|
|
Komplexní hodnocení výskytu a vnímání hypoglykémie u pacientů s diabetes mellitus 1. typu
Zadáková, Eliška ; Horová, Eva (vedoucí práce) ; Škrha, Jan (oponent)
Úvod do problematiky: Hypoglykémie je pro mnohé pacienty s diabetes mellitus 1. typu (T1DM) velkou překážkou pro dosažení uspokojivé kompenzace. Porucha rozpoznávání hypoglykémie je přítomna u přibližně 25 % pacientů s T1DM. Pro hodnocení poruchy vnímání používáme validované dotazníky Gold Score a Clarke Score v kombinaci s daty ze senzorů kontinuální (CGM) nebo okamžité (FGM) monitorace glykémie. Cíl práce: Cílem této diplomové práce bylo komplexní zhodnocení výskytu poruchy rozpoznávání hypoglykémie na základě validovaného dotazníku Gold Score a Clarke Score a prokázání souvislosti porušeného vnímání hypoglykémie dle dotazníků s procenty času stráveného v hypoglykémii na základě dat ze senzorů. Metody výzkumu: Do této observační a dotazníkové neintervenční studie bylo zahrnuto 73 pacientů, kteří se léčí s T1DM déle než 12 měsíců a používají CGM nebo FGM (věk 41 let 16, délka trvání T1DM 16,7 let 11, HbA1c 52 mmol/mol 9,7), kteří vyplnili dotazník Gold Score, Clarke Score a dotazník HABS pro doplnění psychologické roviny problematiky. U těchto pacientů byla získána data z jejich senzorů a hodnoceny parametry průměrná glykémie, procento času v rozmezí, (3,9-10 mmol/l), v hypoglykémiích, glykemická variabilita a odhadovaný HbA1c. Výsledky: Porucha rozpoznávání hypoglykémie byla verifikována...
|
|
|
Rozdíly v příjmu potravy obézních a neobézních pacientů s diabetem
Číhová, Anna ; Škrha, Jan (vedoucí práce) ; Šatný, Martin (oponent)
Východiska: Poruchy glukózového metabolismu, zahrnující prediabetes a diabetes, a obezita jsou velice častá onemocnění, jejichž prevalence nadále celosvětově stoupá. Nadváha a obezita bývají obvykle spojovány s diabetem 2. typu a pro společný výskyt těchto dvou onemocnění používají někteří autoři pojem diabezita, ale i u pacientů s diabetem 1. typu se prevalence nadváhy a obezity zvyšuje. Základním opatřením v léčbě obézního diabetika je dieta vedoucí k redukci tělesné hmotnosti, ideálně k dosažení optimální tělesné hmotnosti. Cíl: Tato práce se zaměřuje na prevalenci nadváhy a obezity u pacientů s diabetem, resp. u jednotlivých typů diabetu a na rozdíly v příjmu potravy obézních a neobézních pacientů s diabetem, s cílem zjistit, zda nadváha a obezita či nadměrný příjem energie souvisí s horší kompenzací diabetu. Metody: V praktické části této diplomové práce byly zvoleny dvě metody sběru dat, dotazníkové šetření a anonymní sběr dat z elektronické zdravotnické dokumentace. Veškerá získaná data byla průběžně zaznamenávána a následně statisticky analyzována za použití Welchova t-testu a chí-kvadrát testu v programu TIBCO STATISTICA 13. Výsledky: V celém výzkumném souboru pacientů s diabetem byla prevalence nadváhy 29 % a obezity 44 %. U pacientů s DM 1 byla prevalence nadváhy 47 % a obezity 13 %, u...
