|
|
Problematika komunikace a ošetřovatelská péče u pacienta s afázií na neurologickém oddělení
LIŠKOVÁ, Petra
Pro poskytování kvalitní ošetřovatelské péče je komunikace velmi důležitá. Tím, že pacient není schopen komunikovat, může dojít při poskytování ošetřovatelské péče k mnohým nedorozuměním. V teoretické části je práce zaměřena na celkovou problematiku afázie, na komunikaci s pacientem a s rodinou, na náhradní komunikační prostředky a na saturování potřeb souvisejících s poruchou řeči. Cílem bylo zjistit, s jakými problémy se setkávají sestry při poskytování ošetřovatelské péče o pacienta s afázií, dále jestli se orientují v nabídce komunikace pro efektivní komunikaci a zda je používají při péči o pacienta s afázií. Posledním cílem bylo zjistit, zda je rodina spokojená s edukací ve využití efektivních komunikačních dovedností pro komunikaci se svým blízkým. Při výzkumné šetření v empirické části byla použita kvantitativní metoda formou anonymních dotazníků, které byly určeny pro sestry iktových center, cerebrovaskulárních komplexních center a standartních neurologických oddělení. Pro šetření v oblasti spokojenosti s použitím efektivních komunikačních dovedností bylo použito kvalitativní šetření. Ve výzkumu byla užita metoda nestandardizovaného rozhovoru se sedmi rodinnými příslušníky hospitalizovaných pacientů s afázií.
|
|
|
Úrazy obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb, příčiny, prevence
FENCLOVÁ, Zuzana
Diplomová práce je zaměřena na zdravotní stav a úrazy obyvatel v domovech pro seniory a ve zdravotnických zařízeních a jejich předcházení. Vzhledem k tomu, že úrazy způsobují vysokou nemocnost a úmrtnost seniorů, je důležité myslet na prevenci a hledat příčiny těchto úrazů.Hlavním cílem empirické části práce bylo zjistit příčiny úrazů obyvatel sociálních a zdravotnických zařízení a porovnat oba typy zařízení a rozdíl odpovědí mezi pohlavími. Pro výzkum v empirické části této práce byla použita strategie kvantitativního výzkumu, metoda dotazování, technika sběru dat dotazník. Výzkum ukázal, že 87 % respondentů trpí chorobami pohybového aparátu.Pád s následnou hospitalizací prodělalo 44 % dotázaných a častěji ženy než muži. Diplomová práce může pomoci pochopit problematiku úrazovosti seniorů, vlivu zdravotního stavu na kvalitu života osob žijících ve zdravotních a sociálních zařízení.
|
|
|
Cestovní ruch pro handicapované
KOVÁČOVÁ, Kateřina
Hlavním cílem bakalářské práce bylo zhodnocení současného stavu a možností pro cestování osob s handicapem na základě analýzy potenciálu vybraných měst v České republice. V první části práce jsou teoreticky vymezeny pojmy týkající se této problematiky. V další části byly zjištěny informace, zda jsou ubytovací zařízení v rámci měst České Budějovice a Český Krumlov schopna poskytnout své služby námi vybranému specifickému segmentu a v neposlední řadě jsou odhaleny potřeby a požadavky vybraného segmentu. Na základě zjištěných skutečností byl připraven návrh produktu a navržena opatření, která povedou k usnadnění cestování handicapovaných osob.
