|
|
Centrum FACT a jeho spolupráce s umělcem na příkladu filmu The Separate System
Kovandová, Alžběta ; TŘEŠTÍKOVÁ, Helena (vedoucí práce) ; KRATOCHVÍL, Jaroslav (oponent)
FACT (Foundation for Art and Creative Technology) je nezisková kulturní organizace v britském Liverpoolu, která provozuje centrum sestávající z galerie, kina, videoprodukce a kavárny. Jedná se o prostor, ve kterém se spojuje několik uměleckých disciplín i odvětví, a zároveň i o místo, kde se odehrává mnoho různých workshopů a sociálních programů, protože jedním z hlavních cílů FACTu je zapojit do svých aktivit místní komunitu. To uskutečňuje prostřednictvím spolupráce s umělci, kteří pod záštitou FACTu vytvářejí svá umělecká díla a spolupracují na nich s různými skupinami obyvatel (děti, starší lidé, váleční veteráni atd.). V rámci těchto komunitních programů FACT mimo jiné provozuje i projekt Veterans in Practice, zaměřený na pomoc válečným veteránům. Ve spolupráci s nimi natočila režisérka Katie Davies pod záštitou FACTu film The Separate System o veteránech, kteří se po návratu do civilního života dostali do vězení.
Tato bakalářská práce popisuje historii vzniku a fungování centra FACT a jeho jednotlivých oddělení. Ve své druhé části se věnuje projektu Veterans in Practice a vzniku filmu The Separate System, na kterém nastiňuje spolupráci FACTu s umělci a různými demografickými skupinami probíhá. Vychází nejen z knižních a internetových zdrojů, ale i z rozhovorů vedených autorkou práce se zaměstnanci FACTu a režisérkou Katie Davies.
|
|
| |
|
|
Newspeak
Sacher, Jan ; Třeštíková, Helena (vedoucí práce) ; Kubica, Petr (oponent)
Newspeak neboli Konec srosumitelnosti je filozofující esej. Vzdáleně navazuje na moji bakalářskou práci Krásný nový svět z roku 2005, která se zabývala rolí informací a reklamy v postkapitalistické společnosti. Původně jsem chtěl osvětlit neoliberalistický základ postkapitalismu, což by se bývalo dalo dobře odstartovat právě probíhající řeckou krizí europrostoru, ale pak mne zarazil zásadní rozpor mého úmyslu: vše, co jsem o Řecku a o krizi věděl, jsem věděl z médií, tedy nevěděl jsem vlastně nic. Ale psát jsem chtěl o skutečnosti. A hned vzápětí jsem si uvědomil, že i všechno ostatní, co jsem si do té doby nastudoval, všechny ty informace o ekonomii, liberalismu, kapitalismu, neoliberalismu etc. mi byly zprostředkovány pouze mediálně. Nic nebylo skutečně ve mně. To už mi bylo jasné, že mediálně dnes probíhá skoro všechno, že jde o jakési globální odcizení od reálného světa, kterému nemohu zabránit. A to už jsem věděl, že svoje téma zásadně změním. Pochopil jsem, že svět, ve kterém žiji, je napaden jakousi reálnou variantou nihilismu - reálnou, protože to jsem najednou přímo fyzicky cítil, že v takovém světě jsem. A pak už to šlo ráz na ráz: literatura, kterou jsem si musel načíst, byť zase skrz médium knihy, mi musela objasnit problematiku nihilismu. Začal jsem si číst Nietzscheho, pak existencialisty, Camuse, až jsem se dostal k postmodernistům, ale něco mi začalo vadit. Hned mi bylo jasné, že mi chybí kontrast. Postmodernisté byli sami obětí medializovaného světa, nevěřil jsem jejich nadsázce. Tak jsem se vrátil k tomu, co nejvíc jako realita vypadalo, k empirické vědě, k psychologii, sociologii, neurologii, samozřejmě jen k vybraným aspektům. Ale to už jsem byl sám dávno zachvácen virem nihilismu: viděl jsem, že vše je jenom konstrukt, za kterým není nic. A nakonec mi došlo, že tady musí jít pouze o mně, protože jenom moje vlastní existence mi dává jakž takž reálnou evidenci. Tedy snad. Doufám. Vybral jsem si proto formu cesty, jakousi odysseu, a znázorňovací metodu tance. Tu jsem si vzal od Nietzscheho. A začal jsem psát. A objevil jsem si konečně Baudrillarda. Ten to všechno věděl. Ten věděl o agónii reálného světa. Ten věděl, že média jsou naše smrt. Ale to už mne nemohlo ovlivnit. Byl už jsem na cestě. Na cestě za sebou - za ztraceným světem. A o tom to je.
|
|
| |
|
| |
|
|
Pavel Koutecký a jeho filmová tvorba
Počtová, Jana ; Kubica, Petr (vedoucí práce) ; Třeštíková, Helena (oponent)
Coje to vlastně autorský rukopis? Úhel pohledu, ze kterého autor nahlíží na danou látku. Jakým stylem zaznamenává děj, do jaké míry do něj
vstupuje a snaží se ho ovlivnit, jaké úhly a obrazové ztvárnění používá, jak pracuje se zvukem. Shodneme se, že jen málo režisérů v České
republice má tak výrazný a osobitý autorský rukopis jako měl právě
Pavel Koutecký. Byl to režisér, který hledal stále nové možnosti
a formy vyjadřování se. Diplomová práce mapuje jeho zásadní filmová
díla a podává celkový přehled o jeho tvorbě.
|
host ::
RSS.