi. Prevalence DM u BP v bipolárním registru byla 11.7%. Věk pacientů s DM byl vyšší (P < 0.001), měli více rychlého cyklování (P = 0.02), chronického průběhu BP (P = 0.006), nižší skóre na GAF Scale (P = 0.01), více pracovní...
|
|
| |
|
|
Vliv centrální serotoninergní a dopaminergní aktivity na nutriční a metabolické parametry
Brunerová, Ludmila ; Anděl, Michal (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Yamamotová, Anna (oponent)
VLIV CENTRÁLNÍ SEROTONERGNÍ A DOPAMINERGNÍ AKTIVITY NA NUTRIČNÍ A METABOLICKÉ PARAMETRY MUDr. Ludmila Brunerová SOUHRN Úvod: Neuromediátory dopamin a serotonin hrají významnou roli v homeostatické i v hédonické regu- laci příjmu potravy, pravděpodobně vykazují přímé metabolické působení a zvláště serotonin ovlivňuje také afektivitu. Jejich centrální aktivitu lze kvantifikovat pomocí neuroendokrinních funkčních testů. Společné mediátory regulace metabolizmu a afektivity představují zajímavý výzkumný cíl. Cíle práce: Prvním cílem bylo popsat vztah mezi centrálním serotoninergním tonem měřeným pomocí citalopramového testu, afektivitou, preferencí makronutrientů v potravě a metabolickým profilem u zdravých mužů. Druhým cílem práce bylo ověřit použití sublinguálního apomorfinu jako próby v neu- roendokrinním testu hodnotícím centrální dopaminergní aktivitu. Třetím cílem práce bylo popsat vztah mezi centrálním dopaminergním tonem měřeným pomocí sublinguálního apomorfinového testu, prefe- rencí makronutrientů v potravě a metabolickým profilem. Metodika: Studie probíhala ve 4 vyšetřovacích dnech, vždy s týdenním intervalem mezi jednotlivými dny, na 42 zdravých mužích (průměrný věk 43,5 ± 7,4 let a průměrný BMI 27,4 ± 5,7 kg/mš). V den 0 bylo provedeno antropometrické a biochemické...
|
|
|
Diabetes mellitus a porucha barierové funkce střeva
Hoffmanová, Iva ; Anděl, Michal (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Keil, Radan (oponent)
SOUHRN Úvod: Porucha bariérové funkce tenkého střeva je zapojena v patogenezi imunitně mediovaných chorob (jakými jsou diabetes mellitus 1. typu či celiakie) a metabolických onemocnění (jakým je diabetes mellitus 2. typu). Cíle práce: Prvním cílem práce bylo ověřit přítomnost poruchy epitelové bariéry tenkého střeva u obou typů diabetes mellitus a popsat eventuální rozdíly oproti celiakii, která je typickým onemocněním provázeným poruchou integrity intestinální bariéry. Druhým cílem bylo posoudit korelaci mezi poruchou intestinání bariéry a dobou trvání či kompenzací diabetes mellitus u pacientů s oběma typy diabetes a body mass indexem u pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Třetím cílem bylo u pacientů s celiakií posoudit vliv bezlepkové diety na zlepšení integrity slizniční vrstvy tenkého střeva. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 166 jedinců včetně zdravé kontrolní skupiny a pěti pacientských skupin s následujícími onemocněními: diabetes mellitus 1. typu s vyhaslou inzulinitídou (T1D), diabetes mellitus 1. typu s probíhající inzulinitídou (T1D/INS), diabetes mellitus 2. typu (T2D), recentně diagnostikovaná, tj. neléčená celiakie (CLD) a celiakie léčená bezlepkovou dietou (CLD-GFD). V séru uvedených jedinců jsme testovali marker apoptózy epitelových buněk - cytokeratin 18 caspase-cleaved fragment...