|
|
|
Ošetřovatelská péče u pacienta s polytraumatem
SKLÁŘOVÁ, Lucie
Polytrauma je současné poranění nejméně dvou tělesných systémů. Na jednotce intenzivní péče je pacient s polytraumatem kvůli hrozícímu selhání jednoho či více orgánů, případně systémů. Ošetřování pacienta je proto systematické, kontinuální a součástí je monitorování stavu a saturace základních potřeb. Ošetřovatelská péče na JIP je závislá na jeho zdravotním stavu a neustále se mění. Sestra většinou přebírá veškerou péči o pacienta a ten na ní bývá závislý. Sestra proto musí znát všechny pacientovy potřeby a zajišťovat je s ohledem na jeho soběstačnost. Soběstačnost je míra samostatnosti člověka při vykonávání denních činností. K jejímu hodnocení se využívá Barthelův test základních všedních činností. V literatuře se jako identický pojem využívá sebepéče. Ta označuje samostatné vykonávání denních aktivit. Empirická část bakalářské práce je zaměřena právě na soběstačnost, sebepéči a aktivizaci pacienta. Cílem výzkumu je zjištění rozdílu v rozsahu poskytované péče u pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce v souvislosti s mírou sebepéče. K naplnění cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. Výzkumné otázky zněly: ,,Jak posuzují sestry soběstačnost pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na JIP?? K zodpovězení otázek a ke zjištění cíle byl použit kvalitativní výzkum pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výzkum byl prováděn na traumatologické JIP a na standardním oddělení. 5 sester a jedna pacientka byli z JIP a dalších 5 sester a dva pacienti byli ze standardního oddělení. Na první výzkumnou otázku byly odpovědi všech respondentů totožné. Hodnocení soběstačnosti pacienta probíhá pomocí Barthelova testu. Odpovědi skoro většiny dotázaných poukazují na to, že tento test je nepraktický a nevyhovující. Výsledky druhé a třetí výzkumné otázky můžeme shrnout do jednoho závěru. Vzhledem k faktu, že sestry z JIP a ze standardního oddělení se vyjadřovaly shodně. Ošetřovatelskou péči provádějí vždy s ohledem na soběstačnost pacienta. Psychicky pacienta podporují ve snaze být více soběstačný. K nácviku soběstačnosti využívají dostupné pomůcky. Pomocí výzkumných otázek jsme dospěli k naplnění cíle. Zjistili jsme, že rozdíl v rozsahu poskytované péče spočívá v počtu aktivit, které za pacienta vykonávají sestry na JIP a na standardním oddělení. Na jednotce intenzivní péče logicky sestry provádějí za pacienta více činností. Je to dáno stavem pacienta, který je v počátku akutní. I přesto se sestry snaží, co nejvíce pacienta aktivizovat v činnostech, které provádět může. Oproti tomu sestry na standardním oddělení mají možnost pacientovu soběstačnost zvyšovat ve více aktivitách. Usilují o to, aby byli pacienti soběstační v hygieně, stravování, chůzi a vyprazdňování. V tom by pacientům měli pomáhat i fyzioterapeuti. Jak se ale shodují sestry z JIP a ze standardního oddělení, tento přístup ne úplně funguje a tak jediným, kdo pacienta aktivizuje, jsou sestry a ošetřovatelky. Práce by měla sestrám sloužit k osvětlení závažnosti polytraumatu a k prohloubení jejich znalostí o řešené problematice.
|
|
|
Porovnání dostupnosti zdrojů týkajících se multikulturního ošetřovatelství v České Republice a ve Velké Británii.
SHIVALANKA, Anna
V současné době je multikulturní ošetřovatelství stále více diskutovaným tématem. Vznikají nové zdroje, které sestry informují, jak o pacienty z jiných kulturních skupin pečovat. Hlavním cílem práce bylo zmapování a porovnání dostupnosti těchto zdrojů sestrám v České republice a ve Velké Británii a dále objasnění toho, jaké konkrétní zdroje sestry při práci s pacienty z minorit používají. Položily jsme si 3 výzkumné otázky: 1. Jak často se pracovníci českých a britských nemocnic dostanou do situace, kdy pečují o člověka z některé z minorit a potřebují ohledně této péče vyhledat informace? 2. Jaká je dostupnost zdrojů týkajících se multikulturního ošetřovatelství? 