Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 93 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Teorie a praxe v Teigeho manifestech a v tvorbě vybraných básníků ze sdružení Devětsil
Ondrák, Vít ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce je rozdělena na dvě části, a to na část teoretickou a část zabývající se konkrétními realizacemi básnických sbírek. V teoretické rovině je zaměřena na čtyři emblematické umělecké programové manifesty Karla Teigeho z let 1921, 1924 a 1928. Pozornost je upřena na vzájemné komparativní čtení a interpretaci těchto textů. Každému jednotlivému programovému textu je přiřazena konkrétní básnická sbírka, u které existuje uzuální předpoklad, že se v ní zkoumané teoretické teze budou vyskytovat. Jedná se o sbírky Jaroslava Seiferta Město v slzách a Na vlnách TSF, básnické knihy Vítězslava Nezvala Podivuhodný kouzelník a Pantomima a sbírky Konstantina Biebla S lodí jež dováží čaj a kávu a Nový Ikaros. Klíčová slova: proletářské umění, poetismus, Teige, poezie, avantgarda
Hra změn, diferencí, nenávazností a trhlin. Vidění filmového znaku Seijuna Suzukiho prostřednictvím filosofie Jacquese Derridy
Slavík, Benjamin ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem bakalářské práce je vztah myšlení francouzského post-strukturalistického filosofa Jacquese Derridy a filmové teorie, resp. filmového média. Teze předkládané studie zní: Filmový znak, podobně jako jiné znaky, nevykazuje koherentní strukturu; místo ní je naplněn změnami, zlomy, puklinami či trhlinami. První část textu se zaměřuje na analýzu některých Derridových pojmů: suplementu, diferӓnce, hymen a iterabilní struktury znaku. Navazující druhá část Derridovu teorii vztahuje k diskurzu mediální filosofie, konkrétně k myšlení německého filosofa Dietera Mersche. Třetí část pojednává o povaze filmového suplementu, tedy o vztahu mezi filmem realitou, či reprezentování reality filmem. Vyústěním této části je klíčová kapitola nahrazující film-analogon filmem-vpisem. Závěrečná část je věnována dekonstrukci japonského snímku Tokyo nagaremono (1966), jenž byl zvolen jako praktický příklad v předchozím textu rozvinuté teorie - struktury změn, zlomů, puklin či trhlin. Klíčová slova Dekonstrukce, mediální filosofie, Jacques Derrida, Dieter Mersch, post-strukturalismus, Seijun Suzuki
Já proti světu. Heroismus a banalita v díle Ladislava Klímy
Klíma, Matěj ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Diplomová práce se zabývá vztahem subjektu a skutečnosti v díle Ladislava Klímy. Klíma zobrazuje realitu jako něco tísnivého, proti čemuž se Já snaží bojovat. Ve svém díle klade skutečnost jako problém; literární postavy stejně jako černé autorské autostylizace se s ní dostávají do konfliktu, který se pokoušejí řešit absurdním jednáním, banalizací reality a heroizací individua. Důležitým aspektem se stává kreativita, v níž subjekt nalézá útočiště před vnějším světem. V samotném aktu psaní pak dochází k sebekonstituci Já, které se bouří proti "principu reality". Podněty k teoretickému uchopení tématu nacházíme jak ve freudovské psychoanalýze, tak v Nietzscheho konceptu heroického člověka, ale i v Heideggerově existenciální fenomenologii.
