|
|
Kreditní politika Maxmiliána II. (1564-1576) se zvláštním zřetelem k Čechám
Chmelař, Jiří ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent)
Zde předložená práce navazuje na moji dřívější studii Maxmiliánova kreditní politika v letech 1574 a 1575 vypracovanou v rámci semináře Vybrané problémy studia raného novověku prof PhDr. Jaroslava Čechury, DrSc., v roce 2005. Prof Čechura se stal také vedoucím tohoto jejího pokračování. Za jeho obětavou pomoc se všemi problémy, nesrovnalostmi, kritickou redakci textu i přátelské konzultace mu náleží můj vřelý dík. Dále bych rád poděkoval PhDr. Ivaně Ebelové, CSc., PhDr. Janu Županičovi, Ph.D., za velmi nápomocné konzultace a Mgr. Jiřímu Hrbkovi, jenž mě upozornil na důležitou literaturu, která se váže ke zpracovávané látce. V neposlední řadě patří můj obzvláštní dík PhDr. Eduardovi Šimkovi, CSc., jenž tuto práci oponoval. Téma kreditní politiky nejvyšších představitelů raněnovověkého státu stojí dnes bohužel v české historické vědě na okraji jejího zájmu. Poslední velkou prací, jež se komplexně věnovala úvěrové politice českých panovníků v 16. století byla studie Miloslava Volfa, Královský důchod a úvěr v XVI. století. 1 V současnosti pozorujeme spíše odklon od panovnických dějin k dějinám šlechty.2 Moje studie je tak spíše hledá metodologické zázemí i odkazovou rovinu v příspěvcích okruhu historiků okolo vídeňské univerzity, zvláště Privatdoz. Mag. Dr. phil. Peter Rauscher, ao. Univ. Prof Mag. Dr....
|
|
|
Životní styl jako determinanta zdraví (pokus o operacionalizaci jednoho sociálního vztahu)
Ivanová, Kateřina ; Duffková, Jana (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent)
V současné západní společnosti jsou lidé stále více nuceni čelit životním rizikům1 a vyvíjet strategie, jak se jim vyhnout nebo jak oslabit jejich dopady. Na zdravotní rizika se v rámci těchto strategií zaměřuje mimořádná pozornost, která se tak stává konglomerátem vědění a diskurzů, praxe a institucí. 2 Tento jev reflektují všechny humanitní obory, jiné je ale jejich stanovisko: Někteří filosofové a sociologové (např. Illich, Foucault, Lupton, Parusníková, Komárek, Capra aj.) se domnívají, že v současné "rizikové společnosti" zdraví získalo téměř prorockou dimenzi. Být zdravý rovná se být normální, morální a odpovědný, civilizovaný a úspěšný, silný a atraktivní. Pěstování nezdravých aktivit je definováno protikladně - být nezdravý znamená být stigmatizován a sociálně diskvalifikován, být barbarský a ošklivý. Zdraví jako osobní odpovědnost se podle nich stává břemenem, vnuceným pomocí medicinalizace a medikalizace3 každému člověku. To vše ovlivňuje, ba determinuje životní styl některých sociálních skupin. Výsledkem je, jak uvádějí, že pravidla a principy zdraví se stávají extrémně internalizované a jsou zvnitřněny jako naše "svobodné volby". Helsismus se pokouší snížit zdravotní rizika na minimum a vtrhává do každého koutu života jedinců. Současně je zdraví prezentováno jako něco, co můžeme mít pod...
|
|
|
Kreditní politika Maxmiliána II. (1564-1576) se zvláštním zřetelem k Čechám
Chmelař, Jiří ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent)
Zde předložená práce navazuje na moji dřívější studii Maxmiliánova kreditní politika v letech 1574 a 1575 vypracovanou v rámci semináře Vybrané problémy studia raného novověku prof PhDr. Jaroslava Čechury, DrSc., v roce 2005. Prof Čechura se stal také vedoucím tohoto jejího pokračování. Za jeho obětavou pomoc se všemi problémy, nesrovnalostmi, kritickou redakci textu i přátelské konzultace mu náleží můj vřelý dík. Dále bych rád poděkoval PhDr. Ivaně Ebelové, CSc., PhDr. Janu Županičovi, Ph.D., za velmi nápomocné konzultace a Mgr. Jiřímu Hrbkovi, jenž mě upozornil na důležitou literaturu, která se váže ke zpracovávané látce. V neposlední řadě patří můj obzvláštní dík PhDr. Eduardovi Šimkovi, CSc., jenž tuto práci oponoval. Téma kreditní politiky nejvyšších představitelů raněnovověkého státu stojí dnes bohužel v české historické vědě na okraji jejího zájmu. Poslední velkou prací, jež se komplexně věnovala úvěrové politice českých panovníků v 16. století byla studie Miloslava Volfa, Královský důchod a úvěr v XVI. století. 1 V současnosti pozorujeme spíše odklon od panovnických dějin k dějinám šlechty.2 Moje studie je tak spíše hledá metodologické zázemí i odkazovou rovinu v příspěvcích okruhu historiků okolo vídeňské univerzity, zvláště Privatdoz. Mag. Dr. phil. Peter Rauscher, ao. Univ. Prof Mag. Dr....
