Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 362 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Exploring the role of opioid signaling in modulation of microglial function
Mali, Akash Shivling ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Svoboda, Petr (oponent) ; Machová Urdzíková, Lucia (oponent)
(Czech) Mikrogliální aktivace je hlavní složkou neurozánětu. Zdá se, že opioidy mohou ovlivňovat mikrogliální polarizaci M1/M2 různým způsobem v závislosti na použitém typu receptoru. Kromě opioidních receptorů může být některými opioidními ligandy aktivován vrozený imunitní toll-like receptor 4 (TLR4), a tak vyvolat specifické buněčné reakce. Zatímco je známo, že opioidní receptory (OR) regulují neurotransmisi v různých peptidergních neuronech, jejich potenciální role v řízení mikrogliální funkce zůstává do značné míry neznámá. V této studii jsme se rozhodli prozkoumat vliv agonistů OR, jmenovitě DAMGO, DADLE a U-50488, na polarizaci a metabolickou modulaci mikrogliálních buněk C8-B4. Naše zjištění ukázala, že opioidy účinně potlačují polarizaci M1 spouštěnou lipopolysacharidem (LPS) a podporují stav polarizace M2. Důkazem toho byla snížená fagocytární aktivita, snížená produkce oxidu dusnatého (NO), snížená exprese prozánětlivých cytokinů, jako je TNF-α, IL-1β, IL-6, IL-86 a IL-12 beta p40, spolu se zvýšenou rychlostí migrace a zvýšenou expresí protizánětlivých markerů IL-4, IL-10, argináza 1 a CD206 v mikrogliích ve srovnání s buňkami ovlivněnými LPS. Dále jsme prokázali, že opioidy uplatňují svůj vliv na na polarizaci microglií prostřednictvím signální dráhy TLR4/TREM2/NF- κB. Přibývají důkazy...
Onemocnění stěny hrudní aorty: diagnostika, léčba stentgraftem, indikace, strategie a technika výkonu, klinické výsledky
Novotný, Jiří ; Krajina, Antonín (vedoucí práce) ; Chochola, Miroslav (oponent) ; Roček, Miloslav (oponent)
Souhrn Cíl. Snahou práce bylo zhodnotit léčbu hrudní aorty pomocí stentgraftu u jednotlivých druhů patologií v jednom centru. Studie se zaměřuje na technickou úspěšnost a efektivnost léčby. Sleduje výskyt komplikací během výkonu. Z dlouhodobého hlediska posuzuje růst vaků a výskyt endoleaku. Metoda. Během 12 roků jsme léčili pomocí stentgraftu 86 pacientů s onemocněním hrudní aorty. Žen bylo 24, mužů 62. Průměrný věk 58,5 roků. Pozdní CT kontroly byly provedeny u 75 nemocných. Ze sledování vypadl 31 pacient (36 %), většina zemřela (25 pacientů). Nejčastějším důvodem léčby, byla velikost aneuryzmatického vaku (50 %), progresivní růst vaku, tvořil 19 %. Výsledky. Komplikace byly vzácné, nejzávažnější bylo 6 případů (7 %) krvácení, tři případy skončily fatálně, ostatní periferní krvácení vyřešil chirurg. Endoleak primárně neřešitelný byl při DSA u 9 léčených (10 %). Nejčastěji pozorovaným leakem na CT byl typ I - 18 léčených (20 %). Prokázali jsme spontánní regresi endoleaků u 6 pacientů. Technicky úspěšní jsme při léčbě byli v 89 %. Celkově byla efektivita léčby (pacienti profitují z léčby) nalezena u 64 (85 %) nemocných. Závěr. Endovaskulární terapie hrudní aorty je technicky bezpečný výkon. Je však značná rozdílnost v prospěšnosti pro pacienta u jednotlivých druhů patologie.