3. Jaká je přehlednost a srozumitelnost zdrojů ohledně péče o příslušníky minorit, které jsou zdravotnickým pracovníkům k dispozici? Bylo provedeno kvalitativní šetření, pro které byly stanoveny výzkumné otázky. Vlastní šetření probíhalo formou individuálního nestandardizovaného rozhovoru s výzkumným souborem, který tvořilo pět všeobecných sester z České republiky a pět všeobecných sester z Velké Británie. Rozhovory tvoří výzkumný podklad, ze kterého vycházejí kategorizační oblasti. Výsledky vycházejí z provedených rozhovorů a byly zpracovány pomocí rámcové analýzy (kategorizačních skupin). Z těchto výsledků je patrné, že sestry ve Velké Británii se s pacienty z minoritních skupin setkávají častěji než jejich české kolegyně. Sestry z obou zemí si při své práci uvědomují, že existují specifika péče o jednotlivé minoritní skupiny. Jazykovou bariéru řeší sestry v obou zemích podobně, ale britské sestry navíc uvádějí, že se snaží naučit základní slova v jazycích, se kterými se setkávají nejčastěji. V oblasti multikulturního vzdělávání jsou britské sestry jednoznačně napřed. Co se týče vlastní iniciativy při vyhledávání zdrojů týkajících se multikulturního ošetřovatelství, většina českých sester necítí potřebu takové informace vyhledávat, zatímco všechny dotazované sestry z Velké Británie si takové informace dobrovolně a aktivně vyhledávají. Značný rozdíl je i v přístupu k informacím na pracovištích. Většina českých sester uvádí, že takové zdroje na pracovišti nemají, zatímco všechny britské sestry vědí, kde tyto informace na svém pracovišti najít. Všechny dotazované sestry ? jak z České republiky, tak z Velké Británie ? by uvítaly sjednocené zdroje, které by jim poskytly informace ohledně specifik ošetřovatelské péče o minoritní skupiny. Většina českých i britských sester také neví o konkrétním právním předpise, který by uzákoňoval péči o cizince. Je nutné, aby si sestry uvědomovaly vlastní zodpovědnost za vzdělání a informovanost v oblasti multikulturního ošetřovatelství. Nesmí jim být lhostejné pocity jejich pacientů z různých kultur, musí se aktivně vzdělávat a informovat v oblasti multikulturní péče a podílet se na jejím rozvoji. Sestry se také musí chovat tak, jak jim přikazuje Nursing and Midwifery Council and International Council of Nurses ? především s bezpodmínečným respektem ke svým pacientům. Zodpovědnost za znalosti a schopnosti leží jak na sestrách samotných, tak na jejich zaměstnavatelích. Ú?čelem této práce je upozornit na nutnost osvěty a vzdělávání sester v oboru multikulturního ošetřovatelství, a to jak v základní přípravě na povolání, tak i v následných kurzech a ve formě sebevzdělávání. Tato práce by měla dále upozornit na nutnost jednotných, přehledných a uživatelsky přívětivých zdrojů, které budou dostupné všem sestrám. Dokud nebudou sestry vzdělané i v oboru multikulturní péče, nemůže být ošetřovatelská péče poskytována holistickým způsobem, což je cílem moderního ošetřovatelství.
|
|
|
Uspokojování potřeb klientů/pacientů hospitalizovaných na oddělení následné péče a spolupráce s jejich rodinou
FRANKOVÁ, Šárka
Předmět - Hlavní záměr výzkumu byl zaměřen na spolupráci sester na ONP s rodinou K/P a naopak. Dále na uspokojování potřeb K/P. Na základě předmětu výzkumného šetření byly stanoveny následující cíle a výzkumné otázky: Cíl 1: Zjistit zda sestry na ONP zapojují rodinné příslušníky K/P do ošetřovatelské péče. Cíl 2: Zjistit, zda je rodina spokojena s uspokojováním potřeb K/P na ONP. Výzkumná otázka 1: Jsou rodinní příslušníci na ONP zapojováni do ošetřovatelské péče o K/P sestrami? Výzkumná otázka 2: Je rodina spokojená s uspokojováním potřeb K/P na ONP? Výzkumná otázka 3: Chtějí se RP sami zapojit do ošetřovatelské péče? Metodika - V praktické části bakalářské práce, byla aplikována kvalitativní metoda výzkumného šetření. Sběr dat probíhal pomocí rozhovorů s rodinnými příslušníky, kteří mají na oddělení následné péče hospitalizovaného svého příbuzného a s ošetřovatelským personálem příslušného oddělení. Oběma skupinám byly pokládány otevřené otázky. Rozhovory s respondenty z oblasti ošetřovatelského personálu byly prováděny na oddělení následné péče v jejich pracovní době a rozhovory s respondenty z oblasti rodinných příslušníků v návštěvních hodinách na oddělení následné péče v Nemocnici České Budějovice a.s. Dále byla použita metoda pozorování, kterou jsem aplikovala v průběhu návštěv na oddělení. V neposlední řadě jsem využila svých zkušeností získaných při studiu na Zdravotně sociální fakultě oboru Všeobecná sestra. Výzkumný soubor - Výzkumný soubor byl tvořen 6 respondenty ošetřovatelského personálu z oddělení následné péče a 6 respondenty ze strany rodinných příslušníků, kteří mají na tomto oddělení hospitalizovaného člena rodiny. Kontakty na skupinu respondentů z řad ošetřovatelského personálu jsem získala přímo na oddělení následné péče, a to na doporučení vrchní sestry 1. ONP Nemocnice České Budějovice, a.s. Kvůli zachování anonymity byli vybraní respondenti označeni písmeny podle abecedy. Respondenty z řad rodinných příslušníků jsem náhodně vybrala v návštěvních hodinách u hospitalizovaných nemocných na ONP, aniž bych přihlížela k jejich