Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 87 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
České podoby Franze Kafky před druhou světovou válkou
Soukup, Jiří ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Přítomná práce je věnována analýze proměn recepce Franze Kafky v českém prostředí před druhou světovou válkou, konkrétně zkoumání českých překladů a českojazyčných kritických reflexí jeho prací. Práce je rozdělena do dvou časově symetrických částí: první je věnována Kafkově recepci za života (1909-1922), druhá recepci po jeho smrti (1924-1939). V první části jsou tematizovány překlady Kafkových úředních publikací v kontextu jejich vzniku, problematiky Kafkova autorského podílu na vzniku původních textů jako zdroje pro jejich překlad a zasazení těchto textů do celku Kafkova díla a do kontextu jeho beletristických prací; pozornost je dále věnována prosopograficky orientovanému zkoumání recepce Kafkových beletristických textů za jeho života a analýze odlišných překladatelských strategií autorů, kteří za Kafkova života převedli jeho texty do češtiny (Milena Jesenská, Milena Illová, Jaroslav Dohnal), Kafkových reakcí na ně a toho, jak se zpětně odrážejí v jeho tvorbě. Zkoumání ve druhé části práce je členěno především podle jednotlivých linií recepce, jejichž těžiště se postupně přesouvá od expresionisticky k surrealisticky zaměřeným interpretacím; analýza postupných proměn Kafkova obrazu v českém tisku odrážející proměňující se vnímání jeho postavy a díla zřetelně ukazuje, že Kafka nebyl ve třicátých...
Problém identity v románu Pavla Brycze Patriarchátu dávno zašlá sláva
Didora, Anna ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vučka, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problémem identity v románu současného českého spisovatele Pavla Brycze Patriarchátu dávno zašla sláva. Vychází z koncepce identity jako procesu porozumění člověkem sebe sama, smyslu svého života, uvědomění svého místa v individuálním obrazu světa. Na základě analýzy postav se snažíme ukázat, jak Pavel Brycz zobrazuje různé aspekty identity (národní, osobní, sociální, profesionální, genderová). Strukturálně je práce rozdělená do dvou částí: první je věnována základní charakteristice identity a představuje zobecnění různých konceptů identity z hlediska filosofie, psychologie, sociologie a literární teorie; druhá část se zabývá analýzou postav Bryczova románu Patriarchátu dávno zašlá sláva, která ukazuje, že každá postava je nositelem určité výrazné identity.
Mezi literaturou a fotografií. Čtení (prázdných) míst v dílech G. Rodenbacha, W.G. Sebalda a P. Krále
Sechovcová, Monika ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce pojednává o vztahu (fotografického) obrazu a textu ve dvou románech doprovozených fotografiemi: Mrtvých Bruggách George Rodenbacha a Saturnových prstencích W. G. Sebalda. Jelikož už ze samotné podstaty fotografického obrazu vyvstává otázka jeho vztahování se ke skutečnosti, zvolili jsme si za ústřední téma naší práce vztah skutečnosti a fikce, který se mění v závislosti na druhu reprezentace. V práci se zabýváme také tématy pomíjení, truchlení a řádu, jež podle nás romány spojují. Při naší interpretaci vycházíme hlavně z teoretického textu Rolanda Barthese Le message photographique, ve kterém autor definuje různé druhy fotografické konotace, jež v průběhu analýzy nalézáme ve fototextech. V souvislosti s dílčím tématem vztahu fotografie a smrti čerpáme také z Barthesovy Světlé komory, dále pak hlavně z esejů ze sborníku Co je to fotografie, které se dotýkají témat fotografické pózy (Thierry de Duve), fotografie a vzpomínání (André Bazin), fotografie a zrcadla (Craig Owens).