Závislost na opioidech: mechanismy vzniku abstinenčního syndromu a jeho léčba
Hosenseidlová, Pavla ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Ujčíková, Hana (oponent)
Tato práce se zabývá opioidy, jimi způsobeným abstinenčním syndromem a jeho léčbou. Opioidy jsou v medicíně nejčastěji užívanými analgetiky a zatím pro ně ve většině zdravotních případů nebyla nalezena lepší alternativa. Při dlouhodobějším užívání však poměrně rychle nastupuje závislost a mají velký potenciál pro zneužití. Při přerušení užívání opioidů nastupuje abstinenční syndrom, jehož projevy se podobají projevům chřipky, patří mezi ně například bolesti svalů a kloubů, pocit chladu a výtok z nosu, nevolnost až zvracení, průjem a tachykardie. Tyto projevy mohou být velmi intenzivní a jsou často doplněny i projevy psychickými, jako úzkosti a deprese. Léčba OWS je tedy založena na zmírnění projevů fyzických i psychických. Nejčastěji se přistupuje k léčbě opioidovými agonisty, popř. antagonisty s doprovodnou léčbou fyzických i psychických projevů nezprostředkovaných přes OR. Důležité je také zahrnout do procesu léčby psychoterapii, protože závislost u mnoha léčených subjektů často vychází z nevyřešených psychických, popř. socio-ekonomických problémů.
Stanovení receptorů pro opioidy v kůře mozku potkanů vystavených multifunkčním opioidním peptidům
Kusová, Pavla ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Novotný, Jiří (oponent)
Předmětem této bakalářské práce bylo studium vlivu multifunkčních peptidů LYS739 a LYS744 na množství µ-, δ-, ĸ-opioidních receptorů (µ-OR, δ-OR, ĸ-OR) v kortexu potkanů. Peptidy byly podávány v dávce 10 mg/kg po dobu sedmi dnů. Referenční skupině byla po stejnou dobu podávána dávka 10mg/kg morfinu. Účinek morfinu působí hlavně prostřednictvím µ-OR. Následkem dlouhodobého působení morfinu je snížení funkčnosti a množství těchto receptorů v rámci vzniku tolerance a závislosti. Multifunkční opioidní peptidy se začaly zkoumat pro svůj terapeutický potenciál za účelem snížení nežádoucích účinků a zvýšení účinnosti opioidů. Jejich potenciál spočívá v tom, že jsou schopny interagovat s více opioidními receptory. Peptidy LYS739 a LYS744 působí jako agonisté µ-OR, δ-OR a současně jako antagonisté ĸ-OR. Množství opioidních receptorů bylo stanoveno metodou SDS-PAGE a následně Western blot. Výsledky byly porovnávány s kontrolní skupinou, které byl podáván fyziologický roztok a referenční skupinou, které byl podáván morfin. V případě receptorů δ-OR, ĸ-OR nedošlo k téměř žádné změně. V případě µ-OR došlo u morfinu a LYS739 k poklesu, tato změna však nebyla vyhodnocena jako statisticky významná.
Vliv dlouhodobé aplikace morfinu a jeho vysazení na vybrané signální proteiny v srdci potkana
Ilková, Karolina ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Černá, Věra (oponent)
