Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 8 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Úloha deseti ektodoménových cysteinových zbytků ve funkci P2X4 receptoru stimulovaného ATP
Tvrdoňová, Vendula ; Zemková, Hana (vedoucí práce) ; Teisinger, Jan (oponent)
Mimobuněčný adenosin-5'-trifosfát (ATP), uvolňovaný z poškozených buněk nebo sekretovaný ze synaptických váčků, působí na své membránové receptory nazývané purinergní. Purinergní P2X receptory jsou iontové kanály aktivované ATP. Dosud bylo u savců identifikováno sedm P2X podjednotek, označených jako P2X1-7. Všechny podjednotky mají podobnou strukturu, kterou tvoří velká ektodoménová klička, dvě transmembránové domény a vnitrobuněčné N- a C- konce. Dalším společným rysem jsou konzervované aminokyseliny, mezi něž patří i deset cysteinových zbytků v ektodoménové kličce. Všechny ektodoménové cysteiny tvoří disulfidické můstky, které jsou uspořádány do dvou polovin, tři disulfidické můstky jsou v N-koncové části a dva jsou v C-koncové části ektodomény. P2X receptory jsou organizovány jako homoméry nebo heteroméry tří podjednotek. ATP vazebná kapsa se nachází mezi dvěmi sousedními podjednotkami. Cílem diplomové práce bylo prozkoumat úlohu ektodoménových cysteinů nebo disulfidických můstků ve funkci a tvorbě P2X4 receptoru a jeho citlivosti k ATP. Všech deset cysteinů, jeden po druhém, bylo nahrazeno alaniny a ATP-stimulované proudy byly snímány z HEK293 buněk nesoucích divoký typ P2X4 receptoru a jeho mutanty. Pro další výzkum nefunkčních nebo málo funkčních mutací (C126A, C149A, C217A, C227A, C270A) byl...
Polydendrocytes and their role in CNS
Suchá, Petra ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Tvrdoňová, Vendula (oponent)
Polydendrocyty (NG2+ buňky) jsou nově objevený typ gliových buněk v centrálním nervovém systému (CNS) lišící se od neuronů, oligodendrocytů, astrocytů a mikroglií. Polydendrocyty bývají identifikovány zejména na základě exprese NG2 proteoglykanu a alfa typu receptoru pro růstový faktor odvozený z krevních destiček. Nacházejí se v šedé i bíle hmotě a představují největší populaci buněk schopných proliferace v dospělém CNS. Všeobecně je přijímán názor, že subpopulace polydendrocytů dává vznik oligodendrocytům a to nejen ve vývoji, ale i v dospělém CNS. Některé polydendrocyty mohou navíc dávat vznik protoplasmatickým astrocytům v průběhu embryogeneze a in vitro studie prokázaly, že polydendrocyty mohou diferencovat v neurony a astrocyty. Elektrofyziologické studie ukázaly, že polydendrocyty vytváří synaptická spojení s neurony a je možné, že neurony skrze synapse dokáží ovlivňovat jejich schopnost proliferace. Polydendrocyty jsou významné ve studiu remyelinizace po ischemickém poškození a u nemocí souvisejících se ztrátou myelinu, a to především proto, že jsou považovány za zdroj nových oligodendrocytů a i jiných gliových buněk. Tato práce shrnuje základní informace o polydendrocytech. Nejdříve se zaměřuje na markery a na morfologii polydendrocytů a shrnuje znalosti o jejich vývoji a diferenciačním potenciálu....
Transport purinergního P2X receptoru v eukaryotní buňce
Pražák, Šimon ; Tvrdoňová, Vendula (vedoucí práce) ; Kolář, David (oponent)
P2X receptory jsou membránové iontové kanály, aktivované extracelulárním ATP. U obratlovců bylo identifikováno sedm genů pro podjednotky P2X receptorů. Tyto podjednotky jsou označované jako P2X1 - 7. Každá podjednotka P2X receptoru se skládá ze dvou transmembránových domén, extracelulární domény a intracelulárního N- a C- konce. P2X receptory se ve tkáních vyskytují jako homo- nebo heterotrimery. V organismu mají širokou distribuci, funkční receptory byly nalezeny v nervové tkáni, ve svalových buňkách i v neexcitabilních tkáních, jako jsou epitely, endotely a hemopoietické tkáně. Purinergní signalizace má významnou úlohu v endokrinních regulacích, v přenosu bolesti, při poranění CNS a v imunitních procesech. P2X receptory jsou syntetizovány na hrubém endoplazmatickém retikulu a po postranslačních modifikacích v Golgiho aparátu jsou transportovány do plazmatické membrány. Distribuce a transport P2X receptorů se liší podle jednotlivých podjednotek a buněčného typu, ve kterém jsou exprimovány. P2X receptory můžeme podle způsobu jejich pohybu v buňce rozdělit do tří skupin, které se liší rychlostí transportu, rychlostí akumulace v plazmatické membráně a mírou jejich internalizace.
