|
|
Chov a reintrodukce orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus)
Rudolfová, Veronika ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Ledvinka, Zdeněk (oponent)
Supi jsou skupina dravců (Accipitriformes) z čeledi jestřábovití (Accipitridae). Je to velmi individuální skupina dravců, která se odlišuje od ostatních hlavně svým způsobem krmení a vzhledem. Supi neloví živé kořisti, ale konzumují uhynulá zvířata. Typickým znakem těchto velkých dravců je holá hlava a dlouhý krk.
Orlosup bradatý není typickým příkladem supa a vedou se dohady, zda ho do této skupiny řadit. Ačkoliv se živí na mršinách, tak má opeřenou hlavu a nezdržuje se ve skupině, nýbrž žije v páru, individuálně nebo vytváří polyandrická tria. Také žije ve velmi nepřístupném terénu vysoko v horách, kde jsou hlavní složkou potravy kosti hospodářských nebo divokých zvířat.
V minulém století populace orlosupa velmi klesala z důvodů hlavně nelegálních otrav, úbytku přirozeného prostředí a potravy a také nízkou natalitou. Nízkou natalitu ovlivňuje skutečnost, že při snůšce dvou vajec přežije vždy pouze jedno. Druhé vejce funguje pouze jako pojistka. Pokud se vylíhnou obě vejce, starší mládě vykazuje známky agresivity vůči mladšímu. Rodiče se nesnaží nijak zasahovat a podporují pouze starší mládě. Tato agrese je cílem zkoumání a snažení jí zabránit mnoha odborníků.
Program Vulture Conservation Foundation (VCF) je organizace na ochranu supů, která sdružuje chovné stanice a zoologické zahrady, které se chtějí připojit do rozšiřování populací orlosupa bradatého. V roce 1986 tento program začal fungovat a od té doby udělal velké pokroky. V Alpách i Pyrenejích se zvýšil počet jedinců a každý rok se líhnou mláďata.
|
|
|
Realizace farmy se zaměřením na chov drůbeže
Hromjak, Milan ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Kovářová, Kateřina (oponent)
Diplomová práce se zabývá vznikem rodinné farmy. Vytvořením podnikatelského plánu a problematikou s ním spojeným, jehož prioritou je ekologicky hospodařící drůbeží farma, která bude produkovat drůbeží maso a vejce. Další službou nad rámec produkce farmy bude vytváření podmínek pro rozvíjející se odvětví a to agroturistiku a dalšími službami spojenými s chodem farmy, tak aby vedli k ekonomickému rozvoji a zisku.
Farma vznikne přebudováním starého domu s velkou stodolou po prarodičích a k němu přilehlých 10 ha polností. Na části z těchto pozemků bude vybudována víceúčelová stavba nazvaná drůbežárna, ze které bude mít drůbež přístup na pastvu. K nemovitosti patří ještě 1 ha lesa, z něhož dřevo bude využito jako stavební materiál a palivové dřevo.
Práce je rozdělena na dvě části teoretickou a praktickou. Teoretická část se zaměřuje především na vysvětlení pojmů, které jsou důležité pro pochopení podnikatelského plánu. Dále je uvedena legislativa týkající se ekologického hospodaření, spletí zákonů, vyhlášek a nařízení, které je nutno dodržet, aby byly splněny podmínky pro označení ekologického hospodaření. Nedílnou motivační službou ze strany státu a Evropské unie pro zemědělce a nejen ekologicky hospodařícího je podpora a dotace pro roky 2014 - 2020. Velmi důležitým krokem nejen pro začínajícího zemědělce je analýza trhu v tom daném odvětví, a také SWOT analýza, která nám ukáže pozitivní a negativní stránky podnikání. V závěru této části je pojednáno nejen s pojmem agroturistika, ale i s jejím postavením na trhu a možnostmi jejího využití a dalšího rozvoje.
V praktické části je popsán podnikatelský záměr a jednotlivé etapy projektu včetně financování. Finance budou plynout z vlastního i cizího kapitálu, nebo možnosti ucházet se o nevratnou podporu prostřednictvím dotací. Vznik farmy bude mít vliv i na trhu práce, jelikož nově vznikne 5 pracovních míst a obec vejde do podvědomí širší veřejnosti díky aktivitám, které farma bude vyvíjet za účelem propagace produktů a dalšího rozvoje. Dále jsou, zde rozepsány jednotlivé položky, které vedou ke konečnému zhodnocení efektivnosti podnikatelského záměru.
