|
|
Prostorová sémantika v pozdním básnickém díle Bohuslava Reynka
Teclová, Barbora ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá poetikou a konstrukcí mikrosvěta kolem domu v Petrkově v pozdní poezii Bohuslava Reynka, konkrétně ve třech posledních básnických sbírkách Sníh na zápraží, Mráz v okně a Odlet vlaštovek. Práce nejprve nastiňuje pozadí petrkovského domu č. 13, a to jak z hlediska Reynkovy osobní historie a z ní plynoucího sepětí s domem, tak z hlediska politicko-společenských událostí, které se domu a básníka dotýkaly. Dále je pozornost zaměřena na literárněvědné postupy při reflexi poetiky míst, zejména na topoanalýzu vycházející z Poetiky prostoru Gastona Bachelarda, které práce propojuje s poznatky o Petrkově. Jádrem práce jsou rozbory básní a vytvoření typologie motivů, ze kterých je venkovský mikrokosmos konstruován. V analýze se práce soustředí na konstelaci vnitřního prostoru ve vztahu k vnějšímu světu, který v Reynkově díle 50. let získává podobu nepřátelsky a antihumánně naladěného prostoru. KLÍČOVÁ SLOVA Petrkov, Bohuslav Reynek, poetika prostoru, mikrokosmos, topoanalýza.
|
|
|
Proměny díla Karla Tomana
Dočkalová, Anna ; Merhaut, Luboš (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na proměny poetiky a osobitost poezie Karla Tomana. Jejím cílem je analyzovat autorovo básnické dílo od počátků, ovlivněných poetikou dekadentního symbolismu, a v souvislosti s proměnami dobového kontextu dále sledovat Tomanovu postupnou revizi dekadentní poetiky, jeho generační příklon k ideálům anarchismu a tuláctví a nalezení vyváženého a jedinečného výrazu. Analýza a komparace jednotlivých básnických sbírek se soustředí především na rovinu motivickou, na básnické obrazy a jejich formu a význam. Vedle sbírek práce přihlíží také k básním do souborného díla nezařazeným.
|
|
|
Téma ohrožení člověka v básnických skladbách na přelomu 40. a 50. let 20. století
Janečková, Karolína ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
V bakalářské práci jsou představeny a porovnány tři básnické skladby, jež shodně tematizují ohrožení existence člověka: Atlantis Vladimíra Vokolka, Znamení moci Jana Zahradníčka, Symfonie XX. století Miloše Dvořáka. U textů je vedle formální a kompoziční roviny analyzována zejména rovina tematicko-motivická a užité básnické prostředky, jež spoluvytvářejí obraz vize světa, ve kterém je zpochybněna jistota lidské existence. V závěru se nachází vzájemné porovnání textů, představení jejich shodných a odlišných momentů.
|
|
|
Poezie Josefa Hory druhé poloviny 20. a 30. let
Krátký, Aleš ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Bakalářská práce se věnuje básnické tvorbě Josefa Hory (1891-1945), konkrétně básnickým sbírkám obsažených v souboru Kniha času a ticha, edičně připraveném Antonínem Matějem Píšou, který v rámci Horovy tvorby vymezuje specifickou poetickou linii nazývanou poezie času a ticha. Práce je členěna na dvě části, přičemž první pracuje s dobovými kritickými texty, na jejichž základě jsou modelovány první koncepty poetiky času a ticha. Druhá interpretační část se snaží nastínit základní principy básnického obrazu, které jsou pro všechny vymezené sbírky shodné. Interpretační část je rozdělená do tří segmentů. V první kapitole interpretační části je pozornost věnována čtyřem základním živlům jako základním motivům básnického obrazu. Druhá kapitola je zaměřena na vztah lyrického subjektu k básnickému prostoru a třetí kapitola se soustředí na tematizaci snu a umění z hlediska funkce, kterou zaujímají v rámci poetiky času a ticha. Oporou pro interpretační část jsou kromě literárněhistorických textů věnovaných Josefu Horovi také kniha Zdeňka Neubauera a Tomáše Škrdlanta: Skrytá pravda země: Živly jako archetypy ekologického myšlení a práce filozofa Gastona Bachelarda. KLÍČOVÁ SLOVA Josef Hora (1891-1945), poezie času a ticha, mýtus, čas, živel
|
|
|
Prozaická tvorba Milady Součkové (s důrazem na analýzu díla Amor a Psyché)
Martanová, Petra ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se zabývá románem Milady Součkové Amor a Psyché, který vyšel jako autorčina druhotina roku 1937. Těžiště představuje analýza vnitřních souvislostí díla a stěžejních prvků jeho výstavby. Pozornost je věnována vypravěčskému subjektu a jeho vnitrotextovým proměnám, včetně otázek nespolehlivosti a genderu. Následně se práce zabývá sebereflexivitou se zaměřením na antiiluzivní prvky románu. Dalším zkoumaným aspektem je charakterizace postav a jejich postupující marionetizace. Analyzovány jsou rovněž časoprostorové rozměry a klíčové motivy jako integrální součásti románu.