Afekt, výraz, performance: Transformace melodramatického excesu v díle Wernera Schroetera
Anger, Jiří ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Svatoňová, Kateřina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá možnými cestami, jakými lze stylistická vyjádření emocí v melodramatickém modu reinterpretovat v kontextu experimentálního filmu, (nejen) na příkladu tvorby režiséra Wernera Schroetera. Východisko tvoří dvě vzájemně provázané myšlenky. Zaprvé, melodramatickému modu jakožto nadžánrové kategorii je vlastní specifický exces, určitý repertoár výrazových prostředků sloužící k vyjádření krajních emocionálních stavů či situací. Tento druh excesu se typicky uplatňuje v momentech intenzivního vzplanutí, kdy děj ustrne ve statickém a symbolickém uspořádání buď skrze živý obraz, nebo detail tváře, a vše se soustředí na gesta a pózy hrdinů, již situaci vstřebávají, ještě než jsou schopni adekvátně zareagovat. Zadruhé, určité experimentální snímky dokážou tento exces pomocí tzv. expresivních a performativních operací s prostorem, časem a tělesností přeměnit z roviny exteriorizace rozpoznatelných emocí do podoby afektivní. Afekt lze přitom chápat jako určitý druh ozvláštnění emocí, jenž vyjevuje, jakým způsobem se těla zasažená patosem mohou měnit, aniž by se ustálila v rozpoznatelných gestech či symbolech. Mezi melodramatickým excesem a afektem (či šířeji afektovou teorií) lze potom rozehrát tzv. dvousměrný pohyb: na jedné straně existují experimentální filmová díla, která...
Zwischenraum a Denkraum v kontextu motivů vznesení a pádu v obrazovém atlase Mnemosyne Abyho M. Warburga
Váša, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Disertační práce se zaměřuje na Warburgovo pojetí prostoru myšlení [Denkraum] a související koncepci umělecké tvorby coby mezifáze mezi afekcí a abstraktním myšlením [Zwischenraum], coby klíčových pojmů jeho pozdního díla (zejména mezi léty 1920-1929), vrcholícího obrazovým atlasem Mnemosyne. Práce se v tomto kontextu soustředí na motiv vznesení. Dochází k závěru, že formule patosu vznesení hraje klíčovou historickou roli při konstituci moderního Denkraum a tvoří jeden ze zásadních konstitutivních parametrů tohoto prostoru, jehož vlastní obraznou perspektivou je soudobá aviatika. Warburg se pro adekvátní dějinnou reflexi tohoto vývoje uchyluje k fyzikálnímu modelu myšlení a umění včetně pokusu o sepětí s Einsteinovými teoriemi relativity. Klíčová role motivu vznesení v rámci konstituce Denkraum pak tento avatický Denkraum v důsledku vymezuje v mantinelech renesančního humanismu.
Problémy poetismu. Poezie v pojetí Karla Teigeho a E.F. Buriana
Rozbořilová, Adéla ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tématem předkládané práce je charakteristika poetismu v pojetí E. F. Buriana na kontrastním pozadí Teigeho koncepce. Klíčový je Burianův důraz na zvukovost a tonalitu v protikladu k tradiční teigovské vizualitě. Cílem práce je zachytit Burianovy vize avantgardní teoreticko- estetické koncepce se zaměřením na Burianovo pojetí poezie, tak jak se promítala v Burianově díle (Idioteon, Polydynamika ad.) a její aplikace v soudobé kultuře. S tím souvisí snaha objasnit Burianův pojem polydynamiky, která tvoří základ jeho koncepce. Klíčová slova: Emil František Burian, Karel Teige, poetismus, tonalita, vizualita, optická báseň, voiceband, polydynamika
Karel Teige, Jan Mukařovský a Bohuslav Brouk jako teoretikové surrealismu
Kuchařová, Markéta ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá surrealistickým objektem a jeho reflexemi u českých teoretiků. V první části práce je představena problematika surrealistického objektu a subjekt-objektových vztahů v surrealismu. Představeno je zde Bretonovo filosofické uchopení surrealistického objektu, též jeho pojetí krize objektu. V rámci první části práce je nastíněna podstata nalezeného objektu, koncept křečovité krásy a Dalího paranoicko-kritická metoda jako jeden z dalších zdrojů surrealistické obraznosti. Druhá část práce se zaměřuje na reflexi předmětnosti surrealismu a na vztahy umění a skutečnosti v myšlení Jana Mukařovského. Třetí část práce konceptualizuje estetiku Bohuslava Brouka ve světle surrealismu. V této části je stručně naznačen rámec Broukova pojetí subjekt-objektových vztahů, též jeho interpretace surrealistického objektu. Poslední část naznačuje Teigeho pojetí surrealistické tvorby vzhledem ke zdrojům surrealistické obraznosti.