|
|
|
Význam endokrinní funkce tukové tkáně při vzniku syndromu inzulínové rezistence
Kaválková, Petra ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Karásek, David (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent)
(CZ) Tuková tkáň produkuje řadu adipokinů, pro- i protizánětlivých cytokinů a hormonů, které mohou ovlivňovat rozvoj inzulínové rezistence, diabetes mellitus 2. typu a dalších komorbidit tvořících metabolický syndrom. Schopnost tukové tkáně skladovat lipidy a tím chránit ostatní orgány a tkáně před ektopickým ukládáním lipidů a rozvojem inzulínové rezistence (IR) je plně závislá na adipogenním potenciálu preadipocytů. Počet a funkce těchto buněk může hrát klíčovou roli v rozvoji jak "zdravé" tukové tkáně, tak i při vzniku metabolických poruch typu diabetes mellitus 2. typu. Regulace množství tělesného tuku ovlivněním konverze preadipocytů ve zralé adipocyty může hrát významnou roli v léčbě obezity i jejích komorbidit. Jednou z příčin vzniku inzulínové rezistence může být inhibice diferenciace preadipocytů ve zralé adipocyty a následné ektopické ukládání lipidů způsobené sekrecí Preadipocytárního faktoru - 1 (Pref-1). Pref-1 je nedávno objevený protein exprimovaný preadipocyty nikoli však zralými adipocyty. Je členem rodiny proteinů podobných epidermálním růstovým faktorům, které regulují diferenciaci adipocytů a osteoblastů. Inhibice preadipocytární diferenciace může hrát významnou roli v regulaci velikosti adipocytů, jejich funkce, expandability a citlivosti k pozdějším metabolickým komplikacím....
|
|
|
Funkčně genomická a farmakogenomická analýza aspektů metabolického syndromu
Krupková, Michaela ; Šeda, Ondřej (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Polák, Jan (oponent)
Metabolický syndrom je prevalentní onemocnění, charakterizované současnou manifestací inzulínové rezistence, obezity, dyslipidémie, hypertenze a metabolických poruch. Jeho výsledný fenotyp závisí jak na genetických faktorech, tak na faktorech vnějšího prostředí a jejich vzájemných interakcích. Z toho vyplývá komplikovanost detailní analýzy genetické komponenty tohoto syndromu v obecné lidské populaci. Geneticky definované savčí modely jsou významným nástrojem pro analýzu genetické architektury lidských komplexních onemocnění, mezi která se řadí i metabolický syndrom. Cílem této dizertační práce je využití nástrojů funkční a komparativní genomiky k odhalení patogeneze aspektů metabolického syndromu a jeho genetických determinant. Rovněž jsme se zabývali farmakogenetickými interakcemi těchto genetických determinant s látkami ovlivňujícími jednotlivé složky metabolického syndromu. S použitím několika kongenních kmenů laboratorního potkana jsme řešili čtyři různé projekty, zabývající se: farmakogenetickou interakcí kyseliny all-trans retinové a ondansetronu s diferenciálním segmentem chromozomu 8 u potkana, farmakogenetickou interakcí diferenciálního segmentu chromozomu 4 a dexametazonu a stanovením role genu Plzf při vývoji hypertenze, hypertrofie levé komory srdeční (LVH) a intersticiální fibrózy....
|
|
|
Úloha komponent osy GH/IGF-1 v etiopatogeneze metabolických odchylek u diabetes mellitus 2. typu a akromegalie
Toušková, Věra ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Müllerová, Dana (oponent) ; Saudek, František (oponent)
(CZ) Komponenty osy GH/IGF-1 (růstový hormon (GH), receptor růstového hormonu (GH-R), inzulinu podobný růstový faktor-1 (IGF-1), IGF-1 receptor (IGF-1R), IGF-vazebné proteiny (IGFBPs)) hrají úlohu v regulaci glukózového metabolismu, zánětlivých pochodů stejně jako v proliferaci a diferenciaci buněk včetně adipocytů i monocytů. Cílem předkládané práce bylo prozkoumat úlohu lokálních změn mRNA exprese komponent osy GH/IGF-1 v podkožní tukové tkáni a periferních monocytech (PM) při rozvoji inzulinové rezistence a v regulaci obsahu tukové tkáně v organizmu u těchto skupin pacientů: u obézních subjektů s a bez přítomnosti diabetes mellitus 2. typu a u neléčených akromegaliků. V našich studiích jsme zkoumali celkem 66 subjektů, a to pacientky obézní bez diabetu 2. typu (OB), obézní diabetičky 2. typu (DM2), neléčené akromegaliky (AC) a zdravé kontrolní subjekty s normální hmotností (C). U obézních diabetiček byla provedena intervence zahrnující 2 týdny nízkokalorické diety (VLCD (very-low-calorie diet)-energetický obsah 2500 kJ/den). Dle našich výsledků se domníváme, že snížená mRNA exprese IGF-1, IGF-1R, IGFBP-2 a IGFBP-3 v tukové tkáni u obézních diabetiček 2. typu by mohla přispívat ke změnám diferenciační kapacity tukové tkáně a že zvýšená mRNA exprese IGF-1R v periferních monocytech těchto pacientek...
|
host ::
RSS.