Zpracováním teoretické a praktické části diplomové práce se naplní požadavek na cíl práce - navrhnout prosperující rodinnou farmu se zaměřením na chov drůbeže s hypotézou, zda je možné v současné době být konkurenceschopný při dovozu drůbežího masa a vajec ze zahraničí. Závěrem lze konstatovat, že podnikatelský záměr je životaschopný.
|
|
|
Rakovnický kotrlák
Hejlová, Barbora ; Ledvinka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Tato práce je zaměřena na chov rakovnického kotrláka, který patří k nejstarším českým plemenům holubů.
První část práce obsahuje zoologické zařazení a historii rakovnického kotrláka. O jeho původu moc nevíme. Obecně platí, že rejdiči pochází z Asie.
Druhá část pojednává o chovu rakovnického kotrláka. Obsahuje popis komorového holubníku a jeho vybavení. Dále se zabývá výživou a letovými vlastnostmi, tzv. válením. Válením se kotrlák odlišuje od jiných holubů. Tato vlastnost je v chovu nejdůležitější. Jedná se o obraty při létání o 360 stupňů. V kapitole o výživě jsou popisovány vhodné druhy zrnin, které kotrlák rád zobe.
Třetí část rozebírá problematiku rozmnožování a šlechtění. Kapitola o rozmnožování vysvětluje jak sestavovat chovné páry a odchovávat holoubata. Dále je podrobně popsán vzhled barevných a kresebných rázů. Při šlechtění je důležité, aby válení bylo vždy na prvním místě před barvou a kresbou. Poslední část je věnována veterinární problematice.
Rakovnický kotrlák není náročný na prostředí, výživu a má velice dobré odchovy, proto je vhodný pro začínající chovatele.
|
|
|
Chov rosely pestré v evropských klimatických podmínkách
Baierlová, Nikola ; Ledvinka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Souhrn
Tato práce se zaměřuje na chov papouška z rodu Rosela v Evropě, tedy ve zcela odlišných klimatických podmínkách, než jaké jsou v jihovýchodní a jižní Austrálii odkud
tito ptáci pocházejí. Je zde uveden přehled výskytu v přírodě, zhodnocen biotop, potrava
a uvedeny informace o jejich chovu v péči člověka.
Rosely pestré (Platycercus eximius) žijí v párech a každý pár si tvrdě hájí své hnízdní teritorium. Mimo dobu hnízdění vytváří malé skupinky, které se toulají krajem.
V přírodě se tito papoušci živí semeny trav a plevelů, zrním a plody keřů, stromů
a ovocem.
Hnízdní sezóna probíhá od srpna do února. V přírodě rosely hnízdí v dutinách stromů, větví, sloupů i na kůlech plotů, dutých pařezech i v králičích norách.
Nejvhodnější chov rosely pestré je ve venkovní voliéře, která nejvíce přibližuje přirozené životní prostředí. Evropskou zimu snáší bez problémů. Dobře snáší i silné mrazy, což umožňuje celoroční chov v zahradní voliéře.
Rosela pestrá se obvykle krmí jako ostatní druhy papoušků slunečnicí, prosem, lesknicí a ovsem. Důležitým doplňkem je pak zelené krmení, čerstvé ovoce a zelenina, větve k okusu, minerální látky a denně čerstvá pitná voda. V době hnízdění a odchovu mláďat je nezbytné předkládat ptákům vaječnou směs, jako důležitý zdroj bílkovin.
Chov rosely pestré je poměrně snadný, hnízdí spolehlivě i v menších prostorách. Nejoptimálnější rozměry budky jsou 25 x 25 x 60 až 70 cm s vletovým otvorem 7 až 8 cm. Budky je nutné ve voliéře zavěšovat co nejvýše v její chráněné části. Samička snáší 5 až 7 bíle zbarvených vajec, na kterých sedí 21-22 dní. Mladí ptáci opouštějí budku ve věku 28-35 dní a pak jsou samečkem ještě 10 až 14 přikrmováni.
Mezi nejčastější nemoci rosel patří nemoci nepřenosné, jako např. hypovitaminózy
a urikóza; dále nemoci parazitární, plísňová onemocnění, nakažlivé nemoci či poruchy opeření tzv. francouzské pelichání.
