|
|
Mechanismy inzulínové rezistence u lidí se zaměřením na adipózní tkáň
Švehlíková, Eva ; Pelikánová, Terezie (vedoucí práce) ; Vondra, Karel (oponent) ; Prázný, Martin (oponent)
Endocrine activity of adipose tissue is implicated in the development of insulin resistance (IR). The thesis aimed to extend the knowledge of mechanisms contributing to IR. Study I - To investigate the effect of acute hyperinsulinaemia and acute angiotensin II type 1 receptor blockade (ARB) on plasma concentrations and subcutaneous adipose tissue (SAT) expressions of selected adipokines in patients with type 2 diabetes and healthy controls Study II - To investigate the effect of 3-week telmisartan treatment on insulin resistance and plasma concentrations and SAT expressions of selected adipokines in subjects with metabolic syndrome and impaired fasting glucose (IFG) Study III - To investigate the effect of prolonged hypertriglyceridaemia on plasma concentrations and SAT expressions of selected adipokines in patients with type 2 diabetes and healthy control subjects Study IV - To assess the plasma concentrations and SAT expressions of selected adipokines in subjects with different categories of glucose intolerance Methodology: Hyperinsulinaemic-euglycaemic clamp, Intralipid infusion and saline infusion were used to simulate specific metabolic conditions in vivo in 4 groups: 8 young healthy men, 11 overweight/obese patients with type 2 diabetes, 12 age-matched healthy controls and 12 overweight/obese patients...
|
|
|
Optimalizace léčby diabetu inzulínem - léčba inzulínovými pumpami
Jankovec, Zdeněk ; Rušavý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Jirkovská, Alexandra (oponent) ; Vondra, Karel (oponent) ; Prázný, Martin (oponent)
Souhrn závěrů prací 1. Data získaná vyhodnocením údajů z národního Registru pacientů léčených inzulínovými pumpami prokázala, že terapie CSII je výhodná a efektivní i z dlouhodobého hlediska. Léčba CSII výrazně upravuje dlouhodobou kompenzaci diabetu (HbA1c), vede ke snížení celkové dávky inzulínu za den a minimálně ovlivňuje hmotnost. Naše analýza podskupin pacientů potvrdila efektivitu a bezpečnost léčby CSII u pacientů s diabetem 2.typu. Zatímco nedostatečná kompenzace diabetu zůstává dominantní indikací pro léčbu inzulínovou pumpou, pozdní specifické komplikace diabetu tvoří další důležitou indikaci pro tyto pacienty. Léčba CSII by proto mohla být u pacientů s diabetem mellitem 2. typu přínosnou a efektivní volbou zlepšení metabolické kompenzace. 2. Můžeme konstatovat, že léčba CSII u diabetu 2.typu je přínosná pro specifickou skupinu nemocných po zvážení možných nevýhod a větší ekonomické a personální náročnosti. 6-měsíční léčba CSII vedla ke snížení inzulínové rezistence a zlepšení parametrů hemokoagulace a endoteliální dysfunkce nezávisle na změně kompenzace nebo tělesné hmotnosti. 3. 3-hodinové přerušení aplikace inzulínu inzulínovou pumpou vede k časnému vzestupu glykémií, NEFA a hladin ketolátek. Tento vzestup je dále potencován fyzickou aktivitou (aerobní, střední intenzity). Po aplikaci...
|
|
| |
|
|
Jiné faktory ovlivňující denní hladinu melatoninu.
