|
|
Cytokinová polarizace u imunopatologicky podmíněných chorob
Durilová, Marianna ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Slavčev, Antonij (oponent)
4 Abstrakt Cytokiny jako primárními modulátory buněk imunitního systému hrají klíčovou roli v jejich vývoji a další aktivitě. Cytokinový profil mononukleárních buněk periferní krve (PBMC) odráží tedy logicky děje, které se uplatňují v patogenezi onemocnění spjatého s nějakou imunologickou dysbalancí. Ve své práci jsem se zabývala několika imunopatologickými stavy (diabetes mellitus 1. typu, autoimunitní tyreoiditida, alergická kolitída), u kterých je popisována cytokinová dysbalance. Snažila jsem se najít charakteristické rysy cytokinového profilu každého konkrétního onemocnění a poukázat na to, co je spojuje resp. odlišuje. K analýze cytokinového spektra byla použita metoda proteinové array a metoda ELISA. Vyšetřovaná byla produkce cytokinů mononukleárními buňkami periferní a pupečníkové krve in vitro (nativní, ale i po specifické stimulaci) a dále pak hladina cytokinů v mateřském mléce. První chorobou, na kterou jsem se zaměřila, byl diabetes 1. typu (T1D), kdy byli studováni jednak pacienti s touto chorobou (n = 10) a dále pak jejich prvostupňoví příbuzní (n=9). Zvláštní skupinu prvostupňových příbuzných pak představovali novorozenci, jejichž jeden z rodičů je pro tuto chorobu léčen (n = 52). U pacientů v prediabetické fázi dominovala spontánní i postimulační produkce Th1 asociovaných cytokinů...
|
|
|
Regulační T-lymfocyty pupečníkové krve a jejich vztah ke vzniku diabetu 1.typu
Norková, Jindra ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Diabetes mellitus 1.typu (T1D) je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k nevratné destrukci β buněk pankreatu. Jediná možná léčba je doživotní substituce inzulínem. Konkrétní impuls pro vznik autoimunitní inzulitidy není znám. Roz- voj se předpokládá u geneticky predisponovaného jedince působením faktorů zevního pro- středí. Nezbytnou úlohu při vzniku diabetu 1.typu hraje přítomnost autoreaktivních T- lymfocytů. Naopak s protekcí organismu před autoimunitním onemocněním jsou spojovány T regulační lymfocyty. Předkládaná diplomová práce pojednává o vztahu diabetu 1.typu a T regulačních lymfocytů definovaných jako CD4+CD25+CD127-. Snaží se najít rozdíl v počtu nebo funkč- nosti této populace izolované z pupečníkové krve dětí matek s diabetem 1.typu, s gestačním diabetem a zdravých matek. Během let 2009 - 2011 jsme otestovali 68 vybraných pupeč- níkových krví. Zaměřili jsme se na detekci imunokompetentních buněk v pupečníkové krvi pomocí průtokové cytometrie a také na detekci rozdílů v produkci interferonu γ (IFN-γ) mononukleárními buňkami pupečníkové krve s přidanými vyizolovanými výše specifikova- nými T regulačními buňkami v různých koncentracích. Populaci T regulačních lymfocytů (CD4+CD25+) jsme získali pomocí magnetické separace. Prostřednictvím analýzy na průtokovém...
|
|
|
Diferenciace dospělých kmenových buněk na inzulín produkující beta buňky
Koblas, Tomáš ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Grim, Miloš (oponent) ; Štechová, Kateřina (oponent)
disertační práce: Diabetes mellitus je chronické onemocnění charakterizované metabolickou poruchou při relativním nebo absolutním nedostatku inzulínu. Diabetes mellitus 1. typu (DM1) je způsoben autoimunitní reakcí, která postupně vede k selektivní destrukci inzulín produkujících beta- buněk pankreatu. Důsledkem je minimální nebo zcela chybějící tvorba vlastního inzulínu, která vede k závislosti na podávání exogenního inzulínu. DM je také příčinou řady pozdních komplikací. Přestože dlouhodobé přiblížení fyziologické hladině glykémie s použitím intenzifikovaných inzulínových režimů může manifestaci diabetických komplikací oddálit, dosáhnout takovéto kompenzace se však daří jen asi u 5% pacientů. Z toho je patrné, že současné způsoby léčby nevedou ani k vyléčení diabetu, ale většinou ani k prevenci pozdních komplikací. Jedním z nejatraktivnějších léčebných přístupů je proto takový způsob léčby, který by nahradil chybějící inzulínovou sekreci. Takovou metodou je transplantace inzulín produkující tkáně. Nedostatečný počet dárců je ovšem hlavním limitujícím faktorem pro využití tohoto léčebného postupu v širším měřítku. Je tedy patrné, že pro získání dostatečného množství inzulín produkující tkáně musí být nalezeny alternativní zdroje. V současné době se jako nejnadějnější jeví využití kmenových buněk....
