|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Jeskyně Krkonošského národního parku: jeskynní výplně a speleogeneze
Bosák, Pavel ; Tásler, R. ; Šťastný, Martin ; Hercman, H. ; Mikysek, Petr ; Pruner, Petr ; Kdýr, Šimon ; Matoušková, Šárka ; Rohovec, Jan
Vertikální až subvertikální tlakové kanály převládají v původní freatické morfologii jeskyně. Jsou doplněny stropními koryty, facetami a stropními kupolemi. Infiltrační jeskynní sediment tvoří pelitická složka doplněná o hrubější autogenní příměsi. Sedimenty byly místy v jeskyních přemístěny drobnými vodotečemi z intenzivního skapu z otevřených puklin. Podle složení jílových a těžkých minerálů, zdrojem sedimentů byly zvětraliny okolního krystalinika, zralé, nezralé a polycyklické ve směsích. Nebyly zjištěny žádné alogenní uloženiny. Datování speleotém (i >400 ka) ukazuje, že jeskyně byly vyplněny a vyklízeny několikrát, zčásti nebo zcela. Normální polarizace klastických sedimentů ukazuje jejich uložení před 773 ka (chron Bruhnes). Speleotémy a velmi vzácné paleontologické nálezy to potvrzují. Speleotémy krystalizovaly většinou v interglaciálech či teplejších obdobích glaciálů, ale i v chladných až extrémně chladných obdobích glaciálů (MIS 2, MIS 6c to 6a, MIS 8b, MIS 10c to 11a). Připovrchové rozvolnění puklin tektonickými pohyby anebo krasovou korozí způsobilo remodelaci jeskyně a skalní řícení stěn. Kryogenní procesy pozměňovaly morfologii jeskynních stěn a stropů, ale rovněž poničily některé speleotémy. Jeskyně vznikly hluboko pod tehdejším povrchem vystupujícími tlakovými vodami. Jeskyně nemají žádnou vazbu na současný povrch. Jejich dnešní připovrchová pozice odpovídá postupnému výzdvihu území v průběhu mladších tektonických fází a zařezávání říčních údolí.
|
|
|
Paleomagnetický záznam lávových proudů bazaltu z Nelsonova ostrova v Antarktidě
Haislová, Radka ; Kletetschka, Günther (vedoucí práce) ; Pruner, Petr (oponent)
Paleomagnetismus je geofyzikální metoda, sloužící k určení dřívější orientace magnetického pole Země na základě měření remanentní magnetizace hornin. V kombinaci s radiometrickým datováním umožňuje paleomagnetismus studovat časový vývoj zemského magnetického pole nebo rekonstruovat dřívější polohy litosférických desek. Tato bakalářská práce se věnuje paleomagnetickému záznamu lávových proudů bazaltu z Nelsonova ostrova v Antarktidě a shrnuje geologické informace, které z něj lze získat. Rešeršní práce je uvedena představením teorie magnetismu s důrazem na paleomagnetismus a přehled magnetických minerálů, které se mohou vyskytovat v bazaltu a zaznamenávat informace o charakteru magnetického pole v geologické minulosti. Následuje představení radiometrických datovacích metod, pomocí kterých lze určit absolutní stáří utuhnutí magmatických hornin (lávy). Důraz je kladen na K- Ar a Ar-Ar datovací metodu. V regionální části práce jsou shrnuty hlavní poznatky o Antarktidě, Nelsonově ostrově a jeho okolí. Dále jsou popsány laboratorní přístroje k měření vektoru magnetizace orientovaných horninových vzorků, jako je rotační a kryogenní magnetometr. Práce je zakončena diskuzí a použitou literaturou.
|
|
| |
|
| |
|
|
Primární a sekundární magnetická stavba spraší jako nástroj pro rekonstrukci paleoprostředí
Žatecká, Michaela ; Chadima, Martin (vedoucí práce) ; Pruner, Petr (oponent)
Diplomová práce se věnuje výzkumu primární a sekundární magnetické stavby eolických sedimentů spraší a fosilních půd na profilu na Praze 6. K magnetickému nabohacení, a vzniku magnetických nanočástic v půdních horizontech, dochází v teplejších obdobích interglaciálů procesem pedogeneze. Cílem této práce je interpretace paleoprostředí, a zvětrávacích a pedogenních procesů, měřením magnetických vlastností sedimentů. Magnetická susceptibilita, frekvenčně závislá magnetická susceptibilita, anhysterezní remanentní magnetizace a přirozená remanentní magnetizace slouží ke zjištění zvýšeného výskytu magnetických nanočástic, které tyto pedogenní procesy indikují. Nejvíce vyvinutý byl půdní horizont černozemě a podložní hnědozemě. Ve svrchní a ve spodní sprašové části profilu byly odhaleny pouze náznaky pedogeneze. Magnetická stavba spraší, měřena anizotropií magnetické susceptibility, odráží sekundární sedimentární procesy. Jedná se o přemístění klastických částic proudící vodou a redepozici materiálu po svahu. Směr pohybu těchto sedimentů odpovídá současné geomorfologii okolí. Diplomová práce dále testuje možnosti využití metody viskózní remanentní magnetizace ke stanovení koncentrace magnetických nanočástic. Bylo zjištěno, že tato metoda může být substitucí za měření frekvenčně závislé magnetické...
|
|
| |
|
|
Frekvence změn v normálních a obrácených polaritách geomagnetického pole
Olšanská, Irena ; Kletetschka, Günther (vedoucí práce) ; Pruner, Petr (oponent)
Práce sestává z rešeršní a praktické části. Rešeršní část práce si klade za cíl shrnout některé základní poznatky o magnetickém poli Země a umožnit tak lepší porozumnění problematice inverzí jeho polarity. Zahrnuje historii zkoumání geomagnetického pole, klíčové teorie, fyzikální veličiny, magnetické vlastnosti minerálů a nastiňuje poznatky paleomagnetismu Praktická část část se věnuje analýze inverzí geomagnetického pole. Zaměřuje se se na inverze za posledních 157,53 milionů let (Gee a Kent, 2007) a porovnává doby trvání normálních a reverzních polarit a obou typů dohromady. Jako metodu jsem pro tento cíl použila statistických metod (gaussovo rozdělení a četnost). Použité metody ukázaly, že průměrná délka doby mezi inverzemi je pro normální 124 000, pro reverzní 450 000 a pro oba typy 287 000 let. V posledních 80 milionech let se objevuje trend zkracování intervalů. Na základě srovnání četnosti period jsem došla k následujícím výsledkům. Oba typy nejčastěji trvají kolem 350 000 let. Kratší periody než 350 000 let se vyskytují spíše jen u normálních polarit, oproti tomu delší periody se vyskytují u obou typů polarit s podobnou četností.
|
host ::
RSS.