Rácz, Beáta ; Vondra, Karel (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Sumová, Alena (oponent)
Souhrn Úvod: Cirkadiánní rytmy jsou důležité k adaptaci organizmu ke změnám prostředí. Endogenní hodiny (pacemaker) mají periodu zhruba 24 hodin. Melatonin je produkován v epifýze v průběhu tmy. Hlavním extrapineálním zdrojem melatoninu a zároveň hlavním zdrojem v průběhu světla je zažívací ústrojí. Je málo studií, které se zabývají účinkem potravy na hladinu steroidů. Cíle: U osmi zdravých premenopauzálních žen ve dvou konsekvenčních studiích objasnit vliv potravy na hladinu melatoninu a dalších vybraných hormonů. Výsledky: 1) Sledování v průběhu 16 hodin: Hladiny melatoninu signifikantně klesly dvě hodiny po obědě. Hladiny kortizolu klesaly po celý den a navíc 2 hodiny po obědě došlo k dalšímu poklesu. Nalezli jsme zatím nepopsané změny hladiny estradiolu a SHBG po jídlech. 2) Monitorace po různých stimulech: Hladiny melatoninu se začaly zvyšovat od 20. minuty, maxima dosáhly v 40. minutě po i.v. aplikaci glukózy. OGTT vedl k opožděnému nárůstu hladiny melatoninu oproti i.v.GTT. Hladiny kortizolu klesaly a to nejvíce při i.v.GTT. Při snídani došlo ve 40. minutě ke zvýšení hladiny kortizolu. OGTT a i.v. GTT vedly k plato v kortizolových hladinách. Závěr: Přes určité nedostatky v profilu studie jsme nalezli u některých hormonů změny hladiny v souvislosti s jídlem.
|
|
|
Inzulinová rezistence a metabolická inflexibilita : ovlivnění blokádou renin-angiotenzinového systému
Wohl, Petr ; Pelikánová, Terezie (vedoucí práce) ; Prázný, Martin (oponent) ; Vondra, Karel (oponent)
Inzulinová rezistence (IR) hraje zásadní roli v progresi aterosklerózy a je spojena s vyšší kardiovaskulární mortalitou a morbiditou. IR v metabolismu glukózy je běžným nálezem u diabetiků 2. typu a obézních jedinců. Řadou autorů je IR stále považována za základní z řady klinických, biochemických a humorálních odchylek, které souhrnně označujeme jako metabolický syndrom a do kterého dále zahrnujeme esenciální hypertenzi, dyslipoproteinémii, viscerální obezitu, endotelovou dysfunkci a další abnormality. Porucha účinku inzulinu a IR je přítomna i u diabetiků 1. typu a její význam není dostatečně zhodnocen. Disertační práce je zaměřena na problematiku IR u nemocných s diabetem mellitem 1. typu a dále problematiku blokády renin angiotenzinového systému (RAS) v kontextu IR u nemocných s metabolickým syndromem a poruchou glukózové homeostázy. K hodnocení IR je použita metodika hyperinzulinového-euglykemického clampu a nepřímé kalorimetrie, které umožňují testování in vivo u člověka. V našem projektu jsme se zaměřili na 1) posouzení významu metabolické inflexibility u diabetiků 1. typu, 2) hodnocení metodiky hyperinzulinového euglykemického clampu u nemocných s diabetes mellitus 1. typu a přítomnou IR, 3) testování vlivu inhibice RAS při použití blokátoru angiotenzin II typ 1 receptoru (ARB) telmisartanu u...
|
|
|
Jiné faktory ovlivňující denní hladinu melatoninu.
