|
|
Historie výskytu žábronožky Branchinecta gaini na souostroví Jamese Rosse a její fylogeografie
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Žábronožka Branchinecta gaini Daday, 1910 je největším sladkovodním bezobratlým živočichem Antarktidy a zároveň vrcholovým konzumentem zdejších potravních sítí. Ekologické nároky B. gaini doprovázené "ruderální" životní strategií spolu s rozšířením zasahujícím do Patagonie naznačují, že poslední glaciál přežila v Jižní Americe a že se do Antarktidy rozšířila krátce po jeho skončení. Na ostrově Jamese Rosse, který je klimaticky nejdrsnějším územím, které dnes tato žábronožka obývá byla považována až do roku 2008 za vyhynulou, a to na základě paleolimnologické analýzy několika zdejších jezer, podle které se měla na ostrově vyskytovat asi v letech 4200 až cca 1500 let před dneškem, kdy zde díky změnám v povodí jezer způsobených neoglaciálními podmínkami vymřela. Paleolimnolgický rozbor Monolith Lake předkládané práce ukázal, že byla tato hypotéza chybná a že B. gaini obývala ostrov Jamese Rosse po celou dobu neoglaciálu až do současnosti. Fylogeografická analýza 16S rDNA jedinců B. gaini z Patagonie, Jižních Orknejí, Jižních Shetland a ostrova Jamese Rosse odhalil, že vysoká morfologická variabilita této žábronožky není na úrovni tohoto genu podpořena a že všechny zkoumané populace B. gaini tvoří jeden druh navíc s velmi malým počtem geograficky sdílených haplotypů. Jedinou výjimkou poukazující na delší...
|
|
|
Korýši antarktických jezer - minulost a současnost
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Antarktický kontinent je jednou z nejnevlídnějších oblastí planety a je charakterizován celoročně nízkými teplotami, malými srážkovými úhrny, extenzivní ledovou pokrývkou a nízkým energetickým přísunem ze Slunce. Přesto jeho jezera hostí nejen mikrobiální společenstva a protista, ale v mnoha případech, a to i na těch neextrémnějších lokalitách, se zde vyskytují mnohobuněční živočichové, zejména vířníci a korýši. Minimálně posledních 15 milionů let zažívá Antarktida masivní zalednění, které je rozhodujícím činitelem pro rozšíření organismů na tomto kontinentu. Ačkoliv se původně přepokládalo, že zdejší sladkovodní živočichové nepřežívali kvartérní glaciály in situ, ale migrovali do mírnějších oblastí na severu, dnes se ukazuje, že tomu tak alespoň v některých případech není. Přímé důkazy o přežití vířníků (Notholca sp.) a korýšů (Daphniopsis studeri) na antarktickém kontinentu poskytly paleolimnologické studie provedené v Larsemann Hills a nepřímých důkazů o trvalém osídlení Antarktidy korýši (např. druhem Gladioferens antarcticus) také postupně přibývá. V současnosti žije na Antarktidě asi 14 druhů sladkovodních korýšů, přičemž současné klimatické změny a rychlé oteplování Antarktického poloostrova pravděpodobně povede ke změnám distribuce některých druhů (např. Boeckella poppei, Branchinecta gaini), které...
|
host ::
RSS.