Předmět v poezii fin de siècle
Härtelová, Eliška Dana ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
v českém jazyce Práce vychází z termínu Kurta Opperta "Dinggedicht" (anglicky object-poem či thing-poem), skrze který nahlíží proměny konceptualizace předmětu a věci v moderní poezii. Kromě básní o věcech spojených se jménem R. M. Rilkeho je věcnost nahlížena i z perspektivy funkčního využití předmětu v básni (např. věc jako nástroj charakteristiky nebo ironizace), se kterou souvisí využití věcných motivů v přeneseném slova smyslu - věc jako součást metafory, při- rovnání nebo alegorie. V rámci vymezení básně o věcech se práce dotýká také problematiky vztahu subjektu a objektu a v literární teorii také kategorie lyrického subjektu. Práce stojí na jednotlivých básních, které mají představovat konkrétní, prototypický způsob zacházení s předmětem v poezii. Tyto jsou pak časově volně ohraničeny druhou po- lovinou 19. století a 20. léty století následujícího. Práce není vztažena k úzce vymezené ná- rodní literatuře, ve srovnávací perspektivě však přihlíží kromě výchozího německého i k francouzskému a českému kontextu.
"Mé tělo dalo tvar jeho slávě". Dialogická poezie Louise Glückové
Boháčová, Kristýna ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce zkoumá variantnost dialogu v díle americké básnířky Louise Glückové (*1943) a zároveň ukazuje i trojí cestu možného přesahu v interakci s estetikou absence. Poezie, z níž analýzy vycházejí, je soustředěna především do sbírky The Wild Iris (1992), v menší míře v Averno (2006) a Meadowlands (1996). Po prvotním pojmenování uzlů, na nichž kontakt v jednotlivých sbírkách stojí, překročí práce práh literatury a nechá prostor dialogu s estetikou absence v pojetí současného německého hudebního skladatele Heinera Goebbelse (*1952), s negativní teologií u francouzské filosofky Simone Weilové (1909-1943) a s nepřítomností druhého na obrazech Vilhelma Hammershøie (1864-1916). Cílem je ukázat možné nástiny setkání s odlišností, k němuž Glücková tenduje.
Literární dílo jako metoda zkoumání neverbální a hlasové komunikace
Hájek, Matěj ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Šebek, Josef (oponent)
Diplomová práce se zamýšlí nad tím, z jakých zdrojů lze neverbální materiál čerpat, a nad metodologií jejího zkoumání. Zabývá se problematikou jejího vnímání a autenticity a provádí přehled poznatků o neverbální komunikaci čerpajíc z literatury faktu od vybraných badatelů. V druhé části předkládá teorii, v níž objasňuje, proč lze za výzkumný nástroj považovat i literaturu uměleckou, a na vybraných úryvcích, s odkazy na poznatky a terminologii z první části, demonstruje, jak se jí to daří, nastiňujíc též možnou typologii. Klíčová slova neverbální komunikace, systematizace prostředků, verbalizace, interpretace, výklad, diskurs, pseudo-realita
České podoby Franze Kafky před druhou světovou válkou
Soukup, Jiří ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Přítomná práce je věnována analýze proměn recepce Franze Kafky v českém prostředí před druhou světovou válkou, konkrétně zkoumání českých překladů a českojazyčných kritických reflexí jeho prací. Práce je rozdělena do dvou časově symetrických částí: první je věnována Kafkově recepci za života (1909-1922), druhá recepci po jeho smrti (1924-1939). V první části jsou tematizovány překlady Kafkových úředních publikací v kontextu jejich vzniku, problematiky Kafkova autorského podílu na vzniku původních textů jako zdroje pro jejich překlad a zasazení těchto textů do celku Kafkova díla a do kontextu jeho beletristických prací; pozornost je dále věnována prosopograficky orientovanému zkoumání recepce Kafkových beletristických textů za jeho života a analýze odlišných překladatelských strategií autorů, kteří za Kafkova života převedli jeho texty do češtiny (Milena Jesenská, Milena Illová, Jaroslav Dohnal), Kafkových reakcí na ně a toho, jak se zpětně odrážejí v jeho tvorbě. Zkoumání ve druhé části práce je členěno především podle jednotlivých linií recepce, jejichž těžiště se postupně přesouvá od expresionisticky k surrealisticky zaměřeným interpretacím; analýza postupných proměn Kafkova obrazu v českém tisku odrážející proměňující se vnímání jeho postavy a díla zřetelně ukazuje, že Kafka nebyl ve třicátých...
