|
|
The role of Hepatitis B virus capsid protein in the host ubiquitin proteasome pathway
Eliáš, Vratislav ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Vírus hepatitídy B (HBV) patrí do rodiny Hepadnaviridae infikujúcej cicavce. Infekcia HBV môže viesť k akútnej alebo chronickej hepatitíde typu B. Chronická hepatitída B môže vyústiť do hepatocelulárneho karcinómu a cirhózy pečene, ktoré čato nesú fatálne následky. HBV je malý vírus o 42 nm, ktorého genóm má dĺžku 3.2 kb. Kóduje sedem proteínov. HBV Core proteín (HBc) je proteínom zodpovedným za tvorbu kapsidy vírusu. Taktiež, však u ňho bolo odhalených mnoho ďalších funkcií. Podarilo sa nám identifikovať dve ubikvitín ligázy, ktoré by mohli interagovať s HBc: FBXO3 (E3 ubikvitín ligáza) a UBE2O (E2/E3 ubikvitín ligáza). Využitím viacerých metód sa nám tieto interakcie podarilo potvrdiť. Ko-imunoprecipitáciou, a následnou analýzou pomocou western blot metódy, sme odkryli nové náhľady na možnú funkciu týchto dvoch proteínov, čo sa ubikvitinácie HBc týka: FBXO3 zvyšuje hladinu polyubikvitinácie u HBc, zatiaľ čo UBE2O podporuje jeho monoubikvitináciu. Taktiež sme sa zaoberali celkovým dopadom FBXO3 a UBE2O ligáz na životný cyklus a replikáciu vírusu. Potlačením expresie oboch ubikvitín ligáz v HBV transfekovyných bunkách sme prišli k záveru, že FBXO3 inhibuje replikáciu vírusu, kým UBE2O ju naopak podporuje. Je potrebná podrobnejšia analýza novozískaných výsledkov, avšak ich potenciál na lepšie...
|
|
|
The role of capsid protein in hepatitis B virus life cycle
Eliáš, Vratislav ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Vírus hepatitídy B (HBV) spôsobuje akútnu alebo chronickú infekciu hepatocytov, často vedúcu k hepatocelulárnemu karcinómu alebo cirhóze pečene. Genóm HBV, dlhý 3.2kb, kóduje sedem proteínov. Dva z HBV kódovaných proteínov sú kapsidové proteíny (HBcAg, HBeAg). HBeAg, predstavujúci solubilnú variantu kapsidového proteínu, zohráva kľúčovú rolu v regulácii imunitnej odpovede hostiteľa. HBcAg sa okrem stavby kapsidy, podieľa na viacerých krokoch životného cyklu HBV. Jeho primárna štruktúra sa rozdeľuje na dve domény: stavebná doména a C-terminálna doména (CTD). Práve CTD, obsahujúca štyri oblasti bohaté na arginín, je rozhodujúcim elementom pre reguláciu životného cyklu. Interakciou s viacerými či už virálnymi, alebo nevirálnymi zložkami riadi priebeh infekcie vedúci k úspešnej replikácii vírusu. V tejto rešerši sme zhrnuli doterajšie dostupné dáta o úlohe HBcAg v životnom cykle HBV. Veríme, že ďalšie skúmanie danej témy prinesie nové terapeutické náhľady na liečbu a prevenciu infekcie HBV, vedúce k zníženiu úmrtnosti na choroby vyvolané vírusom. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Contribution of gag region to overall HIV replicative fitness in patients with different disease progression
Suchý, Tomáš ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Virus lidské imunodeficience (HIV) je celosvětově rozšířen a bez možnosti vyléčení. Kvůli své celoživotní přítomnosti je virus pozorně sledován společně s imunologickým stavem pacienta. Replikační zdatnost viru je jedním z důležitých aspektů, které mohou být brány v potaz při sledování HIV. V této práci měříme replikační zdatnost HIV pomocí gag rekombinantních virů a srovnáváme výsledky s replikační zdatností změřenou s použitím primárních izolátů. Dále srovnáváme naše poznatky o změně replikační zdatnosti v čase s vývojem nemoci u pacienta. Zjistili jsme, že gag může být hlavním přispěvatelem k celkové zdatnosti, ovšem ne ve všech případech. Dále jsme pozorovali korelaci vývoje replikační zdatnosti a vývoje počtu CD4+ T buněk u pacienta. Tento vztah byl patrnější u pacientů, které řadíme mezi pomalé progresory nebo u pacientů, kteří mají některou z protektivních alel. Souhrnem, naše výsledky posouvají dále porozumění replikační zdatnosti a její role v progresi nemoci a připravují cestu k použití rekombinantního HIV pro měření replikační zdatnosti v klinické praxi. Klíčová slova: HIV, replikační zdatnost, rekombinantní virus, progrese nemoci HIV, gag
|
|
|
Interakce polyomavirových struktur v endoplasmatickém retikulu a na cestě do jádra
Svobodová, Terezie ; Huerfano Meneses, Sandra (vedoucí práce) ; Weber, Jan (oponent)
