|
| |
|
|
Vliv teploty a vlhkosti na biologii prachových roztočů Dermatophagoides farinae
Vacková, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Biologie a schopnost alergenní produkce prachových roztočů jsou významně ovlivněny hygrotermálními faktory (teplotou a vlhkostí). Tato práce shrnuje studie zabývající se vlivem teploty a vlhkosti na populační růst roztočů druhu Dermatophagoides farinae, jejich metabolismus (reprezentovaný mírou respirace) a chování v rámci teplotního gradientu (simulujícího podmínky ve vertikálním průřezu matrace). Během experimentálního měření populační dynamiky kolonií D. farinae chovaných při různých kombinacích teplot a vlhkostí (v rozpětí 15-35 řC a 62-94% RH) byl pozorován průměrně nejvyšší a zároveň stabilní populační růst při 28 řC a 85% RH. Ze studovaného rozpětí teplot (15-35 řC) vykazovali roztoči tohoto druhu nejvyšší produkci CO2 při 30 řC. Za těchto podmínek u nich byla patrná celkem dvě respirační maxima - při kombinaci s 90% RH a 65% RH. V teplotním gradientu (19 až 41 řC) se potravu přijímající roztoči nejčastěji zdržovali v sektoru s rozpětím 32-36 řC. Tento jev byl patrný v případě experimentu s čtyřiadvacetihodinovým teplotním gradientem, ale zároveň též i při pětidenním experimentu zahrnujícím periodické střídání zapnutého gradientu (8 h/denně) a chladnutí aparatury na pokojovou teplotu (16 h/denně). Naopak nejvíce potravu nepřijímajících roztočů bylo v obou variantách experimentů nalezeno v...
|
|
|
Parasitic strategies based on behavioral manipulation of the arthropod host
Janovská, Kateřina ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Je všeobecně známo, že parazité dokáží pozměnit hostitelovo chování ve svůj vlastní prospěch či prospěch svého potomstva. Za oběť jim často padnou jedinci z kmene členovců. Přestože paraziti členovců pochází z různých skupin (např. helminti, hmyz, houby, viry atd.), můžeme v jejich strategiích najít určité podobnosti. Konkrétní způsoby a průběh behaviorální manipulace je unikátní pro každého parazita a odvíjí se od toho, zda-li je členovec pro parazita finálním hostitelem či pouhým mezihostitelem/vektorem. Často ale vedou ke stejnému cíli, např. býti sežrán dalším hostitelem, umožnit parazitovo rozmnožení či ochránit parazitovo potomstvo. To, jestli jsou změny v hostitelově chování opravdu součástí životní strategie parazita nebo pouze projevem adaptivní odpovědi hostitele, je však stále otázkou. Tato bakalářská práce se zabývá konkrétními případy behaviorální manipulace u parazitovaných členovců a společnými motivy, které paraziti při manipulaci využívají. Klíčová slova: manipulace chování, parazit členovců, parazitoid, chování hostitele, interakce hostitel-parazit, adaptivní odpověď
|
|
|
Trypanosomatida včel a jejich interakce s polutanty
Pařízková, Kamila ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Krejčí Bruce, Alena (oponent)
Včely medonosné (Apis mellifera) jsou celosvětově vysoce ceněné díky svým produktům, ale také jako opylovači hospodářských plodin a planě rostoucích rostlin. Vzhledem k těsné blízkosti včel a jejich sociálnímu uspořádání se jak uvnitř včelstva, tak i mezi včelstvy šíří velké množství patogenů způsobující následně oslabení včelstva. V posledních desetiletích byly zaznamenány vysoké meziroční ztráty včel, které nemají doposud jednoznačné vysvětlení. Příčina náhlých ztrát včel (označováno jako syndrom zhroucení včelstev) bude pravděpodobně ve vzájemném působení více faktorů najednou. Velký podíl je přisuzován virovým onemocněním i některým parazitickým organismům; nejistou úlohu pak hrají paraziti ze skupiny Trypanosomatida. Zástupce této skupiny, Crithidia bombi, je považován za problematického obyvatele trávicího traktu čmeláků, kterým může působit vážné komplikace. Blízce příbuzné druhy, C. mellificae a Lotmaria passim, jsou pak parazity zejména včel medonosných a někdy bývají spojováni s jejich vyšší úmrtností. Do popředí při hodnocení ztrát včel se dostávají také pesticidy, jejichž účinky mohou být velmi toxické a většina pesticidů byla proto v EU zakázána. Tato diplomová práce je zaměřena na zkoumání prevalence, rozvoje infekce a hostitelské specifity včelích jednohostitelských trypanosomatid a...