|
|
|
Signalizace protein kinázy B a exprese cyklooxygenáz v časných fázích diabetické nefropatie
Ždychová, Jana ; Komers, Radko (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Matoušovic, Karel (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Akt kináza (Akt) je součástí kaskád převádějících signály vasoaktivních a růstových faktorů. Akt- dependentní procesy se podílejí na regulaci mechanismů relevantních pro renální patofyziologii jako jsou syntéza proteinů, viabilita, produkce NO, reabsorbce sodíku atd. Poruchy regulace renálních isoforem cyklooxygenáz produkujících biologicky významné prostanoidy mohou rovněž přispět k známým patofyziologickým mechanismům v rozvoji nefropatie a hypertenze jako důsledek molekulárních abnormalit při diabetu. Cíl: Práce je zaměřena na studium aktivity Akt a jejích efektorů, proteinů "mammalian target of rapamycin"(mTOR) a endoteliální NO syntázy (eNOS), spolu s expresí a aktivitou cyklooxygenázy 2 (COX2) v časných fázích diabetu a jejich úlohu v patofyziologii renálních moďologických a hemodynamických změn při diabetu. Materiál a metody: Aktivita Akt v renálním kortexu byla měřena pomocí kinázové assay. Exprese proteinů byla kvantifikována immunoblottingem. Studie byly prováděny na modelu DMI, tj. na potkanech u nichž byl diabetes navozen podáním streptozotocinu. Pokusná zviřata byla rozdělena do 3 skupin. První skupina diabetických zvířat byla ponechána bez léčby (STZO), druhá skupina (STZ4) byla léčena 4 jednotkanň insulinu denně a třetí skupina (STZ 12) byla léčena 12 jednotkanů insulinu denně. Cílem...
|
|
|
Kvantifikace inzulínové sekrece po podání syrovátkových proteinů u zdravých jedinců a u diabetiků 2. typu
Wildová, Elena ; Anděl, Michal (vedoucí práce) ; Pelikánová, Terezie (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Souhrn ÚVOD: Mléko a mléčné bílkoviny mají vyšší inzulinogenní index než index glykemický. Tato vlastnost je přisuzována především syrovátkovým bílkovinám. Cílem práce bylo zhodnotit C-peptidovou odpověď po podání syrovátkových bílkovin u zdravých jedinců (studie 1) a u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (studie 2) ve srovnání s ostatními často experimentálně užívanými stimulačními testy. METODOLOGIE: Do studie 1 bylo zařazeno osm zdravých neobézních jedinců (BMI 17 - 25,9 kg/mš) ve věkovém rozmezí 20 až 26 let. Každý jedinec podstoupil celkem šest testů C-peptidové sekrece v průběhu jednoho měsíce. Tři testy byly perorální s podáním 1) samotné glukózy (OGTT - reference pro perorální testy), 2) samotných syrovátkových bílkovin (OWT) a 3) glukózy se syrovátkovými bílkovinami (OWGT). Zbylé tři testy byly intravenózní s podáním: 1) samotné glukózy (IVGTT - reference pro intravenózní testy), 2) argininu (AST) a 3) glukagonu (GST). Do studie 2 bylo zařazeno šestnáct neobézních (BMI 26,4 - 29,8 kg/m2 ) pacientů s diabetes mellitus 2. typu s uspokojivou kompenzací a se zachovalou inzulínovou sekrecí (průměrný lačný C-peptid byl 0,94 ± 0, 07 nmol/l; x̅ ± SEM) ve věkovém rozmezí 56 až 80 let. Každý jedinec podstoupil celkem dva testy perorální s odstupem jednoho měsíce: test s podáním 1) samotné glukózy (OGTT -...
|
|
|
Úloha nutričního terapeuta při edukaci pacientů s diabetem 2.typu
Erban, David ; Škrha, Jan (vedoucí práce) ; Krátký, Jan (oponent)
Cíl práce: Cílem tohoto výzkumu bylo zhodnotit důležitost individuální edukace nutričním terapeutem oproti informačním brožurkám. Metody: K výzkumu bylo vybráno 52 pacientů s DM 2. typu navštěvujících diabetologické ambulance III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Výzkum dokončilo 48 z nich. Tito pacienti byli rozděleni do dvou skupin. Skupina A byla edukována individuálně nutričním terapeutem. Tuto skupino tvořilo 27 pacientů, z toho 13 mužů a 14 žen. Skupina B byla edukována pomocí brožurky. Tuto skupino tvořilo 21 pacientů, z toho 11 mužů a 10 žen. Obě skupiny vyplnily dotazník před edukací a 4 měsíce po ní. Glykovaný hemoglobin byl pacientům také změřen před edukací a poté 4 měsíce po ní při další návštěvě u diabetologa. Výsledky: U obou skupin bylo po edukaci pozorováno zlepšení, ať už ve vědomostech či glykovaném hemoglobinu. U skupiny A měla edukace vliv na zlepšení odpovědí u naprosté většiny otázek strukturovaného dotazníku. Glykovaný hemoglobin u mužské části skupiny A klesl o 9,4 a u ženské části o 4,8 mmol/mol. U skupiny B neměla edukace žádný vliv na znalosti rizik DM 2. typu, ani na potencionální škodlivost DIA výrobků či povědomí o oboru nutriční terapeut. Glykovaný hemoglobin u mužské části skupiny B klesl o 7,7 a u ženské části o 1,4 mmol/mol. Závěr: Výsledky...
