|
|
Ohlédnutí za Svatým rokem milosrdenství prostřednictvím teologie Jona Sobrina
Vališková, Radka ; Jandejsek, Petr (vedoucí práce) ; Noble, Timothy (oponent)
Tato práce se věnuje milosrdenství v teologii osvobození u Jona Sobrina a prost ednictvím témat, jež Sobrino p ináší, a důrazů, jež klade, nahlíží na milosrdenství Svatého roku, který na konci roku 2015 vyhlásil papež František. Sobrinova chudých a je silně formována osobní zkušeností, již učinil Sobrino v Salvadoru. Chudobou má na mysli p edevším nespravedlivou chudobu Latinské Ameriky nebo ší eji T etího světa. Těmto důrazům odpovídá pojetí milosrdenství, jež je určeno zejména nespravedlivě chudým. Na jeho počátku stojí soucit, z něhož p ímo vychází pot eba druhému pomoci, osvobodit ho od jeho utrpení. ídit se principem milosrdenství pak neznamená pouze p ímou pomoc, ale také hledání p íčin utrpení. Ty jsou podle teologie osvobození systémové, a proto nestačí apelovat na změnu chování jednotlivců, ale také na transformaci společenských institucí. Františkovo pojetí milosrdenství je v rámci dokumentů, jež se vztahují ke Svatému roku, širší. Je určeno nejen těm, kte í trpí nedostatkem, ale také h íšníkům, kte í jsou si vědomi vlastní h íšnosti. Práce klade spolu se Sobrinem důraz p edevším na první stránku milosrdenství, a proto se podrobněji věnuje Františkovým postojům k p íčinám chudoby. Dochází k závěru, že František sice vyzdvihuje individuální zodpovědnost, nicméně mu apel na transformaci...
|
|
|
Jednota času u Kanta a Bergsona
Vališková, Radka ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tato práce si klade za cíl srovnat odlišné pojetí času u Kanta a Bergsona a ukázat, jakou roli hrálo v jejich filosofických projektech. Pro Kanta je čas apriorní názorem, jenž je prostřednictvím prostoru analogicky představován jako nekonečné množství apriorních sukcesivních okamžiků, a zároveň formou, v níž se nám jeví empirická rozmanitost názoru. Nespojitá rozmanitost čistého časového názoru je podle Kanta syntetizována činností rozvažování a její předmětné sjednocení zakládá možnost apriorních syntetických poznatků. Bergson se naproti tomu vůči představě nekonečně dělitelné časové přímky vymezoval. Tento homogenní čas, v němž se pohybuje matematika, podle něj pracuje pouze s netrvajícími okamžiky a nedokáže zachytit trvající interval, jenž se mezi nimi rozprostírá. Čisté trvání proto musí být heterogenním rozvojem konkrétního časového obsahu, a nikoliv homogenní formou, v níž jsou kvantitativně uspořádávány empirické obsahy jako neměnné a vzájemně vnější prvky změny. Jednota času tudíž není kvantitativní, nýbrž kvalitativní. Rovněž heterogenní rozvoj je však na mnoha úrovních prostoupen homogenitou. Tuto na první pohled rozpornou představu musí Bergson vysvětlit, aniž by se vrátil ke konceptu homogenního času. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.