|
|
Z pohledu dítěte. Dítě jako literární subjekt v současné italské próze
Přívozníková, Pavla ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent) ; Čaplyginová, Olga (oponent)
Klíčová slova dětské prisma - protagonista dítě - literární subjekt - vypravěč - fokalizátor - fokalizace postava - naratologie - Gérard Genette - Mieke Balová - současná italská próza Abstrakt Disertační práce s názvem Z pohledu dítěte a podtitulem Dítě jako literární subjekt v současné italské próze se snaží zmapovat a popsat opakující se přítomnost dětského protagonisty v současné italské próze pro dospělé čtenáře. Na korpusu dvaceti románů z let 1997 až 2017 ukazuje, jakým způsobem se v italských románech těchto let manifestovalo dětské prisma. Práce je rozdělena do pěti kapitol: teoretickou, historickou, analytickou, syntetickou a závěr. V první kapitole objasňuje co je to literární subjekt, a prismatem naratologické teorie Gérarda Genetta a jeho následovnic Mieke Balové a Sklomith Rimmonové- Kennanové vymezuje tři základní subjektové role (vypravěč, fokalizátor, postava), které dítě ve vyprávění zaujímá. Ve druhé kapitole ukazuje, kdy a jakým způsobem se v dějinách italské literatury začal objevovat dětský protagonista. Třetí kapitola je zaměřena na naratologickou analýzu těchto dvaceti románů, které za pomoci teoretických termínů ustanovených v první kapitole rozděluje do dvou skupin: na romány s heterodiegetickým vypravěčem, v nichž dítě vystupuje v pozici fokalizačního subjektu a romány s...
|
|
|
Sergio Atzeni: Sardinie - láska, nenávist
Svobodová, Soňa ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
TCílem této práce je představit současného sardinského spisovatele Sergia Atzeniho (1952- 1995) a provést podrobnou analýzu čtyř románů, které napsal v období let 1986 až 1995: Apologo del giudice bandito (1986), Il figlio di Bakunn (1991), Il quinto passo l'addio (1995) a Passavamo sulla terra leggeri (1996), vydaný posmrtně. Poté, co v sedmdesátých letech dokončí gymnaziální a opustí univerzitní studia, spolupracuje s mnoha regionálními periodiky a píše povídky i básně, které jsou příslibem velkého spisovatelského talentu. Již v počátcích literární tvorby se také projevuje jeho bezmezná láska k Sardinii, díky níž se ve svém díle věnuje nejen tomuto ostrovu, ale také jeho historii, obyvatelům a folkloru. Atzeni se však tímto citem nenechá zaslepit. Uvědomuje si etnický a existenciální neklid, který opanuje jeho generaci, a neváhá zobrazit pochybení, jichž se dopouští on sám i jeho vrstevníci. Na Sardinii se mu však nedostává uznání, a tak se v roce 1987 rozhodne ostrov opustit a vydává se na cesty. Žije a pracuje v mnoha městech Itálie - například v Turíně a Milánu - ale také jinde v Evropě. Nakonec se usadí v Sant'Ilariu d'Enza. To je začátkem jeho nejplodnějšího tvůrčího období. Věnuje se také překladatelské činnosti a publikuje esejistické práce pro nejdůležitější italská nakladatelství. Dlouho však v...
|
|
|
Malý starodávný svět Antonia Fogazzara
Jarošková, Karolína ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Tématem této bakalářské práce je dílo Malý starodávný svět Antonia Fogazzara. Tento román byl vydán v roce 1895 v Miláně. Příběh se odehrává na pozadí italského sjednocení a pojednává o milostném příběhu mladé dvojice Luisy a Franka, jejichž lásce není přáno. Charaktery Luisy a Franka jsou naprosto rozdílné a na tomto základě vzniká pře, drama a morální ponaučení. Záměrem autora je vypátrat a znázornit opravdový cíl lidského bytí. Celý děj spočívá v boji, nejdřív skrytém, potom zjevném, mezi dvěma opačnými charaktery, které spojila láska, a které rozdílné ideály uvádějí do konfliktu a rozdělují.Dílo je zasazeno do evropského kulturně-myšlenkového kontextu. Představila jsem hlavní umělecké směry tohoto období zvaného "fin-de-ciécle" a zaměřila jsem se na italské prostředí, popsala jsem historické souvislosti, hlavní literární směry a jejich nejvýznamnější představitele.Popsala jsem tento dekadentní román po formální stránce,vyložila jsem děj a analyzovala jsem hlavní témata tohoto románu.V závěru jsem shrnula své poznatky, ke kterým jsem dospěla ve své analýze a zhodnotila jsem přínos tohoto románu pro italskou společnost Fogazzarovy doby.