Chov rosely pestré nevyžaduje zkušeného chovatele. Při správné péči se rosely dožívají 25 až 30 let a po celou dobu si drží plodnost.
|
|
|
Animoterapie a její využití pro klienty PN Bohnice
Steklá, Daniela ; Dokoupilová, Adéla (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Animoterapie je poměrně mladý obor využívající pozitivní vliv zvířat na psychické, fyzické či sociální zdraví člověka. Dělíme ji dle metody, formy či zvířat, která jsou k terapii využita (hiporehabilitace, canisterapie, felinoterapie, aj.). Z hlediska využití zvířat v terapii je důležitá specifikace metod AAA (aktivity) a AAT (terapie). Zatímco AAT je cílená metoda indikována lékařem a je nutné vést záznamy o průběhu terapie, AAA je metoda přirozené interakce mezi klientem a zvířetem a podmínky stanovené u metody AAT splňovat nemusí. Terapie a asistence za přítomnosti zvířat může být indikována téměř pro každého klienta vyjma alergiků a klientů trpících panickou hrůzou ze zvířat. Všechny typy animoterapie by měl provádět nebo na ně dohlížet kvalifikovaný odborník s odpovídajícím vzděláním, jehož úkolem je stanovit cíle a postupy jednotlivých terapií s ohledem na zdravotní stav klienta a jeho aktuální psychické rozpoložení. Znalostí psychického stavu klienta a jeho diagnózy předchází terapeut vzniku nebezpečných situací jak pro klienta, tak i pro zvíře působící v terapii. Tato terapie je využívána jako doplňková k léčebným či rehabilitačním metodám. Může například napomoci ke vzniku nebo prohloubení vztahu mezi klientem a jeho terapeutem. Zatím není oficiálně uznána jako léčebná metoda.
Socioterapeutická farma při Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze využívá pro terapii hlavně koně tzv. hiporehabilitace (HR) a malá zvířata. Metoda HR působí komplexně na psychický i fyzický stav člověka a zahrnuje všechny formy léčebného či rehabilitačního využití koně pro osoby hendikepované či zdravotně oslabené. Koně jsou na farmě využíváni pro fyzioterapii a psychoterapii, zatímco malá zvířata jsou využívána formou návštěvního programu na odděleních geronto psychiatrie. Terapeuti na základě mnohaletých zkušeností vypracovali vlastní metodiky těchto terapií, s kterými dosahují výborných výsledků.
Výsledky studií dokazují, že animoterapie má pozitivní vliv na všechny věkové kategorie klientů a široké spektrum onemocnění. Jedná se o velice perspektivní a v poslední době diskutovaný obor, který potřebuje řadu dalších studií, aby byl uznán jako léčebná metoda.
|
|
|
Analýza, léčba a prevence kolikových onemocnění koní
Míšková, Tereza ; Navrátil, Jan (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Literární rešerše této bakalářské práce se věnuje problematice kolikových onemocnění koní, která je často předmětem diskuzí. Značná část práce se zabývá trávicím traktem koní a jejich výživou. Vzhledem k rozsahu práce jsou stručně popsána vybraná onemocnění žaludku, tenkého střeva, slepého střeva, velkého a malého kolonu, rekta atd. projevující se kolikovými symptomy. Práce analyzuje prevalenci koní a příčiny vedoucí ke vzniku onemocnění. Další část práce se věnuje první pomoci ze strany majitele či ošetřovatele koně a klinickému vyšetření veterinárním lékařem. Příslušné kapitoly se zabývají konzervativní a chirurgickou léčbou a následnou rekonvalescencí. Nezbytnou část práce tvoří prevence kolikových onemocnění. Vzhledem ke studiu zootechnického oboru je práce pojata z chovatelského hlediska. Téma jsem si zvolila na základě svého zájmu o chov koní. Jako členka jezdeckého oddílu jsem se v minulosti setkala s několika případy kolikových onemocnění a to mne inspirovalo k výběru právě tohoto tématu.
Cílem bakalářské práce na téma Analýza, léčba a prevence kolikových onemocnění koní bylo zpracování literárního přehledu z dostupné literatury a následné sepsání, co nejucelenější a zároveň aktuální literární rešerše o této problematice. Dalším cílem bylo po prostudování příslušné literatury dojít k závěru, proč je frekvence výskytu kolikových onemocnění relativně častá, z jakých důvodů k nim dochází a zda je možné jejich výskyt minimalizovat.