Myší polyomavirus (MPyV) je modelový virus čeledi Polyomaviridae. Aby mohlo dojít k infekci buňky a replikaci viru, musí být virový genom transportován do buněčného jádra. Řada studií nasvědčuje tomu, že viriony jsou transportovány do endoplasmatického retikula, odkud jsou za účasti hostitelských proteinů přeneseny do cytosolu. Mezi takové proteiny patří chaperon BiP (protein vázající imunoglobulin) a kochaperon DNAJ B14. Polyomaviry do jádra pravděpodobně vstupují jaderným pórem za účasti importinů. Tyto procesy byly zatím studovány hlavně při infekci polyomavirem SV40. V této práci ukazujeme, že infekce MPyV vede ke změně lokalizace proteinu DNAJ B14, který se shlukuje do "foci" ve kterých kolokalizuje s virovým kapsidovým proteinem VP1. Výskyt "foci" se během infekce mění. Metodou "proximity ligation assay" jsme ukázali, že DNAJ B14 a BiP se během časné infekce dostávají do bezprostřední blízkosti VP1. Bylo postulováno, že pro cílení virionů k proteinům asociovaným s ERAD a s translokonem jsou důležité záporně nabité aminkyseliny na N-konci minoritního virového proteinu VP2. Vytvořili jsme mutanty MPyV mutované v těchto aminokyselinách. Záporně nabitá aminokyselina v pozici 17 není nezbytná pro úspěšnou infektivitu MPyV. Roli kyselých aminokyselin v pozici 10 a 13 bude nutné dále ověřit. Kromě...
|
|
|
The role of Hepatitis B virus capsid protein in the host ubiquitin proteasome pathway
Eliáš, Vratislav ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Vírus hepatitídy B (HBV) patrí do rodiny Hepadnaviridae infikujúcej cicavce. Infekcia HBV môže viesť k akútnej alebo chronickej hepatitíde typu B. Chronická hepatitída B môže vyústiť do hepatocelulárneho karcinómu a cirhózy pečene, ktoré čato nesú fatálne následky. HBV je malý vírus o 42 nm, ktorého genóm má dĺžku 3.2 kb. Kóduje sedem proteínov. HBV Core proteín (HBc) je proteínom zodpovedným za tvorbu kapsidy vírusu. Taktiež, však u ňho bolo odhalených mnoho ďalších funkcií. Podarilo sa nám identifikovať dve ubikvitín ligázy, ktoré by mohli interagovať s HBc: FBXO3 (E3 ubikvitín ligáza) a UBE2O (E2/E3 ubikvitín ligáza). Využitím viacerých metód sa nám tieto interakcie podarilo potvrdiť. Ko-imunoprecipitáciou, a následnou analýzou pomocou western blot metódy, sme odkryli nové náhľady na možnú funkciu týchto dvoch proteínov, čo sa ubikvitinácie HBc týka: FBXO3 zvyšuje hladinu polyubikvitinácie u HBc, zatiaľ čo UBE2O podporuje jeho monoubikvitináciu. Taktiež sme sa zaoberali celkovým dopadom FBXO3 a UBE2O ligáz na životný cyklus a replikáciu vírusu. Potlačením expresie oboch ubikvitín ligáz v HBV transfekovyných bunkách sme prišli k záveru, že FBXO3 inhibuje replikáciu vírusu, kým UBE2O ju naopak podporuje. Je potrebná podrobnejšia analýza novozískaných výsledkov, avšak ich potenciál na lepšie...
|
|
|
Replikační bloky viru Rousova sarkomu v savčích buňkách
Koslová, Anna ; Hejnar, Jiří (vedoucí práce) ; Ruml, Tomáš (oponent) ; Weber, Jan (oponent)
Jedním z důležitých úkolů virologie i imunologie je odhalit mezidruhové a buněčné bariéry bránící horizontálnímu přenosu virů a určit, jakým způsobem mohou viry překonat tyto překážky a adaptovat se na jiný živočišný druh. Tato práce je založena na dobře zavedeném retrovirovém modelu - ptačím viru Rousova sarkomu (RSV) a zkoumá, jakým způsobem je blokována replikace tohoto viru v savčích buňkách. Vstup viru do buňky je zprostředkován vazbou virového obalového glykoproteinu (Env) na specifický buněčný receptor. Ačkoliv savčí orthology popsaných ptačích receptorů neumožňují vstup RSV do buňky, u některých kmenů RSV byl pozorován tropismus pro savčí buňky a byly popsány různé savčí linie transformované RSV. Analýza proviru H20-RSV v jedné z těchto linií (křeččí nádorová linie H-20) odhalila několik mutací včetně dvou zásadních aminokyselinových záměn v rozdílných částech Env. Záměny D32G a L378S umožnily virový přenos na křeččí, lidské i kuřecí buňky postrádající příslušný receptor. Pozměněná konformace Env H20-RSV byla podobná jako v případě aktivovaného stavu Env po interakci s receptorem. Toto pozorování ukazuje, že viry mohou infikovat buňky i nezávisle na původním receptoru díky spontánní aktivaci Env, pro kterou je dostatečná záměna jedné aminokyseliny. Ačkoliv je v některých případech RSV...