|
|
|
Effects of obesity on the course of Trypanosoma cruzi infection
Brima, Wunnie ; Zima, Tomáš (vedoucí práce) ; Šimánek, Vilím (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Účinky obezity v průběhu infekce Trypanosoma cruzi Obezita je velmi rozšířený a škodí zdraví. Obezita s sebou přináší mnoho změn, včetně zvýšené imunitní funkce, a vyšší prevalenci závažných kardiovaskulárních onemocnění, rakovinu, diabetes a Alzheimerovy choroby. Obezita je také spojena se zkrácenou životností. Škodlivé účinky obezity jsou spojeny s "metabolického syndromu", široký rozsah změn v metabolických procesech a imunitní funkce. Jako první aproximaci, budeme souhlasit s touto formulací, ale pak budeme pokračovat zdokumentovat některé jeho nedostatky. (i) Hrubé úmrtnost zvyšuje se zvyšujícím se 'body mass index' (BMI), ale jak se blíží BMI normální rozsah, úmrtnost reverzní (dnes již klasickou "J-křivku ve tvaru písmene") tak, že jedinci se sníženou BMI mají zvýšené úmrtnosti. (ii) Velké množství lékařských a chirurgických případů byly zaznamenány, kde krátkodobé a střednědobé výsledky jsou lepší pro pacienty s nadváhou. Tyto podmínky jsou umístěny pod hlavičkou "obezity paradoxu". (iii) lékařská obec zavedla binární systém pro metabolický syndrom ---- Ano, pacient má, nebo Ne, pacient nemá ji, a to navzdory skutečnosti, že všechny změny, které jsou považovány za složky metabolického syndromu jsou spojité proměnné. Naše práce je zaměřena na ostření zaměření a lepší pochopení těchto tří...
|
|
| |
|
|
Kvantifikace inzulínové sekrece po podání syrovátkových proteinů u zdravých jedinců a u diabetiků 2. typu
Wildová, Elena ; Anděl, Michal (vedoucí práce) ; Pelikánová, Terezie (oponent) ; Škrha, Jan (oponent)
Souhrn ÚVOD: Mléko a mléčné bílkoviny mají vyšší inzulinogenní index než index glykemický. Tato vlastnost je přisuzována především syrovátkovým bílkovinám. Cílem práce bylo zhodnotit C-peptidovou odpověď po podání syrovátkových bílkovin u zdravých jedinců (studie 1) a u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (studie 2) ve srovnání s ostatními často experimentálně užívanými stimulačními testy. METODOLOGIE: Do studie 1 bylo zařazeno osm zdravých neobézních jedinců (BMI 17 - 25,9 kg/mš) ve věkovém rozmezí 20 až 26 let. Každý jedinec podstoupil celkem šest testů C-peptidové sekrece v průběhu jednoho měsíce. Tři testy byly perorální s podáním 1) samotné glukózy (OGTT - reference pro perorální testy), 2) samotných syrovátkových bílkovin (OWT) a 3) glukózy se syrovátkovými bílkovinami (OWGT). Zbylé tři testy byly intravenózní s podáním: 1) samotné glukózy (IVGTT - reference pro intravenózní testy), 2) argininu (AST) a 3) glukagonu (GST). Do studie 2 bylo zařazeno šestnáct neobézních (BMI 26,4 - 29,8 kg/m2 ) pacientů s diabetes mellitus 2. typu s uspokojivou kompenzací a se zachovalou inzulínovou sekrecí (průměrný lačný C-peptid byl 0,94 ± 0, 07 nmol/l; x̅ ± SEM) ve věkovém rozmezí 56 až 80 let. Každý jedinec podstoupil celkem dva testy perorální s odstupem jednoho měsíce: test s podáním 1) samotné glukózy (OGTT -...
