| |
|
Metodika nové metodologie výzkumu artefaktů pomocí pokročilých metod
Hrubý, Petr ; Bartůněk, Vilém ; Martinec, Marek ; Palounek, David ; Bíšková, Jarmila ; Gašpar, Adam ; Havlíková, Markéta ; Hons, David ; Kapusta, Jaroslav ; Kmošek, Matěj ; Malý, Karel ; Zavřel, Jan
Metodika předkládá analytické metody pokročilého zkoumání archeologických nálezů z různorodých materiálů. Zaměřuje se jak na finančně, časově i instrumentálně více či méně náročné metody, které přinášejí, největší informační přínos pro zkoumání movitých nálezů z různých hledisek. Názorným a přehledným způsobem předkládá u jednotlivých materiálových skupin výzkumné otázky, které lze pomocí pokročilých laboratorních analýz klást, a odpovídajícím způsobem i zodpovídat. Předložená metodika plynule navazuje na „Metodiku předlaboratorní selekce vzorků pro analýzy z velkých souborů“, vytvořenou a certifikovanou v roce 2021 shodným týmem v rámci projektu NAKI II (č. DG20P02OVV007) s názvem „Pokročilé archeometrické metody získávání kvalitních dat k velkým souborům artefaktů“. Předložená metodika se oproti předcházející však neomezuje pouze na nejschůdnější a nejpřístupnější analytické metody, ale naopak zahrnuje převážně pokročilejší a tím pádem finančně, časově, personálně i instrumentálně nákladnější metody, umožňující zisk co největšího množství informací z individuálních vhodně zvolených nálezů, i na úkor případné destruktivity vůči předmětu/vzorku. Informace získané pokročilými metodami slouží například k identifikaci charakteru předmětu, jeho provenience, způsobu jeho výroby a užívání. V mnoha případech je nutné jednotlivé analytické metody vzájemně kombinovat, a tím prohlubovat míru poznání předmětu. Pro řádné vyhodnocení a interpretaci je nutné získané výsledky konfrontovat s dalšími analytickými výstupy obdobných nálezů. Kvalita získaných informací se zásadně odvíjí nejen od vhodně zvolených a kvalitně provedených analýz, ale také od vhodně stanovených a artikulovaných výzkumných otázek, na které mají analýzy pomoci odpovídat. S nevhodně zvolenou výzkumnou otázkou se i sebevětší počet nákladných analýz bude míjet účinkem a neposkytne kýžené výsledky. Proto je nutné apelovat na řádné promyšlení výzkumných otázek před prováděním analýz a až na jejich základě zvolit a nechat provést příslušné analytické zkoumání. Cílovou skupinou předložené metodiky jsou převážně pracovníci archeologických institucí, provádějících terénní archeologické výzkumy a vědecký výzkum založený na studiu archeologického materiálu, dále pracovníci sbírkotvorných institucí v podobě muzeí i univerzit pracující s archeologickými nálezy ve výuce, vědě a výzkumu. Zvláště těm má metodika posloužit jako podklad pro volbu nejvhodnějších a informačně nejpřínosnějších metod, vzhledem k příslušným výzkumným otázkám. Dalšími uživateli jsou techničtí pracovníci a operátoři analytických přístrojů, kteří provádějí základní vyhodnocení surových dat. Pro ně má tato metodika sloužit k alespoň základnímu seznámení se specifiky jednotlivých materiálových skupin archeologických nálezů a výpovědním možnostem v rámci archeologického zkoumání.
