|
|
Zásady komplexní fyzioterapie u bezdětných žen ve věku 20-40 let s funkčními poruchami menstruačního cyklu
VÍTOVÁ, Alena
Tématem mé bakalářské práce jsou zásady fyzioterapie u bezdětných žen ve věku 20-40 let s funkčními poruchami menstruačního cyklu. Cílem této práce je popsat možnosti fyzioterapie u žen s funkčními poruchami menstruačního cyklu a jejich následné praktické využití, které je popsané v kineziologických rozborech jednotlivých probandek. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá fyziologií a patologií menstruačního cyklu, funkční anatomií pánevního dna a možnostmi terapie menstruačních poruch. Praktická část je věnována vlastnímu výzkumu, kterého se zúčastnily tři ženy s funkčními poruchami menstruačního cyklu. V praktické části výzkumu proběhl u každé probandky vstupní kineziologický rozbor a následně byla sestavena cvičební jednotka, kterou účastnice cvičily v domácím prostředí po dobu dvou měsíců. V tomto časovém rozmezí byla na každý týden naplánovaná schůzka, při které proběhlo vyšetření a následná terapie; schůzky byly zakončené kontrolou cviků a přidáváním nových. Na konci výzkumu byl proveden výstupní kineziologický rozbor, který byl porovnán s údaji získanými při vstupním vyšetření. Výzkum lze shledávat za přínosný, jelikož bylo možné vypozorovat pozitivní účinky terapie u všech účastnic, u každé ženy měla však terapie různě velký vliv na řešení menstruačních obtíží. Práce může sloužit fyzioterapeutům a ženám, které trpí funkčními poruchami menstruačního cyklu, jako možnost řešení jejich obtíží jinak než farmakologicky.
|
|
| |
|
|
Hra pro zasvěcené. Veršované hádanky v obrozenských časopisech
Vítová, Andrea
Veršované hádanky a slovní hříčky (anagramy, logogryfy, palindromy, šarády ad.) představovaly v kulturně-společenských časopisech a novinových přílohách období národního obrození žánr určený k ukrácení volné chvíle. Jejich zašifrovaná sdělení však odkazovala k osobnostem a počinům z prostředí utvářející se národní společnosti, a byla proto přístupná především těm čtenářům, kteří se identifikovali s vlasteneckými kruhy. Úspěšné řešení hádanky bylo klíčem k tomuto výlučnému společenství.
|
|
|
Buněčné a molekulární mechanismy a možnosti modulace rejekce rohovkového transplantátu
Vítová, Andrea ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Rozsíval, Pavel (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
ZÁVĚR 1) Naše výsledky rozšířily pohled na obranné mechanismy zajišťované buňkami rohovkové tkáně o schopnost stromálních buněk rohovky selektivně potlačovat produkci některých (IL-4 a IL-10) protizánětlivých cytokinů. 2) Porovnáním účinnosti léčby imunosupresivními léky nebo mAb u dvou rizikových modelů myších příjemců jsme zjistili, že pro prevenci rejekce rohovkového alotransplantátů je efektivnější léčba mAb proti CD4+ buňkám než mAb proti CD8+ buňkám či imunosupresivními léky MMF, CsA nebo jejich kombinací. Léčba pomocí mAb byla efektivní pouze u příjemců s prevaskularizací rohovky. 3) Podávání séra s obsahem cytotoxických protilátek specifických proti antigenům dárce urychlilo nástup rejekce a významně zkrátilo přežívání alotransplantátů i xenotransplantátů rohovky. Z výsledků vyplývá, že na procesu rejekce aloi xenotransplantátů rohovky se může přímo podílet protilátkami zprostředkovaná imunitní odpověď. 4) Analýzou syngenních a xenogenních transplantátů rohovky ve zvolených obdobích po transplantaci jsme zjistili, že IFN-y a NO hraje podstatnou roli při rejekci rohovkových xenotransplantátů, zatímco exprese genů pro IL-2, IL-4 a IL-10 není pro rejekci vyžadována. Tato dizertační práce se zabývala molekulárními a buněčnými mechanismy probíhajícími ve zdravé a rejekované rohovkové tkáni. Pochopení...
