|
|
Proměny narativních postupů v současné japonské literatuře
Cima, Igor ; Tirala, Martin (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdeňka (oponent) ; Bílek, Petr (oponent)
česky Tato práce mapuje změny, které se odehrály na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v japonské literatuře. Literatura psaná v této době je v kritické literatuře často označována jako "postmoderní". Tato práce je založená na předpokladu, že je japonská postmoderna historickým fenoménem, jehož podoba je úzce svázána s podobou japonské modernity před a po Druhé světové válce. Cílem práce je postihnout tyto postmoderní tendence v jejich historické návaznosti na moderní diskurz, a tím zaplnit mezeru v kontinuitě mezi moderní a současnou japonskou literaturou. Práce je metodologicky ukotvená jak v západním diskurzu o postmoderních fenoménech, z nichž si vypůjčuje formální rámec, tak v pracích japonských kritiků, kteří pak tomuto rámci dodávají konkrétní lokalizovaný obsah. Při analýze jednotlivých děl práce vychází zejména z dobové reflexe v literárních časopisech a tisku, a dále z pozorného kritického čtení postmoderních tendencí jednotlivých děl. Pro tuto analýzu je hlavním zdrojem logiky čtení teorie fikčních světů. Práce je koncipována ve dvou větších celcích. První se soustředí na konceptuální a teoretické vymezení japonské moderny, v první rovině podle jejích specifik během období Meidži (1868-1912), před Druhou světovou válkou, a pak po válce. Dále je součástí práce obecná analýza...
|
|
|
Srovnání pěti základních typů her nó
Burešová, Lucie ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Bakalářská diplomová práce Srovnání pěti základních typů her nó sleduje tradiční klasifikaci japonských her nó do pěti typů podle postavy, jakou představuje hlavní herec šite. Podle tohoto rozdělení analyzuje pět her ke každému typu: Curukame (Jeřáb a želva), Acumori, Hagoromo (Nebeské roucho), Seimaru a Funa Benkei (Benkei na lodi). K analýze je přistupováno spíše z pohledu performativního umění než z hlediska lingvistického, hlavním kritériem je dramatické rozvití hry podle systému džo-ha-kjú, k němuž přispívá charakteristika hlavní postavy. Autorka vychází z japonských originálních libret jókjoku, překladů scénářů do evropských jazyků i videoukázek divadelních představení.
|
|
|
A picture of man in the works by Endo Shusaku
Dušáková, Hana ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
V bakalářské práci se věnuji třem dílům poválečného japonského autora Endó Šúsaku. V románech Moře a jed, Mlčení a Hluboká řeka se zaměřuji na charakterizaci hlavních postav a především na jejich morální postoje a jednání v mezních situacích, ve kterých je autor zobrazuje. V každém z těchto děl se objevuje téma zodpovědnosti a svědomí, kdy hlavní hrdina dochází postupně k poznání, že v situacích, kdy je v sázce život druhého člověka, musí najít odvahu i k takovému rozhodnutí, které se vymyká jeho dosavadním zkušenostem nebo odporuje obecně uznávaným pravdám. Autor tak naznačuje, že hranice mezi "správným" a "špatným" není zdaleka vždy jasná. Do románů se promítá i autorova katolická víra a jeho přesvědčení, že základní morální principy křesťanství mají univerzální platnost bez ohledu na kulturní a náboženské tradice dané společnosti. V závěru práce se pokouším o interpretaci literárních postav v těchto třech románech v souvislosti s autorovým vnímáním člověka a lidskosti.
|
|
|
Iruikon'intan: příběhy partnerství lidí a zvířat v japonské literatuře v minulosti a současnosti
Procházková, Kateřina ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Vnímavý čtenář moderní japonské literatury si nemůe nevimnout hojného uití mytických motivů a odkazů na klasickou japonskou literaturu. V povídce Joimoto Banany Stín měsíčního svitu se setkáváme s tradiční japonskou dichotomií snu (jume ) a reality (ucucu), se symbolem řeky dělící svět ivých (konojo) od světa mrtvých (anojo), se známým starojaponským toposem jume no ukihai1, plovoucím mostem na pomezí reality a snu.2 Nacházíme zde také postavu obdařenou nadpřirozenými schopnostmi připomínající intoistickou amanku miko , nebo motiv rituálního oblékání se do roucha zesnulého3, které má přivolat dui mrtvého na tento svět.4 Co lze v současné literatuře jen stěí přehlédnout, jsou postavy zvířat, jejich stopy nás často dovedou a k animistickým počátkům japonské kultury. Hrdinky a hrdinové současné autorky Kawakami Hiromi si vyrazí na rande s medvědem (Kamisama), posedí v hospodě s muem-chobotnicí (Hokusai), lápnou v křoví na hada, který se jim nastěhuje do bytu (Hebi o fumu). Tawada Jóko pracuje s motivy pohádky o psím enichovi (Inu muko iri), v Kakato o nakuite nechá z tajemného manela hrdinky vyklubat sépii.