Motiv ohně a krve v Žízních Bohuslava Reynka a v Les Noces Pierra Jeana Jouvea
Raušerová, Andrea ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
V ČESKÉM JAZYCE Tato práce se snaží nahlížet básnické texty Bohuslava Reynka a Pierra Jeana Jouvea prizmatem motivů ohně a krve. Pozornost je zaměřena na jejich ranou tvorbu, tedy u Bohuslava Reynka na jeho Žízně a u Pierra Jeana Jouvea na Les Noces. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část poskytuje vhled do bádání v oblasti motivů ohně a krve, k čemuž jsou použita východiska jak literární teorie (např. Bachelard), tak psychoanalýzy (Jung a další) a teologie (Špidlík). Další kapitola teoretické části shrnuje dosavadní odbornou recepci obou výchozích analyzovaných textů, samozřejmě s přihlédnutím na zkoumané motivy. K tomuto účelu slouží u Reynka především interpretace Medova a Putnova, u Jouvea Picové, Kellyho a mnohých dalších. Hlavní část diplomové práce pak sestává ze sémanticko-motivické analýzy. Autorka práce v ní hledá nejrůznější podoby motivů ohně a krve, jako např. ohnivých jazyků (symbol Ducha svatého), probodeného srdce i jejich prolínání, tedy např. planoucího srdce, krvácejícího slunce apod. Závěr práce pak nabízí komparativní analýzu básnických topoi ohně a krve a jejich proměn v realizacích obou básníků. Z té vysvítá, že oba přistupují k těmto obrazům odlišně, Reynek s pocitem intenzivního vysychání (oné žízně), Jouve výrazně dramatičtěji, násilničtěji a...
Technika morbidního v pohádkách
Prokopová, Eliška ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(česky) Diplomová práce se věnuje specifickému pojetí těla a tělesnosti v pohádkách, zejména prvkům morbidním, které bývají často reflektovány jako nepohádkové. Pozornost je zaměřena na pohádky Karla Jaromíra Erbena, Hanse Christiana Andersena a Oscara Wildea. Práce zároveň uvádí do českého prostředí teorii švýcarského badatele Maxe Lüthiho, kterou zformuloval v European Folktale: Form and Nature.. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická nejprve podává komplexní explikaci teorie pohádky Maxe Lüthiho. Postupuje po hlavních termínech, které Lüthi pro pohádku vymezil: jednorozměrovost, plošnost, abstraktní styl, izolace a univerzální propojení, sublimace a všezahrnující charakter pohádky. Následně rámec této teorie rozšiřuje i do pole pohádky autorské. Věnuje se rozdílům i styčným bodům těchto dvou subžánrů na příkladu moderní pohádky Příběh nejstarší princezny. V praktické části se práce věnuje relevantním strategiím práce s tělem a tělesností v pohádkách. Poslední část se věnuje morbidním technikám porušování povrchu těla pohádkových postav, vnitřní destrukci těla a prvkům na pomezí. Vše bohatě ilustruje konkrétními příklady primárního materiálu. Práce ukázala, že teorie Maxe Lüthiho je nosná i mimo omezení na lidové pohádky. Zároveň ukazuje nutnost zkoumání pohádkového žánru...
Křídla v okovech. Politické procesy 50. let a vězeňská poezie Václava Renče a Jana Zahradníčka
Bailey, Vendula ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
v českém jazyce Tato diplomová práce pojednává o politických procesech padesátých let 20. století v Československu a charakterizuje konkrétní případy básníků Václava Renče a Jana Zahradníčka obviněných ze špionáže a velezrady proti republice. Obžalovaní se na základě nepodložených důkazů stali součástí mezinárodní organizace, tzv. Zelené internacionály. V souvislosti s procesy a vězněním je práce zaměřena též na analýzu vězeňské poezie těchto dvou katolických autorů.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 87 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.