|
|
|
Vlast pláče
Vítová, Andrea
Oslavné básně Vojtěcha Nejedlého, které vyšly souhrnně ve sbírce Básně v roce 1833, byly napsány u příležitosti úmrtí několika významných osobností národního života, mj. F. M. Pelcla, S. Vydry, A. J. Puchmajera a dalších. Nad zármutkem vyjádřeným ustálenými obraty a scénami nicméně převládá vyzdvižení „nesmrtelnosti“ osobností, které se svým vlasteneckým postojem a působením staly vzorem pro své následovníky.
|
|
|
Vděčné srdce. Blahopřejné verše v 19. století
Vítová, Andrea
Blahopřejné básně byly pro epochu biedermeieru důležitým literárním žánrem. Vycházely z dobového chápání rodiny a zachycovaly idealizovaný obrazu vztahů mezi rodiči a dětmi, příbuznými a přáteli. Básně od dětských říkanek až po rozměrné gratulační skladby byly určeny především k hlasité deklamaci při malých domácích slavnostech, jimž propůjčovaly vyšší nivó. Sbírky gratulační poezie pak znamenaly literární počin, ale současně fungovaly jako společenská příručka. Ačkoli obliba veršovaných blahopřání přetrvávala i ve druhé polovině 19. století, tento žánr směřoval stále více k literární periferii a více než skutečné city vyjadřoval společenským územ danou povinnost.
|
|
|
Dvě verze Děvína Šebestiána Hněvkovského. Proměny textu ovlivněné dobovou normou
Vítová, Andrea
Hrdinský epos Děvín autora básníka Šebestiána Hněvkovského zachycuje ve svých dvou verzích proměny literárního díla dané změnou dobových preferencí. První verze, vydaná roku 1805, představuje směšnohrdinský epos, který na základě pověsti o dívčí válce parodoval autorovu současnost. Spolu s tím, jak národní historie a mýty nabývaly v letech národního obrození na důležitosti, přestávaly být pověsti vhodnou látkou pro žertovné zpracování. To se odrazilo v nové, přepracované podobě eposu, který vyšel roku 1829, tentokrát jako báseň romanticko-hrdinská. Z textu zmizely přímé, humorné narážky, naopak zesílila snaha o vzletné, metaforické pojmenování skutečnosti; zvláštní důraz byl kladen na statečnost a další kladné charakterové vlastnosti hlavní hrdinky příběhu Vlasty. Zatímco v první verzi eposu bylo jednání lidí, často svévolné, zdrojem humorných situací, hrdinové romantické skladby se nechávají vést vůlí bohů. Idea vlastenectví a slovanské sounáležitosti je rovněž pro přepracovaný text podstatná. Přesto Hněvkovského Děvín vychází ze srovnání s dalšími romantickými eposy o národní minulosti jako dílo s poutavým dějem a méně vykonstruovanými postavami, které neztratilo zdaleka vše ze své původní živosti a vtipu. Jako by se autor snažil vyhovět změněnému vkusu doby, ale v jádru stále zůstával věrný předešlému, svého času tolik oblíbenému zpracování příběhu.
|
|
|
Pražské pověsti v básnickém díle Šebestiána Hněvkovského
Vítová, Andrea
Poutavý děj staropražských pověstí, ozvláštněný působením nadpřirozených sil a doprovázený moralizujícím naučením, poskytl baladickému dílu osvícenského básníka Šebestiána Hněvkovského vhodný materiál pro travestující pojetí, v němž se autor satirickými výpady obracel ke svým současníkům. Pověst o kněžně Drahomíře nebo o vyšehradském „čertově“ sloupu se v Hněvkovského zpracování z doby puchmajerových almanachů na začátku 19. století obracela k městskému lidovému prostředí. Obsahová spojitost s obecně známými příběhy a jednoduchý způsob podání, parodující jarmareční zpěv, umožňovaly básníkovi naplnit jeho záměr, jímž bylo oslovit a pobavit co nejširší čtenářské publikum. V pozdější tvorbě z let čtyřicátých inklinoval Hněvkovský spíše k žánru historické pověsti a romantizujícímu pojetí látek pražských pověstí. Ani v takto koncipovaných básních (Šemík nebo Podvyšehradská hlubina) se však zcela neoprostil od postupů a motivů charakteristických pro hrůzostrašné historie z počátku století a slibujících čtenářskou odezvu.
