Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.02 vteřin. 
The culture of limbal and mesenchymal cells on various feeders for their use in ophthalmology.
Trošan, Peter ; Jirsová, Kateřina (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Netuková, Magdaléna (oponent)
P.Trošan Ph.D. Thesis Abstrakt Deficience limbálních kmenových buněk (LSCD) je onemocnění charakterizované poruchou, nedostatkem či absencí limbálních kmenových buněk zodpovídajících za homeostázu a obnovu rohovkového epitelu. Důsledkem onemocnění je zánět na povrchu oka, neovaskularizace a ztráta transparence rohovky, což může vézt až ke ztrátě vidění. Prakticky jedinou formou léčby je transplantace limbální tkáně nebo kultivovaných limbálních epitelových buněk (LECs) na poškozený povrch oka. Lidská amniová membrána (HAM) je přitom využívaná jako nosič pro kultivaci LECs a uplatňuje se i v léčbě povrchu oka včetně LSCD. Předkládaná dizertační práce se zabývá buněčnou terapií LSCD, zejména inovací kultivačních podmínek pro limbální epitelové buňky a přípravou vhodného nosiče pro přenos buněk na poškozenou rohovku. V průběhu studia jsem použil široké spektrum metod, např. kultivaci různých typů buněk (LECs, mezenchymálních kmenových, amniových epitelových, spojivkových epitelových, pohárkových a 3T3 buněk), imunohistochemii a imunocytochemii, mikroskopii, proliferační testy a testy tvorby kolonií, reverzní transkripční a kvantitativní real- time PCR a statistickou analýzu. Během studia jsem se podílel na přípravě protokolu pro zlepšení kvality kultivace limbálních epitelových buněk bez použití xenogenních...
Targeted differentiation of mesenchymal stem cells and their clinical application
Hámor, Peter ; Kubinová, Šárka (vedoucí práce) ; Trošan, Peter (oponent)
Cílem této práce je úvod do možností neurální diferenciace mezenchymálních kmenových buněk a jejich využití v klinické praxi zaměřené na opravu a regeneraci tkání centrální nervové soustavy. Protože tato soustava představuje řídící centrum funkčních vlastností celého těla a léčba zranění a degenerací často přináší mnoho problémů a překážek, je možnost využití vlastních buněk jako transplantátu nebo podpory přirozených regeneračních vlastností tkání hodna hlubšího zkoumání. Práce se postupně zaměřuje na obecné vlastnosti a charakteristiku kmenových buněk a jejich diferenciačního potenciálu, následně jsou podrobněji charakterizované mezenchymální kmenové buňky společně s možností jejich izolace a kultivace. Hlavní část textu tvoří rešerše studií a metod zaměřených na cílenou diferenciaci mezenchymálních kmenový buněk se snahou o jejich transdiferenciaci do buněk neurální buněčné linie, společně se současným a předpokládaným využitím těchto buněk v terapiích centrální nervové soustavy.
Využití metodik molekulární biologie pro určování polymorfizmu HLA antigenu
Brožová, Jitka ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Trošan, Peter (oponent)
Komplex HLA (Human leukocyte antigen) je rozsáhlý genový úsek nacházející se na krátkém raménku chromozomu 6. Skládá se ze tří regionů, I. a II. region kódují geny HLA I. a II. třídy, ve III. regionu se nacházejí geny komplementu, TNFα a další geny, které nejsou evolučně a funkčně spojeny s geny HLA. HLA geny I. a II. třídy kódují povrchové glykoproteiny, které ve svém vazebném místě prezentují peptidy buňkám imunitního systému. HLA geny jsou spojovány s mnoha autoimunitními a infekčními nemocemi, i když mechanizmy těchto asociací jsou většinou zatím neznámé. HLA fungují jako silné transplantační antigeny, tudíž představují velkou překážku při alogenních orgánových transplantacích a transplantacích krvetvorných buněk. K zabránění rejekce transplantovaného orgánu, je nezbytné, aby se tkáň dárce shodovala v HLA genech tkáně příjemce. Určení shody dárce s příjemcem je prováděno pomocí HLA typizačních technik. HLA typizace se dnes ve většině laboratoří v Evropě a USA výlučně provádí metodami molekulární biologie. Mezi tyto metody řadíme tři hlavní techniky založené na polymerázové řetězové reakci (PCR), PCR se sekvenčně specifickými primery, PCR se sekvenčně specifickými oligonukleotidovými sondami a sekvenování. Metody molekulární biologie jsou přesnější, citlivější a mají větší rozlišovací schopnost...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.