|
|
Nabytí nemovitosti od neoprávněného - srovnání české a německé právní úpravy
Vondrášek, Igor ; Franková, Martina (vedoucí práce) ; Stejskal, Vojtěch (oponent)
v českém jazyce Tématem práce je institut nabytí nemovitosti od neoprávněného, jenž prolamuje tradiční římskoprávní zásadu nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet (nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má). Práce popisuje, analyzuje a hodnotí podmínky pro nabývání vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem od osob neoprávněných, jak jsou stanoveny českým a německým právním řádem. Možnost nabýt nemovitost od neoprávněného, která je úzce spojena s principem materiální publicity (veřejné víry), navrátila do tuzemské legislativy až rekodifikace soukromého práva. Socialistické i porevoluční právo možnost dobrověrného nabytí nemovitosti od neoprávněného striktně odmítaly. Nedávné posílení materiální publicity veřejných seznamů s sebou ovšem přináší řadu nejasností. Ačkoliv nelze budoucí vývoj rozhodovací praxe tuzemských soudů v otázce nabývání nemovitosti od neoprávněného předvídat, mohla by německá právní úprava možná řešení některých výkladových problémů nastínit. Ostatně zásada veřejné víry pozemkové knihy je součástí BGB již od počátku jeho platnosti. Předkládaná práce odborné veřejnosti nejprve představí nejdůležitější východiska a odlišnosti českého a německého pozemkového práva, které jsou důležité pro pochopení dalšího textu. Navazující kapitoly...
|
|
|
Zásada materiální publicity v pozemkovém právu
Vondrášek, Igor ; Derlich, Stanislav (vedoucí práce) ; Franková, Martina (oponent)
Diplomová práce se zabývá principem materiální publicity v kontextu pozemkového práva, jenž byl v rámci rekodifikace soukromého práva znovuzaveden do tuzemského právního řádu. Zásada materiální publicity (ochrany veřejné víry) obnovila důvěru v zápisy ve veřejných seznamech a tím poskytla ochranu dobrověrnému nabyvateli, který může při splnění zákonných podmínek nabýt nemovitost od neoprávněného. Přijetím občanského zákoníku byl urovnán judikaturní spor mezi Ústavním a Nejvyšším soudem a definitivně prolomena zásada nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet, na které spočívala předchozí právní úprava. Účinky materiální publicity ovšem nepůsobí bezmezně, nýbrž při splnění podmínek stanovených zákonem. Významná část práce je věnována výkladovým problémům s nimi spojeným. Za rozhodnou podmínku lze označit dobrou víru na straně nabyvatele, jež musí být posuzována vzhledem ke všem okolnostem případu, tj. objektivně. Práce zahrnuje též rozbor relevantních judikaturních závěrů Nejvyššího soudu ČSR týkajících se případů, v nichž byla dobrá víra nabyvatele vyloučena. Kvůli absenci aktuální ustálené judikatury je tedy na výklad pojmu dobré víry nutno usuzovat z rozhodnutí dřívějších. Za účelem nastolení rovnováhy mezi protichůdnými zájmy původního vlastníka a dobrověrného nabyvatele...
|
host ::
RSS.