|
|
Melancholické duše. Sociální dysfunkce a sociální fobie v české literatuře přelomu 19. a 20. století
Řezníková, Lenka
Příspěvek se zabývá inscenacemi sociálních dysfunkcí v české dekadentní literatuře poslední dekády 19. století. V období, kdy se v jiných proudech české literatury prosazuje jako téma davová společnost a davové jednání, se neoromantická, dekadentní a symbolistická literatura obrací naopak k reflexi extrémních forem individualismu. Inscenace patologických úzkostí se tu stává součástí široké dobové debaty o vztahu individualismu a modernizující se konzumní, konformní a manipulovatelné společnosti, který v průběhu a zejména na sklonku 19. století tematizovala pod různými hlavičkami i dobová psychologie. Patologický individualismus není v novoromantické, dekadentní a symbolistické literatuře inscenován ani jako něco, co si máme povinnost zvolit, ani jako cíl emancipačních snah, nýbrž jako stav, ke kterému jsou někteří jedinci v důsledku konkrétních a zcela neovlivnitelných faktorů „odsouzeni“. \n
|
|
|
Dějiny ve veřejném prostoru: Proměny institucí paměti.
Pýcha, Čeněk ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Stehlík, Michal (oponent) ; Řezníková, Lenka (oponent)
Čeněk Pýcha Disertační práce Dějiny ve veřejném prostoru: Proměny institucí paměti Abstrakt Předkládaný disertační projekt vychází z delšího badatelského zájmu o paměť a vzpomínání. Interdisciplinární výzkum paměti představuje jednu z nejdynamičtěji se vyvíjejících subdisciplín v rámci sociálních a humanitních věd. Tato práce si klade za cíl přispět do probíhající akademické diskuze a prozkoumat některá prostředí zvýznamňování minulosti, která zatím stála spíše na okraji badatelského zájmu. Badatelské pole tohoto projektu je vymezeno tázáním po proměnách institucí paměti. Tuto proměnu sleduji především na trajektorii pohybu od velkých institucí paměti k malým. Jako velké instituce paměti chápu tradiční instituce výkladu minulosti, jež se zrodily v modernizačním procesu. V této disertační práci se věnuji především institucím památkové péče a muzeím. S částečným rozpadem velkých kolektivních rámců, dochází k rozpadu těchto institucí na malé instituce. Tento pohyb zkoumám v případových studiích věnovaných současným kulturním praktikám vzpomínání v nových ekologiích paměti. Věnuji se například digitálním platformám pro cestovatele, vzpomínání skrze vizuální komunikaci nebo zájmu o místa a objekty na hraně zapomnění. Takto pojaté instituce paměti jsou pohyblivé, často mění význam původních vzpomínek a vytvářejí...
|
|
|
Sociální čas a jeho reprezentace ve výkonové společnosti 19. století: liberalizace - monetizace - diferenciace
Řezníková, Lenka
Jedním ze znaků přechodu předmoderní stavovské společnosti k moderní společnosti občanské, jak se (alespoň v ideové rovině) realizoval v průběhu 19. století, bylo zvýznamňování času a jeho transformace v sekulární nástroj liberální ideologie. Monetizace času, kterou vyjádřil Benjamin Franklin známou formulí „čas jsou peníze“ (příslušný text vyšel v českém překladu 1838), umožňovala představit čas jako faktor sociálního vzestupu. Na rozdíl od stavovských privilegií, jež zaručovala sociální status na a priori daných selektivních principech, čas byl dán každému a jeho vhodné využití mohlo i jedinci z nižších sociálních vrstev zajistit společenský vzestup. Čas se tak stává klíčovou komponentou nového liberálního biografického projektu společenského vzestupu nejen ve smyslu biologickém, ale též ve smyslu strukturace sociálního jednání. Objevuje se množství návodů (i beletristických), jak čas řádně využít a proměnit jej v hmotný zisk. Spolu se zvýznamňováním času roste i funkce lhůt a termínů a sílí nutnost synchronizace a správného načasování, neboť každý aktér nyní disponuje vlastním časem, který není vždy kompatibilní s časy jiných aktérů. Studie se pokouší ukázat, jak je nový sekularizovaný čas v rodící se výkonové společnosti reprezentován a jaké konsekvence měla monetizace času mimo tento optimistický liberální diskurs u modernistické generace přelomu 19. a 20. století.
|
|
|
Literární moderna a pravda mystifikace. Symbolistické pojetí mystifikace mezi gnozeologickým entuziasmem a epistemologickou skepsí
Řezníková, Lenka
Studie analyzuje posuny v pojímání a reprezentaci mystifikací v české literatuře konce 19. století a jejich epistemologický kontext. Zatímco v předchozích dekádách byla mystifikace inscenována velmi často jako sociální praxe, na přelomu století se v tvorbě nastupující modernistické generace etablovala jako legitimní estetická a epistemologická kategorie. Tento posun v pojímání mystifikace odrážel obecný dobový skepticismus, který na přelomu století revidoval relevanci empirické evidence a postuloval alterntivní - neempirické - formy poznání, jež by důsledněji reflektovaly iluzorní povahu empirické evidence a nebezpečí klamu při zpracování tzv. fakt.
|
|
|
Prominentní okraj. Imaginace česko-německého pomezí v literatuře 19. a 20. století
Řezníková, Lenka
Studie se zabývá literárními reprezentacemi česko-německého „pomezí”. Na českých literárních textech z 19. a 20. století se snaží ukázat základní proměny konceptu pomezí: od výchozí představy “jazykové hranice”, která dominovala v 19. století, k představě pohraničí, která se ustavila během 20. století. Pokouší se tak konceptualizovat, jak se jinakost promítá do prostoru, resp. jak povědomí jinakosti spoluurčuje mentální mapování prostoru. Ve svém pojetí vychází studie z konceptu kulturní a historické podmíněnosti vnímání prostoru, přičemž zohledňuje i vliv kartografie jako média prostorové imaginace a nástroje produkce prostoru.
|
|
|
Historik – věc veřejná. Jaroslav Goll a česká literární moderna
Řezníková, Lenka
Studie se věnuje postavení předního českého historika Jaroslava Golla v kultuře přelomu 19. a 20. století. Tematizuje vztah, který k němu v různých situacích zaujímali představitelé literární generace 90. let 19. století (tzv. literární moderny) jako k historikovi, básníkovi a také jako k překladateli jednoho z kanonických textů literární moderny, Květů zla Charlese Baudelaira.
|
|
| |
host ::
RSS.