Polydendrocytes and their role in CNS
Suchá, Petra ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Tvrdoňová, Vendula (oponent)
Polydendrocyty (NG2+ buňky) jsou nově objevený typ gliových buněk v centrálním nervovém systému (CNS) lišící se od neuronů, oligodendrocytů, astrocytů a mikroglií. Polydendrocyty bývají identifikovány zejména na základě exprese NG2 proteoglykanu a alfa typu receptoru pro růstový faktor odvozený z krevních destiček. Nacházejí se v šedé i bíle hmotě a představují největší populaci buněk schopných proliferace v dospělém CNS. Všeobecně je přijímán názor, že subpopulace polydendrocytů dává vznik oligodendrocytům a to nejen ve vývoji, ale i v dospělém CNS. Některé polydendrocyty mohou navíc dávat vznik protoplasmatickým astrocytům v průběhu embryogeneze a in vitro studie prokázaly, že polydendrocyty mohou diferencovat v neurony a astrocyty. Elektrofyziologické studie ukázaly, že polydendrocyty vytváří synaptická spojení s neurony a je možné, že neurony skrze synapse dokáží ovlivňovat jejich schopnost proliferace. Polydendrocyty jsou významné ve studiu remyelinizace po ischemickém poškození a u nemocí souvisejících se ztrátou myelinu, a to především proto, že jsou považovány za zdroj nových oligodendrocytů a i jiných gliových buněk. Tato práce shrnuje základní informace o polydendrocytech. Nejdříve se zaměřuje na markery a na morfologii polydendrocytů a shrnuje znalosti o jejich vývoji a diferenciačním potenciálu....
Úloha variabilních řetězců na rozhraní podjednotek ve formování ATP-vazebné kapsy a funkci P2X4 receptoru
Tvrdoňová, Vendula ; Zemková, Hana (vedoucí práce) ; Novotný, Jiří (oponent) ; Vlachová, Viktorie (oponent)
5 ABSTRAKT Krystalizace P2X4 receptoru (P2X4R) ze zebřičky ("zebra fish", zfP2X4) v uzavřeném a otevřeném stavu odhalila změny v konformacích ektodomény včetně změn v oblasti styčných ploch mezi levou ("left flipper"; LF) a hřbetní ("dorsal fin"; DF) ploutví. Roli těchto struktur ve formování ATP vazebné kapsy a funkci receptoru jsme zkoumali pomocí alaninové skenovací mutageneze úseků LF (D280-N293) a DF (R203-L214) potkaního P2X4R, a s využitím ATP a analogických agonistů 2-(methylthio)adenosin 5'- trifosfátu, adenosin 5'-(γ-thio)trifosfátu, 2'(3'-O-(4-benzoylbenzoyl)adenosin 5'- trifosfátu a α,β-methylenadenosin 5'-trifosfátu. Sníženou citlivost anebo účinnost ATP mělo 15 z 26 vytvořených mutací. Mutace R203A, N204A a N293A byly v podstatě nefunkční, ale jejich funkci bylo možné obnovit ivermektinem, alosterickým modulátorem P2X4R. Mutace I205A, T210A, L214A, P290A, G291A a Y292A měly změněnou odpověď na ATP a na analogické agonisty. Naproti tomu mutace L206A, N208A, D280A, T281A, R282A a H286A nevykazovaly ve srovnání s divokým typem receptoru žádnou změnu v odpovědích na ortosterické agonisty. Tyto pokusy, společně s homologním modelováním ukázaly, že aminokyseliny z první skupiny nacházející se v horní části obou řetězců LF a DF, se podílejí na přesné organizaci ATP-vazebné kapsy a iniciaci převodu...
Úloha deseti ektodoménových cysteinových zbytků ve funkci P2X4 receptoru stimulovaného ATP
Tvrdoňová, Vendula ; Teisinger, Jan (oponent) ; Zemková, Hana (vedoucí práce)
Mimobuněčný adenosin-5'-trifosfát (ATP), uvolňovaný z poškozených buněk nebo sekretovaný ze synaptických váčků, působí na své membránové receptory nazývané purinergní. Purinergní P2X receptory jsou iontové kanály aktivované ATP. Dosud bylo u savců identifikováno sedm P2X podjednotek, označených jako P2X1-7. Všechny podjednotky mají podobnou strukturu, kterou tvoří velká ektodoménová klička, dvě transmembránové domény a vnitrobuněčné N- a C- konce. Dalším společným rysem jsou konzervované aminokyseliny, mezi něž patří i deset cysteinových zbytků v ektodoménové kličce. Všechny ektodoménové cysteiny tvoří disulfidické můstky, které jsou uspořádány do dvou polovin, tři disulfidické můstky jsou v N-koncové části a dva jsou v C-koncové části ektodomény. P2X receptory jsou organizovány jako homoméry nebo heteroméry tří podjednotek. ATP vazebná kapsa se nachází mezi dvěmi sousedními podjednotkami. Cílem diplomové práce bylo prozkoumat úlohu ektodoménových cysteinů nebo disulfidických můstků ve funkci a tvorbě P2X4 receptoru a jeho citlivosti k ATP. Všech deset cysteinů, jeden po druhém, bylo nahrazeno alaniny a ATP-stimulované proudy byly snímány z HEK293 buněk nesoucích divoký typ P2X4 receptoru a jeho mutanty. Pro další výzkum nefunkčních nebo málo funkčních mutací (C126A, C149A, C217A, C227A, C270A) byl...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.