|
|
|
Spříznění truchlivostí aneb Kafka v (inter)textuálních záhybech díla Winfrieda Georga Sebalda
Prouzová, Mariana ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Cílem práce je na příkladu přítomnosti života a díla Franze Kafky v Sebaldově prozaické prvotině Pocity. Závratě analyzovat způsob, jakým W. G. Sebald operuje s intertextualitou a literárním odkazem vybraných spisovatelů. Práce se soustředí jednak na podrobnou analýzu zmíněného románu s ohledem k teorii intertextuality (J. Kristeva, R. Lachmann, R. Barthes, aj.), jednak hodlá prozkoumat Sebaldův specifický literární styl v kontextu jeho vlastního díla (Byt ve venkovském domě, Kafkovské studie), a dále jej srovnat s vybranými romány světové literatury dvacátého století (P. Demetz: 1909: Aeroplány nad Bresciou, J. Barnes: Flaubertův papoušek)
|
|
|
Láska v románu Jana Němce
Kříženecká, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Králíková, Andrea (oponent)
Pra0ce si klade za ci0l analyzovat, jak se v autofikc0ni0m roma0nu Jana Ne0mce Moz0nosti milostne0ho roma0nu manifestuje fenome0n la0sky. Proz0itek la0sky - vzpi0raji0ci0 se ve0decke0mu pozna0ni0 - c0love0ka od nepame0ti inspiruje, zran0uje i formuje a nejinak je tomu i u vyprave0c0e uvedene0ho roma0nu. Vzhledem ke snaze porozume0t sta0vaji0ci0 situaci se tento vyprave0c0 - vystupuji0ci0 souc0asne0 jako autor i jedna z postav - obraci0 zpe0t do sve0 minulosti. Pr0i ope0tovne0m pr0ehra0va0ni0 vzpomi0nek vs0ak postupne0 zac0i0na0 vyvsta0vat ota0zka, zdali pr0i0tomnost neni0 jen nevyhnutelny0m vyu0ste0ni0m a rozvinuti0m ne0c0eho, co bylo moz0ne0 zpozorovat jiz0 dr0i0ve. Literatura jako takova0 individuu promlouvaji0ci0mu v textu poskytuje prostor, v ra0mci ktere0ho lze minulost znovu oz0ivit, prozkoumat, a zac0lene0ni0m do si0te0 dals0i0ch textu0 ji0 tak za0roven0 vdechnout trvalou platnost. Pozornost bude ve0nova0na nejen teorii autofikc0nosti, ale take0 dals0i0m vy0razny0m strategii0m charakteristicky0m pro dany0 text. Uvaz0ova0ni0 o intertextovosti opr0eme o koncepci pame0ti a vzpomi0na0ni0 Renate Lachmannove0, v oblasti fenomenologie la0sky vyjdeme z mys0lenek Niklase Luhmanna, Gillese Deleuzeho c0i Denise de Rougemonta.