|
|
|
Mince 9. a 10. století v archeologických nálezech z českých zemí a jejich přínos pro počátky našich dějin
Polanský, Luboš ; Sláma, Jiří (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent) ; Mařík, Jan (oponent)
Mince 9. a 10. století v archeologických nálezech z českých zemí a jejich přínos pro počátky našich dějin Disertační práce je věnována nálezům mincí 9. a 10. století v českých zemích. Jejich archeologický kontext a podrobné numismatické zpracování přinášejí nové poznatky, které umožňují doplnit či upřesnit naše znalosti raně středověkých českých dějin. Nálezy mincí z období před zaražením první české mince, tedy z 9. a 1. poloviny 10. století, doznaly v poslední době velký nárůst. Chronologicky je lze rozdělit do tří fází: staročeské, staromoravské a raně přemyslovské, kterým se věnuje první kapitola Nálezy mincí před počátkem české ražby. Přináší výsledky ukazující na odlišný monetární vývoj Čech a Moravy v této době. Nové nálezy naznačují specifické postavení Čech ve vztahu k bavorskému jádru francké říše. To vrcholí ražbou prvních českých mincí v průběhu 1. poloviny 60. let 10. století. Nejstarším českým denárům 2. poloviny 10. století je věnována druhá kapitola Počátky českého mincovnictví ve světle nových a revize starých nálezů. V úvodní části rekapituluje starší názory a podrobně rozebírá argumentaci nových hypotéz vyslovených na téma Datování počátků českého mincovnictví a chronologie typů. Rozbor složení především zahraničních nálezů přináší upřesnění data počátků ražby českých denárů mezi léta 962...
|
|
|
Struktura oběživa v Čechách druhé poloviny 17. století. K výpovědní hodnotě nálezů mincí druhé poloviny 17. století
Brádle, Vojtěch ; Kostlán, Antonín (oponent) ; Šimek, Eduard (oponent)
Současná česká numismatika postrádá aktuální souhrnnou práci, která by byla věnována problematice měnových poměrů v Čechách druhé poloviny 17. stol. a s ní se do značné míry kryjící vládou Leopolda I. Vedle studia dochovaných písemných pramenů mohou jistý pohled na měnové poměry studované doby ukázat rovněž v dané době ukryté mincovní depoty. Na základě kritérií minimálního počtu 100 mincí v jednotlivých nálezech, jejich úplného nebo téměř úplného zachování a určitého stupně odborného zpracování bylo vybráno 13 hromadných nálezů uschovaných svými majiteli v letech 1650-1700, které celkově obsahovaly 8089 ražeb. Na jejich základě byl proveden detailní rozbor s cílem zjistit strukturu oběživa v Čechách druhé poloviny 17. stol., porovnat jeho výsledky se složením nálezů z let 1618-1648 a odhalit tak možné změny a vývojové tendence. V případě české mince bylo cílem i porovnání s jejím zastoupením v zahraničních nálezech z jiných částí habsburské monarchie. V neposlední řadě měl rozbor také vést k ověření některých v literatuře často opakovaných tezí týkajících se např. výskytu a pronikání cizích mincí do oběživa na českém území nebo významu mincovnictví soukromých vydavatelů mince z Čech, Moravy a Slezska. Aby změny ve struktuře oběživa byly vykresleny plastičtějším způsobem, byly kromě celkové analýzy...
|
|
|
Kreditní politika Maxmiliána II. (1564-1576) se zvláštním zřetelem k Čechám
Chmelař, Jiří ; Šimek, Eduard (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Zde předložená práce navazuje na moji dřívější studii Maxmiliánova kreditní politika v letech 1574 a 1575 vypracovanou v rámci semináře Vybrané problémy studia raného novověku prof PhDr. Jaroslava Čechury, DrSc., v roce 2005. Prof Čechura se stal také vedoucím tohoto jejího pokračování. Za jeho obětavou pomoc se všemi problémy, nesrovnalostmi, kritickou redakci textu i přátelské konzultace mu náleží můj vřelý dík. Dále bych rád poděkoval PhDr. Ivaně Ebelové, CSc., PhDr. Janu Županičovi, Ph.D., za velmi nápomocné konzultace a Mgr. Jiřímu Hrbkovi, jenž mě upozornil na důležitou literaturu, která se váže ke zpracovávané látce. V neposlední řadě patří můj obzvláštní dík PhDr. Eduardovi Šimkovi, CSc., jenž tuto práci oponoval. Téma kreditní politiky nejvyšších představitelů raněnovověkého státu stojí dnes bohužel v české historické vědě na okraji jejího zájmu. Poslední velkou prací, jež se komplexně věnovala úvěrové politice českých panovníků v 16. století byla studie Miloslava Volfa, Královský důchod a úvěr v XVI. století. 1 V současnosti pozorujeme spíše odklon od panovnických dějin k dějinám šlechty.2 Moje studie je tak spíše hledá metodologické zázemí i odkazovou rovinu v příspěvcích okruhu historiků okolo vídeňské univerzity, zvláště Privatdoz. Mag. Dr. phil. Peter Rauscher, ao. Univ. Prof Mag. Dr....