Rácz, Beáta ; Vondra, Karel (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Sumová, Alena (oponent)
Souhrn Úvod: Cirkadiánní rytmy jsou důležité k adaptaci organizmu ke změnám prostředí. Endogenní hodiny (pacemaker) mají periodu zhruba 24 hodin. Melatonin je produkován v epifýze v průběhu tmy. Hlavním extrapineálním zdrojem melatoninu a zároveň hlavním zdrojem v průběhu světla je zažívací ústrojí. Je málo studií, které se zabývají účinkem potravy na hladinu steroidů. Cíle: U osmi zdravých premenopauzálních žen ve dvou konsekvenčních studiích objasnit vliv potravy na hladinu melatoninu a dalších vybraných hormonů. Výsledky: 1) Sledování v průběhu 16 hodin: Hladiny melatoninu signifikantně klesly dvě hodiny po obědě. Hladiny kortizolu klesaly po celý den a navíc 2 hodiny po obědě došlo k dalšímu poklesu. Nalezli jsme zatím nepopsané změny hladiny estradiolu a SHBG po jídlech. 2) Monitorace po různých stimulech: Hladiny melatoninu se začaly zvyšovat od 20. minuty, maxima dosáhly v 40. minutě po i.v. aplikaci glukózy. OGTT vedl k opožděnému nárůstu hladiny melatoninu oproti i.v.GTT. Hladiny kortizolu klesaly a to nejvíce při i.v.GTT. Při snídani došlo ve 40. minutě ke zvýšení hladiny kortizolu. OGTT a i.v. GTT vedly k plato v kortizolových hladinách. Závěr: Přes určité nedostatky v profilu studie jsme nalezli u některých hormonů změny hladiny v souvislosti s jídlem.
|
|
|
Mechanisms of insulin resistance and β - cell failure in type 2 diabetes. Effective diet against o minous octet
Kahleová, Hana ; Pelikánová, Terezie (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Vondra, Karel (oponent)
Úvod a cíle: Dietní intervence je pilířem léčby diabetu 2. typu (T2D). Vegetariánská strava je zajímavou alternativou. Cíle naší studie byly následující: 1. Porovnat účinky vegetariánské a konvenční diabetické diety se srovnatelnou kalorickou restrikcí na inzulínovou rezistenci, objem viscerálního tuku a plazmatické koncentrace markerů oxidačního stresu po 12-týdenní dietní intervenci a dalších 12 týdnech diety plus fyzické aktivity u pacientů s T2D. 2. Zkoumat účinek 12-týdenní dietní intervence a dalších 12 týdnů diety plus fyzické aktivity na funkci -buněk a vyhodnotit potenciální roli gastrointestinálních peptidů u pacientů s T2D. 3. Porovnat účinek vegetariánské a konvenční diabetické diety na kvalitu života, Beckovo skóre deprese a jídelní chování u pacientů s T2D. 4. Zkoumat roli změn složení mastných kyselin v sérových fosfolipidech ve změnách v inzulínové senzitivitě u pacientů s T2D. 5. Sledovat naše pacienty 1 rok od ukončení studie.
|
|
|
Význam stanovení markerů oxidačního stresu v kondenzátu vydechovaného vzduchu pro hodnocení progrese plicního onemocnění u pacientů s cystickou fibrózou
Fila, Libor ; Kolář, Pavel (vedoucí práce) ; Macek, Milan (oponent) ; Vondra, Karel (oponent)
Cílem práce bylo zhodnocení vztahu markerů oxidačního stresu (OS) v kondenzátu vydechovaného vzduchu (KVV) u dospělých nemocných s cystickou fibrozou (CF) k tíži plicního onemocnění, stavu výživy a systémovým antioxidantům a markerům zánětu, dále ke krátkodobému a střednědobému vývoji plicních funkcí a stavu výživy a konečně k posouzení odpovědi na léčbu inhalačními kortikosteroidy (IKS). Metodika: Nemocní s CF byli vyšetřeni ve stabilizované fázi onemocnění během rutinných ambulantních kontrol. KVV byl odebrán u pacientů s CF a členů kontrolního souboru pomocí přístroje ECoScreen (Jaeger). Z markerů OS v KVV byly vyšetřeny nitrity a nitráty pomocí kapalinové chromatografie a 8 -isoprostan metodou kompetitivní enzymoimunoanalýzy. U nemocných s CF byly zaznamenána demografická data včetně dominantního patogenu kolonizace dýchacích cest a léčby IKS. Dále bylo provedeno vyšetření plicních funkcí, skiagramu hrudníku, stavu vyživy a systémových antioxidantů a markerů zánětu pomocí standardních metod. Hodnoty markerů OS v KVV u nemocných s CF byly srovnány s kontrolním souborem a korelovány s klinickými parametry. Ke stanovení vztahu markerů OS v KVV k vývoji plicních funkcí a stavu výživy byli pacienti s CF vyšetřeni s odstupem jednoho, tří a pěti let. Rozdílové hodnoty usilo vně vydechnutého objemu za první...