věku a pohlaví. Všichni byli předem ujištěni, že bude zachovaná jejich anonymita. Výsledky - Dle výsledků rozhovorů zkoumaných skupin je spolupráce mezi RP a ošetřovatelským personálem oblastí, na kterou by sestry měly v budoucnu zaměřit svou pozornost, protože je co zlepšovat. Obě skupiny respondentů se shodly, že vzájemná spolupráce je přínosem pro nemocného. V oblasti uspokojování potřeb pacienta se ošetřovatelský personál zaměřuje především na biologické potřeby, protože na ostatní potřeby dle jejich vyjádření nezbývá prostor. Podle výzkumného šetření se ošetřovatelský personál v oblasti uspokojování ostatních potřeb tj. psychických, sociálních, duševních spoléhá na pomoc rodinných příslušníků. Rodinní příslušníci uspokojují biologické potřeby pouze okrajově a ostatní potřeby pomáhají uspokojit svým příbuzným na různé úrovni dle jejich vůle a ochoty. RP by se rádi do péče o své blízké zapojili, ale potřebují podnítit ke spolupráci ze strany sester. Závěr - Výsledky práce by mohly přispět k motivaci sester zapojovat více RP do péče o pacienta a k efektivní, profesionální komunikaci s K/P ale i s jejich blízkými, tak, aby ve výsledku tím, kdo je spokojen byl především K/P.
|
|
|
Problematika předčasného porodu v porodní asistenci
RUNTOVÁ, Petra
Předčasný porod je definován jako porod před 37. týdnem těhotenství. Je stálým a závažným problémem zdravotnictví a také příčinou mnoha perinatálních komplikací. Těhotné ženy, u kterých hrozí předčasný porod, bývají často dlouhodobě hospitalizovány. Samotná hospitalizace v nemocnici s sebou přináší různá úskalí. To se týká samotného prostředí, individuality jednotlivých žen, jejich přizpůsobení se cizímu prostředí, ostatním klientkám, provozu oddělení, ale také zdravotnickému personálu. Porodní asistentka poskytuje péči pomocí ošetřovatelského procesu, kdy pracuje s potřebami klientky. Důležitý je holistický pohled na ženu, porodní asistentka nesmí opomenout její fyzický stav, ale i psychiku, sociální podmínky, emociální stabilitu, sebeúctu, postavení v zaměstnání a v rodině. Cílem práce bylo zjistit, jaké jsou prioritní biopsychosociální problémy u žen dlouhodobě hospitalizovaných s hrozícím předčasným porodem. Byly položeny dvě výzkumné otázky: ?Jaké jsou prioritní problémy v oblasti biopsychosociální u dlouhodobě hospitalizovaných žen s hrozícím předčasným porodem?? ? Jak vnímají ženy s hrozícím předčasným porodem saturaci jejich potřeb při hospitalizaci ze strany porodních asistentek?? K výzkumu bylo zvoleno kvalitativní šetření pomocí nestandardizovaného rozhovoru, rozhovory byly anonymní a výzkumu se zúčastnilo osm žen hospitalizovaných na Oddělení rizikového a patologického těhotenství Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Na obě dvě výzkumné otázky byly nalezeny odpovědi. Jako nejčastější problém dotazované ženy uváděly strach, strach o nenarozené dítě a strach z budoucnosti. Ke zmírnění jejich strachu jim pak pomáhala dobrá komunikace s ošetřujícím personálem, dostatečné množství informací a také péče porodních asistentek. Tu respondentky hodnotily jako perfektní, výbornou, uváděly, že porodní asistentky jsou aktivní, mají o klientky zájem a snaží se jim pomáhat řešit jejich problémy. Dále pak z výzkumu vyplynulo, že velkým problémem je pro hospitalizované ženy celodenní ležení a s tím související omezení jejich aktivit. Volný čas na oddělení trávily především čtením, sledováním televize a surfováním na internetu. Nově by pak ženy uvítaly možnost v rámci oddělení absolvovat předporodní přípravu, protože právě hospitalizace jim znemožnila absolvovat některý z předporodních kurzů. Celkově ženy hodnotily péči porodních asistentek kladně, na práci a přístupu porodních asistentek by nic neměnily. Uváděly, že porodní asistentky jsou milé, hodné, starostlivé, vstřícné a empatické. Že se snaží klientkám pomáhat, vyzařují pozitivní energii a mají dobrou náladu, která se pak přenáší i na klientky. Respondentky dále kladně hodnotily i dostatečné množství informací, což je na oddělení podle nich samozřejmostí. A samozřejmostí je i milé a vstřícné chování porodních asistentek a jejich aktivní péče. Z výzkumného šetření tedy vyplynula potřeba vytvořit předporodní kurzy přímo pro klientky Oddělení rizikového a patologického těhotenství GPK FN v Plzni, kterým je doporučen při hospitalizaci z důvodu hrozícího předčasného porodu klidový režim. Dále pak může být toto výzkumné šetření využito jako zpětná vazba pro porodní asistentky pracující na tomto oddělení i na celé klinice a využito k dalšímu zkvalitňování péče o těhotné klientky.
