|
| |
|
|
Česká sakrální architektura v letech 1900 - 1950 v mezinárodním kontextu
Obrtlík, Jan ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Halík,, Pavel (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Práce se zabývá historií a výkladem vývoje sakrální architektury v českých zemích v období první poloviny 20. století. Látku interpretuje v široce pojatém rámci, který uvádí historické předpoklady tohoto vývoje a také ve významných případech i jeho mezinárodní souvislosti. V úvodní části předkládá přehled všech dosavadních publikací k tématu a navrhuje určitý způsob interpretace sakrální architektury, který zohledňuje přirozené rozdvojení oboru mezi architektonické a religionistické disciplíny. Samotný výklad začíná popisem společenské a náboženské situace v Rakousku-Uhersku a jejích důsledků pro vývoj sakrální architektury. Uvádí hlavní příklady sakrálních staveb a míru jejich vazby na dobový vývoj architektury obecně. Následně zmiňuje transformační vliv první světové války a vzniku samostatného Československa, který vedl ke vzniku nových církví s vlastními architektonickými ambicemi a také k přesunu těžiště oborového zájmu k novým tématům. Sleduje paralelu s dobovými trendy v architektuře 20. let a míru jejich uplatnění ve specifickém oboru sakrálních staveb i ve vztahu k jednotlivým církvím, jejichž architektury se vyvíjely odlišně. Dále uvádí vývoj sakrálních staveb ve 30. letech obzvláště ve vztahu k dobové společenské atmosféře a proměně akcentů mezi konzervativním a progresivním pojetím náboženství. Navazuje přehledem proměny náboženské kultury v průběhu druhé světové války v Protektorátu Čechy Morava a ukazuje specifičnost nepočetných příkladů chrámových staveb a projektů z tohoto období. V závěrečné části pak práce zachycuje vývoj společenské role náboženství v poválečném období a vliv komunistického převratu v roce 1948 na možnosti náboženské architektury. Konstatuje negativní vliv obou totalitních režimů na kvalitu sakrálních staveb následujícího období a malou míru oborových teoretických znalostí, které se mimo jiné projevují i nedostatkem primárních zdrojů, z nichž by tato práce chtěla vycházet. Ačkoliv práce nemá a nemůže mít ambici úplného prozkoumání látky, předkládá faktografii a soubor interpretací, kterými je možné alespoň částečně zacelit citelné mezery v historiografii české sakrální architektury 20. století.
|
|
|
Současná slovinská architektura
Šmídek, Petr ; Šlapeta, Vladimír (oponent) ; Doc.PhDr.Petr Kratochvíl,CSc. (oponent) ; Okamura, Osamu (oponent) ; Ryšavá, Hana (vedoucí práce)
Úkolem této dizertační práce je představit českému publiku současnou architektonickou scénu ve Slovinsku, kterou lze ze zemí bývalého východního bloku považovat za nejvíce vyspělou. Během pobytu ve Slovinsku se podařilo při každodenním styku s místními stavbami i kulturou sesbírat dostatek historických informací potřebných ke snazšímu pochopení současné situace na slovinské architektonické scéně. Práce zprostředkovává architektonická díla nejvýznačnějších tvůrců jednotlivých období od Fabianiho, přes Plečnika, Ravnikara, Podreccu až po nástupce generace Sixpack. Úkolem práce je za pomoci zdokumentování a analyzování příčin ve Slovinsku napomoci ke zlepšení situace u nás, kde vzniká celá řada kvalitních realizací, ale zůstávají téměř nepovšimnuty a hůře prosazují na mezinárodní scéně. Studium se zaměřilo na to, jakou roli sehrály vybrané sektory v nastartování slovinského modelu a zda mohou na základě historických spojitostí obě země znovu navázat spolupráci v oblasti architektury. Cílem bylo tyto zjistit, jak nabyté poznatky aplikovat na české prostředí. Poučení ze Slovinska by se dalo shrnout do dvou hlavních okruhů: jak zdárně kultivovat svoji zemi a jak o tom umět podat zprávu navenek.
|
|
|
Avantgarda 20.-30. let - Praha a Moskva
Dofková, Jekaterina ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Urbášková, Hana (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Vztahy mezi českou a ruskou avantgardou nebyly dosud řádně prozkoumány, a proto cílem tohoto výzkumu bylo pochopení skutečných faktů a odhalení „bílých míst“, spojených se svérázným rozvojem avantgardní architektury v Československu a SSSR. Pomoci komparativní a historiografické analýzy, se vytvořila celková více či méně podrobná rekonstrukce dějin meziválečného období, jež byla mnohdy opačně interpretována pod politickým tlakem sovětského režimu. Disertace analyzuje vliv politického režimu na architekturu, určuje reflexi dění v sovětském svazu na názory československých architektů, prostřednictvím svědectví o vzájemných kontaktech, vzájemné kritiky a spolupráci v oblasti architektury. Práce shrnula a přinesla nové informací ohledně českých architektů, již projektovali pro SSSR, nebo rovněž tam působili. Výzkum se zakládá na archivních dokumentech, článcích ve specializovaných soudobých časopisech, polemice mezi českými a ruskými architekty.
