|
|
Three textbooks of aesthetics (Hugh Blair, Johann Joachim Eschenburg and Johann August Eberhard).
Martinková, Zuzana ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce) ; Dykast, Roman (oponent)
Práca skúma tri osvietenské učebnice dobových teórií slovesných umení, ktoré boli vydané v rovnakom roku 1783 a významne sa podielali na šírení estetických ideí. Jej primárnou snahou je zistiť, nakoľko estetika ako samostatná filozofická disciplína prenikala do týchto troch vybraných učebnicových textov dobových teórií umení, a v akých smeroch pôsobila na ich výklad. Kladie si otázku, ako prítomnosť či absencia estetiky ovplyvnila poňatie týchto textov nielen ako celku, ale i v rozvíjaní konkrétnych teórií, tém a ideí a vzájomne ich porovnáva. Postupuje po jednotlivých hlavných celkoch učebníc a predstavuje ich základnú výstavbu i konkrétne stanoviská, ktoré následne porovnáva a vyhodnocuje. Cieľom práce je postihnúť charakter výkladu a uchopenie teórie jednotlivých druhov umení podľa toho, či sa odohrávali v rámci estetiky alebo mimo nej. Predložená práca tak má byť príspevkom k lepšiemu pochopeniu rozdielov a zhôd nemeckého a škótskeho tematizovania estetických otázok na sklonku 18 st. na základe týchto troch príkladov učebných textov.
|
|
|
Pojem "špatná hudba" z hlediska vývoje estetických norem
Solfronková, Kateřina ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Soško, Vladimír (oponent)
Tato práce vychází z termínu použitého v díle H. H. Eggebrechta Hudba a krásno, tedy z termínu "špatná hudba". Práce představuje čtyři rozdílné hudební teorie Theodora Adorna, Hans Heinricha Eggebrechta, Umberta Eca a Rogera Scrutona. Práce mapuje myšlenky jednotlivých autorů a zaměřuje se primárně na části, které autoři věnovali tématu problematické hudby. V závěrečné části práce je ukázáno v jakých bodech se autoři liší, případně jakým způsobem jeden na druhého reagují. Jednotlivé podkapitoly jsou řazeny podle pojmů, které se nacházejí v teoriích u všech autorů. Cílem této práce je, spolu s představením jednotlivých přístupů, především poukázat na to, zda lze, i přes rozdílné přístupy a rozdíly v terminologiích, sjednotit koncepce jednotlivých autorů pod jeden stejný pojem. Tedy pojem špatná hudba.
|
|
|
Spor o povahu dramatického textu
Vašáková, Martina ; Kaplický, Martin (vedoucí práce) ; Dykast, Roman (oponent)
Spor o povahu dramatického textu Diplomová práce se bude zabývat hledáním povahy dramatického textu v kontextu dvou uměleckých druhů: literatury a divadla. Bude zkoumat proměny, ke kterým v rámci dramatického textu dochází, pokud je inscenován na jevišti, a současně bude tematizovat vztahy mezi textovou složkou a dalšími složkami dramatického díla. Práce bude vycházet především z české estetiky divadla dvacátého století a bude se snažit mapovat a reflektovat teoretickou diskuzi o tomto tématu. Současně bude sledováno, jak se tyto teoretické přístupy zrcadlí ve vlastní podobě dramatických textů a scénické praxi českého divadla dvacátého století.
|
|
|
Pojetí humorální teorie jako prostředku umělecké tvorby Williama Shakespeara
Hrabaňová, Olga ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
(česky) Cílem této práce je představit humorální teorii jakožto prostředek umělecké tvorby Williama Shakespeara a ukázat, že na základě její znalosti utvářel své divadelní postavy. Humorální teorie je zde nejprve představena v kontextu antické filosofie jako koncept, který má stěžejní vliv na lidský temperament, a následně je její pojetí zkoumáno na základě dobových pramenů v rámci renesanční estetiky, filosofie a medicíny. Stěžejními texty jsou v tomto případě spis De triplici vita Marsilia Ficina a Anatomie melancholie Roberta Burtona. Práce sleduje, jakou cestou se teorie šířila z Itálie do Anglie, zkoumá její vliv na alžbětinské poetiky a možný způsob, jakým se s ní mohl Shakespeare seznámit. V druhé části práce je na základě analýzy čtyř vybraných postav ze Shakespearových her ukázáno, jak temperament těchto postav odpovídá dobovému pojetí humorální teorie. Ve svém základu psychologické dobové pojetí humorální teorie je tak v Shakespearově zdůraznění typologického kontrastu při utváření postav v jeho dramatické tvorbě přeneseno do oblasti estetické jako výrazný koncept dobové divadelní teorie.