|
|
|
Pravda potřebuje tělo. Rozbité zrcadlo moderny v díle Jiřího Karáska ze Lvovic
Sirovátka, Štěpán ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Kolařík, Karel (oponent)
Disertace se zabývá dekadentní poetikou z hlediska tzv. makromoderny (inspirací tu je zejména sborník Silvia Vietty a Dirka Kempera Ästhetische Moderne in Europa, vycházející z dějinné koncepce francouzského historika Fernarda Braudela "longue durée"), kdy jsou fenomény modernismu či moderní poetiky sledovány z hlediska kontinuity s veškerým novověkým modernizačním procesem a osvícenským projektem. V rámci toho je modernizační proces rozdělen na "racionální modernu" (osvícenskou vědu, pozitivismus) a "estetickou modernu" (moderní umění počínající německým romantismem kolem roku 1800 a sahající až do postmoderny), přičemž estetická moderna tu tvoří korektiv a kritické vědomí vůči moderně racionální, a stává se tak "rozbitým zrcadlem" modernity. Podkladem je zde zejména Theodor Adorno a jeho koncepce dialektiky osvícenství a negativní dialektiky, ale i další filosofové tvořící proud post-kantovského myšlení, jako jsou Husserl, Bergson, Deleuze či Patočka. Disertace se zabývá souborným dílem Jiřího Karáska ze Lvovic z hlediska konkrétní, dílčí "mikromoderní" realizace tohoto procesu, tedy české dekadence. V této souvislosti je zkoumána zvláště jeho recepce "protiosvícenských" látek, jako je fenomén tělesnosti a afektivnosti, barokní mystika (Terezie z Ávily či Jana od Kříže) a filozofie (Leibniz),...
|
|
|
Holanova metafora ve sbírkách Vanutí a Na postupu ve světle Ricœurovy "živé" metafory
Koryntová, Lucie ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent) ; Langerová, Marie (oponent)
Sbírky Vanutí (1932) a Na postupu (verše vznikaly v letech 1943-1948, vyšly v roce 1964) představují ve vývoji poezie Vladimíra Holana (1905-1980) dva přelomové okamžiky. Na jedné straně jsou vázané hermetické verše intimně laděných lyrických skladeb sbírky Vanutí, na druhé straně volné verše sbírky Na postupu provázené výrazovou projasněností a epizací, obrácené ke společenským dějinným a všednodenním tématům. Z hlediska vztahu poezie ke skutečnosti a způsobu vznikání významu je ústředním místem sbírek metafora. Teorie klasické metafory však není dostačující pro popis toho, co je ve sbírkách originální. Aplikací teorie "živé" metafory Paula Ricœura, jak ji formuluje ve svých dvou dílech La Métaphore vive (1975) a Interpretation theory: discourse and the surplus of meaning (1976), lze dospět k detailnímu popisu typických metafor obou sbírek. Aplikací Ricœurovu modelu X je/není Y, který je schematickým vyjádřením ambivalentní predikace probíhající v "živé" metafoře, je formulována zvláštní dynamika vznikání smyslu typická pro každou sbírku. Metafory sbírky Vanutí spojuje maximalizace ambivalence, metaforám sbírky Na postupu je naopak společná minimalizace ambivalence. V každé sbírce je tato zvláštní dynamika vlastní nejenom metaforám, ale i dalším složkám díla.
|
|
|
Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina
Michlová, Hana ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Nezávisle na sobě začínají malíř Josef Čapek a umělecký kritik Carl Einstein psát knihu o africkém sochařství. Oba autory dovede zkušenost s africkou plastikou ke kubismu a úvahám o svébytnosti prostoru uměleckého díla. Disertační práce "Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina" proto sleduje a porovnává myšlení o umění a jeho filozofický přesah u těchto dvou autorů. Jde o autory píšící o moderním, mimoevropském či amatérském umění z modernistické pozice "člověka po ztrátě Boha". Nemohou proto platnost umění vysvětlovat na základě již neplatných konvencí a kánonů. Svou sílu, platnost i srozumitelnost nemůže již moderní dílo brát z božského, objektivního a neměnného, nýbrž jak uvidíme, budou díla čerpat svou sílu právě z osobního, pomíjívého a zaujatého.
|
host ::
RSS.