|
|
|
Srovnání italského originálu a českého překladu Věčného pekelného žaláře
Jasanská, Zuzana ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Úkolem diplomové práce je srovnání díla La prigione eterna dell'Inferno, jehož autorem je Giovanni Battista Manni, a jeho českého překladu, který byl pořízen Václavem Matějem Šteyerem. La prigione vychází v roce 1666. V lednu roku 1676 se objevuje Šteyerův Věčný pekelný žalář. Šteyer pravděpodobně překládal přímo z italštiny dle čtvrtého vydání Manniho originálu z roku 1669. V tomto vydání Manni změnil některé části v posledních kapitolách, tyto změny nalezneme také v českém překladu. Ani Manni nebyl ve svém díle původní. Inspiroval se traktátem španělského jezuity Juana Eusebia Nieremberga. Ve své práci jsem se snažila vysledovat, jakým způsobem Šteyer postupoval při převodu Manniho spisu, a to především na poli lexikonu, syntaxe a stylistiky. Zastavila jsem se také u toho, jak se v textech projevuje rétorika jezuitských škol.
|
|
|
Romány Itala Sveva
Sklenářová, Simona ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Tato bakalářská práce si klade za cíl představit italského spisovatele Itala Sveva a jeho tři stěžejní romány: Una vita (Život pana Alfonsa), Senilità (Senilita) a La coscienza di Zeno (Vědomí a svědomí Zena Cosiniho). Úvodem stručně shrnu dějiny multikulturního Terstu, který měl na autora značný vliv a do něhož jsou zasazeny děje tří zmíněných románů. V bio- bibliografické části bude chronologicky vylíčen Svevův osobní i profesní život a jeho literární a dramatická tvorba. Spojovacím bodem jeho děl je tzv. "inettitudine", neboli netečnost, nešikovnost a životní pasivita hlavních hrdinů. Mimo ni patří mezi Svevova opakovaně zpracovávaná témata také rodina, vztahy mezi jejími jednotlivými členy, láska a rivalita. Práce se zaměřuje na Svevovy romány, ze kterých také primárně vychází. Závěrem se snažím všechna tři díla porovnat, najít v nich odlišnosti a spojitosti a celkově shrnout proměny svevovského hrdiny.
|
|
|
Král a poutník. K otázce identity postav v italském románu 20. století
Štichauerová, Olga ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Dvacáté století zaznamenalo mnoho revolučních vln a otřesů nejen ve vědních i uměleckých oborech, ale téměř ve všech sférách lidského konání. S trochou nadsázky lze snad říci, že to bylo století rychlejší, dramatičtější, změny a pokrok (v jakémkoli významu) se v něm děly častěji, prudčeji a snad i s fatálnějším dosahem než kdy dříve. Pokud jde o literaturu, již samotný počátek století hlásal hluboké proměny v oblasti estetických hodnot (slovesné umění si více a více vydobývá svou autonomii a nezávislost na ostatních oblastech umění či politiky, tyto tendence zhmotňuje poetika l'artpourlartismu a dandyovského vyhroceného estetismu), v oblasti recepce literatury, požadavků na téma (opouštění kritickorealistického pozorování každodenních univerzalit a naturalistického determinismu a naopak příklon k osobnější, intimnější či extravagantnější látce, zejména v poezii). Kladly se nové a odlišné nároky na styl a samotný smysl a cíl literatury, proměňovalo se i vnímání úlohy autora. Z jiného úhlu (z pohledu literární historie) vnímáme počátek 20. století ve znamení mnohotvarosti, bohatosti stylů a forem, vedle snah o udržení tradic se prosazovala někdy až agresivní avantgarda, básnictví se rozvíjelo v mnoha podobách, v souvislosti s obdobím konce 19. století a počátkem následujícího lze hovořit o symbolismu,...
|
|
|
Narativa Michela Priska v kontextu italské literatury druhé poloviny 20. století
Zdeňková, Petra ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Svou práci jsme věnovali italskému spisovateli Michelu Priskovi (1920 - 2003). Na základě podrobné analýzy autorových románů a některých povídek jsme se pokusili zařadit jeho narativní tvorbu do kontextu italské literatury druhé poloviny 20. století. Spisovatel, novinář, literární a filmový kritik Michele Prisco vstoupil do literatury v roce 1949 povídkovým souborem La provincia addormentata (Ospalá provincie). Během přesně půl století dlouhé spisovatelské dráhy vydal 11 románů a řadu povídkových souborů. Do českého prostředí byl uveden překlady románů Gli eredi del vento (1950, č. Dědicové větru, J. Hajný 1983) a Una spirale di nebbia (1966, č. Cár mlhy, J. Hajný 1984). Priskova narativní tvorba působí jako celek kompaktním dojmem, ačkoliv prošla určitým vývojem v plánu tematickém a zejména kompozičním. Pozadí téměř všech Priskových povídek a románů tvoří jeho rodný kraj pod Vesuvem nebo město Neapol. Autorovi ale nejde jen o popis kraje a jeho obyvatel, ale o zachycení člověka v jeho celistvosti. Zajímají ho vztahy mezi lidmi, lidská identita , ale i odvrácené stránky lidské povahy, kořeny zla, touhy po pomstě a násilí. Některé romány, např Cár mlhy mají až detektivní nádech, podložený suspensem psychologického charakteru. Prisco je si vědom, že na konci pátrání nemůže být absolutní poznání, protože spolu...