Morfin je považovaný ža žlatý standard meži analgetiký v lečbe silne bolesti díký svým účinkúm žprostredkovaným μ-opioidními rečeptorý. Vývolava vsak take rúžne nežadoúčí účinký a predstavúje výsoke rižiko vývoje toleranče a žavislosti. Cílem teto bakalarske prače je prispet k objasnení púsobení morfinú na molekúlarní úrovni v srdečním svalú. Býlý žkoúmaný žmený hladin proteinú ú klíčovýčh signalníčh molekúl v signalní kaskade vývolane aplikačí morfinú se stúpnújíčími se davkami a naslednoú abstinenčí po dobú 24 hodin, 1 mesíče a 3 mesíčú. Konkretne se jednalo o adenosinový A2b rečeptor, β2-adrenergní rečeptor, κ-opioidní rečeptor podjednotký G proteinú, GRK5 kinasú a β-arrestin 2. Data žmen exprese býla žískana ž homogenatú srdeční tkane (leva komora) pomočí Western blotú s naslednoú imúnodetekčí, žačhýčením na svetločitlivýčh fotofilmečh a statističkým výhodnočením pomočí testú ANOVA. Podavaní morfinú nevedlo ke statističký výžnamným žmenam podjednotek G proteinú, β-arrestinú 2, kinasý GRK5, adenosinoveho rečeptorú A2b, β2-adrenergního rečeptorú ani κ-opioidního rečeptorú v srdči potkana. Pro vývoj lepsíčh a bežpečnejsíčh analgetik je nútne objasnit molekúlarní mečhanismý, ktere stojí ža vžnikem rúžnorodýčh účinkú. Klíčová slova: morfin, abstinence, potkan, srdce, GPCRs
Role of β-arrestin in μ-opioid and TRPV1 receptor signalling
Nagy Marková, Vendula ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Blahoš, Jaroslav (oponent) ; Roubalová, Lenka (oponent)
β-Arrestin se řadí do rodiny proteinů, které mají velký vliv nejen na signalizaci GPCR, ale jeho role je i u membránových kanálů, dále má své vlastní signální kaskády nebo jako tzv. "scaffold" protein atd. V této práci jsme si dali za cíl studovat roli β-arrestinu na chování MOR v plazmatické membráně, signalizaci MOR a vliv na funkci AC. Jeho roli jsme zkoumali za pomoci siRNA metody, díky které se sníží exprese obou izoforem β- arrestinu. Dále jsme se zaměřili na zkoumání role β-arrestinu2 v komunikaci mezi MOR a TRPV1 kanálem, kdy tyto dva receptory jsou důležitou součástí přenosu bolesti. K tomuto účelu jsme použili buňky HEK293 stabilně exprimující MOR-YFP nebo transientně transfektované TRPV1-CFP. Zjistili jsme, že obě izoformy β-arrestinu mají vliv na laterální mobilitu MOR v plazmatické membráně a umlčení jedné nebo druhé izoformy β-arrestinu zabrání změně difúze MOR v plasmaticke membráně vyvolané agonisty MOR. Zajímavé je, že umlčení β-arestinu1 snižuje internalizaci MOR vyvolanou endogenním agonistou endomorfinem-2. Na druhou stranu umlčení β-arrestinu2 nemělo téměř žádný efekt na internalizaci MOR vyvolanou endomorfinem-2. Obě izoformy navíc vykazují odlišný vliv na inhibici AC vyvolanou agonisty MOR. Aktivita AC indukovaná forskolinem byla zvýšena v buňkách s nedostatkem β-arestinu2 a...
Vytvoření zařízení pro dálkové ostření objektivu
NOVOTNÝ, Jiří
Tato práce se zaměřuje na návrh a programování produktu, který bezdrátově ovládá zaostřovací kroužek objektivu fotoaparátu. Výrobek je založen na programovatelném obvodu Arduino nano obsahujícím mikrokontroler ATmega328P, který se používá pro všechny výpočty, uložený kód na flash paměť, ovládá vstupy a výstupy elektronických součástek, konkrétně potenciometr, tlačítka, krokový motor, ovladač motoru a bezdrátové moduly. Konečný výrobek se skládá ze dvou menších zařízení, vysílače, který drží uživatel pro odesílání informací, a přijímače ovládajícího motor. Obě zařízení jsou napájena z USB powerbanky. Programování a ladění probíhá v prostředí Arduino IDE. K návrhu a modelování dílů, např. hlavních ozubených kol a pouzdra, se používá program Blender. Konečný výsledek má za cíl vytvořit levnější, ale stejně účinný produkt jako komerční řešení tohoto výrobku.
