Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Otazky chemicke toxicity v byvale upravne uranovych rud MAPE Mydlovary
VENCLÍK, Zdeněk
Počátkem druhé poloviny 20. století došlo k významnému rozvoji těžby uranových rud. Česká Republika nebyla výjimkou a bylo rozhodnuto o výstavbě nové chemické úpravny uranových rud pod krycím názvem MAPE. Úpravna byla zbudována na území dnešního Jihočeského kraje, v bezprostřední blízkosti obce Mydlovary. Vlastní výstavba úpravny byla zahájena roku 1959. Provoz úpravny byl zahájen v říjnu roku 1962. Ruda se zde upravovala kyselým nebo alkalickým loužením a za dobu provozu chemické úpravny bylo na zdejších odkalištích uloženo téměř na 36 miliónů tun úpravárenských kalů. Provoz MAPE Mydlovary byl ukončen koncem roku 1991. Od roku 1986 v areálu bývalé úpravny a jeho okolí probíhají rozsáhlé sanační a rekultivační práce. Cílem těchto prací je začlenění postižené oblasti zpět do krajiny, zahladit následky uranové činnosti, omezit kontaminace podzemních vod a snížit radiační zátěže území. Avšak i po téměř 29 letech od započetí sanačních a rekultivačních prací jsou zde stále určitá rizika chemické, ale i radiační toxicity, která by neměla zůstat opomenuta. Diplomová práce byla zaměřena na otázky chemické toxicity v bývalé úpravně uranových rud MAPE Mydlovary a blízkém okolí. Primárním cílem bylo zjistit možná rizika chemické toxicity, pramenící z provozu MAPE, na bývalé zaměstnance chemické úpravny, obyvatele přilehlých obcí a okolní krajinnou sféru. Za tímto účelem bylo potřebné analyzovat chemické látky používané při úpravě uranových rud, možné projevy chemické toxicity uranu na živých organismech, kvalitu a směr šíření spodních vod v širším zájmovém území. Mezi chemické látky, používané při úpravě uranu a v areálu úpravny, patřily automobilové a technické benzíny, motorová nafta, čpavek, kyselina dusičná, kyselina sírová a její soli, uhličitan sodný a chlorid barnatý dihydrát. Na základě vyhodnocení nebezpečnosti jednotlivých látek bylo zjištěno, že nejčetněji se vyskytujícím typem nebezpečí mezi používanými chemickými látkami je nebezpečí postižení kůže a očí dráždivým nebo žíravým účinkem. Analyzovat projevy chemické toxicity uranu na živých organismech bylo velmi obtížné, neboť v současné době je o této problematice velmi malé množství dostupných a relevantních informací. Proto možné projevy byly určeny na základě jakého si přehledu jednotlivých, již realizovaných, studií. Vycházelo se ze sloučenin uranu(UO2, UO3, (NH4)2U2O7), kterým bývalí zaměstnanci MAPE mohli být exponováni a výsledným projevům chemické toxicity těchto sloučenin. Největší četnost projevů chemické toxicity uranu byla lokalizována v renálním a respiračním systému živých organismů. Za hlavního nositele možných chemicky-toxických vlivů na obyvatele okolních obcí a přilehlou krajinou sféru byly vytipovány spodní vody širšího zájmovém území. Z analýzy kvality a směru šíření je evidentní, že obce vyskytující se v bezprostřední blízkosti úpravny mohou podzemních vod využívat pouze k doplňkové závlaze (v obci Mydlovary nesmí voda být užívána ani k doplňkové závlaze). Dále je zde nepatrné riziko plynoucí ze směru šíření kontaminovaných vod ve směru jímacího vrtu S4 u města Zliv, neboť voda z tohoto vrtu je využívána jako voda pitná a zhoršení její kvality by mohlo mít za následek překročení limitů stanovených vyhláškou č. 274/2003 Sb. Bývalá chemická úpravna uranových rud MAPE Mydlovary představuje v současné době stále jednu z největších ekologických zátěží na území České republiky. Sanační a rekultivační práce se významnou mírou podílí na redukci negativních vlivů úpravny a bez těchto prací by současná situace představovala reálné nebezpečí jak v oblasti ekologie, tak ochrany veřejného zdraví.
Nakládání s radiačními odpady na oddělení nukleární medicíny
VENCLÍK, Zdeněk
Nakládání s radiačními odpady na oddělení nukleární medicíny je složitým procesem, kdy je třeba, aby byla dodržena celá řada zákonných předpisů, které jsou postaveny na základě fyzikálních a chemických vlastností jednotlivých radionuklidových zářičů. V současné době mezi tyto předpisy patří zejména zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, v platném znění a jeho prováděcí vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně (ruší vyhlášku č. 184/1997 Sb.) ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně. Tato legislativa upravuje nakládání s radioaktivními odpady jako celku a prostřednictvím příloh se zabývá již konkrétními radionuklidy. Je tedy nutné, aby byla dodržena, ať už se jedná o radioaktivní odpady vzniklé při samotné výrobě radionuklidů nebo při jejich aplikaci ve smyslu diagnostiky a terapie. Všechny výrobní i aplikační procesy mají za následek vznik určitých materiálů, kontaminovaných radionuklidovými zářiči, avšak bez možnosti jejich dalšího využití. Takto kontaminované a dále již nepoužitelné materiály se nazývají radioaktivní odpady. Radioaktivní odpady vzniklé provozem nukleární medicín se v zásadě dělí na pevné, kapalné a plynné. Pevné radioaktivní odpady se shromažďují v lednicích a olověných trezorech v závislosti na tom, zda se jedná o odpad infekční nebo neinfekční. Kapalné odpady se ve většině případů řeší procesem ředění, kdy dochází k poklesu jejich objemové aktivity pod stanovené limity a k následnému vypouštění do kanalizace. A odpady plynného skupenství tvoří zanedbatelnou složku radioaktivních odpadů vznikajících na odděleních nukleární medicíny, tudíž nakládání s nimi není ve většině případů podrobněji řešeno. Ať už se jedná o odpady kteréhokoli skupenství, proces jejich likvidace má společný cíl, kterým je snížení aktivity těchto odpadů pod stanovené limity (uvolňovací úrovně), kdy odpad může být bez větších rizik expozice přemístěn či uvolněn a zlikvidován tak jako jiné, neradioaktivní odpady.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.