|
|
Chladné výkyvy klimatu v pozdním glaciálu a spodním holocénu
Švanda, Petr ; Vondrák, Daniel (vedoucí práce) ; Tichá, Anna (oponent)
Tato bakalářská práce je literární rešerší věnující se tématu náhlých chladných výkyvů klimatu v době pozdně-glaciálního interstadiálu a spodního holocénu (14 700 až 8 200 cal. BP). Jejím cílem bylo shrnout vědecké poznatky o šesti takovýchto klimatických výkyvech a o jejich příčinách a důsledcích. Všechny tyto události (GI-1d, GI-1c2, GI-1b, událost 11 400, událost 9 300 a událost 8 200) trvaly více než 50 let a na severní polokouli je provázelo ochlazení o více než 1 řC. Literární zdroje o tomto tématu vycházejí z interdisciplinárního studia různých přírodních archivů a interpretace tzv. proxy dat. U každé z klimatické události bylo dále provedeno zhodnocení jejích vlivů na ekosystémy a tehdejší lidské společnosti. Výše uvedené poznatky jsou nakonec diskutovány v kontextu problematiky současných klimatických změn a možného budoucího oslabení Atlantické meridionální cirkulace.
|
|
|
Interpretace stabilních izotopů uhlíku v archivech jezerních sedimentů
Lánová, Zuzana ; Tátosová, Jolana (vedoucí práce) ; Jandová, Kateřina (oponent)
Jezerní sedimenty jsou tvořeny směsí terestrického rostlinného materiálu, primární produkcí jezerního planktonu a mikrobiální biomasy jezera. Všechny tyto skupiny organismů diskriminují během fixace C-substrátu a/nebo jeho následné asimilace v určité míře těžší a stabilnější 13 C uhlík, což se odráží v obsahu 13 C v jejich biomase a následně i v sedimentech. Důvodem diskriminace v těchto enzymaticky řízených biochemických reakcích je kinetická frakcionace kontrolovaná vazebnou energií chemických látek. Izotopový podpis obsažený v organické hmotě jezerních sedimentů může ovlivnit intenzita fotosyntézy, vznik anoxické zóny umožňující aktivitu metanogenních a metanotrofních bakterií, úživnost jezera nebo také hydrologická izolace (dlouhé období sucha). Klíčová slova: Paleolimnologie, izotopy uhlíku, diskriminační procesy, jezerní sedimenty
|
|
| |
|
|
Kvartérní paleoekologická analýza NPR Soos
Rajdlová, Hana ; Holcová, Katarína (vedoucí práce) ; Novák, Jan (oponent)
Kvartérní paleoekologická analýza NPR Soos Cílem navrhované diplomové práce bylo popsat druhové složení rozsivkových společenstev křemelinového štítu NPR Soos a porovnat tyto výsledky se staršími publikacemi. Dalším cílem bylo ze sedimentárního záznamu (profil 3,4 m) rekonstruovat historický vývoj pánve pomocí rozsivkové analýzy. V rámci práce bylo také testováno, zda rozsivková společenstva skutečně odpovídají jednotlivým typům křemeliny. Klíčová slova: subfosilní rozsivky, NPR Soos, paleolimnologie, pozdní glaciál, holocén
|
|
|
A comparison between paleo and recent freshwater diatom communities from Vega Island, Antarctica.
Bulínová, Marie ; Kopalová, Kateřina (vedoucí práce) ; Spaulding, Sarah (oponent)
Rozsivky v Antarktické oblasti obývají různorodé limno-terestrické habitaty, z nichž každý má svůj jedinečný ekologický význam v biomonitoringu, paleoekologii a v biogeografii, avšak naše znalosti se stále zaměřují převážně na obsáhnutí a zaznamenávání diversity u daných habitatů v různých částech Antarktidy. Abychom získali větší vhled do toho, co ovlivňuje strukturu společenstev antarktických rozsivek z prostorového a habitatového hlediska, popisuji jejich rozmanitost a ekologii. Zaměřuji se na čtyři různé habitaty (jezera, mechy, potoky a mělké mokřady) na dvou protilehlých stranách ostrova Vega, který se nachází v souostroví Jamese Rosse ve Weddellově moři. Nalezla jsem různorodou flóru 136 taxonů patřících do 31 rodů, kterým dominoval rod Nitzschia. Dále naznačuje, že flóra ostrova Vega je biogeograficky ovlivněna jak kontinentálními, tak Maritimními antarktickými bioregiony. Bylo zjištěno, že typ stanoviště je rozhodujícím faktorem pro složení společenstva rozsivek, a že tento vliv je silnější, než vliv rozmístění v rámci ostrova. V ordinační analýze byly separovány vzorky mechů primárně druhem Chamaepinnularia krookiformis, zatímco vzorky jezer byly odděleny hlavně druhem Nitzschia paleacea. Potoky určuje především Fistulifera pelliculosa. Tato recentní společenstva byla následně porovnána s...