|
|
|
Interakce polyomavirových struktur v endoplasmatickém retikulu a na cestě do jádra
Svobodová, Terezie ; Huerfano Meneses, Sandra (vedoucí práce) ; Weber, Jan (oponent)
Myší polyomavirus (MPyV) je modelový virus čeledi Polyomaviridae. Aby mohlo dojít k infekci buňky a replikaci viru, musí být virový genom transportován do buněčného jádra. Řada studií nasvědčuje tomu, že viriony jsou transportovány do endoplasmatického retikula, odkud jsou za účasti hostitelských proteinů přeneseny do cytosolu. Mezi takové proteiny patří chaperon BiP (protein vázající imunoglobulin) a kochaperon DNAJ B14. Polyomaviry do jádra pravděpodobně vstupují jaderným pórem za účasti importinů. Tyto procesy byly zatím studovány hlavně při infekci polyomavirem SV40. V této práci ukazujeme, že infekce MPyV vede ke změně lokalizace proteinu DNAJ B14, který se shlukuje do "foci" ve kterých kolokalizuje s virovým kapsidovým proteinem VP1. Výskyt "foci" se během infekce mění. Metodou "proximity ligation assay" jsme ukázali, že DNAJ B14 a BiP se během časné infekce dostávají do bezprostřední blízkosti VP1. Bylo postulováno, že pro cílení virionů k proteinům asociovaným s ERAD a s translokonem jsou důležité záporně nabité aminkyseliny na N-konci minoritního virového proteinu VP2. Vytvořili jsme mutanty MPyV mutované v těchto aminokyselinách. Záporně nabitá aminokyselina v pozici 17 není nezbytná pro úspěšnou infektivitu MPyV. Roli kyselých aminokyselin v pozici 10 a 13 bude nutné dále ověřit. Kromě...
|
|
|
Contribution of gag region to overall HIV replicative fitness in patients with different disease progression
Suchý, Tomáš ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Virus lidské imunodeficience (HIV) je celosvětově rozšířen a bez možnosti vyléčení. Kvůli své celoživotní přítomnosti je virus pozorně sledován společně s imunologickým stavem pacienta. Replikační zdatnost viru je jedním z důležitých aspektů, které mohou být brány v potaz při sledování HIV. V této práci měříme replikační zdatnost HIV pomocí gag rekombinantních virů a srovnáváme výsledky s replikační zdatností změřenou s použitím primárních izolátů. Dále srovnáváme naše poznatky o změně replikační zdatnosti v čase s vývojem nemoci u pacienta. Zjistili jsme, že gag může být hlavním přispěvatelem k celkové zdatnosti, ovšem ne ve všech případech. Dále jsme pozorovali korelaci vývoje replikační zdatnosti a vývoje počtu CD4+ T buněk u pacienta. Tento vztah byl patrnější u pacientů, které řadíme mezi pomalé progresory nebo u pacientů, kteří mají některou z protektivních alel. Souhrnem, naše výsledky posouvají dále porozumění replikační zdatnosti a její role v progresi nemoci a připravují cestu k použití rekombinantního HIV pro měření replikační zdatnosti v klinické praxi. Klíčová slova: HIV, replikační zdatnost, rekombinantní virus, progrese nemoci HIV, gag
|
|
|
The role of capsid protein in hepatitis B virus life cycle
Eliáš, Vratislav ; Weber, Jan (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Vírus hepatitídy B (HBV) spôsobuje akútnu alebo chronickú infekciu hepatocytov, často vedúcu k hepatocelulárnemu karcinómu alebo cirhóze pečene. Genóm HBV, dlhý 3.2kb, kóduje sedem proteínov. Dva z HBV kódovaných proteínov sú kapsidové proteíny (HBcAg, HBeAg). HBeAg, predstavujúci solubilnú variantu kapsidového proteínu, zohráva kľúčovú rolu v regulácii imunitnej odpovede hostiteľa. HBcAg sa okrem stavby kapsidy, podieľa na viacerých krokoch životného cyklu HBV. Jeho primárna štruktúra sa rozdeľuje na dve domény: stavebná doména a C-terminálna doména (CTD). Práve CTD, obsahujúca štyri oblasti bohaté na arginín, je rozhodujúcim elementom pre reguláciu životného cyklu. Interakciou s viacerými či už virálnymi, alebo nevirálnymi zložkami riadi priebeh infekcie vedúci k úspešnej replikácii vírusu. V tejto rešerši sme zhrnuli doterajšie dostupné dáta o úlohe HBcAg v životnom cykle HBV. Veríme, že ďalšie skúmanie danej témy prinesie nové terapeutické náhľady na liečbu a prevenciu infekcie HBV, vedúce k zníženiu úmrtnosti na choroby vyvolané vírusom. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
host ::
RSS.