Zvolená problematika je velmi obsáhlá a vzhledem k rozsahu práce ji pochopitelně nelze podrobně zpracovat v celé její šíři, a proto jsou stručně popsány jen nejdůležitější informace vztahující se k tématu, které byly považovány za nezbytné pro pochopení podstaty této problematiky. Z prostudovaných dostupných pramenů bylo zjištěno, že přestože se u koní vyskytuje řada anatomických zvláštností, vznik kolikových onemocnění je bohužel způsoben převážně neadekvátní péčí o koně ze strany majitelů a ošetřovatelů. Jejich minimalizace závisí především na úrovni konkrétního chovu a je naprosto nezbytné dbát na důkladnou prevenci.
|
|
|
Chov papoušků a jejich etologie
Ctiborová, Barbora ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Ledvinka, Zdeněk (oponent)
Cílem této práce je vypracování literární rešerše, která pojednává o chovu papoušků a jejich etologii. V dnešní době je chov papoušků, jako domácích mazlíčků, velice oblíbený. Již
od dávnověku byli ptáci chovaní pro svůj zpěv a krásné pestré zbarvení. Postupem času byli
papoušci dováženi ze zámoří do celé Evropy. Aby byl papoušek v rukách člověka spokojený,
je důležité dodržovat správné faktory chovu. Proto se práce v prvních kapitolách zaměřuje
právě na tyto faktory, mezi které patří vhodné klece, jejich bezpečné vybavení, rozměry,
misky a bidla a prostředky pro obohacení života. Pokud si budoucí chovatel vybírá papouška,
je důležité vybrat vhodné prodejní místo, či soukromého chovatele. Dále tato práce pojednává
o vhodné výživě papoušků a jejího správného složení. Další významná kapitola pojednává o nemocích papoušků a jejich léčbě. Mezi nejoblíbenější druhy papoušků patří korely, rosely,
andulky, papoušci žako a arové. O těchto druzích pojednává kapitola Nejoblíbenější druhy
chované v ČR, která charakterizuje druh jeho výživu a umělý dochov. Druhá část práce
odkazuje na etologii a chování papoušků. V první sekci této podkapitoly je podrobně
rozebrané všeobecné chování papoušků. Další část pak pojednává o učení papoušků a jejich
vhodné výchově. Mezi chování papoušků patří i tok, který je v této práci rovněž rozebrán.
|
|
|
Chov a vokalizace papoušků rodu Forpus
Albrechtová, Šárka ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Ledvinka, Zdeněk (oponent)
Tato práce je rešerší zabývající se papoušky rodu Forpus. Jelikož se jedná o ptáky, kteří vešli v České republice ve známost mezi chovateli teprve před pětatřiceti lety, nejsou tito papoušci tak známí, jako jiné menší druhy. Nicméně brzy si dokázali podmanit chovatele ať už velkým množstvím barevných mutací, svým tichým, příjemným hlasem nebo nepříliš velkými nároky na chov.
V první části práce shrnuje hlavně taxonomii tohoto druhu, a to včetně jejího historického a stále se měnícího vývoje. Také popisuje jednotlivé druhy včetně poddruhů a lokalizuje jejich výskyt.
Druhá část je vyhrazena podmínkám chovu tohoto papouška v zajetí. Shrnuje poznatky, které byly učiněny o chovu tohoto rodu formou chovatelských rad, věnuje se doporučením pro úspěšný odchov, zároveň ale klade i důraz na epizootologii chovu.
Poslední část je věnována vokalizaci papoušíčků. Jelikož se jedná o jeden z mála druhů, u kterého byla prokázána schopnost referenční vokalizace, v práci je rozebrána anatomie hlasového ústrojí, druhy volání, referenční vokalizace jako taková a výsledky výzkumů, které byly prováděny s jednotlivými poddruhy v posledních třiceti letech.
|
|
|
Chov rodu rosela v evropských klimatických podmínkách
Hanzlíková, Dana ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Ledvinka, Zdeněk (oponent)
Souhrn
Tato práce se zabývá chovem rosel. Rod Rosely patří do čeledi papouškovití Psittaculidae a řádu papoušci Psittaciformes.
