|
|
Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice"
Petříková, Klára ; Čermák, Jan (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Malura, Jan (oponent)
Abstrakt, Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice" (2015) Klára Petříková Ancrene Wisse (Řád pro poustevnice) je pozoruhodné dílo středoanglické literatury první poloviny 13. století. Autor (pravděpodobně dominikán) je koncipoval jako příručku duchovního života pro tři sestry urozeného původu, které se rozhodly uzavřít světu. Kromě didaktického rázu má meditativní, kontemplativní charakter. Je unikátní svým poutavým stylem; bohaté metafory a vznícená citovost je spojují s tradicí pozdně středověké vrcholné anglické mystiky (Juliana z Norwiche), hojně cituje, parafrázuje kontinentální církevní autory (sv. Augustin, Bernard z Clairvaux). Dochovalo se v sedmnácti rukopisech, jeho důležitost dokazuje překlad do latiny i francouzštiny, citováno bylo až do doby renesance. Český překlad si klade za cíl dílo přiblížit české veřejnosti a zasadit jej do historicko-společensko- literárního kontextu, v němž vzniklo.
|
|
|
Vnímání a reprezentace intimity ve středověké literatuře
Šorm, Martin ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Malura, Jan (oponent) ; Drška, Václav (oponent)
Vnímání a reprezentace intimity ve středověké literatuře Martin Šorm Abstrakt Tato dizertační práce představuje analýzu korpusu staročeské literatury se zaměřením na otázku, jak byla v pozdním středověku (zejm. ve druhé polovině 15. století) reprezentována intimita, a jak zkoumané texty dosahovaly intimních účinků. Korpus je vymezen materiálním dochováním textů (tzv. Pinvičkův sborník, rkp. KNM, II F 8, z let 1459-1463) a rozšířen je o další celky i jednotlivé texty umožňující komparaci (příbuzné rukopisy či blízká literární díla, jinojazyčné verze, rytířská epika, žánr veršovaného sporu, atd.). Práce se zaměřuje na techniky, jimiž zkoumané texty usilovaly o formování publika; popisuje způsoby, jimiž byly ztvárňovány vztahy mezi psaním a čtením, niterným působením a vnímáním vazeb mezi jedincem a prostředím, v němž žije. Zaměřuje se na genderové kódy a zabývá se jak dominantními, tedy maskulinními perspektivami, jimiž byly reprezentace subjektu určovány, tak minoritními modely. V lyrických vícehlasech interpretuje smysl a funkce rysů typických pro veršované spory, přičemž akcentuje žánrovou kontinuitu a intertextualitu, jež se podílely na působivosti zkoumaných figurací stvoření i lidského nitra jako sebereflexivního, dialogického různohlasí. Ve fikčních narativech práce sleduje hodnotově strukturované...
|
|
|
Staročeský apokryf o Jozefovi Egyptském
Sichálek, Jakub ; Rychterová, Pavlína (vedoucí práce) ; Malura, Jan (oponent) ; Pumprová, Anna (oponent)
Staročeské apokryfní vyprávění o Jozefovi Egyptském, známé pod názvem Život Jozefóv, nepoutalo od konce 19. století přílišný zájem editorů ani literárních historiků; ústřední filologické otázky s ním spjaté tak dosud zůstávaly z velké části nezodpovězené. Předložená disertační práce podává textologickou a literárně historickou analýzu tohoto díla a klade si za cíl najít odpověď na hlavní otázky jeho historické kontextualizace. Součástí disertace je také kritická edice všech šesti dochovaných rukopisů (textových pramenů) Života Jozefova (uvádím je pod siglami F, M, B, W, G a E). Anonymní staročeský Život Jozefóv, řazený do 2. poloviny či konce 14. století, parafrázuje příběh Jozefa Egyptského, obsažený ve starozákonní knize Genesis. Předlohou byla latinská Historia Ioseph, napsaná r. 1336 španělským dominikánem Alfonsem Buenhombre (Alphonsus Bonihominis). Staročeské zpracování představuje jediný překlad latinské Historia Ioseph do vernakulárního jazyka. Ze 14 známých latinských rukopisů Historia Ioseph je šest bohemikálních − ty reprezentují specifickou bohemikální redakci. A právě z ní vychází staročeský překlad. České země tak hrály významnou roli v tradování a recepci Historia Ioseph. Život Jozefóv se zachoval v 6 rukopisech z poloviny a 2. poloviny 15. století a ve starých tiscích, zhruba o...
|
|
|
Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice"
Petříková, Klára ; Čermák, Jan (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Malura, Jan (oponent)
Abstrakt, Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice" (2015) Klára Petříková Ancrene Wisse (Řád pro poustevnice) je pozoruhodné dílo středoanglické literatury první poloviny 13. století. Autor (pravděpodobně dominikán) je koncipoval jako příručku duchovního života pro tři sestry urozeného původu, které se rozhodly uzavřít světu. Kromě didaktického rázu má meditativní, kontemplativní charakter. Je unikátní svým poutavým stylem; bohaté metafory a vznícená citovost je spojují s tradicí pozdně středověké vrcholné anglické mystiky (Juliana z Norwiche), hojně cituje, parafrázuje kontinentální církevní autory (sv. Augustin, Bernard z Clairvaux). Dochovalo se v sedmnácti rukopisech, jeho důležitost dokazuje překlad do latiny i francouzštiny, citováno bylo až do doby renesance. Český překlad si klade za cíl dílo přiblížit české veřejnosti a zasadit jej do historicko-společensko- literárního kontextu, v němž vzniklo.
|
|
|
Vytváření písňového kánonu v rukopisných kancionálech 17. a 18. století
Smyčková, Kateřina ; Škarpová, Marie (vedoucí práce) ; Malura, Jan (oponent) ; Andrlová Fidlerová, Alena (oponent)
Předkládaná disertační práce navazuje na současné výzkumy raně novověké rukopisné kultury. Zaměřuje se na moravské rukopisné kancionály 17. a 18. století a na jejich písňový repertoár. Rukopisná hymnografie může sloužit jako vydatný pramen pro poznání lidové zbožnosti, barokní literatury i hudby; část rukopisných kancionálů obsahuje notaci, mnohé jsou bohatě iluminované. Jejich repertoár ale dosud nebyl edičně zpřístupněn a nejsou k dispozici téměř žádné studie, jež by se mu věnovaly. V úvodu práce jsou stručně shrnuty současné tendence ve zkoumání rukopisné kultury a literárního kánonu. Následuje popis přibližně čtyřiceti rukopisných kancionálů, z nichž tato práce čerpala. Druhá kapitola podává obecnou charakteristiku rukopisné hymnografické produkce, jejím tématem jsou především důvody pro volbu rukopisného média a jeho výhody, a zvláště pak repertoár rukopisných zpěvníků. Třetí kapitola dokládá obecné závěry předchozího textu na příkladu čtyř kancionálů z šedesátých a sedmdesátých let 17. století: analýza jejich písma, iluminací a repertoáru vede k závěru, že jsou dílem jediného písaře, Jana Klabíka z Želechovic; v centru pozornosti jsou principy utváření hymnografického kánonu Klabíkových kancionálů a jejich vazby na starší hymnografickou tradici. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na dvě specifické...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.