|
|
|
Giongo, gitaigo v prozaických dílech Mijazawy Kendžiho
Stachová, Pavlína ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Weber, Michael (oponent)
Práce pojednává o onomatopoických slovech vyskytujících se v prozaických dílech Mijazawy Kendžiho. Nejprve je uvedena základní charakteristiku japonských onomatopoických slov a to jak z pohledu morfologického, tak také syntaktického a sémantického. V praktické části je pak použit korpus excerptů z prozaické sbírky Mléčná dráha. U jednotlivých onomatopoických slov je vysvětlen význam pomocí přímého překladu. Dále jsou u každého onomatopoického slova určny jeho syntaktické a sémantické kategorie. Jako zvláštní skupina je vydělena skupina onomatopoických slov typických pro dílo Mijazawy Kendžiho. U této skupiny je podrobně vysvětlen význam jednotlivých onomatopoických slov. Na závěr jasou analyzována onomatopoická slova vyskytující se v díle Mléčná dráha z pohledu syntaktického a sémantického. Pak následuje úvaha nad významem onomatopoických slov pro dílo Mijazawy Kendžiho.
|
|
|
Kondžaku monogatori jako jeden z pramenů japonské literární tradice
Vlček, Karel ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Účelem této práce je podat byt' jen velmi kusý a dílčí pohled na středověkou sbírku povídek secuwa, Kondžaku monogatari. Je třeba upozornit, že jsem se zde zabýval pouze povídkami z japonské části sbírky, téměř úplně pomíjím svitky 1 až 9, které obsahují povídky Indické a Čínské. Mým cílem bylo podat obraz povídek buddhistické části Kondžaku monogatari, dílem proto, že se jí v literatuře nevěnuje tolik pozornosti, dílem z osobní inklinace. V práci jsem musel bohužel pominout mnoho témat. Po úvodu do problematiky japonských povídek a sbírek secuwa podávám ve druhé kapitole jistý obraz bódhisattvů Džizóa a Kannon, ale téměř opomíjím buddhu Amidu, ačkoliv ten je z hlediska japonského buddhismu nejdůležitější a je mu v Kondžaku věnováno nejvíce povídek. Je jich tolik a je to tak široké téma, že by si zasloužilo samostatnou práci. Následuje výklad pojmů dó.~in a nembucu, klíčových pro chápání smyslu mnoha povídek. Ve druhé kapitole jsme se pokusil o obraz buddhistických mnichů, jak je podáván na pomezí buddhistické a světské sekce. Následuje analýza povídky 26/27. která posloužila Rjúnosuke Akutagawovi jako pramen pro jeho povídku Rokunomija no himegimi. Následuje krátký přehled autorů dvacátého století a děl, která se tak či onak inspirovala sbírkou Kondžaku monogatari šú. V dodatku kromě několika přehledných...
|
|
|
Rakugo - tradiční vypravěčský žánr
Brandejsová, Silvie ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Hrdličková, Věna (oponent)
Japonské slovo wagei (~!55:t) označuje umění mluveného slova. Umění, ve kterém účinkující obratným vyjadřováním a technikou mluvy baví posluchače. Mezi tato japonská umění mluveného slova se řadí vedle vypravěčského žánru rakugo i rókjoku U!ll:B=B, příběhy vyprávěné zpěvem) nebo vyprávění kódan (~lU~). Rakugo se od ostatních umění mluveného slova liší především tím, že jeho příběhy jsou vyprávěny převážně formou dialogu. Vypravěč tak zaujímá úlohu herce mnoha rolí. V doslovném překladu termín rakugo (~~!) znamená "padající slova". Příběhy rakugo mají spád, slova, ze kterých jsou poskládány, jakoby padala jedno po druhém. Tento druh umění možná nedosahuje takového věhlasu jako třeba divadlo nó nebo kabuki, avšak své místo v japonském kulturním světě zcela jistě zaujímá. Tradičním místem, kde posluchači mohou rakugo slyšet, jsou malá divadla jase. Ozawa Šóiči ve své knize Jase no sekai (Svět divadel jose) vzpomíná: "V padesátých letech 20. století byla tato divadla a představení, která se v nich odehrávala považována za něco podřadného. V té době by nikoho ani nenapadlo, že by se vypravěč rakuga mohl stát ,žijícím národním pokladem'." Tohoto ocenění se v roce 1995 dostalo vypravěči Janagija Kosanovi V. Deset let poté se příběhy klasického rakuga dostávají v zábavné formě, lehce srozumitelné mladému publiku na...
