|
|
Rým a strofika v českém verši, obzvláště u Jana Nerudy
Říha, Jakub ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Tureček, Dalibor (oponent) ; Wiendl, Jan (oponent)
Předkládaná práce se zaměřuje na dvě rozsáhlé oblasti teorie a historie českého verše: rým a strofiku. V první části, věnované rýmu, je po historickém a terminologickém úvodu představen ucelený popis a výklad norem rýmu v českém sylabotonickém verši (19. století), metodologicky vycházející z tradic českého strukturalismu. Charakteristika norem rýmu v ostatních versifikačních systémech a ve volném verši je podána ve zvláštním oddílu. Druhá část, věnovaná strofice, přináší obdobně koncipovaný výklad o strofických formách v českém sylabickém a sylabotónickém verši, inspirovaný vzhledem k absenci domácí tradice francouzskou metrikou. Vedle terminologického a metodologického aparátu obsahuje druhá část výčet a rozbor základních strofických forem v českém verši. Samostatný oddíl je v druhé části věnován nevelké skupině časoměrných strof užívaných v českém verši. Třetí část práce přináší tři případové studie věnované rýmu a strofice v české poezii druhé poloviny 19. století, se zvláštním zřetelem k dílu Jana Nerudy. Studie pojednávají (1) o problematice rýmu v poezii májovců, (2) o rytmické stránce Nerudova rýmu a (3) o strofice v básnickém díle Jana Nerudy. Klíčová slova: versologie - rým - strofika - májovci - Neruda, Jan
|
|
|
František Gellner. Text - obraz - kontext
Kořínková, Lucie ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
Práce se zabývá Františkem Gellnerem; programově se přitom snaží nevylučovat z předmětu svého zájmu žádnou ze složek jeho literárního a výtvarného díla, ale představit je pokud možno v jejich heterogenitě, a přece ve vzájemném propojení. Nově se snaží interpretovat konkrétní Gellnerovy práce literární i kreslířské s ohledem na dobové kontexty, do nichž tyto práce vstupovaly, a to zejména ty, které se v průběhu času zcela ztratily z horizontů recepce. Kapitola první rekapituluje dosavadní recepci díla Františka Gellnera a zabývá se obrazem autora v českém kulturním prostoru. Kapitola druhá se s využitím podrobných analýz rukopisného materiálu některých Gellnerových textů snaží postihnout Františka Gellnera jako tvůrčí typ opakující jisté postupy a motivy napříč svým dílem. Kapitola třetí se věnuje otázkám nikoliv neproblematicky konstruované Gellnerovy národnostní identity a tomu, jakým způsobem se tyto otázky odrážejí v jeho reflexi židovství, respektive jeho antisemitismu. Kapitola čtvrtá sleduje vazby Gellnerovy tvorby a periodického tisku, pro nějž byly jeho práce nejčastěji určeny. Pátá kapitola je z těchto věnovaná Lidovým novinám coby periodiku, pro nějž Gellner napsal a nakreslil vůbec nejvíce svých prací; podrobně analyzuje vazby Gellnerovy veršované, fejetonní i karikaturní publicistiky...
|
|
|
Poezie prvních tří desetiletí 19. století. Východiska a podmínky tvorby a její žánrová skladba v díle osvícenské básnické generace
Vítová, Andrea ; Sgallová, Květa (vedoucí práce) ; Bekešová, Martina (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
Disertační práce Poezie prvních tří desetiletí 19. století. Východiska a podmínky tvorby a její žánrová skladba v díle osvícenské básnické generace se zabývá poezií českého národního obrození od vystoupení Puchmajerovy básnické školy vycházející z osvícenského klasicismu až po díla vznikající pod sílícím vlivem romantismu ve třicátých letech 19. století. Klade si za cíl sledovat vývoj, proměny a vzájemné působení nejdůležitějších lyrických i epických žánrů obrozenské poezie, a to se zřetelem k dobové úloze veršovaného slova a k specifickým podmínkám tvorby i recepce jazykově českých básnických děl. Předpokládá a na konkrétních textech ověřuje, že psaní českých básní je pro obrozenské autory především výrazem vlasteneckého úsilí; talent a literární erudice nejsou nutnou dispozicí k tvorbě. Práce analyzuje básnické texty a výsledky zobecňuje v podobě základních rysů obrozenské poezie. Na základě proměn jednotlivých žánrů zdůrazňují závěry práce zásadní posun, k němuž v básnické tvorbě národního obrození došlo ve dvacátých letech 19. století. Směřování básní k vysoké náročnější poezii, nebo naopak k zábavné produkci odráželo reálnou diferenciaci čtenářstva doposud soustředěného v představě idealizovaného čtenáře-vlastence. Analýza textů rovněž dokládá, že poezii v prvních třech desetiletích 19. století...
|
|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Hauptová, Zoe (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
host ::
RSS.