|
|
|
Vliv diabetogenních autoantigenů na cytokinovou odpověď mononukleárních buněk periferní krve pacientů s diabetem 1. typu
Labiková, Jana ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
4 Abstrakt Diabetes mellitus 1. typu (DM1) je závažné orgánově specifické autoimunitní onemocnění charakteristické nevratnou destrukcí β buněk pankreatu imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku insulinu. K rozvoji onemocnění dochází u geneticky predisponovaných jedinců a jeho vznik je významně ovlivněn i faktory vnějšího prostředí. Na zničení β buněk se podílí spíše buněčná složka imunity. Za patologickou je považována hlavně prozánětlivá Th1 odpověď. Autoimunitní zánět v β buňkách je možné určit dlouhou dobu před samotnou manifestací DM1 pomocí detekce specifických autoprotilátek ze séra pacientů. V současné době ale nemůžeme těmto jedincům, kteří jsou ohroženi vznikem DM1, nabídnout žádnou úspěšnou léčbu, která by insulitidu zastavila, či alespoň oddálila manifestaci DM1. Tato diplomová práce se zabývá vlivem syntetických diabetogenních autoantigenů GAD65 a IA2 na cytokinovou odpověď mononukleárních buněk periferní krve (PBMC) diabetiků s ohledem na protilátkový profil pacientů. Studii jsme prováděli na pacientech s potvrzenou diagnózou DM1 pozitivních na anti-GAD65 a/nebo anti-IA2 autoprotilátky. Pomocí průtokové cytometrie jsme měřili zastoupení jednotlivých buněčných populací ve vzorcích PBMC. Buňky jsme stimulovali třemi různými koncentracemi antigenů a pomocí ELISPOTU jsme detekovali...
|
|
|
Dendritické buňky a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes mellitus 1. typu
Chrástová, Iveta ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují účinné buňky prezentující antigen. Vyvíjejí se z CD34+ hematopoetických buněk v kostní dřeni a jsou specializované na vychytávání, zpracování a prezentaci antigenů T lymfocytům. Rozlišujeme dva typy DC, myeloidní a plazmacytoidní. Myeloidní DC (mDC) vznikají z hematopoetických progenitorových buněk pod vlivem GM-CSF a TNF-α nebo z monocytů v kultuře s GM-CSF a IL-4. Působením CD40L dozrávají a produkují velké množství IL-12, který podporuje vývoj Th1 lymfocytů. Na diferenciaci plazmacytoidních DC (pDC) z hematopoetických buněk se podílí Flt3-L a dále CD40L a IL-3 a jejich zásadní funkcí je produkce IFN I jako odpověď na setkání s viry. Plazmacytoidní DC jsou tedy důležité při obraně proti patogenům, udržují antivirový stav. Patogen je rozpoznán přes receptory TLR7 a TLR9. Na svém povrchu mají DC i další skupiny receptorů, které rozpoznávají cizorodé struktury, jako například C-lektinové receptory, RIG-I-like receptory a NOD-like receptory. Dendritické buňky hrají roli v autoimunitních onemocněních, kde imunitní systém rozpoznává vlastní struktury organismu a aktivuje vůči nim imunitní odpověď. Na patologii daných onemocnění se podílejí díky své schopnosti aktivovat a polarizovat T lymfocyty. Právě polarizace T lymfocytů ve směru Th1 je typicky pozorována u značné...