|
|
|
Rodinný dům v Československu po roce 1945
Dočekalová Klimešová, Lenka ; Hrubý, Jan (oponent) ; Bacová, Andrea (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Hlavní část dizertační práce analyzuje formu řadové zástavby v Československu v rozsahu let 1945-1990. Hledá její původní kořeny, nové principy jejího utváření a charakteristické typy. Záměrem bylo najít odpověď na otázku, kde spočívají její hodnoty, neboť státem plně řízená typizace negativně ovlivnila podobu průměrného řadového domu. Otázka hledání kvalit přibližuje předválečný vývoj řadových forem a zkoumá paralely mezi soubory soudobými a sedmdesátých let. Problematika je zasazena do širší-ho rámce bytové politiky státu a jejího vlivu na charakter nové zástavby. Práce se především soustřeďuje na období sedmdesátých let, kdy výstavba ro-dinného bydlení vrcholila. Stěžejní část analyzuje tři vybrané soubory řadových domů ze sedmdesátých let. Přitom vychází ze studia dostupné projektové dokumentace, kterou zpřístupnily archivy stavebních úřadů. Vybrané soubory jsou posuzovány z hlediska utváření veřejného prostoru a nových typů řadových domů. Práce upozorňuje na rozmanitost typologické formy řadových domů tohoto období. Poslední část je věnována charakteristice řadových domů postavených po roce 1990. Práce shrnuje příčiny vzniku negativních jevů v příměstských lokalitách a na příkladu typových řadových domů ukazuje jejich proměnu. Na několika vybraných soubo-rech analyzuje nové přístupy v urbanistickém zastavění rodinných domů. V souvislosti s novými koncepcemi zkoumá charakter veřejného prostoru a užité typy řadových domů. Závěr práce shrnuje proměnu řadového domu a jeho urbanistického zastavění od roku 1945 až po současnost a navrhuje další oblasti a problémy vhodné ke zkoumání. V příloze jsou dokumentovány urbanistické studie tří vybraných souborů ze sedmdesátých let, které dosud nebyly publikovány. Součást přílohy tvoří grafy, které hodnotí rozsah rodinné zástavby k bytové zástavbě, v rámci jednotlivých časových úseků od roku 1945 až po současnost.
|
|
|
„Filozof struktur“. Zapomnění, archiv a znovuobjevení Jaroslava Josefa Polívky
Jackson, Ladislav ; Jakubec,, Ondřej (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (oponent) ; Zálešák, Jan (vedoucí práce)
Hlavním výstupem disertační práce je výstava Filozof struktur: Architekt a inženýr Jaroslav J. Polívka (18861960), která byla realizovaná v roce 2021 v Galerii FaVU v Brně a v roce 2022 v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. Textová část, která ji doprovází, práce představuje rozsáhlé dílo Jaroslava Josefa Polívky, zasazuje jej do kontextu vývoje globální moderní architektury i do vztahu k podmínkám práce architekta a inženýra v první polovině dvacátého století. V návaznosti na hlavní okruhy výstavy rozpracovává tematické okruhy míst, v nichž Jaroslav Polívka působil a pro které navrhoval, sociální sítě, do nichž se včlenil a jichž byl aktér, a archiv, jehož struktura hrála významnou roli v jeho zapomenutí i znovuobjevení. Cílem práce není Polívku vmanipulovat do role „velkého architekta“, ale představit ho jako spolutvůrce solidní stavební kultury v českých zemích, v evropském zahraničí i v severní Americe, ukázat rozmanitost stavebních typů, v nichž dokázal najít příležitosti pro technické a konstrukční inovace, jimiž chtěl přispět k zlepšení moderního života. Cílem práce je rehabilitace stavitele a architekta, odpoutání vyprávění jeho odkazu od jiných autorit, jak je tomu doposavad v tuzemské i americké historiografii zvykem (představitelé československé avantgardy, Frank Lloyd Wright) a naznačení řady mimouměleckých a mimoarchitektonických okolností, které utvářely podobu jeho děl.
