Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Analýza a modelování struktury a vývoje smíšených porostů v oblasti Sudetské soustavy
Vacek, Zdeněk ; Remeš, Jiří (vedoucí práce) ; Hlásny, Tomáš (oponent)
Práce se zabývá analýzou a modelováním struktury a vývoje vybraných smíšených lesních porostů, zejména ve zvláště chráněných územích v oblasti Sudetské soustavy, především pak v národních parcích Krkonoš, v Chráněných krajinných oblastech Broumovsko a Orlické hory, ale i v dalších oblastech České republiky. Jedná se o soubor 6 publikovaných prací složený ze třech tematických okruhů: struktura lesních porostů, obnova lesních porostů a modelování lesních porostů. Hlavním cílem práce bylo zhodnocení vertikální, horizontální a druhové struktury, celkové diverzity a vývoje smíšených lesních porostů v centrálních Sudetech. Dílčím cílem práce byla analýza produkčních parametrů, vliv mikroreliéfu a zvěře na přirozenou obnovu a zhodnocení odumřelého dřeva v zájmovém území. Stěžejními cílemi studie bylo vytvoření prostorově explicitních a neexplicitních modelů šířky koruny a štíhlostního kvocientu pro smrk ztepilý (Picea abies L.) a buk lesní (Fagus sylvatica L.). Dále to byla i predikce vývoje smíšených lesních porostů za použití růstových simulací, zhodnocení parametrů a vzájemného působení struktury porostů, klimatických faktorů a přirozené obnovy, a to zejména pomocí analýz rozptylu, korelačních matic, prostorové statistiky a vícerozměrných analýz. K tomuto účelu byla využita soustava trvalých výzkumných ploch, které jsou pravidelně sledované od roku 1980 a některé byly k danému účelu založeny i později. Pomocí technologie FieldMap byly zaměřeny dendrometrické parametry stromového patra, přirozené obnovy a odumřelého dřeva. Z výsledků vyplývá, že prostorové rozmístění stromů v bukových porostech ve stadiu optima se s nadmořskou výškou mění od pravidelného rozmístění přes náhodné až agregované v ekotonu horní hranice lesa. Prostorové rozmístění jedinců přirozené obnovy je silně agregované, uspořádání pařezů je náhodné a horizontální struktura středů korun je vždy pravidelněji rozmístěna než paty kmenů kvůli plasticitě korun. Škody okusem terminálního vrcholu zvěří jsou významným omezujícím faktorem výškového růstu přirozené obnovy, zejména u jedle bělokoré (Abies alba Mill.), jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia L.) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus L.). Ze studie vlivu mikroreliéfu na obnovu buku vyplývá, že nejvyšší průměrná výška byla zjištěna na šikminách a ve sníženinách, naopak nejnižší na vyvýšeninách. Při hodnocení vlivu klimatických faktorů na radiální růst stromů bylo zjištěno, že nízká teplota je limitujícím faktorem růstu v horských a podhorských oblastech, respektive že s klesající nadmořskou výškou klesá pozitivní vliv teploty a naopak stoupá vliv srážek. V poslední řadě prostorově explicitní modely (oproti neexplicitním) dokumentují větší variabilitu šířku koruny u smrku i buku a štíhlostního kvocientu u smrku. Největší vysvětlující proměnou pro jednotlivé modely po výčetní tloušťce byla horní porostní výška.

Viz též: podobná jména autorů
2 Vacek, Zbyněk
1 Vacek, Zbyšek
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.