|
|
|
Benátky jako obraz duše moderního člověka. Literární tvorba Paola Barbara
Slavíková, Kateřina ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Stěžejním dílem, jemuž se hodlám věnovat ve své diplomové práci, bude kniha Venezia, la citt ritrovata spisovatele Paola Barbara. Toto Barbarovo dílo jsem si vybrala proto, že mě zajímá aktuální pohled na jedinečný fenomén Benátek. Právě tuto knihu pokládám za současný nejplastičtěji vykreslený literárněfilozofický obraz tohoto města1 a její poetická výstavba mě inspirovala k vytyčení hlavního cíle mé práce, jímž bude literárně-sémiologický rozbor tohoto díla směřující k zachycení benátského prostoru jakožto zrcadla duše moderního člověka. V zájmu celistvosti pohledu na Paola Barbara a jeho tvorbu budu však dále okrajově sledovat též ostatní Barbarova díla tematicky zaměřená na život v benátské laguně (Lunario veneziano, Venezia, l'anno del mare felice, Ultime isole, L'impresa senza fine). Ve snaze postihnout Barbarův obecný náhled na lidskou existenci i jeho literární styl využiji též jeho prvotiny (Giornale dei lavori) a jednoho z nejvíce ceněných románů - Diario a due.
|
|
|
Rodinné vztahy ve vybraných dílech Elsy Morantové a Alberta Moravii
Uváčiková, Silvie ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Ve své diplomové práci bych se chtěla zabývat tématem lidských vztahů v italské rodině. Budu vycházet ze dvou autorů, a to EIsy Morantové a Alberta Moravii. Po určitou dobu sdíleli tito autoři společnou cestu životem, a proto bude zajímavé sledovat, nakolikje pojetí těchto vztahů v jejich dílech rozdílné. Cílem této diplomové práce je zjistit, zda se navzájem ovlivňovali, či zda byla jejich tvorba naprosto nezávislá, a dále také zda se jejich společné soužití výraznějším způsobem promítlo do jejich děl při popisu rodinných vztahů jako takových. Vzhledem k bouřlivému manželství Moravii a Morantové a složitým povahám obou autorů bude zajímavé pokusit se zjistit, zda se jejich vztah a povahy odrazily v jejich dílech.
|
|
|
Překračování hranic. Vybraná témata v díle Fulvia Tomizzy
Kosová, Karolína ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Existují "vnější" a "vnitřní" hranice. Člověk je neustále překračuje a pokouší. Vyskytují se na mapách, v podobě demarkačních linií s těžkými závorami, obklopené vojáky nebo jako nízké kamenné zídky oddělující pole sousedů na vesnici. Existuje hranice mezi mořem a pevninou, městem a venkovem, mezi dvěma národy. Fulvio Tomizza, jehož životu a dílu jsme se věnovali v této práci, s těmito hranicemi žil. S existencí těch vnějších se vyrovnával po celý život ve svém díle. Nepochopitelnou hranicí byl pro něj hraniční přechod mezi svobodným světem Itálie, kde nikdy nedosáhl toužené vnitřní svobody, a Istrií, patřící od roku 1954 k "nesvobodné části světa". Znal dobře hranici mezi italskou a slovanskou populací v oblasti Istrie, protože se světy těchto etnik protínaly v něm samotném. Proto zasvětil celé své dílo tomu, aby hranice nebyly hranicemi, které oddělují, ale naopak spojníky, místy setkávání a prolínání vlivů. Tak se i hranice jeho vnitřního světa, který nám zprostředkoval svou tvorbou, staly body spojení mezi minulostí a přítomností, realitou a snem, životem a smrtí. Sám Fulvio Tomizza byl nejlepším příkladem "prolínání hranic"; profese spisovatele byla od počátku jeho kariéry neoddělitelnou součástí jeho vlastního světa. Proto vykazuje značná část jeho děl i silné autobiografické prvky (L'albero dei...
|
host ::
RSS.