|
| |
|
|
Formulace oligoesterových nanočástic
Černá, Marcela ; Dittrich, Milan (vedoucí práce) ; Šnejdrová, Eva (oponent)
Název práce: Formulace oligoesterových nanočástic Autor: Marcela Černá Abstrakt: Tato práce se zabývá přípravou biodegradabilních oligoesterových nanočástic se zabudovaným léčivem. Cílem bylo rozšířit dosavadní poznatky o možnostech laboratorní přípravy nanočástic se zaměřením na charakteristické parametry, které souvisí s jejich farmakoterapeutickým působením a jejich stabilitou, tedy na jejich velikost a na hodnotu elektokinetického potenciálu. K přípravě byla zvolena metoda dispergace emulze typu olej ve vodě za použití dichlormethanu jako rozpouštědla. Pro přípravu nanočástic byly zvoleny čtyři typy emulgátorů v několika binárních směsích, čtyři typy polymerních nosičů s různým stupněm větvení a jako modelové léčivo byl použit terbinafin v různých koncentracích. Vzniklé nanočástice byly proměřovány pomocí zařízení Zetasizer (Malvern Instruments), které vyhodnocuje jejich velikost a elektrokinetický potenciál. V experimentech bylo prokázáno, že lze navrženou a vyzkoušenou metodou při vhodné kombinaci emulgátorů připravit dostatečně stabilní nanočástice o velikosti pod 200 nm.
|
|
| |
|
|
Prof. Rudolf Jedlička (1869-1926) a zdravotně-sociální instituce spjaté s jeho působením
Černá, Marcela ; Jakubec, Ivan (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Rudolf Jedlička se řadí mezi nejvýznamnější české lékaře počátku 20. století. Po studiích se pod vlivem oblíbeného profesora Karla Maydla věnoval chirurgii, nicméně svůj zájem brzy rozšířil na nově se konstituující lékařské obory - na rentgenologii a radiologii - jejichž se stal ve střední Evropě průkopníkem. Díky svým všestranným lékařským dovednostem byl vyhledávaným diagnostikem i operatérem. Svůj život Jedlička propojil s lékařskou fakultou České univerzity Karlo- Ferdinandovy, respektive Univerzity Karlovy, kde působil jako pedagog - tvůrce tzv. Jedličkovy školy, která se stala nositelkou jeho medicínského odkazu. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1921, kdy byl jmenován řádným profesorem chirurgie a současně přednostou II. chirurgické kliniky. Aktivity Rudolfa Jedličky se však neomezovaly pouze na lékařskou teorii a praxi, ale přesahovaly do roviny iniciování a organizování řady zdravotně-sociálních projektů, z nichž nejvýznamnější bylo založení Pražského sanatoria a přilehlého Jedličkova ústavu. Pražské sanatorium bylo otevřeno v květnu 1914 a bylo koncipováno jako všeobecná nemocnice pokrývající všechny specializace mimo léčby infekčních a duševních onemocnění. Největšího rozkvětu dosáhlo za první republiky - tehdy zde byla zřízena II. chirurgická a II. gynekologická klinika. Jedličkův ústav...
|
|
| |
|
|
Komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách 1896 -1931
Černá, Marcela ; Jakubec, Ivan (vedoucí práce) ; Hájek, Jan (oponent)
Komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách byla zřízena v roce 1896 na základě výnosu ministerstva vnitra jakožto první vodohospodářský úřad, jenž se měl soustavně zabývat problematikou splavňování českých řek kanalizační metodou. V čele Kanalisační komise stál místodržící království Českého, jemuž podléhali členové státní a zemské kurie. Výkonnou složku tvořila ústřední kancelář, sestávající z technického a administrativního oddělení. Financování její činnosti zajišťoval ze dvou třetin rakouský stát, třetina byla hrazena z české zemské pokladny. Po vzniku samostatné Československé republiky došlo k rozpuštění obou kurií a Komise byla podřízena ministerstvu veřejných prací. Jejím vedením byl pověřen prezident zemské správy politické. Obor působnosti Kanalisační komise se postupem doby rozšířil z původně svěřeného úkolu kanalizovat Vltavu a Labe v úseku Praha - Ústí nad Labem také na splavnění Vltavy v obvodu Prahy, adaptaci holešovického přístavu v Praze na moderní obchodní přístav a na vypracování studií na využití vodních sil včetně zhotovení projektů na výstavbu rentabilních vodních elektráren. Kanalisační komise zanikla v roce 1931 v souvislosti s vydáním zákona o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil.
|
|
| |
|
|
Prof. Rudolf Jedlička (1869-1926) a zdravotně-sociální instituce spjaté s jeho působením
Černá, Marcela ; Jakubec, Ivan (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Rudolf Jedlička se řadí mezi nejvýznamnější české lékaře počátku 20. století. Po studiích se pod vlivem oblíbeného profesora Karla Maydla věnoval chirurgii, nicméně svůj zájem brzy rozšířil na nově se konstituující lékařské obory - na rentgenologii a radiologii - jejichž se stal ve střední Evropě průkopníkem. Díky svým všestranným lékařským dovednostem byl vyhledávaným diagnostikem i operatérem. Svůj život Jedlička propojil s lékařskou fakultou České univerzity Karlo- Ferdinandovy, respektive Univerzity Karlovy, kde působil jako pedagog - tvůrce tzv. Jedličkovy školy, která se stala nositelkou jeho medicínského odkazu. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1921, kdy byl jmenován řádným profesorem chirurgie a současně přednostou II. chirurgické kliniky. Aktivity Rudolfa Jedličky se však neomezovaly pouze na lékařskou teorii a praxi, ale přesahovaly do roviny iniciování a organizování řady zdravotně-sociálních projektů, z nichž nejvýznamnější bylo založení Pražského sanatoria a přilehlého Jedličkova ústavu. Pražské sanatorium bylo otevřeno v květnu 1914 a bylo koncipováno jako všeobecná nemocnice pokrývající všechny specializace mimo léčby infekčních a duševních onemocnění. Největšího rozkvětu dosáhlo za první republiky - tehdy zde byla zřízena II. chirurgická a II. gynekologická klinika. Jedličkův ústav...
|
|
| |
|
|
Formulace oligoesterových nanočástic
Černá, Marcela ; Dittrich, Milan (vedoucí práce) ; Šnejdrová, Eva (oponent)
Název práce: Formulace oligoesterových nanočástic Autor: Marcela Černá Abstrakt: Tato práce se zabývá přípravou biodegradabilních oligoesterových nanočástic se zabudovaným léčivem. Cílem bylo rozšířit dosavadní poznatky o možnostech laboratorní přípravy nanočástic se zaměřením na charakteristické parametry, které souvisí s jejich farmakoterapeutickým působením a jejich stabilitou, tedy na jejich velikost a na hodnotu elektokinetického potenciálu. K přípravě byla zvolena metoda dispergace emulze typu olej ve vodě za použití dichlormethanu jako rozpouštědla. Pro přípravu nanočástic byly zvoleny čtyři typy emulgátorů v několika binárních směsích, čtyři typy polymerních nosičů s různým stupněm větvení a jako modelové léčivo byl použit terbinafin v různých koncentracích. Vzniklé nanočástice byly proměřovány pomocí zařízení Zetasizer (Malvern Instruments), které vyhodnocuje jejich velikost a elektrokinetický potenciál. V experimentech bylo prokázáno, že lze navrženou a vyzkoušenou metodou při vhodné kombinaci emulgátorů připravit dostatečně stabilní nanočástice o velikosti pod 200 nm.
|
host ::
RSS.