|
|
|
Estetika dramatického umění Otakara Zicha a problematika vnitřně hmatového vnímání
Bezděk, Ester ; Kaplický, Martin (vedoucí práce) ; Dykast, Roman (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena především na teorii dramatického umění Otakara Zicha. První část, která je těžištěm celé práce, se zabývá Zichovým přístupem k dramatickému umění obecně, následně lokalizuje myšlenku takzvaného vnitřního hmatu a tou se dále zabývá. Vnitřní hmat je zde ukázán jako významný prvek Zichovy teorie. Podílí se jak na procesu tvorby dramatického umění, tak na jeho vnímání. Druhá část práce je dodatkem k teorii Otakara Zicha. Tato část reaguje na Zichovu myšlenku vnitřního hmatu v rámci současných estetických teorií o propriocepci. V kontextu několika teorií je zde popsáno, co to propriocepce je, jakou roli hraje v estetickém prožitku a jak se Zichův vnitřní hmat k těmto teoriím vztahuje. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Aristides Quintilianus a postavení jeho spisu Peri músikés mezi dochovanými hudebně-teoretickými spisy
Slavíková, Marcela ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Dykast, Roman (oponent) ; Pavlík, Jiří (oponent)
Dochované antické řecké muzikologické spisy vykazují značné shody ve výkladech o hudební teorii, i když některé z nich jsou od sebe vzdáleny až sedm století. Cílem této disertační práce je dokázat, že tyto shody nejsou dány zastavením vývoje hudby, ale spíše skutečností, že hudební teoretikové římské doby měli ve zvyku pracovat výhradně s prameny, a to i několik století starými, aniž by se ohlíželi na reálný stav, v němž se hudba nacházela v jejich době. Mezi takové hudební teoretiky patří i Aristides Quintilianus, autor 3. stol. n. l., pod jehož jménem máme dochován spis Peri músikés o třech knihách. Součástí disertace je stanovení a popis předpokládaných vývojových změn v praxi, které lze vypozorovat ze svědectví nemuzikologických spisů a notačních zápisů, a představení spisu Aristida Quintiliana jako takového i v kontextu ostatního antického muzikologického bádání. Dále je předložen překlad a komentář první knihy Aristida Quintiliana, která by měla odrážet vývoj hudby, a konečně na základě srovnání vybraných pasáží z této knihy s paralelními pasážemi z jeho předchůdců stanovena Aristidova pramenná základna.
|
|
|
Podoby Orfea. Ikonografická studie o motivu Orfea v evropském a českém výtvarném umění 19. století
Machková, Magda ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent) ; Dykast, Roman (oponent)
Ikonografická studie o podobách mýtického Orfea ve výtvarném umění se v dílčích sondách zaměřuje na české prostředí dlouhého 19. století a formou mikropříběhů se snaží ukázat potenciál orfeovské ikonografie jak v uměleckých dílech, tak u jejich tvůrců nebo interpretů. Divadelnické, básnické či výtvarné kontexty pracovaly dílem se zavedenou tradiční ikonografií Orfea pěvce, hudebníka, milovníka, tragéda, dílem ji transformovaly do novotvarů, které sice zůstaly neopakovány, nicméně pro konkrétního autora či situaci měly klíčový význam. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu slovanského Orfea - vyšehradského Lumíra -, postavy z českého mýtického dávnověku, jenž měl oproti svému antickému prototypu na metaforické zrození, vyzrání i vyvanutí pouze jedno století.
|
|
|
Problematika hudebního díla v hudebních poetikách 20. století
Grosamová, Alžběta ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Soško, Vladimír (oponent)
Tato práce se zaměřuje na problematiku hudebního uměleckého díla v hudebních poetikách Arnolda Schönberga a Igora Stravinského. Ve 20. století byla otázka hudebního díla problematická vzhledem ke změnám, které se v té době v hudbě začínaly dít. Cílem této práce je představit stěžejní momenty v myšlení a tvorbě obou hlavních autorů. A prostřednictvím spisů F. Herzfelda, H. H. Stuckenschmidta a M. S. Druskina podat reflexi těchto zásadních okamžiků. Závěrečná komparace by měla přiblížit náhled Schönberga a Stravinského na kategorie důležité pro hledání nové podoby hudebního uměleckého díla ve 20. století. Významným prvkem této práce je propojení pohledu na život a dílo obou autorů, aby bylo zřejmé, z jakých podmínek při svém hledání vycházeli a jak životní situace každého z nich ovlivnila jejich myšlenkový prostor Klíčová slova Schönberg, Stravinskij, dodekafonie, novoklasicismus, komparace, atonalita, disonance, 20. století, tonalita, poetika
|
|
|
Pojetí krásy ve Ficinově komentáři De amore a její vliv na renesanční estetiku
Polák, Ján ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat spis Marsilia Ficina známý jako De amore na základě charakteristiky autorova života a díla a ukázat jeho vliv na renesanční estetiku. Základním tématem spisu, vzniklého jako komentář Platónova Symposia, je funkce lásky v rámci kosmologie, kterou Ficino přebírá od novo-platoniků, zejména od Plótína. Hlavním Ficinovým přínosem pro renesanční a novověké myšlení je překlad a další rozvíjení Platónova díla, včetně jeho koncepce dvojí lásky. Tato studie předně shrnuje Ficinův život a dílo, dále zkoumá spis samotný s důrazem na estetická témata a poté demonstruje vliv Ficinova pojetí lásky na renesanční estetiku na příkladu vybraných děl renesanční literatury. Výběr textů ukazuje transformaci tohoto pojetí od textu přímo inspirovaného Ficinovou naukou přes dílo v němž tato nauka ustupuje formálním literárním požadavkům až k textům, v nichž získává literární forma naprostou převahu nad filozofickým obsahem. Klíčová slova Marsilio Ficino*renesanční platonismus*renesanční estetika*platonická láska
|
|
|
Otakar Hostinský a jeho přínos k českému myšlení o tanci
Pivodová, Klarisa ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Diplomová práce "Otakar Hostinský a jeho přínos k českému myšlení o tanci" se zabývá estetikou českého myslitele Otakara Hostinského - její specifickou částí zaměřenou na umění lidského pohybu - konkrétně tanec a také pantomimu. Tento profesor estetiky na pražské univerzitě sice nezanechal žádný spis, v němž by uceleně formuloval své estetické teorie věnované tanci, přesto byl tanec zahrnut v jeho úvahách. Tato práce si klade za cíl nastínit Hostinského estetické názory týkající se problematiky umění lidského pohybu specifikovaného a vymezeného jako tanec. Práce se zejména soustředí na abstrahování Hostinského názorů na umění lidského pohybu s konkrétním zaměřením na tanec a pokouší se je představit jako ucelený systém uměleckého druhu.
|
host ::
RSS.