|
|
Využití zvířecích modelů při studiu leishmanióz
Pekařová, Julie ; Vojtková, Barbora (vedoucí práce) ; Pacáková, Lenka (oponent)
Leishmaniózy jsou onemocnění způsobené parazitickými prvoky rodu Leishmania, jehož životní cyklus zahrnuje savčího hostitele a hmyzího přenašeče typicky rodu Phlebotomus či Lutzomyia. Zatímco přenašečů je omezené množství, spektrum hostitelů je široké, tudíž je zde k dispozici i mnoho modelových zvířat, která lze využít ke studiu různých aspektů leishmanióz. Mezi taková řadíme studium imunitní odpovědi hostitele, patologických projevů onemocnění, virulenčních faktorů či testování léčiv a vakcín. K běžně používaným modelovým zvířatům patří zejména hlodavci, kteří tvoří velkou část rezervoárových hostitelů leishmanióz. Příkladem standartních hlodavčích modelů jsou laboratorní myš (Mus musculus) a křeček zlatý (Mesocricetus auratus), využívají se však i vyšší modely jako například nehumánní primáti a psi. Relativní novinkou v rámci výzkumu leishmanióz jsou divocí hlodavci, kteří se jeví jako ideální experimentální modely pro studium přirozené dynamiky infekcí. Klíčová slova: zvířecí modely, laboratorní zvířata, hlodavci, Leishmania, leishmaniózy
|
|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Potenciální přenašeči leishmanióz v jihovýchodní Asii
Mandysová, Adéla ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Vojtková, Barbora (oponent)
Leishmaniózy patří mezi zanedbávaná tropická onemocnění způsobená intracelulárními parazitickými prvoky rodu Leishmania. Přenášeny jsou krevsajícími flebotomomy (Diptera: Psychodidae). Onemocnění se vyskytuje v mnoha částech světa, včetně jihovýchodní Asie. V tomto regionu dochází v posledních letech k nárůstu lidských případů. Nákazu zde způsobují především Leishmania martiniquensis a L. orientalis z podrodu Mundinia, jež jsou původci kutánní i viscerální leishmaniózy, poté L. donovani a L. infantum způsobující viscerální leishmaniózu (také zvanou kala-azar). Jako rezervoár parazitů by zde mohla sloužit domácí zvířata a mohla by tak být zapojena do zoonotického cyklu. Přestože je fauna flebotomů v této oblasti bohatá, žádný druh nebyl doposud shledán jako potvrzený přenašeč leishmanióz. V současné době se ukazuje, že by nákazu v oblasti jihovýchodní Asie mohly přenášet různé skupiny hmyzu. Potenciálními přenašeči by zde mohly být samice rodu Sergentomyia (Diptera: Psychodidae) a také tiplíci rodu Culicoides (Diptera: Ceratopogonidae). Klíčová slova: flebotom, leishmanióza, přenašeč, JV Asie, Thajsko
|
|
|
Xenodiagnostika a její využití při studiu leishmanióz
Vojtková, Barbora ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Svobodová, Milena (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši shrnující možnosti využití xenodiagnostických metod v minulosti a v současném parazitologickém výzkumu. Xenodiagnostika je diagnostická metoda používající krevsajícího členovce (přenašeče) jako biologické médium pro detekci parazita v krvi vyšetřovaného jedince. Využívá skutečnosti, že parazit se ve střevě přenašeče pomnoží a je snáze detekovatelný mikroskopicky. Tato metoda byla poprvé použita roku 1914 francouzským badatelem Emilé Brumptem pro detekci parazita Trypanosoma cruzi, který je původcem Chagasovy nemoci. Postupem času se stala jednou z nejúčinnějších a nejefektivnějších metod i díky tomu, že se jí začalo zabývat více vědeckých skupin. Byly například stanoveny vhodné druhy přenašečů, délka trvání pokusu, optimální počet přenašečů na jedno vyšetření nebo počet pokusů potřebných pro získání spolehlivého výsledku. Po zavedení molekulárních metod, především polymerázové řetězové reakce, se význam xenodiagnostiky jako diagnostické metody snížil. V současnosti lze však xenodiagnostiku využít především pro zjištění, zda je hostitel infekční pro přenašeče. Tato metoda se tak jeví jako dobrý nástroj pro testování nových rezervoárových hostitelů a pro sledování role různých živočichů v koloběhu onemocnění, která jsou přenášena členovci. Proto...
|
|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Xenodiagnóza infekcí Leishmania major u symptomatických a asymptomatických hlodavců.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je onemocnění kolující v endemických oblastech mezi flebotomy (Diptera: Phlebotominae) a rezervoárovými hostiteli, kterými jsou v případě Leishmania major přede- vším hlodavci (Rodentia), u nichž má leishmanióza u často asymptomatický průběh. Pro pře- nos a udržení parazita v přírodě je podstatná infektivita hostitelů pro flebotomy, přičemž je- diná metoda schopná přímo testovat infektivitu je xenodiagnostika. Hlavním cílem této diplo- mové práce je zavést laboratorní model pro studium xenodiagnostiky a infekcí L. major na inbredních BALB/c myších a tento model poté aplikovat na potenciální rezervoárové hlo- davce rodu Mastomys. BALB/c myši byly nakaženy intradermální inokulací infekčních stádií L major (vypreparova- ných ze střev flebotomů) společně s homogenátem slinných žláz Phlebotomus duboscqi, infi- kované myši byly poté po dobu deseti týdnů vystavovány samicím P. duboscqi. Dvě použité inbrední linie myší BALB/c se výrazně lišily jak v manifestaci onemocnění, tak v infektivitě pro flebotomy. U myší BALB/c OlaHsd se tvořily v průměru větší léze (až 10 mm) a infektivita byla zaznamenána již 2. týden po nakažení, v průběhu pokusu dosáhla až 20,1 %. U myší BALB/c AnNCrl se vyvinuly jen malé léze (do 2 mm), které se průměrně 6. týden po infekci uzavřely v noduly. Myši byly pro...
|
|
|
Xenodiagnostika a její využití při studiu leishmanióz
Vojtková, Barbora ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Svobodová, Milena (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši shrnující možnosti využití xenodiagnostických metod v minulosti a v současném parazitologickém výzkumu. Xenodiagnostika je diagnostická metoda používající krevsajícího členovce (přenašeče) jako biologické médium pro detekci parazita v krvi vyšetřovaného jedince. Využívá skutečnosti, že parazit se ve střevě přenašeče pomnoží a je snáze detekovatelný mikroskopicky. Tato metoda byla poprvé použita roku 1914 francouzským badatelem Emilé Brumptem pro detekci parazita Trypanosoma cruzi, který je původcem Chagasovy nemoci. Postupem času se stala jednou z nejúčinnějších a nejefektivnějších metod i díky tomu, že se jí začalo zabývat více vědeckých skupin. Byly například stanoveny vhodné druhy přenašečů, délka trvání pokusu, optimální počet přenašečů na jedno vyšetření nebo počet pokusů potřebných pro získání spolehlivého výsledku. Po zavedení molekulárních metod, především polymerázové řetězové reakce, se význam xenodiagnostiky jako diagnostické metody snížil. V současnosti lze však xenodiagnostiku využít především pro zjištění, zda je hostitel infekční pro přenašeče. Tato metoda se tak jeví jako dobrý nástroj pro testování nových rezervoárových hostitelů a pro sledování role různých živočichů v koloběhu onemocnění, která jsou přenášena členovci. Proto...
|
host ::
RSS.