|
|
Aspects of artistic training and patronage in Bohemia in the second half ot the 17th century. The case of Christian Schröder (1655-1702)
Fornasiero, Alice ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Volrábová, Alena (oponent) ; Oulíková, Petra (oponent)
Osobnost Christiana Schrödera byla záminkou pro nasměrování pozornosti předkládané práce k několika problematickým oblastem v rámci dějin novověkého umění v Českých zemích. Za účelem jejich objasnění byl sledován vývoj umělecké kariéry tohoto malíře. O jeho počátečním působení jako dvorním malíři hraběte Slavaty nemáme mnoho zpráv. Nalezené archivní prameny naopak dokládají jeho studijní cestu do Itálie, která se úzce váže na fenomén české malířské scény v novověku, kdy umělci hojně cestovali za inspirací a studiem do této země. Po Schröderově návratu do Prahy byl postaven před rozhodnutí, zdali se stát cechovním malířem nebo zastávat funkci císařského malíře, jímž se nakonec stal. Následně získal místo správce Obrazárny Pražského hradu a byl učitelem mnoha umělců, k nimž patřil například i Petr Brandl. Práce ve světle uměleckého dění v Praze poslední dekády 17. století přehodnocuje Schröderův učitelský význam. Objednávka Gundakara Dientrichsteina pro zámek Libochovice, která se týkala vytvoření 43 kopií dle obrazů nacházejících se ve sbírkách Pražského hradu, se stala výjimečným historickým pramenem vedoucím k poznání původních kompozic pláten a vzhledu dnes již neexistujících pláten. Libochovická série kopií tak zapadá do hledání funkcí velmi oblíbených kopií významných maleb v českých a...
|
|
|
Vývoj umění kresby v německy mluvících zemích od 15. do 1. poloviny 17. století s ohledem na její zastoupení v českých a moravských sbírkách
Volrábová, Alena ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent) ; Fučíková, Eliška (oponent)
Práce se zabývá vývojem kresby v německy mluvících zemích od počátků 15. století, kdy ještě doznívaly pozdně gotické tradice, dále obdobím manýrismu v 16. století, až do 1. poloviny 17. století, ve kterém již nastupoval barokní umělecký směr. Úvodní kapitola se věnuje stavu dosavadního bádání, jenž se odehrával a stále odehrává zejména mezi německými badateli. V Čechách se mu věnovala ve své kandidátské práci v roce 1969 Eliška Fučíková, po té se tématu dotkl Pavel Preiss, v současné době Lubomír Slavíček. Další kapitola se zabývá technikou kresby v těchto obdobích se zřetelem na perokresbu obvyklou v Německu a následuje shrnutí typických znaků německé kresby, která se většinou vyznačovala oproti soudobé italské kresbě větší uzavřeností a pevností objemu. Část o zastoupení německé kresby v českých sbírkách je věnována jednak provenienci kreseb a z toho vyplývající obsah muzejních sbírek v českých zemích, jenž poměrně dobře zastupuje vývoj sledovaného tématu, ačkoliv zde citelně chybí listy Albrechta Dürera. Základní korpus práce pak sleduje prostřednictvím okruhů vývoj kresby v německy mluvících oblastech ilustrovaný příklady nacházející se ve veřejných sbírkách. Lze se opřít o několik velmi kvalitních listů z 1. poloviny 15. století, dále jsou k dispozici kresby z 2. poloviny 15. století. Tvorbu...
|
|
|
Německá kresba 1540-1650. Umění kresby v německy mluvících zemích mezi renesancí a barokem
Volrábová, Alena ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Badatel, který se ujme svého odborného úkolu, nezřídka zjistí, jak bylo původní zadání ošidné. Dvojnásob to platí při práci o německém umění z období odeznívající renesance a přicházejícího uměleckého proudu směřujícího k baroku, zvaného manýrismus. Pokud chceme hovořit o "německé kresbě" té doby, nebo lépe řečeno o kresbě v německy mluvících zemích kolem roku 1600, vyvstane problém, kdo toto "německé umění" vlastně reprezentuje. Časté putování umělců a hostování mnoha Nizozemců nebo Italů ve významných uměleckých centrech tehdejší Evropy s sebou nese při vymezování daného okruhu jistou potíž. Kolem roku 1500 umělci svá působiště měnili méně a dá se říci, že se přidržovali míst svého původu. Okolo roku 1600 ale přicházeli lidé ze vzdálenějších míst Evropy. Hovoříme-li tedy o "německé kresbě" nebo lépe o "kresbě v Německu" kolem roku 1600, nemůžeme se držet národnostního hlediska v dnešním slova smyslu. Heinrich Geissler do svého obsáhlého katalogu z roku 1979 o německých kreslířích zahrnul všechny významné umělce, kteří v té době v Německu působili, takže zde nalezneme nejen široký okruh německých jmen, ale i mnohé světoběžníky od Jorise Hoefnagela, přes Antonia Maria Vianiho až po Václava Hollara.1 Pochopitelně každý z nich ve střední Evropě zanechal svou stopu a naopak si odtud odnesl své, přesto je...
|
host ::
RSS.