|
|
|
Současná skutečná realizace 10 kroků k úspěšnému kojení v nemocnici i v terénu
KREZLOVÁ, Lucie
Mateřské mléko je jedním z nejcennějších darů, kterým může matka své dítě obdařit. Proto je nejlepší volbou matky, své dítě kojit. Je ovšem velmi důležité, aby byly matky řádně poučeny a věděly o všech výhodách a správné technice kojení. Takto ucelené informace mohou dostat pouze při úzkostlivém dodržování metodických doporučení v péči o matky, v období od prenatálního až po postnatální. Porodní asistentka v této oblasti hraje významnou roli, neboť je s matkami ve velmi blízkém kontaktu. Věnuje se potřebám matky a dítěte, péči realizuje prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Práce je zaměřena na metodická doporučení, která by měla vést k podpoře kojení donošených novorozenců. Prvním cílem práce bylo zmapovat, zda je v nemocnici realizováno 10 kroků k úspěšnému kojení. Druhým cílem bylo zjistit, zda je matkám po porodu umožněno přiložit dítě k prsu do hodiny po porodu. Třetím cílem bylo zmapovat, zda je v terénu realizováno 10 kroků k úspěšnému kojení. Čtvrtým cílem bylo zjistit, jakým způsobem je v terénu zajištěna edukace matek, týkající se realizace 10 kroků k úspěšnému kojení. Byly stanoveny hypotézy, které zněly takto: H1 ? Skutečná realizace 10 kroků k úspěšnému kojení v nemocnici odpovídá metodickému doporučení dle WHO/UNICEF. H2 ? Matkám je umožněno přiložit své dítě k prsu do hodiny po porodu. Obě hypotézy byly výzkumem potvrzeny. Dále byly položeny výzkumné otázky, které zněly takto: VO1 ? Odpovídá skutečná realizace 10 kroků k úspěšnému kojení v terénu metodickému doporučení dle WHO/UNICEF? VO2 ? Jaký je názor matek na realizaci 10 kroků k úspěšnému kojení v terénu? Obě dvě výzkumné otázky byly zodpovězeny. Kvantitativní výzkumná část práce byla zpracována formou dotazníkového šetření zaměřeného na matky po porodu, po dobu jejich pobytu na Gynekologicko-porodnické klinice ve Fakultní nemocnici v Plzni. Pro kvalitativní výzkumnou část práce byly zvoleny strukturované rozhovory, vedené v terénu s matkami, které byly šest měsíců po porodu. Z výsledků výzkumu vyplívá, že v nemocnici i v terénu je 10 kroků k úspěšnému kojení skutečně realizováno. Matkám je po porodu umožněno přiložení dítěte k prsu do hodiny po porodu. Pokud nedošlo do jedné hodiny po porodu k přiložení dítěte k prsu, dostaly matky adekvátní informace, jakým způsobem stimulovat a udržet laktaci. V terénu respondentky uváděly, že byly edukovány sestrou a pediatrem. Všechny dotazované respondentky v terénu se shodují v názoru, že realizace 10 kroků k úspěšnému kojení, je na dobré úrovni. Výsledky výzkumného šetření mohou být přínosem a motivací pro práci ošetřovatelského personálu na oddělení šestinedělí a roomingu. Výsledky tak mohou přispět ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o kojící matky a novorozence. V terénu mohou být výsledky výzkumu použity pro zkvalitnění edukace matek o kojení, jak v těhotenských poradnách, tak i v předporodních kurzech. Výsledky práce by mohly sloužit k vypracování jednoduchého a uceleného manuálu, letáku či internetové stránky pro matky, které budou mít k dispozici u svého ošetřujícího gynekologa, v porodnici na ambulanci, na oddělení šestinedělí, nebo ve chvíli kdy budou již v domácí péči a budou mít přístup k internetu.