První část pojednává o životě rosel ve volné přírodě. Rosely jsou endemité australského kontinentu, kde obývají deštné pralesy, skrelofylní a savanové lesy. V důsledku působení člověka na změnu jejich přirozeného prostředí se přizpůsobily i zemědělskému rázu krajiny. Hnízdní biologii mají všechny druhy velice podobnou. Reprodukční období začíná na jaře, kdy se samečkové dvoří samičkám. Páry si k hnízdění vybírají dutiny ve stromech, nejčastěji eukalyptů rostoucích v blízkosti vodního zdroje. Na vejcích sedí jen samice, po celou dobu se o ni samec stará. O vylíhlá mláďata pečují oba rodiče.
Další část pojednává o problematice výživy rosel. Správné krmení je důležité pro spokojenost a zdraví papouška. Sestavení vhodné krmné dávky se odvíjí od potravy, kterou se živí v přírodě.
Další kapitola shrnuje poznatky z oblasti chovu rosel. Jedná se o poměrně agresivní rod, doporučuje se chovat je jen po páru, rozhodně ne společně s jinými druhy. V péči člověka je ideální chov ve venkovních voliérách, potřebují dostatek prostoru pro létání. Venkovní prostředí navíc vhodně podporuje reprodukci. Většina druhů je aklimatizována na evropské klimatické podmínky a chladnější období snáší dobře. Postačí jim jen vnitřní úkryt, který není nutné vytápět a kde se mohou schovat před mrazem, srážkami a větrem. Rosely se velmi rády koupou, k tomuto účelu se do voliéry dává vhodná nádoba s vodou. Hnízdí převážně bez potíží, menší problém může představovat sestavení vhodného chovného páru. Ohledně hnízdní budky nejsou příliš vybíravé.
Další část zdůrazňuje důležitost zoohygieny, předcházení onemocnění, zmiňuje nejčastější choroby a jak se postarat o nemocné jedince.
Poslední část charakterizuje konkrétní zástupce rodu Rosely. Nejvíce je práce zaměřená na roselu žlutolící a další méně časté druhy.
|
|
|
Felinoterapie a její využití u seniorů
Kašíková, Dominika ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo shromáždit vědeckou literaturu věnovanou účinkům zooterapií a konkrétně felinoterapie na klienty v seniorském věku.
První část je věnována zooterapii. Nejprve jsou vysvětleny důležité pojmy týkající se terminologie, forem a druhů zooterapie. Jsou zde zmíněny pozitivní účinky zooterapie na člověka, jako je fyzické zklidnění v podobě poklesu krevního tlaku, redukce deprese a osamělosti. Také jsou zde nastíněna negativa spojená s provozováním zooterapie (zastoupení zooterapií v legislativě, nedostatek studií prokazujících jednoznačnou účinnost). Důležitou roli představují organizace, zde zmíněné, zaštiťující zooterapie na místní i celosvětové úrovni.
V druhé části je pojednáváno konkrétně o felinoterapii, jejích formách a výhodách oproti ostatním zooterapiím. Část je zde věnována výběru vhodného zvířete pro felinoterapii a nejčastěji využívaným plemenům s jejich stručnou charakteristikou. Důraz je kladen na proces certifikace, kterým jednotlivá zvířata se svými chovateli musí projít a riziku zoonóz, před kterými musíme klienta chránit.
Třetí část vypovídá o samotné felinoterapii zaměřené na seniory. Je zde uvedena charakteristika klienta v seniorském věku, jaké změny stáří přináší a s čím se musí senior potýkat. Jsou zde uvedeny účinky přítomnosti zvířat přímo na seniora a jak felinoterapie v praxi může vypadat. Na závěr jsou zde ve zkratce představeny organizace, které se felinoterapií u seniorů zabývají.
Kočka může být stejně jako pes či kůň spoluterapeutem v rámci zooterapie. Některým klientům jsou kočky sympatičtější než jiná zvířata, díky své velikosti a specifickou povahou. V rámci felinoterapie se využívá pravidelných návštěv se zvířetem v cílových zařízeních nebo je možné zvíře do zařízení či domácnosti se záměrem felinoterapie přímo umístit. Záleží zde na ochotě zařízení, jeho zaměstnanců a hlavně klientů.
|
host ::
RSS.