|
|
|
Rodinný dům v Československu po roce 1945
Dočekalová Klimešová, Lenka ; Hrubý, Jan (oponent) ; Bacová, Andrea (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Hlavní část dizertační práce analyzuje formu řadové zástavby v Československu v rozsahu let 1945-1990. Hledá její původní kořeny, nové principy jejího utváření a charakteristické typy. Záměrem bylo najít odpověď na otázku, kde spočívají její hodnoty, neboť státem plně řízená typizace negativně ovlivnila podobu průměrného řadového domu. Otázka hledání kvalit přibližuje předválečný vývoj řadových forem a zkoumá paralely mezi soubory soudobými a sedmdesátých let. Problematika je zasazena do širší-ho rámce bytové politiky státu a jejího vlivu na charakter nové zástavby. Práce se především soustřeďuje na období sedmdesátých let, kdy výstavba ro-dinného bydlení vrcholila. Stěžejní část analyzuje tři vybrané soubory řadových domů ze sedmdesátých let. Přitom vychází ze studia dostupné projektové dokumentace, kterou zpřístupnily archivy stavebních úřadů. Vybrané soubory jsou posuzovány z hlediska utváření veřejného prostoru a nových typů řadových domů. Práce upozorňuje na rozmanitost typologické formy řadových domů tohoto období. Poslední část je věnována charakteristice řadových domů postavených po roce 1990. Práce shrnuje příčiny vzniku negativních jevů v příměstských lokalitách a na příkladu typových řadových domů ukazuje jejich proměnu. Na několika vybraných soubo-rech analyzuje nové přístupy v urbanistickém zastavění rodinných domů. V souvislosti s novými koncepcemi zkoumá charakter veřejného prostoru a užité typy řadových domů. Závěr práce shrnuje proměnu řadového domu a jeho urbanistického zastavění od roku 1945 až po současnost a navrhuje další oblasti a problémy vhodné ke zkoumání. V příloze jsou dokumentovány urbanistické studie tří vybraných souborů ze sedmdesátých let, které dosud nebyly publikovány. Součást přílohy tvoří grafy, které hodnotí rozsah rodinné zástavby k bytové zástavbě, v rámci jednotlivých časových úseků od roku 1945 až po současnost.
|
|
|
Česká sakrální architektura v letech 1900 - 1950 v mezinárodním kontextu
Obrtlík, Jan ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Halík,, Pavel (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Práce se zabývá historií a výkladem vývoje sakrální architektury v českých zemích v období první poloviny 20. století. Látku interpretuje v široce pojatém rámci, který uvádí historické předpoklady tohoto vývoje a také ve významných případech i jeho mezinárodní souvislosti. V úvodní části předkládá přehled všech dosavadních publikací k tématu a navrhuje určitý způsob interpretace sakrální architektury, který zohledňuje přirozené rozdvojení oboru mezi architektonické a religionistické disciplíny. Samotný výklad začíná popisem společenské a náboženské situace v Rakousku-Uhersku a jejích důsledků pro vývoj sakrální architektury. Uvádí hlavní příklady sakrálních staveb a míru jejich vazby na dobový vývoj architektury obecně. Následně zmiňuje transformační vliv první světové války a vzniku samostatného Československa, který vedl ke vzniku nových církví s vlastními architektonickými ambicemi a také k přesunu těžiště oborového zájmu k novým tématům. Sleduje paralelu s dobovými trendy v architektuře 20. let a míru jejich uplatnění ve specifickém oboru sakrálních staveb i ve vztahu k jednotlivým církvím, jejichž architektury se vyvíjely odlišně. Dále uvádí vývoj sakrálních staveb ve 30. letech obzvláště ve vztahu k dobové společenské atmosféře a proměně akcentů mezi konzervativním a progresivním pojetím náboženství. Navazuje přehledem proměny náboženské kultury v průběhu druhé světové války v Protektorátu Čechy Morava a ukazuje specifičnost nepočetných příkladů chrámových staveb a projektů z tohoto období. V závěrečné části pak práce zachycuje vývoj společenské role náboženství v poválečném období a vliv komunistického převratu v roce 1948 na možnosti náboženské architektury. Konstatuje negativní vliv obou totalitních režimů na kvalitu sakrálních staveb následujícího období a malou míru oborových teoretických znalostí, které se mimo jiné projevují i nedostatkem primárních zdrojů, z nichž by tato práce chtěla vycházet. Ačkoliv práce nemá a nemůže mít ambici úplného prozkoumání látky, předkládá faktografii a soubor interpretací, kterými je možné alespoň částečně zacelit citelné mezery v historiografii české sakrální architektury 20. století.
|
|
| |
|
|
Avantgarda 20.-30. let - Praha a Moskva
Dofková, Jekaterina ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Urbášková, Hana (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Vztahy mezi českou a ruskou avantgardou nebyly dosud řádně prozkoumány, a proto cílem tohoto výzkumu bylo pochopení skutečných faktů a odhalení „bílých míst“, spojených se svérázným rozvojem avantgardní architektury v Československu a SSSR. Pomoci komparativní a historiografické analýzy, se vytvořila celková více či méně podrobná rekonstrukce dějin meziválečného období, jež byla mnohdy opačně interpretována pod politickým tlakem sovětského režimu. Disertace analyzuje vliv politického režimu na architekturu, určuje reflexi dění v sovětském svazu na názory československých architektů, prostřednictvím svědectví o vzájemných kontaktech, vzájemné kritiky a spolupráci v oblasti architektury. Práce shrnula a přinesla nové informací ohledně českých architektů, již projektovali pro SSSR, nebo rovněž tam působili. Výzkum se zakládá na archivních dokumentech, článcích ve specializovaných soudobých časopisech, polemice mezi českými a ruskými architekty.
|
host ::
RSS.