|
|
Zapojení EU do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci
Vlková, Ivana ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Adamcová, Lenka (oponent) ; Varadzin, František (oponent) ; Sedláček, Petr (oponent)
Smyslem této práce bylo na pozadí situace chudoby v rozvojovém světě a iniciativ na řešení tohoto problému přiblížit a vyhodnotit pozici EU z hlediska jejího zapojení do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci. * * * V návaznosti na problémy chudoby rozvojového světa přišla EU s mnoha důležitými iniciativami v oblasti rozvojové politiky v mezinárodním měřítku, což jasně indikuje silný závazek a konsensus členských států v úsilí o odstranění chudoby v rozvojových zemích. Na základě predikcí vyhodnocených ve 3. kapitole disertační práce lze usuzovat, že EU jako celek bude schopna dostát svým cílům v oblasti navyšování oficiální rozvojové pomoci. Rozdílná situace bude však v případě jednotlivých členských států, kdy ne všechny vykazují odpovídající nárůsty ODA tak, aby byly schopny splnit deklarované individuální cíle. Jaké jsou tedy možnosti zvyšování podílu jejich ODA/GNI? Vedle nových alokací dodatečných prostředků z veřejných rozpočtů na rozvojovou pomoc jsem jako další možné způsoby zvyšování dopadu a financí ODA EU identifikovala politiku odpouštění dluhů, hledání tzv. inovativních zdrojů pomoci -- to vše s důrazem na zvyšování kvality a účinnosti již vynakládané pomoci. Speciálně otázku dalšího oddlužování rozvojových zemí a vytváření inovativní zdrojů pomoci je však třeba posuzovat případ od případu a se zohledněním všech potencionálních přínosů i kritických aspektů. Další možností jak navýšit podíl ODA/GNI jsou metodické změny ve výkaznictví ODA, které jsou v kompetenci Výboru OECD pro rozvojovou spolupráci (DAC) -- mohlo by jít např. o rozšíření definice ODA o další položky nebo rozšíření Seznamu zemí způsobilých přijímat ODA. Šlo by však o umělé, kontroverzní řešení, které by nemuselo být pozitivně vnímáno ze strany rozvojových zemí. Každý podobný krok by měl být náležitě odůvodněn, protože mohou existovat objektivní skutečnosti, jako např. situace válečné či přírodní katastrofy v určitých rozvojových zemích či regionech, které si vyžádají takovéto změny metodologického charakteru. Ať již jsou však prostředky nárůstu jakékoli, považuji za zásadní vždy v co nejvyšší míře prosazovat principy efektivnosti pomoci. Požadavky na zvyšování efektivnosti by měly jít ruku v ruce s požadavky na zvyšování pomoci, která by měla maximálně splňovat zásady harmonizace, koordinace, koherence, komplementarity, transparentnosti, predikovatelnosti, nevázanosti, udržitelnosti, vzájemné zodpovědnosti a především vlastnictví, kdy by rozvojové země měly vykonávat efektivní vedení nad rozvojovými politikami, strategiemi a koordinovat rozvojové úsilí. Dále docházím k závěru, že efektivita pomoci do velké míry souvisí nejen s kvalitou managementu a institucí v rozvojových zemích, nýbrž i kvalitou systému rozvojové pomoci jednotlivých donorů a mechanismy její distribuce. Důraz na efektivnost by však neměl snižovat objem pomoci pro rozvojové země. O pokrok v plnění MDGs je třeba usilovat i v zemích s nízkou efektivitou pomoci, která je v řadě případů spojena a způsobena právě vyšší úrovní chudoby. Výsledky analýz potenciálu EU dosáhnout cílů ODA/GNI, které jsem provedla ve 3., 4. a 5. kapitole disertační práce -- zejména: 3.3., 4.4., 5.5.) jsem strukturovala do SWOT analýzy se zdůrazněním silných/slabých stránek a příležitostí/hrozeb, které mohou ovlivnit úsilí EU o navyšování pomoci rozvojovým zemím. Mezi silné stránky EU v tomto smyslu zcela jistě patří koncepční práce s cíli ODA/GNI, včetně jejich hodnocení, trend navyšování ODA skupinou štědrých donorů EU, důraz na efektivnost pomoci. Pozitivem je pokračující úsilí o reformy managementu pomoci na straně EU i rozvojových zemí. Za slabou stránku je možno označit pokud dochází ke (skrytému či