|
|
|
Analýza současného stavu sítě lékařských knihoven registrovaných u Ministerstva zdravotnictví ČR
Jůzlová, Soňa ; Stöcklová, Anna (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent)
Hlavním tématem jsou muzejní knihovny Královéhradeckého kraje. Srování tří vybraných knihoven z hlediska jejich služeb, fodnu, otevírací doby a propagace knihovny směrem k široké veřejnosti. V úvodní části se seznámíme s vývojem muzejnictví a muzejních knihoven u nás, možnostmi získávání informací pro knihovníky a kde zvýšit své odborné vzdělání. Dále je zde řešeno téma spolupráce muzejních knihoven, jak tyto knihovny spolupracují nejen mezi sebou, ale i s ostatními knihovnami. Malá pozornost je věnována také Studijní a vědecké knihovně v Hradci králové Jsou zde zachyceny některé grantové projekty, kterých se muzejní knihovny aktivně účastnily. Nedílnou součástí je i seznam muzejních knihoven Královéhradeckého kraje evidovaných na Ministestrvu kultury ČR.
|
|
|
Kreditní politika Maxmiliána II. (1564-1576) se zvláštním zřetelem k Čechám
Chmelař, Jiří ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent)
Zde předložená práce navazuje na moji dřívější studii Maxmiliánova kreditní politika v letech 1574 a 1575 vypracovanou v rámci semináře Vybrané problémy studia raného novověku prof PhDr. Jaroslava Čechury, DrSc., v roce 2005. Prof Čechura se stal také vedoucím tohoto jejího pokračování. Za jeho obětavou pomoc se všemi problémy, nesrovnalostmi, kritickou redakci textu i přátelské konzultace mu náleží můj vřelý dík. Dále bych rád poděkoval PhDr. Ivaně Ebelové, CSc., PhDr. Janu Županičovi, Ph.D., za velmi nápomocné konzultace a Mgr. Jiřímu Hrbkovi, jenž mě upozornil na důležitou literaturu, která se váže ke zpracovávané látce. V neposlední řadě patří můj obzvláštní dík PhDr. Eduardovi Šimkovi, CSc., jenž tuto práci oponoval. Téma kreditní politiky nejvyšších představitelů raněnovověkého státu stojí dnes bohužel v české historické vědě na okraji jejího zájmu. Poslední velkou prací, jež se komplexně věnovala úvěrové politice českých panovníků v 16. století byla studie Miloslava Volfa, Královský důchod a úvěr v XVI. století. 1 V současnosti pozorujeme spíše odklon od panovnických dějin k dějinám šlechty.2 Moje studie je tak spíše hledá metodologické zázemí i odkazovou rovinu v příspěvcích okruhu historiků okolo vídeňské univerzity, zvláště Privatdoz. Mag. Dr. phil. Peter Rauscher, ao. Univ. Prof Mag. Dr....
|
|
|
Životní styl jako determinanta zdraví (pokus o operacionalizaci jednoho sociálního vztahu)
Ivanová, Kateřina ; Duffková, Jana (vedoucí práce) ; Šimek, Eduard (oponent)
V současné západní společnosti jsou lidé stále více nuceni čelit životním rizikům1 a vyvíjet strategie, jak se jim vyhnout nebo jak oslabit jejich dopady. Na zdravotní rizika se v rámci těchto strategií zaměřuje mimořádná pozornost, která se tak stává konglomerátem vědění a diskurzů, praxe a institucí. 2 Tento jev reflektují všechny humanitní obory, jiné je ale jejich stanovisko: Někteří filosofové a sociologové (např. Illich, Foucault, Lupton, Parusníková, Komárek, Capra aj.) se domnívají, že v současné "rizikové společnosti" zdraví získalo téměř prorockou dimenzi. Být zdravý rovná se být normální, morální a odpovědný, civilizovaný a úspěšný, silný a atraktivní. Pěstování nezdravých aktivit je definováno protikladně - být nezdravý znamená být stigmatizován a sociálně diskvalifikován, být barbarský a ošklivý. Zdraví jako osobní odpovědnost se podle nich stává břemenem, vnuceným pomocí medicinalizace a medikalizace3 každému člověku. To vše ovlivňuje, ba determinuje životní styl některých sociálních skupin. Výsledkem je, jak uvádějí, že pravidla a principy zdraví se stávají extrémně internalizované a jsou zvnitřněny jako naše "svobodné volby". Helsismus se pokouší snížit zdravotní rizika na minimum a vtrhává do každého koutu života jedinců. Současně je zdraví prezentováno jako něco, co můžeme mít pod...
|
host ::
RSS.