|
|
|
Poezie prvních tří desetiletí 19. století. Východiska a podmínky tvorby a její žánrová skladba v díle osvícenské básnické generace
Vítová, Andrea ; Sgallová, Květa (vedoucí práce) ; Bekešová, Martina (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
Disertační práce Poezie prvních tří desetiletí 19. století. Východiska a podmínky tvorby a její žánrová skladba v díle osvícenské básnické generace se zabývá poezií českého národního obrození od vystoupení Puchmajerovy básnické školy vycházející z osvícenského klasicismu až po díla vznikající pod sílícím vlivem romantismu ve třicátých letech 19. století. Klade si za cíl sledovat vývoj, proměny a vzájemné působení nejdůležitějších lyrických i epických žánrů obrozenské poezie, a to se zřetelem k dobové úloze veršovaného slova a k specifickým podmínkám tvorby i recepce jazykově českých básnických děl. Předpokládá a na konkrétních textech ověřuje, že psaní českých básní je pro obrozenské autory především výrazem vlasteneckého úsilí; talent a literární erudice nejsou nutnou dispozicí k tvorbě. Práce analyzuje básnické texty a výsledky zobecňuje v podobě základních rysů obrozenské poezie. Na základě proměn jednotlivých žánrů zdůrazňují závěry práce zásadní posun, k němuž v básnické tvorbě národního obrození došlo ve dvacátých letech 19. století. Směřování básní k vysoké náročnější poezii, nebo naopak k zábavné produkci odráželo reálnou diferenciaci čtenářstva doposud soustředěného v představě idealizovaného čtenáře-vlastence. Analýza textů rovněž dokládá, že poezii v prvních třech desetiletích 19. století...
|
|
|
Buněčné a molekulární mechanismy a možnosti modulace rejekce rohovkového transplantátu
Vítová, Andrea ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Rozsíval, Pavel (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
ZÁVĚR 1) Naše výsledky rozšířily pohled na obranné mechanismy zajišťované buňkami rohovkové tkáně o schopnost stromálních buněk rohovky selektivně potlačovat produkci některých (IL-4 a IL-10) protizánětlivých cytokinů. 2) Porovnáním účinnosti léčby imunosupresivními léky nebo mAb u dvou rizikových modelů myších příjemců jsme zjistili, že pro prevenci rejekce rohovkového alotransplantátů je efektivnější léčba mAb proti CD4+ buňkám než mAb proti CD8+ buňkám či imunosupresivními léky MMF, CsA nebo jejich kombinací. Léčba pomocí mAb byla efektivní pouze u příjemců s prevaskularizací rohovky. 3) Podávání séra s obsahem cytotoxických protilátek specifických proti antigenům dárce urychlilo nástup rejekce a významně zkrátilo přežívání alotransplantátů i xenotransplantátů rohovky. Z výsledků vyplývá, že na procesu rejekce aloi xenotransplantátů rohovky se může přímo podílet protilátkami zprostředkovaná imunitní odpověď. 4) Analýzou syngenních a xenogenních transplantátů rohovky ve zvolených obdobích po transplantaci jsme zjistili, že IFN-y a NO hraje podstatnou roli při rejekci rohovkových xenotransplantátů, zatímco exprese genů pro IL-2, IL-4 a IL-10 není pro rejekci vyžadována. Tato dizertační práce se zabývala molekulárními a buněčnými mechanismy probíhajícími ve zdravé a rejekované rohovkové tkáni. Pochopení...
|
host ::
RSS.