otevřenému) jednostrannému preferování a prosazování čistě národních zájmů donorů před zájmy rozvojových zemí. Slabinou je rovněž nedostatečná úroveň navyšování ODA u 2/5 členské základny EU15 a stejně tak pozvolný trend nárůstu ODA u nových členských států. Podobně je problémem nekonzistentnost mezi vnější a rozvojovou politikou, vnitřními a externími politikami a to, jak uvnitř ES či individuálních členských států, tak navzájem. Další komplikací je situace zadluženosti chudých zemí, která podkopává účinky ODA. Podobný efekt na rozvojovou pomoc má korupce, která je v rozvojových zemích značně rozšířená. Příležitostí a výzvou pro rozvojové země, která často zvyšuje účinky pomoci a současně je zahraniční pomocí podporována, je stabilizace jejich ekonomik, rozvoj zahraničního obchodu, přiliv zahraničních investic, řízené snižování zadluženosti a vyšší zapojení do světové ekonomiky. V ideálním případě by globální toky pomoci měly být vhodně teritoriálně a sektorově směrované, stejně tak by měl být nalezen adekvátní poměr mezi granty a půjčkami a mezi bilaterální a multilaterální rozvojovou pomocí. Výzvou je prosazení všech zásad efektivnosti do rozvojové politiky EU a hledání vhodných inovativních zdrojů financí pro ODA. Jako příležitost lze označit i růst ekonomik donorských zemí, který by měl vytvořit příznivé podmínky pro zvýšení rozpočtových výdajů na ODA (současně však určitou komplikací je, že pro to, aby docházelo ke zvyšování ODA/GNI musí být tempo růstu výdajů na ODA vyšší než tempo růstu GNI). Mezi hrozby lze zařadit potenciální zvyšování administrativních, transakčních výdajů a výdajů vynakládaných přímo v donorské zemi. Dále pak vývoj ODA po dosažení milníku roku 2015, nekoncepční oddlužování, podcenění rizik spojených s přímou podporou rozpočtu a inovativními nástroji financování a účelové změny v metodologii ODA iniciované donory pouze z důvodu potřeby plnění stanovených cílů. Určité ohrožení rovněž představuje potencionální nedostatečné řešení problémů těch nejchudších zemí světa, nedostatečná spolupráce rozvojových zemí s donory, nedemokratický vývoj v rozvojovém světě a nebezpečí zneužití poskytnuté pomoci. Jako potenciální komplikaci je možno označit i závazky členských států na snižování deficitu, které mohou být kontraproduktivní ve vazbě na požadavky na zvyšování výdajů na rozvojovou pomoc. * * * Pokud si tedy závěrem položíme ústřední otázku, tj.: "Má EU potenciál pro splnění mezinárodních cílů týkajících se zvýšení objemu a dopadu oficiální rozvojové pomoci?" Na základě analýz minulého trendu a budoucích predikcí jsem došla k závěru, že EU bude schopna dostát svým kolektivním závazkům v oblasti navyšování rozvojové pomoci. V případě individuálních cílů členských zemí bude situace složitější. Existuje ale řada více či méně vhodných řešení, která jsem identifikovala a podrobně analyzovala v disertační práci: nová alokace dodatečných finančních prostředků z veřejných rozpočtů na ODA, odpouštění dluhů rozvojových zemí, inovativní zdroje financování pomoci či metodologické změny ve statistickém výkaznictví ODA. Za všech okolností považuji však za zásadní vždy v co nejvyšší míře dbát na prosazování principů efektivnosti a zvyšování kvality a účinnosti vynakládané pomoci. Potenciál dosáhnout deklarovaných cílů byl, je a bude ovlivňován řadou silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb na straně EU, rozvojových zemí a mezinárodního společenství. Vzhledem k tomu, že potenciál EU zvyšovat kvantitu a kvalitu své rozvojové pomoci má evoluční charakter, nejde o statickou veličinu, naskýtá se i velký prostor pro další budoucí vědecký výzkum v této oblasti. Především je důležité pokračovat ve sledování a analýze vývoje ODA EU v periodě do roku 2010 a 2015 (vč. situace "poté"), dále pak podrobně zkoumat dopad navyšování rozvojové pomoci na rozvojové země a zabývat se analýzou efektivnosti managementu pomoci v rozvojových zemích a u donorů.
|
host ::
RSS.