|
|
|
Spokojenost a pracovní chování
FRYDRYCHOVÁ, Václava
Bakalářská práce se snaží definovat pracovní spokojenost se vztahem k pracovnímu chování. Teoretická část se opírá o poznatky z odborné literatury. Součástí práce je i dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zjištění celkové pracovní spokojenosti a nejdůležitějších faktorů, se vztahem k pracovnímu chování.
|
|
|
Očekávání uživatelů domova pro seniory od poskytovaných služeb
KVASNIČKOVÁ, Markéta
Domov pro seniory je pobytové zařízení, které zabezpečuje svým uživatelům celodenní komplexní péči. Rozsah základních činností, které jsou uživatelům v rámci zařízení poskytovány, stanovuje zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách.Potřeby jsou součástí života každého člověka. V období stáří dochází k tomu, že se potřeby mění. Cílem práce bylo zjistit, jaké jsou podobnosti a rozdíly v očekávání uživatelů domova pro seniory od poskytovaných služeb. K dosažení výzkumného záměru byla použita strategie kvalitativního výzkumu a zvolena metoda dotazování, pomocí techniky polostrukturovaného rozhovoru.Výzkumný soubor tvořili čtyři uživatelé žijící v Domově pro seniory Chýnov, p.o. První dílčí výzkumná otázka se zabývala tím, jaká očekávání mají uživatelé v oblasti uspokojování biologických potřeb ve vztahu k nabízené službě. Dotazovaní jsou s ubytováním spokojeni. Pouze jednomu z respondentů se nelíbí ubytování z důvodu toho, že není sám na jednolůžkovém pokoji. Se stravou jsou respondenti spokojeni.Respondentům se v domově pro seniory spí dobře. Jednoho z respondentů vyrušuje během spánku brzké vstávání spolubydlícího.V oblasti hygieny potřebují dva dotazovaní dopomoc personálu. Jeden respondent trpí inkontinencí moči. Tři respondenti používají při chůzi kompenzační pomůcku. Jednomu z účastníků výzkumu vadí při chůzi mokrá podlaha, která velice klouže. Ostatní dotazovaní nevidí v zařízení žádné překážky, které by jim zhoršovali pohyb. Mezi nejčastější zdravotní problémy patří především onemocnění pohybového systému. Se zdravotní péčí jsou dotazovaní velice spokojeni. Druhá dílčí výzkumná otázka se zabývala tím, jaká očekávání mají uživatelé v oblasti uspokojování psychických potřeb ve vztahu k nabízené službě.Do domova pro seniory přišli dva respondenti z domácího prostředí a ostatní z nějaké pobytové sociální služby. Všichni respondenti by doporučili ostatním lidem pobyt v domově pro seniory. Z odpovědí respondentů lze usuzovat, že personál respektuje jejich soukromí a intimitu.Informace o dění v zařízení si zjišťují respondenti nejčastěji na nástěnce nebo se ptají sester. Jeden z respondentů uvedl, že neví kde si má informace obstarat. Na otázku o tom, jak se respondenti cítí v domově pro seniory, někteří odpověděli, že se cítí dobře a bezpečně a jiní berou pobyt v zařízení jako nutnost. Třetí dílčí výzkumná otázka se zabývala tím, jaká očekávání mají uživatelé v oblasti uspokojování sociálních potřeb ve vztahu k nabízené službě. Personál se chová k uživatelům slušně. Jeden z respondentů měl před časem konflikt s jednou sestrou.Všichni účastníci výzkumu navázali nějaká nová přátelství. Všichni respondenti se shodli, že společenských akcí je v zařízení dostatek. Mezi zájmy ve volném čase patří poslech rádia, četba knih, luštění křížovek či dívání se na televizi. Čtvrtá dílčí výzkumná otázka se zabývala tím, jaká očekávání mají uživatelé v oblasti uspokojování spirituálních potřeb ve vztahu k nabízené službě. Všichni kromě jednoho respondenta vědí, že se v domově pro seniory konají bohoslužby. Jeden respondent vypovídá, že uspokojování duchovních potřeb v zařízení je tabu.Pouze jeden z dotazovaných navštěvuje pravidelně bohoslužby v zařízení.Z odpovědí respondentů lze usuzovat, že nejčastější přání je, aby jim sloužilo zdraví, co nejdéle. Jeden z respondentů si přeje samostatný pokoj. Jeden účastník výzkumu se zamýšlí nad smrtí a sděluje, že jeho přáním je jeden den usnout a už se neprobudit.
|
host ::
RSS.