|
|
|
Historie výskytu žábronožky Branchinecta gaini na souostroví Jamese Rosse a její fylogeografie
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Žábronožka Branchinecta gaini Daday, 1910 je největším sladkovodním bezobratlým živočichem Antarktidy a zároveň vrcholovým konzumentem zdejších potravních sítí. Ekologické nároky B. gaini doprovázené "ruderální" životní strategií spolu s rozšířením zasahujícím do Patagonie naznačují, že poslední glaciál přežila v Jižní Americe a že se do Antarktidy rozšířila krátce po jeho skončení. Na ostrově Jamese Rosse, který je klimaticky nejdrsnějším územím, které dnes tato žábronožka obývá byla považována až do roku 2008 za vyhynulou, a to na základě paleolimnologické analýzy několika zdejších jezer, podle které se měla na ostrově vyskytovat asi v letech 4200 až cca 1500 let před dneškem, kdy zde díky změnám v povodí jezer způsobených neoglaciálními podmínkami vymřela. Paleolimnolgický rozbor Monolith Lake předkládané práce ukázal, že byla tato hypotéza chybná a že B. gaini obývala ostrov Jamese Rosse po celou dobu neoglaciálu až do současnosti. Fylogeografická analýza 16S rDNA jedinců B. gaini z Patagonie, Jižních Orknejí, Jižních Shetland a ostrova Jamese Rosse odhalil, že vysoká morfologická variabilita této žábronožky není na úrovni tohoto genu podpořena a že všechny zkoumané populace B. gaini tvoří jeden druh navíc s velmi malým počtem geograficky sdílených haplotypů. Jedinou výjimkou poukazující na delší...
|
|
| |
|
|
Identifikace a synchronizace mladšího dryasu v sedimentech evropských jezer
Skurčáková, Anežka ; Tátosová, Jolana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Bakalářská práce je literární rešerší zabývající se paleolimnologickým určením mladšího Dryasu (YD), závěrečného chladného výkyvu poslední doby ledové, a jeho různým průběhem v rámci Evropy. Obsahuje popis a zhodnocení jednotlivých metod, pomocí kterých lze Mladší Dryas v jezerních sedimentech identifikovat (kyslíkové izotopy 18 O, varvová chronologie, radiokarbonové datování doplněné analýzou rozsivek, pylu, perlooček, hmyzu a geochemickou a sedimentologickou analýzou). Shrnutí výsledků studií z různých částí Evropy ukázalo, že první polovina Mladšího Dryasu v západní Evropě byla chladnější a vlhčí než jeho druhá polovina. Ve východní Evropě mělo klima během periody YD podobný teplotní průběh, ale jeho zcela opačné fáze humidity, jeho první polovina byla chladnější a sušší, kdežto druhá teplejší a vlhčí. Podle lokality Švarcenberk v České republice měl Mladší dryas ve střední Evropě podobný průběh jako v západní Evropě. Perioda YD proběhla na většině území Evropy synchronně, průměrná doba jeho trvání byla přibližně 1 200 let (od 12 726 do 11 564 let BP). Klíčová slova: Mladší Dryas, paleolimnologie, kyslíkové izotopy, radiokarbonové datování, varvová chronologie, klima v Evropě
|
|
|
Historický vývoj zooplanktonu Starolesnianskeho plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) v kontextu globálních změn
Blechová, Magdalena ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Cíli této práce bylo zdokumentovat historické složení fauny perlooček (Crustacea: Cladocera) Starolesnianského plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) a zhodnotit jeho možné ovlivnění environmentálními změnami (středověké klimatické optimum, malá doba ledová, antropogenní acidifikace, zotavení z acidifikace) a dále detailně analyzovat vývoj zooplanktonu (Cladocera, Copepoda a Rotifera) v období vrcholné acidifikace a zotavení z acidifikace (1978 - 2015). Posledním cílem bylo na základě výsledků obou zmíněných přístupů posoudit vhodnost využívání dat z historických sběrů zooplanktonu z tatranských jezer mezi lety 1909 - 1913 (Minkiewicz, 1914) jako referenčního stavu pro hodnocení průběru biologického zotavování z acidifikace. Prostředkem k dosažení těchto cílů byly paleolimnologické analýzy sedimentu (zejména analýza subfosilních zbytků perlooček), analýza recentního zooplanktonu a analýzy chemismu jezerní vody. Na základě zmíněných přístupů bylo zjištěno, že v jezeře došlo k významnému posunu v relativním zastoupení jednotlivých druhů perlooček, který odlišuje období posledních zhruba 150 let (závěr tzv. malé doby ledové a zejména období antropogenní acidifikace) od starší historie jezera. Na druhou stranu však Starolesnianske pleso mělo v posledních asi 2 000 letech velmi stabilní druhové složení...
|
|
|
Paleoekologická rekonstrukce prostředí Komořanského jezera v pozdním glaciálu na základě analýzy rozsivek
Poštulková, Anna ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Tátosová, Jolana (oponent)
V rámci multi-proxy zpracování sedimentů zaniklé lokality Komořanské jezero byla na bazální části profilu PK-1-L odpovídající pozdnímu glaciálu a časnému holocénu provedena rozsivková analýza. Bylo možné se opřít o již dříve provedené radiokarbonové datování a vytvořený datový model, analýza rozsivek byla také doplněna o další výsledky (ztráta žíháním, přítomnost stomatocyst zlativek). 32 vzorků sedimentu v intervalech 0,4-0,6 cm bylo laboratorně zpracováno, z izolovaných valv byly vytvořeny trvalé preparáty a abundance jednotlivých taxonů byla stanovena pomocí světelné mikroskopie. Byla zjištěna koncentrace valv na gram suchého sedimentu a relativní zastoupení taxonů v jednotlivých vzorcích. Subdominanty a vzácné taxony byly u poloviny vzorků sledovány nezávisle s cílem odfiltrovat rušivý vliv dominant. Na základě relativních četností taxonů byla provedena shluková analýza a vzorky rozděleny do tří rozsivkových akumulačních zón (DAZ). Rekonstrukce saprobity a trofie byla provedena pomocí indexů, hodnoty pH, konduktivity a koncentrace celkového fosforu (TP) byly odhadnuty za použití transferových funkcí. Nejvýraznější změna ve společenstvech rozsivek byla zaznamenána ještě před začátkem holocénu, na jehož nástup dominantní taxony nereagují. Rekonstrukce konduktivity, trofie i saprobity ukázala...
|
host ::
RSS.