Plný text: PDF; PDF
|
|
Vývoj trestního práva v 18. století v našich zemích
Hübnerová Asadová, Zejneb ; Malý, Karel (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Vývoj trestního práva v 18. století v našich zemích Resumé Ve své práci se zabývám vývojem trestního práva v 18. století v našich zemích. V 18. století došlo v důsledku osvícenské filozofie a beccariánské trestněprávní reformy k významným proměnám trestního práva. Práce se skládá z úvodu, závěru a šesti kapitol. V úvodu je vysvětlena terminologie užívaná v práci a teoretická a filozofická východiska, ze kterých při výkladu vycházím, např.: osvícenství, trestní právo, vliv osvícenství na proměnu společnosti 18. století. Kapitola první podává stručný výklad vývoje trestního práva do 18. století. Kapitola druhá se skládá ze čtyř podkapitol a na rozboru tehdy platných zákoníků ilustruje vývoj trestního práva v první polovině 18. století. Část první se zabývá kodifikací městského práva z roku 1579, jejímž autorem byl Pavel Kristian z Koldína. Část druhá obsahuje stručný popis trestněprávní kodifikace práva šlechtického - Obnovené zřízení zemské z roku 1627. Část třetí pojednává o prvním pokusu o sjednocení trestních norem, převážně však procesní povahy, Constitutio Criminalis Josephina z roku 1707. Část čtvrtá obsahuje rozbor kodexu Marie Terezie z roku 1768, který byl vyvrcholením feudálního pojetí trestního práva. Kapitola třetí se soustředí na vývoj trestního práva ve druhé polovině 18. století, po vydání...
|
| |
| |
| |
| |
|
Delikt pytláctví v českém zemském právu
Mandík, Marcel ; Malý, Karel (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Název diplomové práce: Delikt pytláctví v českém zemském právu Shrnutí: Tato diplomová práce se věnuje vývoji právní úpravy deliktu pytláctví v českých zemích. Zaměřuje se především na úpravu v moderních dějinách, zejména od konce druhé světové války. Důkladný popis sahá do poloviny 18. století. Období od počátků české státnosti (10. století) po polovinu století osmnáctého je charakterizováno pouze v rámci stručného shrnutí. Výklad počíná současnou právní úpravou a až poté následuje popis historického vývoje. Tento postup umožňuje uplatnění dnešního hlediska při hodnocení starších úprav. V kapitole první jsou nejdříve definovány základní pojmy a detailněji rozebrán právní institut res nullius ve vztahu ke zvěři a rybám. Poté již následuje detailní rozbor současné právní úpravy deliktu pytláctví a v rámci práva trestního, správního a občanského. Pozornost je věnována i obecným zásadám jednotlivých právních odvětví a určitým právním institutům. Kapitola druhá obsahuje nástin vývoje úpravy deliktu pytláctví od počátků české státnosti po polovinu 18. století. V kapitole třetí se autor věnuje zákonodárnému úsilí osvícenských panovníků Marie Terezie a Josefa II. Kapitola čtvrtá pojednává o dlouhém období od poloviny 19. století až po polovinu století dvacátého. Během tohoto století platily v nepříliš změněné...
|
| |
|
Organizace soudnictví a právní úprava procesu v Obnoveném zřízení zemském
Berdárová, Jitka ; Malý, Karel (vedoucí práce) ; Adamová, Karolina (oponent)
Závěrečné shrnutí Obnovené zřízení zemské je právním dokumentem vydaným v důsledku bělohorské porážky stavovského povstání, což do určité míry předznamenalo jeho povahu. Vítězný panovník Ferdinand II. si v něm především potvrdil své pozice a zajistil, aby k opětovné stavovské vzpouře již nedošlo. Zásadní a podstatné změny přineslo Obnovené zřízení zemské do všech oblastí státního práva a do politických poměrů, které zaznamenaly úplnou přestavbu. Hlavním důsledkem byla přeměna českého stavovského státu v absolutisticky ovládanou součást habsburské monarchie. Cílem panovníka bylo oslabit stavovský vliv, zrušit stavovské zřízení a posílit své vlastní postavení. Jako absolutistický vládce se stal výhradním nositelem veškeré státní moci. Vlivům na státní právo jsem věnovala 2. kapitolu. Předmětem této práce byla hlavně organizace soudnictví a úprava procesního práva, protože Obnovené zřízení zemské neřešilo pouze ústavní otázky, ale kodifikovalo i zemské, šlechtické právo. Pokud se týká soudnictví, je třeba odlišit organizaci soudů ve smyslu uspořádání soudní soustavy a samotnou činnost soudů. V prvním případě můžeme pozorovat jistou kontinuitu se stavovským zřízením, nadále se zachoval princip stavovské personality práva, tzn. rozdělení soudů podle stavovské příslušnosti. Spory šlechty příslušely nadále před...
|