|
|
|
Porovnání pitného režimu u obézních a neobézních diabetiků 2.typu
Görnerová, Lucie ; Vařeka, Tomáš (vedoucí práce) ; Škrha, Jan (oponent)
Bakalářská práce je věnovaná tématům diabetes mellitus 2. typu, obezitě a pitnému režimu z pohledu nutričního terapeuta. Cíl bakalářské práce: Porovnání pitného režimu u obézních a neobézních diabetiků 2. typu. Metodika: Praktická část bakalářské práce porovnává pitný režim obézních a neobézních diabetiků 2. typu. Sleduje kvalitu a kvantitu pitného režimu probandů. V diabetologické ambulanci IV. interní kliniky VFN bylo osloveno 16 diabetiků 2. typu. 8 probandů dokončilo výzkum a jejich výsledky jsou interpretovány v bakalářské práci. Účastnici vyplnili sedmidenní zápis před a po edukačním semináři. Zapisovali množství a druh vypitých nápojů. Před edukací vyplnili dotazník číslo 1, který byl zaměřen na povědomí pacientů o pitném režimu při onemocnění diabetem 2. typu. Po edukaci vyplnili dotazník číslo 2, který zkoumal náročnost sledování dodržování pitného režimu. Zjišťoval, zda se probandi zamysleli nad svým pitným režimem při jeho zapisování a jakou měli motivaci zúčastnit se edukačního semináře. Výsledky: Pro účel bakalářské práce a interpretaci výsledků byli probandi rozděleni na obézní a neobézní. Pitný režim neobézních diabetiků byl lepší po kvantitativní i kvalitativní stránce. Obézní probandi pili po edukačním semináři průměrně 77 % svého doporučeného příjmu tekutin. Jeden z obézních...
|
|
|
Patobiochemie diabetes mellitus a jeho komplikací - oxidační stres, mikrozánět a genetická predispozice.
Škrha, Jan ; Kalousová, Marta (vedoucí práce) ; Rybka, Jaroslav (oponent) ; Bendlová, Běla (oponent)
Diabetes mellitus je chronické onemocnění s vysokou populační prevalencí a významnou morbiditou. Hlavní komplikace diabetu souvisí s chronickými změnami jak v malých, tak velkých cévách, kde se kromě dlouhodobě zvýšené glykémie uplatňuje celá řada faktorů. Cílem dizertační práce bylo popsat některé nové časné biomarkery těchto změn, které by pomohly identifikovat včas rizikové pacienty. Zároveň byly studovány polymorfizmy vybraných genů zapojených do protektivních drah glukózového metabolizmu. Ve třech humánních studiích s diabetiky 1. a 2. typu byly analyzovány jednak speciální biochemické parametry související s receptorem pro konečné produkty pokročilé glykace (RAGE), dále polymorfizmy deglykačních enzymů glyoxalázy 1 (GLO1) a fruktosamin 3- kinázy (FN3K), a konečně stanovena intenzita glykace podkoží měřením kožní autofluorescence (SAF). U diabetiků bylo pozorováno zvýšení solubilního RAGE i RAGE ligandů HMGB1 a EN- RAGE, resp. markerů endotelové dysfunkce oproti kontrolám. Jako první byla ukázána významná souvislost mezi polymorfizmy deglykačního enzymu FN3K (rs1056534) a (rs3848403) a koncentrací sRAGE, a dále významné rozdíly v markerech endotelové dysfunkce mezi osobami s různými genotypy polymorfizmu GLO1 (rs4746). Osoby s diabetem měly významně vyšší kožní autofluorescenci odrážející...
|
host ::
RSS.