Problém identity v románu Pavla Brycze Patriarchátu dávno zašlá sláva
Didora, Anna ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vučka, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problémem identity v románu současného českého spisovatele Pavla Brycze Patriarchátu dávno zašla sláva. Vychází z koncepce identity jako procesu porozumění člověkem sebe sama, smyslu svého života, uvědomění svého místa v individuálním obrazu světa. Na základě analýzy postav se snažíme ukázat, jak Pavel Brycz zobrazuje různé aspekty identity (národní, osobní, sociální, profesionální, genderová). Strukturálně je práce rozdělená do dvou částí: první je věnována základní charakteristice identity a představuje zobecnění různých konceptů identity z hlediska filosofie, psychologie, sociologie a literární teorie; druhá část se zabývá analýzou postav Bryczova románu Patriarchátu dávno zašlá sláva, která ukazuje, že každá postava je nositelem určité výrazné identity.
Mezi literaturou a fotografií. Čtení (prázdných) míst v dílech G. Rodenbacha, W.G. Sebalda a P. Krále
Sechovcová, Monika ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce pojednává o vztahu (fotografického) obrazu a textu ve dvou románech doprovozených fotografiemi: Mrtvých Bruggách George Rodenbacha a Saturnových prstencích W. G. Sebalda. Jelikož už ze samotné podstaty fotografického obrazu vyvstává otázka jeho vztahování se ke skutečnosti, zvolili jsme si za ústřední téma naší práce vztah skutečnosti a fikce, který se mění v závislosti na druhu reprezentace. V práci se zabýváme také tématy pomíjení, truchlení a řádu, jež podle nás romány spojují. Při naší interpretaci vycházíme hlavně z teoretického textu Rolanda Barthese Le message photographique, ve kterém autor definuje různé druhy fotografické konotace, jež v průběhu analýzy nalézáme ve fototextech. V souvislosti s dílčím tématem vztahu fotografie a smrti čerpáme také z Barthesovy Světlé komory, dále pak hlavně z esejů ze sborníku Co je to fotografie, které se dotýkají témat fotografické pózy (Thierry de Duve), fotografie a vzpomínání (André Bazin), fotografie a zrcadla (Craig Owens).
Afekt, výraz, performance: Transformace melodramatického excesu v díle Wernera Schroetera
Anger, Jiří ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Svatoňová, Kateřina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá možnými cestami, jakými lze stylistická vyjádření emocí v melodramatickém modu reinterpretovat v kontextu experimentálního filmu, (nejen) na příkladu tvorby režiséra Wernera Schroetera. Východisko tvoří dvě vzájemně provázané myšlenky. Zaprvé, melodramatickému modu jakožto nadžánrové kategorii je vlastní specifický exces, určitý repertoár výrazových prostředků sloužící k vyjádření krajních emocionálních stavů či situací. Tento druh excesu se typicky uplatňuje v momentech intenzivního vzplanutí, kdy děj ustrne ve statickém a symbolickém uspořádání buď skrze živý obraz, nebo detail tváře, a vše se soustředí na gesta a pózy hrdinů, již situaci vstřebávají, ještě než jsou schopni adekvátně zareagovat. Zadruhé, určité experimentální snímky dokážou tento exces pomocí tzv. expresivních a performativních operací s prostorem, časem a tělesností přeměnit z roviny exteriorizace rozpoznatelných emocí do podoby afektivní. Afekt lze přitom chápat jako určitý druh ozvláštnění emocí, jenž vyjevuje, jakým způsobem se těla zasažená patosem mohou měnit, aniž by se ustálila v rozpoznatelných gestech či symbolech. Mezi melodramatickým excesem a afektem (či šířeji afektovou teorií) lze potom rozehrát tzv. dvousměrný pohyb: na jedné straně existují experimentální filmová díla, která...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 93 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.