|
|
|
Trypanosomy hlodavců: výskyt, vývoj a přenos
Valsová, Iveta ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Trypanosomy z podrodu Herpetosoma jsou považovány za vysoce hostitelsky specifické a pro své hostitele nepatogenní. Nejčastěji jsou nalézány u hlodavců (a částečně hmyzožravců) a za jejich přenašeče jsou považovány blechy. Do tohoto podrodu bylo postupně zařazeno kolem 50 druhů trypanosom, a to zejména na základě morfologie krevních stádií a hostitelské specifity. Díky aplikaci molekulárních metod se však tento počet začíná zvyšovat. Tato diplomová práce je zaměřena na zkoumání prevalence a vývoje trypanosom podrodu Herpetosoma u různých savčích hostitelů a jejich blech v České republice. Celkem byly na přítomnost trypanosom testovány vzorky ze 17 druhů savců (zejména hlodavců), u nichž byly nalezeny pouze tři druhy trypanosom: s prevalencí 1 % trypanosoma u norníka rudého (Clethrionomys glareolus), sekvenčně podobná T. microti (typická pro hraboše mokřadního, Microtus agrestis), s prevalencí 4 % T. grosi u myšic (Apodemus spp.) a s prevalencí 40 % Trypanosoma sp. B08-471 u plcha velkého (Glis glis). Tato trypanosoma byla detekována také u blechy Ceratophyllus (Monopsyllus) sciurorum, která je typickým ektoparazitem plchů velkých. U blech byl zaznamenán a sledován vývoj nejenom trypanosom, ale také běžně se vyskytujících jednohostitelských trypanosomatid z rodu Blechomonas (celkem zaznamenány tři...
|
|
|
Trypanosomy zelených skokanů (rod Pelophylax)
Poloprutská, Klára ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Modrý, David (oponent)
Žabí trypanosomy představují první pozorované a následně popsané trypanosomy a Trypanosoma rotatorium ze zelených skokanů je typovým druhem celého rodu Trypanosoma. I přes jejich prvenství v rámci popisu mezi ostatními trypanosomami se jim věnuje v současné době jen málo pozornosti, přestože se v žabách vyskytují s překvapivě vysokou diverzitou a prevalencí. U žabích trypanosom, které jsou často nápadně větší než savčí druhy, je známá stále nevysvětlená vysoká míra polymorfismu a pleomorfismu. Díky obojživelnému způsobu života jsou za přenašeče žabích trypanosom považovány jak vodní pijavice, tak suchozemský krevsající hmyz. Tato diplomová práce, která má za cíl rozšířit znalosti o této opomíjené skupině trypanosom, je zaměřena na trypanosomy zelených skokanů (rod Pelophylax), a to ve střední Evropě a na Balkánském poloostrově. U 981 jedinců byla zjištěna celková prevalence dosahující 71 % a celkově bylo detekováno třináct druhů trypanosom, z toho osm je pro vědu nových. Signifikantně větší diverzita byla zjištěna u žab na Balkánském poloostrově, naopak hostitelská specifita trypanosom pro jednotlivé vyšetřované druhy skokanů se neprokázala. V této práci se mi nepodařilo jednoznačně prokázat vztah mezi morfospecies a genospecies, naopak vzhledem k velké morfologické variabilitě a častým směsným...
|
|
|
Rozdíly ve viromu včel u různých populací včely medonosné (Apis mellifera)
Kadlečková, Dominika ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Včela medonosná (Apis mellifera), hlavní komerční opylovač, má nezastupitelnou roli v zemědělské produkci. U A. mellifera bylo do dnes objeveno velké množství virů, o řadě z nich zatím není známo, zda jsou pro tento druh opylovačů patogenní. U jiných se ukazuje, že koinfekce s jinými patogeny, jako je Varroa destructor, mohou mít pro tento druh fatální následky. Cílem této studie bylo jednak ověřit robustnost metody vypracované v laboratoři pro detekci viromu včel a charakterizovat složení viromu u různých skupin zdravých včelstev v České republice. V neposlední řadě i analyzovat parazitaci včel dalšími patogeny a korelovat jejich přítomnost s detekovanými viry. V této studii bylo identifikováno velké množství virových sekvencí pocházejících z nejrůznějších čeledí. Celkové složení viromu bylo nejvíce podmíněno včelstvem, ze kterého byly včely získány. Velkou váhu na tomto vztahu hrály přítomné bakteriofágy. Oproti tomu analýza jednotlivých virů, u kterých je známo že infikují včelu, naznačila, že u jednotlivců ve včelstvu bude prevalence a virová nálož různých virů odlišná. To vyvrátilo předpoklad, že při přítomnosti virové nákazy je infikovaná většina jedinců v úle. Byla také nalezena velká diverzita Lake Sinai virů. Mezi některými viry bylo možné pozorovat závislosti, buď na přítomnost jiného...