|
|
|
Neuroaktivní steroidy a závislosti
Jandíková, Hana ; Vondra, Karel (vedoucí práce) ; Miovský, Michal (oponent) ; Kršek, Michal (oponent)
Neuroaktivní steroidy jsou skupinou steroidních hormonů, které působí negenomově a ovlivňují neuronální excitabilitu účinkem na neuronálních synapsích. Návykové látky zasahují do syntézy neuroaktivních steroidů řadou mechanismů, ovlivňují jejich hladiny a mění jejich účinky. Současně se však neuroaktivní steroidy podílejí na rozvoji závislosti, jejich hladiny se mění v době abstinence, a tak ovlivňují úspešnost odvykací léčby. Tato práce se věnuje vztahu jednotlivých návykových látek a neuroaktivních steroidů, jednotlivým mechanismům účinku a jejich vzájemného ovlivnění. Obecně je známo, že návykové látky působí uvolnění anxiolyticky působících neuroaktivních steroidů. Právě tento účinek hraje roli v rozvoji závislosti. Podrobně se práce věnuje vlivu kouření na steroidní hormony a endokrinní systém obecně. Na modelu závislosti na tabáku byl hledán vztah závislosti a neuroaktivních steroidů. V rámci mého postgraduálního studia byla provedena prospektivní studie, která sledovala změny steroidního spektra vyvolané kouřením a jeho přerušením. Dále byly hledány predikční modely pro odhad pravděpodobnosti úspěšné léčby závislosti na tabáku. Byly prokázány snížené hladiny androgenů u mužů kuřáků, naopak u žen kuřaček hyperandrogenémie. Tyto změny se s přerušením kouření prohloubily. V hladinách SHBG došlo...
|
|
|
Vliv transplantační léčby na komplikace diabetu
Bouček, Petr ; Pelikánová, Terezie (vedoucí práce) ; Vondra, Karel (oponent) ; Rychlík, Ivan (oponent)
Mikroangiopatické (retinopatie, nefropatie, neuropatie) a makroangiopatické komplikace jsou nejdůležitějšími příčinami morbidity a mortality diabetických nemocných. Hlavními cíli disertační práce bylo zhodnocení vlivu orgánové transplantace pankreatu s následnou normalizací glukózového metabolismu na vývoj diabetické neuropatie tenkých vláken u diabetu 1. typu a srovnání efektu transplantace ledviny na prognózu nemocných s diabetem 2. typu a osob bez diabetu. U nemocných s diabetem 1. typu byly po kombinované transplantaci ledviny a pankreatu prospektivně sledovány vybrané funkční parametry autonomního nervstva (testy kardiovaskulárních reflexů a spektrální analýza variability srdeční tepové frekvence) a denzita epidermálních nervových vláken v kožních biopsiích. U pacientů s diabetem 2. typu bylo po transplantaci ledviny retrospektivně hodnoceno přežívání nemocných a štěpů a vznik komplikací v porovnání s kontrolním souborem osob bez diabetu. U transplantovaných nemocných s diabetem 1. typu byly v době transplantace přítomny těžké formy diabetické neuropatie a u žádného z hodnocených parametrů nedošlo po transplantaci pankreatu s dlouhodobou hyperglykémií k významnému zlepšení, což svědčí pro ireverzibilní strukturální změny v oblasti tenkých nervových vláken. U nemocných s diabetem 2. typu se přežívání...
|
host ::
RSS.