|
|
Význam epikardiální tukové tkáně u onemocnění srdce: nové mechanizmy působení a jejich terapeutické ovlivnění
Matloch, Zdeněk ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Maruna, Pavel (oponent) ; Lipš, Michal (oponent)
Již bylo dokumentováno, že epikardiální tuk je za bazálních podmínek zdrojem prozánětlivých mediátorů (Mazurek, Zhang et al. 2003) (Baker, Silva et al. 2006). Dále bylo zjištěno, že při kardiochirurgických výkonech dochází ke zvýšené expresi mRNA pro prozánětlivé cytokiny jak v epikardiální, tak v podkožní tukové tkáni (Kremen, Dolinkova et al. 2006). V průběhu pokročilého srdečního selhání se také rozvíjí zánět tukové tkáně a rezistence k adiponectinu (Khan, Kato et al. 2012). V rámci projektu jsme zkoumali hypotézu, že změny hladin prozánětlivých i protizánětlivých cytokinů, včetně jejich exprese v tukové, svalové a srdeční tkáni a dále změny parametrů inzulinorezistence a lipidového profilu, jsou závislé na typu základní choroby pacientů, a to buď přítomnosti ischemické choroby srdeční (CAD) anebo vady chlopní. Cílem našeho projektu bylo zkoumat změny metabolismu tukové tkáně, inzulinorezistence, prozánětlivých a protizánětlivých cytokinů u pacientů s CAD, podstupujících operaci aortokoronárního bypassu (CABG) a u pacientů s izolovanou vadou chlopně bez CAD, přijatých k elektivní náhradě chlopně. Sledovány byly antropometrické, biochemické a hormonální parametry a také změny exprese mRNA v epikardiální tukové tkáni a v periferním podkožním tuku. Odběry krve (stanovení inzulínu, glykémie, CRP a...
|
|
|
Molekulární mechanizmy propojení dysfunkce tukové tkáně a aterosklerotických komplikací
Kratochvílová, Helena ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Bužga, Marek (oponent) ; Cibičková, Ľubica (oponent)
Obezita a s ní spojené komorbidity vedou ke zvýšení rizika mortality. Na tom se významně spolupodílí i rozvoj subklinického zánětu spojený s obezitou. V práci jsme se zaměřili na změny endokrinní a mitochondriální funkce tukové tkáně a jejich vztah ke kardiovaskulárním komplikacím. První část dizertační práce se zaměřuje na stanovení exprese mitochondriálních genů a genů endoplazmatického retikula v epikardiální i subkutánní tukové tkáni, v tkáni mezižeberního svalu či pravé srdeční síně u pacientů s aterosklerózou koronárních arterií. Bylo prokázáno, že pacienti s aterosklerózou mají snížené exprese řady genů mitochondriálního řetězce v epikardiální tukové tkáni oproti subkutánní tukové tkáni i jiným tkáním, přičemž se neprokázala žádná změna exprese genů endoplazmatického retikula ve výše jmenovaných tkáních. Na základě snížení exprese mitochondriálních genů u pacientů s koronárním onemocnění tepen usuzujeme, že mitochondriální dysfunkce epikardiální tukové tkáně se může spolupodílet na vzniku koronární aterosklerózy. Druhá část práce je zaměřena na možný význam nového regulátoru energetického metabolizmu neudesinu u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu (T2DM), kteří podstoupili různé redukční váhové intervence jako je duodeno-jejunální rukáv (DJBL), gastrická plikace (GP) či akutní...
|
|
|
Náhodně zjištěná hyperglykémie u dětí a adolescentů
Feigerlová, Eva ; Lebl, Jan (vedoucí práce) ; Houšťková, Hana (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Stárka, Luboslav (oponent)
Donedávna se v souvislosti s diabetem v pediatrické populaci uvažovalo téměř výhradně O diabetu mellitu I. typu (Tl DM) s jeho typickou klinickou symptomatologií zahrnující polyurii, polydipsii, váhový úbytek a případně projevy ketoacidÓzy. Nyní na diabetes mellitus dětského věku a adolescence pohlížíme jako na heterogenní onemocnění zahrnující skupinu poruch s rozdílnou patogenezí, průběhem a odpovědí na léčbu (ADA 2005). V některých případech je klinická symptomatologie velmi sporá a může se omezit jen na náhodné zjištění mírné hyperglykémie v rámci vyšetřování pro různé klinické stavy. Náhodnou hyperglykémií se rozumí zvýšená glykémie nad referenční mez u jinak zdravého, klinicky asymptomatického jedince, stanovená z náhodného žilního odběru nalačno za bazálních podmínek (např. v rámci preventivní prohlídky) či během zátěžové situace (např. v průběhu akutně probíhající onemocnění, v souvislosti s chirurgickým zákrokem či úrazem). Dle definice (ADA 2005, WHO 1999) se za fyziologické považují hodnoty plazmatické glykémie nalačno nižší než 5,6 mmol/I za předpokladu dodržení podmínek preanalytické přípravy. Normální hodnota glykémie měřená 2 hodiny po standartní zátěži v průběhu OGTI (orálního glukózového tolerančního testu) je nižší než 7,8 mmolll. I přes existenci jasných kritérií nepovažuj í některé...