|
|
|
Narativní postupy v díle Cudži Kunia "Letní pevnost"
Párysová, Věra Julie ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Ve své práci se budu zabývat narativními postupy v díle Letní pevnost autora Cudžiho Kunia. V první části se zaměřím na celkovou výstavbu díla, v dalších kapitolách se budu zabývat rozborem titulu a motta. Dvě následující kapitoly se zabývají postavou v Letní pevnosti - v první z nich jsem se zaměřila na postavu z hlediska její funkce v narativu, ve druhé rozebírám prostředky, které Cudži použil k vyobrazení hrdinů díla. Podobným způsobem se zabývám také otázkou místa. V kapitole věnované kategorii fikčního času budu rozebírat jednak prolínání časových rovin uvnitř díla a jednak způsob využití retrospektivy. Samostatná kapitola je věnována rozboru sedmé kapitoly, která je kulminační kapitolou díla a svým stylem vyprávění se liší od ostatních částí díla. V předposlední kapitole se věnuji prostředkům, jimiž Cudži dosáhl efektu gradace a střídání napětí a uvolnění, a v poslední části se zamýšlím nad některými dalšími otázkami, především na estetickou působivostí, psychologickou věrohodností zobrazení ženské hrdinky, otázkou nadčasovosti díla. Cudži v Letní pevnosti propojuje různé způsoby vyprávění, podává příběh prostřednictvím dvou vyprávějících postav, muže a ženy, kromě přímé výpovědi využívá dalších prostředků jako jsou deník, dopis nebo paměti, zapojuje množství symbolů a jevů vzbuzujících asociace,...
|
|
|
Koncept upája v Japonsku raného středověku. Využití schopnosti výběru vhodných prostředků (upája) v průběhu dramatických proměn tzv. nových kamakurských škol buddhismu
Vrba, Petr ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Heřman, Robin (oponent)
Obecně se píše, že během období Kamakura (1185-1333) došlo k radikální proměně na scéně japonského buddhismu. Tato proměna však byla možná jen díky souhře mnoha faktorů, které umožnily, že doba, respektive společnost, byla "zralá" na změnu. Faktem je, že právě během těchto 150 let se objevily na scéně charismatické osobnosti (Hónen, Šinran, Dógen, Ničiren), které založily směry, jež jsou dnes v Japonsku nejpočetnější. Nicméně někteří badatelé věrohodně ukazují, že drtivá většina tzv. nových prvků se objevuje už několik desetiletí, někdy i století před Kamakurou a stejně tak vymezování tzv. nových směrů vůči tradičním (a jejich údajný úpadek) vykazuje podezřelé trhliny. V jejich vztahu k ostatním školám hrálo roli i využití tradičního buddhistického konceptu o schopnosti ve výběru vhodného prostředku k dosažení buddhovství (sa. upája, jap. hóben). Dalším pozoruhodným společným rysem je, že tito zakladatelé všichni tvrdili, že pro dosažení spásy stačí "nic než" jediná (jimi vybraná) technika. K tomu však nikdy před kamakurským období ani nikdy po něm na japonské půdě nedochází. V této práci se pokusím primárně odpovědět na klíčovou otázku: "Jaké faktory tuto výjimečnou situaci umožnily?" Postupovat budu od představení konceptu upája (jap. hóben) a pro tuto práci důležitých témat japonského tradičního...
|
|
|
Taira no Kijomori - historická postava a legenda
Václavíková, Petra ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Labus, David (oponent)
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní docentce Zdence Švarcové z katedry 4 japonských studií za vstřícné vedení diplomové práce, za plno podnětných připomínek a návrhů. Dále jsem zavázána panu profesoru Asadovi Tóruovi z univerzity Očanomizu, který mi laskavě pomohl s koncepcí práce a doporučil některé potřebné prameny. Neskonale vděčná za pomoc jsem i doktorandce Tamuře Júko ze stejné univerzity, která mě trpělivě učila vyhledávat literaturu a poskytla plno cenných rad pro četbu starých textů, a panu profesoru Okazakimu Masamičimu z univerzity Iwate, který mi věnoval kopie vlastnoručně nahraných videokazet se soubornými verzemi televizních seriálů a filmů s historickou tématikou. V neposlední řadě bych ráda vyjádřila vděk svým přátelům, kteří měli pochopení pro to, že jsem na ně ne vždy měla čas, a potom své rodině, která mi po návratu do Čech vytvořila pro dokončení práce dokonalé zázemí.
|
host ::
RSS.