Relevantní deformace v teorii pole otevřených strun
Scheinpflug, Jaroslav ; Schnabl, Martin (vedoucí práce) ; Novotný, Jiří (oponent)
Strunová teorie pole umožňuje rozšířit strunovou poruchovou teorii off- shell a díky tomu, že různá vakua v teorii strun jsou popsaná konformními teoriemi pole, tak je lákavé použít strunovou teorii pole k popisu konformní poruchové teorie. Skrze teorii pole otevřených strun reprodukujeme známé výsledky z konformní poruchové teorie s hranicí v prvním netriviálním řádu a dále počítáme degeneraci hranice g do druhého netriviálního řádu pro gen- erickou teorii. Tyto výpočty provádíme skrze hledání poruchových řešení kla- sických pohybových rovnic teorie pole otevřených strun odpovídajících rel- evantním deformacím. Pozorovatelné konformní poruchové teorie jsou poté vypočteny z hodnoty on-shell akce či skrze Kudrna-Maccaferri-Schnabl ko- respondenci. Také pokládáme základy pro zkoumání změn ve spektru operá- torů na hranici. Tato práce je z velké části založena na kolaboraci s Martinem Schnablem [1].
Psilocybin: the mechanism of action and therapeutic potential
Mintálová, Tímea ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Vejmola, Čestmír (oponent)
Psilocybin je psychoaktívna molekula odvodená od prekurzorov tryptamínu, prítomná v niektorých hubách, obzvlášť však tých, ktoré patria do rodu Psilocybe. Jeho farmakologicky aktívnym metabolitom, vznikajúcim defosforyláciou je psilocin, ktorý je prechádzať hematoencefalickú bariéru. Predpokladá sa, že psychedelické účinky psilocinu sú výsledkom jeho čiastočných agonistických aktivít na 5-HT2A receptore, hlavnom receptorovom subtype medzi receptormi spraženými s G- proteínmi (GPCRs) serotonínu. Psilocin sa taktiež viaže na radu ďalších podtypov týchto receptorov, ale účinky, ktoré má na ďalšie receptory neboli doteraz úplne preskúmané. Psilocybin v koncentráciách dostatočných na vyvolanie psychedelických účinkov bo študovaný na použitie pri liečbe úzkosti, depresie a porúch spôsobených užívaním návykových látok. Farmakologický potenciál psilocybinu je bez rizík prípadnej návykovosti, či predávkovania, ako u iných psychoaktívnych drog ako je kokaín, alkohol, metamfetamín a ďalšie. Vzhľadom k celosvetovo zvyšujúcemu sa trendu vzniku závislostí, predávkovaniu a samovražedných úmrtí, je potrebné vyhľadať nové terapeutické alternatívy. Je však potreba taktiež posúdiť rôzne kontraindikácie, ktoré môžu obmedziť možnosť použitia psilocybinu ako farmakologickej terapie. Po zhrnutí histórie, charakteristiky...
The role of RNA demethylase FTO in differentiation, regulation of energy metabolism and sensitivity to streptozotocin of neuronal and glial cell models
Čočková, Zuzana ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Horák, Martin (oponent) ; Balík, Aleš (oponent)
Demetyláza FTO (z angl. Fat mass and obesity associated) je zodpovědná za odstraňování nejrozšířenější epitranskriptomické modifikace v eukaryotické mRNA, N6- methyladenosinu (m6A). FTO spolu s dalšími demetylázami, metyltransferázami a m6A- čtecími proteiny tvoří regulační dráhu, která řídí množství, lokalizaci a biologický účinek m6A. Dynamická regulace metylomu m6A v mozku během vývoje je nezbytná pro zachování mozkových funkcí. Předklinický výzkum navíc ukázal, že způsob regulace energetické rovnováhy pomocí m6A dráhy může být rozdílný v odlišných tkáních či buněčných typech. Gen FTO je spojován s celoživotním rizikem obezity a rozvojem metabolického syndromu, a také s regulací celkového příjmu a výdeje energie v těle. O funkci dráhy m6A při řízení energetického metabolismu v mozku je však známo jen málo. Studium tohoto fenoménu je žádoucí mimo jiné pro lepší porozumění Alzheimerově chorobě, protože toto onemocnění je charakteristické poruchami energetického metabolismu mozku a stále více důkazů naznačuje, že narušená bioenergetika mozku může hrát roli v ranných fázích onemocnění, ještě před objevením klinických příznaků. V této práci jsme se zaměřili na zkoumání role FTO v modelech dvou typů mozkových buněk, neuronů a astrocytů. Pomocí neuronálních buněk SH-SY5Y jsme chtěli zjistit, zda FTO...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 362 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.