|
|
|
Cytokinový profil pupečníkové krve u novorozenců v riziku rozvoje T1D - monitoring buněčné autoreaktivity s využitím protein microarray
Böhmová, Kristýna ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Prokešová, Ludmila (oponent) ; Ulčová-Gallová, Zdeňka (oponent)
Diabetes 1. typu (Tl D) je orgánově specifické Th 1 autoimunitní onemocnění s celosvětově významně narůstajícím počtem nových případů. Také v České republice pozorujeme významný vzestup incidence ID, a to zejména v nejmladší věkové skupině (0-4 roky). Hlavní úloha v rozvoji TIO je přisuzována T lymfocytům a jimi produkovaným cytokinům. Zatím neumíme rozpoznat ča né známky buněčné autoreaktivity vedoucí k poškození pankreatických beta buněk a v současné době tak nelze tuto chorobu úspěšně vyléčit ani předejít jejímu vzniku. Naivní imunitIÚ systém novorozence, dosud nevystavený vlivům zevních faktorů, by mohl být využit jako důležitý model pro studium TID patogeneze. Vyšetřovali jsme pupečníkovou krev 22 novorozenclt s rodičem trpícím diabetem (TIDR) a 15 novorozenců s negativní rodinnou anamnézou. Pomocí proteinové microarray jsme v pupečníkové krvi stanovili produkci 23 cytokinů - před a po stimulaci diabetogenními autoantigeny. V Tl DR skupině jsme pozorovali nízkou bazální sekreci všech detekovaných cytokinů: GM-CSF (p=0,025), GRO (P=0,002), GROalfa (p=0,027), ILI -alfa (p=0,051 ), IL-3 (p=0,008), JL-7 (p=0,027), IL-8 (p=0,042), MCP-3 (p=0,022), MIG (p=0,034) a RANTES (P=0,004). V porovnání s bazálrúmi hodnotami jsme II kontrol po stimulaci pozorovali pouze nižší hodnoty G-CSF (p=0,030) a GROalfa...
|
|
| |
|
|
Immunogenetic studies on autoimmune diabetes mellitus
Kološtová, Katarína ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Mateička, František (oponent) ; Štechová, Kateřina (oponent)
Imunogenetická studie u autoimunitního diabetes mellitus. Cíle: Cílem studie bylo charakterizovat genetické pozadí u pacientů s různými typy diabetes mellitus (T1D u dětí, u dospělých T1D, LADA, T2D, MODY). Asociace diabetes s HLA-DRB1 * 04 a NFKB1 a jejich vliv na průběh onemocnění byl prokázán v dalším funkčním testování exprese mRNA. Pacienti byli rozděleni do podskupin na základě HLA, NFKB1 a NFKBIA genotypů a na základě typu onemocnění (T1DM u dětí, u dospělých T1DM a LADA). Výsledky a závěry: Dle našich zjištění můžeme konstatovat, že průběh cukrovky u T1D dospělých, dětí a T1D LADA je silně ovlivňován různým imunogenetickým pozadím, kterým se mění etiopatogeneze diabetes ve výše popsaných skupinách. Naše výsledky nabízejí nové možnosti pro testování rizika v běžné populaci a mohou být tak v budoucnu použity pro lepší diagnostiku diabetu u dospělých.
|
|
|
Th17 lymfocyty a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes 1. typu
Labiková, Jana ; Procházková, Jana (oponent) ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce)
Th17 buňky byly nedávno objeveny jako buněčný zdroj IL-17. Ukázalo se, že jde o samostatnou linii pomocných T lymfocytů nezávislou na dříve popsaných Th1 a Th2 buňkách. Diferenciace naivních CD4+ T lymfocytů na efektorové Th17 je vyvolána kombinací TGFβ (cytokin nezbytný pro vznik protizánětlivých regulačních lymfocytů) a IL-6 nebo IL-21. Pro funkci a udržení fenotypu Th17 in vivo je důležitý IL-23. STAT3 a RORγt byly popsány jako hlavní transkripční faktory vedoucí k diferenciaci na Th17. Th17 lymfocyty jsou prozánětlivé buňky charakteristické tvorbou cytokinů IL-17A, IL-17F a IL-22, které hrají důležitou roli v imunitní odpovědi proti některým extracelulárním patogenům. Cytokinové produkty Th17 působí na široké spektrum buněk. Indukují expresi cytokinů, chemokinů a metaloproteináz a ovlivňují migraci neutrofilů a tvorbu antimikrobiálních peptidů. Autoreaktivní Th17 lymfocyty jsou velmi patogenní a produkce IL-17 byla prokázána u řady autoimunitních chorob např. revmatoidní artritidy, roztroušené sklerózy, psoriázy, Crohnovy choroby a diabetu mellitu prvního typu. Tyto choroby byly tradičně připisovány působení Th1 buněk, ovšem ukazuje se, že v regulaci autoimunitního procesu se alespoň u některých onemocnění uplatňují také Th17 lymfocyty.
|
|
| |
host ::
RSS.