|
|
|
Vliv bariatrických operací na kompenzaci diabetu mellitu
Horáková, Jitka ; Matoulek, Martin (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent)
Bakalářská práce pojednává o problematice obezity a diabetu mellitu v dnešní společnosti. V teoretické části se zaměřuje na přiblížení obezity, komplikace z ní vyplívající a způsoby terapie. Dále pojednává o diabetu mellitu, vlivu obezity na vznik diabetu mellitu 2. typu, který způsobuje závažné zdravotní komplikace. Práce popisuje možnosti léčby zmíněných onemocnění, především úpravu životního stylu (dietní režim, fyzická aktivita) a bariatrické výkony, které se významně podílejí na redukci hmotnosti a snižování rizika vzniklých komplikací. Praktická část pojednává o výzkumu v této oblasti, porovnává skupinu diabetických a nediabetických pacientů po bariatrickém výkonu a hlavně sleduje vliv bariatrických výkonů na kompenzaci diabetu mellitu. Klíčová slova: obezita, diabetes mellitus, dietní léčba, bariatrické výkony
|
|
|
Redukční režimy na 3. interní klinice v léčbě obezity a metabolického syndromu a jejich efekt na výsledek bariatrických operací
Jungová, Ivana ; Matoulek, Martin (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent)
(teze): Úvod: Redukční režimy na 3. interní klinice VFN Praha v léčbě obezity a metabolického syndromu a jejich vliv na úbytek hmotnosti po bariatrické operaci při aplikaci těsně před zákrokem. Metody: Porovnávání shromážděných dat týkajících se redukce hmotnosti v době před a 1 rok po bariatrickém zákroku pro dvě skupiny pacientů. Jedna skupina absolvovala těsně před operativním výkonem redukční pobyt. Druhá skupina byla přijata k operačnímu řešení z ambulantního režimu. Výsledky: Obě skupiny pacientů ve sledované době (1 rok po operaci) svou hmotnost významně redukovaly, vyšší úbytek v kilogramech po roce od zákroku byl zaznamenán u skupiny s redukčním pobytem (23,02 kg), u skupiny bez redukčního pobytu byl průměrný úbytek hmotnosti 21,17 kg. Po porovnání úbytku hmotnosti z průměrné hodnoty životního maxima skupin má významně vyšší redukci skupina s redukčním pobytem (51,9 kg), skupina bez redukčního pobytu redukovala ze svého životního maxima průměrně o 32 kg. Hodnota EWL (Excess Weight Loss) jeden rok po operaci byla vyšší u skupiny bez redukčního pobytu (39,36 %), u skupiny s redukčním pobytem dosáhla hodnoty 33,509 %. Stejně tak hodnotu EBMIL (Excess BMI Loss) měla skupina bez redukčního pobytu vyšší než skupina s redukčním pobytem. Procentuální roční úbytek hmotnosti byl u obou skupin...
|
|
|
Signalizace protein kinázy B a exprese cyklooxygenáz v časných fázích diabetické nefropatie
Ždychová, Jana ; Komers, Radko (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Matoušovic, Karel (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Akt kináza (Akt) je součástí kaskád převádějících signály vasoaktivních a růstových faktorů. Akt- dependentní procesy se podílejí na regulaci mechanismů relevantních pro renální patofyziologii jako jsou syntéza proteinů, viabilita, produkce NO, reabsorbce sodíku atd. Poruchy regulace renálních isoforem cyklooxygenáz produkujících biologicky významné prostanoidy mohou rovněž přispět k známým patofyziologickým mechanismům v rozvoji nefropatie a hypertenze jako důsledek molekulárních abnormalit při diabetu. Cíl: Práce je zaměřena na studium aktivity Akt a jejích efektorů, proteinů "mammalian target of rapamycin"(mTOR) a endoteliální NO syntázy (eNOS), spolu s expresí a aktivitou cyklooxygenázy 2 (COX2) v časných fázích diabetu a jejich úlohu v patofyziologii renálních moďologických a hemodynamických změn při diabetu. Materiál a metody: Aktivita Akt v renálním kortexu byla měřena pomocí kinázové assay. Exprese proteinů byla kvantifikována immunoblottingem. Studie byly prováděny na modelu DMI, tj. na potkanech u nichž byl diabetes navozen podáním streptozotocinu. Pokusná zviřata byla rozdělena do 3 skupin. První skupina diabetických zvířat byla ponechána bez léčby (STZO), druhá skupina (STZ4) byla léčena 4 jednotkanň insulinu denně a třetí skupina (STZ 12) byla léčena 12 jednotkanů insulinu denně. Cílem...