|
|
|
Bartonella spp. Infection in Edible Dormice and Their Fleas
Klimešová, Běla ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Balážová, Alena (oponent)
Zástupci rodu Bartonella jsou fakultativně intraerytrocytární bakterie, které jsou mezi obratlovčími hostiteli přenášené krevsajícími členovci. Bartonely mohou způsobovat lidská onemocnění, bartonelózy, které se řadí do skupiny tzv. emerging infectious diseases. Předpokládá se, že všechny druhy tohoto rodu mohou mít zoonotický potenciál. Nejvyšší diverzita bartonel byla popsána u hlodavců, přičemž detekována prevalence dosahuje až 90 %. Role plcha velkého (Glis glis) a s ním asociovaných blech v životním cyklu bartonel dosud není známá. Plši mohou sloužit jako hostitelé zoonotických patogenů, navíc epidemiologicky významní vzhledem k přítomnosti v lidských obydlích a jejich okolí. Blechy mohou sloužit nejen jako kompetentní přenašeči bartonel, ale i jako rezervoároví hostitelé. Cílem této práce je přispět k poznání prevalence a diverzity bartonel u plchů velkých v České republice. K identifikaci bartonelových infekcí byly použity metody PCR (gltA, rpoB, ftsZ, ITS), MALDI- TOF a kultivace. Detekovaná prevalence u plchů a jejich blech dosahovala až 90 %. Celkem byly detekovány čtyři druhy bartonel a dva (v několika genotypech) byly i úspěšně kultivovány (B. grahamii- like a dosud nepopsaný druh Bartonella sp.). Kultury byly použity k charakterizaci morfologie a optimálních růstových podmínek....
|
|
|
Population Genetics of Parasites and Their Arthropod Hosts
Bezányiová, Kateřina ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Členovci (Arthropoda) jsou momentálně největším živočišným kmenem. Vzhledem k tomu, že paraziti nejspíše představují většinu druhů na Zemi, není těžké si představit, že na členovcích parazituje ohromné množství organismů. Paraziti členovců jsou však studováni nepoměrně méně v porovnání s parazity obratlovců, a to navzdory jejich množství, diverzitě, důležitosti a potenciálnímu využití. Paraziti totiž mohou, mimo jiné, sloužit jako dodatečný zdroj informací o biologii hostitele a o událostech, které v minulosti postihly populace hostitele. Genetická struktura populace parazitů a dalších symbiontů může odrážet tyto události a vlastnosti hostitele, a to díky úzkému soužití symbionta s hostitelem. Ačkoliv jsou paraziti ekologickou skupinou zahrnující řadu různých taxonů, je možné v jejich životních strategiích pozorovat konvergentně vzniklé vzorce. Modely popisující kostrukturování genetické struktury populací parazita a hostitele tedy vycházejí z několika málo proměnných jako je hostitelská specificita, komplexita životního cyklu parazita nebo dispersní schopnost hostitele či parazita. Někdy může parazit poskytnout detailnější obraz populační genetiky hostitele než hostitel sám. Takový parazit může sloužit jako zdroj informací pro plánování ochrany hostitele i parazita, jak se již stalo u některých obratlovců....
|
|
|
Paraziti včely medonosné a jejich vliv na mikrobiom zažívacího traktu.
Řezníková, Johanka ; Tachezy, Jan (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Vzhledem k velikému ekologickému i ekonomickému významu včely medonosné je zdravotní stav včelstev předmětem intenzivního výzkumu. Přesto jsou odpovědi na některé otázky stále nejasné. V současnosti čelíme rozsáhlým ztrátám včelích kolonií o jejichž pochopení se vědecká komunita usilovně snaží. Oslabení včelstev mohou působit například insekticidy, počasí, špatné složení stravy, narušení mikrobiomu, některé bakterie, viry a parazité. A právě včelím parazitům je věnována tato práce. O jednotlivých stresorech víme hodně. Méně je však známo o interakcích, k nimž mezi nimi dochází. Tato práce je proto zaměřena na shrnutí informací o některých vybraných parazitech včely medonosné s přihlédnutím k jejich vlivu na mikrobiom zažívacího traktu. Vybráno bylo šest nejvýznamnějších nebo často diskutovaných druhů parazitů: Nosema apis a Nosema ceranae, Crithidia mellificae a Lotmaria passim, Varroa destructor a Acarapis woodi. První kapitola je věnována včele medonosné, jejímu taxonomickému zařazení, anatomii, životu ve včelstvu a ochraně před patogeny. V druhé kapitole je podrobněji rozebrán střevní mikrobiom včel, jeho složení, funkce a narušení. Následující části jsou zaměřeny na jednotlivé včelí parazity a jejich vliv na střevní mikrobiom hostitele.
|
host ::
RSS.