Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 9 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Modlitba jako literární žánr a jeho realizace v současné české poezii
Sixta, Tomáš ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Šidák, Pavel (oponent)
Diplomová práce Modlitba jako literární žánr a jeho realizace v současné české poezii se zabývá otázkou modlitby jakožto literárního žánru uplatňujícího se v poezii a posléze tím, zda a jakým způsobem se tento žánr realizuje v současné české lyrice. Z toho vyplývají dvě ohniska této práce. Prvním je teoretické bádání v oblasti literárních žánrů a druhým je jeho aplikace na konkrétní básně. První část se zabývá především různými definicemi modlitby jakožto literárního žánru v české i zahraniční odborné literatuře. Na základě jejich kritické reflexe se práce dále věnuje několika uzlovým bodům bádání o modlitbě v literatuře, aby pak byl představen pokus o vlastní definici modlitby jakožto literárního žánru, jež ji dělí na škálu o čtyřech bodech z nichž především dva jsou pro literární vědu relevantní (modlitba v užším slova smyslu založená na formální příbuznosti; modlitba v širším slova smyslu založená na oslovení posvátné entity) a dva spíše okrajové (modlitba jako primárně náboženský akt a žánr kostelní literatury; teologické pojetí vnímající veškerou poezii jako modlitbu). Druhá část práce se zabývá konkrétními příklady básní-modliteb ve sbírkách české lyriky vydaných po roce 2010. Nejdříve jsou zařazeny tři rozsáhlejší interpretace básní Ivana M. Jirouse, Miloše Doležala a Ondřeje Hanuse a...
Literatura architextového pnutí
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
Prostory vlastní a cizí v pohádkách Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové, bratří Grimmů a Ludwiga Bechsteina
Ledinská, Šárka ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Šidák, Pavel (oponent)
Tato disertační práce má dva hlavní cíle: prvním je popsat či specifikovat poetiku prostoru "vlastního" a "cizího" v literárním díle obecně i v pohádkách K. J. Erbena, bratří Grimmů, B. Němcové a L. Bechsteina; druhým pak analyzovat a porovnat danou poetiku ve třech prostorových dvojicích, které ony prostory "vlastní" a "cizí" ve vztahu k hlavnímu hrdinovi výše zmíněných pohádek reprezentují, konkrétně v prostorech domova a cesty, živých a mrtvých i blahobytu a nedostatku. První část práce je převážně teoretická a věnuje se zvláště prvnímu stanovenému cíli, tedy deskripci a specifikaci poetiky prostoru "vlastního" a "cizího" i jevům s tím souvisejícím, například vymezení pojmů "prostor", "vlastní", "cizí", "prostor vlastní a cizí", "místo", "postava", "subjekt prostoru vlastního a cizího", analýze vztahů postavy k prostoru, vývoji vztahu k prostoru a náhledu na něj u člověka v dějinách i v literatuře se zvláštním zaměřením na tzv. prostorový obrat atd. Druhá, převážně analyticko-komparativní část práce, spjatá především s druhým stanoveným cílem disertace, se pak s pomocí sekundární literatury z oblasti humanitních věd a konkrétně zvolených pohádkových aspektů zaměřuje na analýzu reprezentace jednotlivých sémů pojmů (prostor) "vlastní" a "cizí" v námi zvolených diskurzech. Dále se také zabývá...
Apropriace lidové slovesnosti a žánr (lidové) pohádky 19. století
Šidák, Pavel
Studie popisuje podobu apropriace lidové pohádky do české umělecké literatury. Zároveň jsou tematizovány související jevy či problémy. V první polovině 19. století, kdy je apropriována pohádka jako žánr, jde zejména o hledání funkčního místa pohádky a též jejího žánrového tvaru. Ve druhé polovině století pak jde o pojme „modus“, jímž pohádka ovlivňuje tzv. vysokou literaturu, a o jeho narativní strategie.
Konstruované jazyky v literatuře
Jelínek, Jiří ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Tereza Dědinová, Tereza (oponent) ; Šidák, Pavel (oponent)
Disertační práce "Konstruované jazyky v literatuře" se zabývá fenoménem vědomě sestrojovaných nebo navrhovaných jazyků a jejich užitím v literárních textech. První kapitola práce nabízí úvahy nad vymezením konstruovaného jazyka, zejména z hlediska do velké míry zdánlivého protikladu přirozenosti a konstruovanosti. Předkládá také problémy glosolálie a šifrování či kódování textu v přirozeném jazyce, přičemž navrhuje tyto dva způsoby vytváření nové výpovědi chápat spíše jako možné výchozí body pro jazykovou konstrukci než coby zcela odlišný fenomén. Následující kapitoly se pak obracejí ke konkrétním příkladům a představují rozsáhlé skupiny konstruovaných a virtuálních jazyků - jazyky zvířat, utopické a dystopické jazyky, posvátné a božské jazyky a konstruované a virtuální jazyky v poezii. V rámci těchto kapitol se mísí jazyky zevrubně propracované s jazyky pouze načrtnutými, aby tím spíše vynikla charakteristická imaginace s jednotlivými skupinami spojená.
Cesta k žánru. K rané historii detektivky v české literární kultuře (do roku 1928)
Řadová Holanová, Markéta ; Janáček, Pavel (vedoucí práce) ; Wutsdorff, Irina (oponent) ; Šidák, Pavel (oponent)
Cesta k žánru. K rané historii detektivky v české literární kultuře (do roku 1928) (abstrakt disertační práce) Ústředním tématem předkládané disertační práce je raná historie detektivní prózy v české literatuře a literární kultuře. Polemizujeme přitom se zažitým pojetím dějin české detektivky, které dosud převládá v literárněvědné bohemistice, jež jako první nacionalizovanou detektivní prózu označuje román Tajemství obrazárny Emila Vachka, který vyšel na konci dvacátých let dvacátého století. Naším cílem nebylo tento model dějin radikálně přepsat, ale spíše ho zasadit do historického kontextu - počínaje druhou polovinou devatenáctého století -, kterému byla dosud věnována pouze okrajová pozornost. Současně jsme se pokusili ukázat těsné spojení mezi představou o počátku žánru v prostředí národní literatury a vnímáním, potažmo definicí dané žánrové kategorie. Teoretickým ukotvením disertace byly zejména novější angloamerické práce revidující starší představy o dějinách detektivky, které nejčastěji vycházely z určité normativní představy o detektivní próze. Jak upozornila novější literatura předmětu, teleologické konstrukce historie žánru - příznačné pro starší bádání - mohou z jejích dějin vyřazovat díla, která nesplňují později stanovená normativní pravidla žánru, ačkoli v době svého vzniku mohla...
Vodník, 'kníže smrti a temnosti'
Šidák, Pavel
Studie ukazuje vztah démonického světa ke kategoriím 'temna' a 'světla'. Za zástupce démonické oblasti je zvolen vodník, postava v českém mytologickém systému pevně zakořeněná a v mnoha aspektech specifická. Ukazuje se tu jednak intuitivní spojení démonického světa a pólu 'temného', toto spojení je ovšem demaskováno jako zpětná interpretace křesťanského myšlenkového světa a je zároveň relativizováno schopností démonických postav, jak ji zobrazuje umění, participovat stejně tak na 'temném' jako na 'světlém' chronotopu. Skutečná 'temnota' této postavy, díky níž je vodník a obecně démonický svět pro umění dodnes lákavým tématem, se tak ukazuje v jeho ne-lidskosti, nepoznatelnosti a neuchopitelnosti.
Literatura architextového pnutí. Poetika posvátného
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
Literatura architextového pnutí
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.