|
|
|
Neural mechanisms in the pathogenesis of spontaneous hypertension in the rat
Vavřínová, Anna ; Zicha, Josef (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Sympatický nervový systém a dřeň nadledvin se účastní regulace arteriálního krevního tlaku a hrají významnou úlohu v patogenezi hypertenze. Spontánně hypertenzní potkani (SHR), kteří jsou nejvíce používaný model genetické hypertenze, se vyznačují mnoha molekulárními, morfologickými i funkčními změnami sympatického nervového systému a dřeně nadledvin. Cílem této disertační práce bylo popsat tyto abnormality u SHR potkanů za různých podmínek. Zaprvé byly zkoumány ontogenetické rozdíly, které mohou přispívat k rozvoji hypertenze. Zadruhé byly studovány účinky chemické sympatektomie (indukované guanetidinem podávaným v dospělosti) na kardiovaskulární parametry a zapojení kompenzačních mechanismů, které působí proti snížení krevního tlaku. Zatřetí jsme u dospělých SHR popsali stresovou kardiovaskulární odpověď a stresem indukované změny v sympatickém nervovém systému a dřeni nadledvin. Moje dizertační práce přinesla několik důležitých nálezů. Zvýšený obsah katecholaminů v nadledvině a vyšší hustota sympatické inervace cév pozorované u prehypertenzních SHR v porovnání se stejně starými normotenzními WKY potkany mohou přispívat k patogenezi hypertenze. Snížená mRNA exprese genů zapojených do biosyntézy katecholaminů (Th, Ddc, Dbh, Pnmt) je pravděpodobně kompenzační mechanismus působící proti zvýšené...
|
|
|
Nové regulační metabolické faktory u pacientů s obezitou a DM 2. typu
Matějková, Mirka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Flachs, Pavel (oponent)
Fibroblastové růstové faktory jsou proteiny, které plní různorodé biologické funkce v metabolismu, regeneraci, diferenciaci buněk a ve vývoji. Lidská FGF genová rodina zahrnuje 22 členů. FGF 19 podrodina obsahuje FGF 19, FGF 21 a FGF 23. Tyto proteiny působí v organismu endokrinním způsobem. Podrodina FGF 19 pro svoje působení vyžaduje klotho protein fungující jako kofaktor. FGF 19 je produkován střevem, ale působí převážně v játrech, kde skrze FGFR4 receptor inhibuje syntézu žlučových a mastných kyselin. FGF 21 produkovaný játry je zapojen do metabolismu sacharidů a lipidů. Sérové hladiny FGF 21 jsou zvýšené u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu, u kterých může působit jako metabolický regulátor utilizace glukózy v adipocytech. Sérové hladiny FGF 19 jsou naopak u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu snížené a pravděpodobně závisejí spíše na celkovém nutričním stavu organizmu než na metabolismu glukózy a na inzulínové senzitivitě. Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, FGF 19, FGF 21, obezita, tuková tkáň
|
|
| |
|
|
Genetika MODY diabetu
Dušátková, Petra ; Cinek, Ondřej (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Gašperíková, Daniela (oponent)
Nejčastější formou monogenního diabetu je MODY (Maturity-Onset Diabetes of the Young). Řadí se mezi genetické defekty ß buňky. Jedná se o klinicky heterogenní skupinu onemocnění, které se zpravidla projevují jako noninzulín-dependentní diabetes mellitus s autozomálně dominantním typem dědičnosti a s věkem v době diagnózy do 40 let. Pomocí molekulárně-genetických metod jsme stanovili diagnózu MODY u více než 240 českých rodin. Nejčastěji zastoupeným subtypem diabetu je GCK-MODY, který jsme prokázali u 376 osob ze 175 rodin. V porovnání se zdravými rodinnými příslušníky, kteří nenesou mutaci v genu GCK, jsme u pacientů s GCK-MODY neprokázali zvýšené riziko vzniku makrovaskulárních komplikací. Jelikož více než jedna třetina rodin s GCK-MODY nese jednu ze 4 mutací v GCK, testovali jsme pomocí genetických a statistických metod, zda se jedná o ancestrální mutace. Výsledky ukázaly, že tři nečastěji se vyskytující mutace v genu GCK (p.Glu40Lys, p.Leu315His, p.Gly318Arg) se rozšířily před přibližně 82-110 generacemi díky efektu zakladatele. Zabývali jsme se i vlivem polymorfizmu rs560887 v genu G6PC2 na fenotyp pacientů s GCK-MODY: genotyp GG byl asociován s vyšší hladinou glykovaného hemoglobinu. Při analýze pacientů suspektních pro HNF1A- nebo HNF4A-MODY jsme ukázali pravděpodobně první případ asociace makrosomie...
|
host ::
RSS.