|
|
Multisenzorové zabezpečení domácnosti s pomocí Raspberry Pi Zero
Svoboda, Jonáš ; Kočí, Radek (oponent) ; Janoušek, Vladimír (vedoucí práce)
Cílem tohoto projektu bylo vytvoření multisenzorového zařízení pro domácnost, které by pokrylo všechny důležité aspekty, které se této problematiky týkají. Řešení by sestávalo z mikropočítače Raspberry Pi Zero, který by byl vybaven větší škálou senzorů. Takto vytvořený systém by měl být přístupný skrze zvolené softwarové řešení využitím platformy NODE-RED nebo Home Assistant. Úkolem tohoto zařízení by byl monitoring dění uvnitř domácnosti a sběr dat jako je průběžná teplota, vlhkost, míra pohybu a hladiny oxidu uhelnatého. V rámci práce došlo i k analýze již existujících řešení, které se věnují stejné problematice a to v rámci jak komerční sféry, tak i open-source. Došlo k analýze minimálního hardwarového vybavení systému tak, aby splňoval základní požadavky pro zabezpečení a umožnil uživateli získání cenných informací o dění v domácnosti. Výsledkem je funkční systém, jehož data jsou přístupná jak skrze mobilní telefon, tak i osobní počítač. Finální produkt by se pak měl vyjímat svojí finanční nenáročností, která dokáže konkurovat dostupným komerčním řešením.
|
|
|
Metody kontingence / Hladové oči a Psí duše / Zkus si zavázat tkaničku během chůze
Svoboda, Jonáš ; Lungová, Barbora (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Kamera, tak jako bytost, putuje prostorem, účastna akce. Cítíme pnutí, každý časový okamžik. Ve všem. Tanec částic, svrab v neskutečném tempu. Prostorové vlastnosti haptického světa jsou dány kompozicí partitury pro tanec částic. Volná notace pro sysifovsky věčné duše hráčů. Hrající společnou skladbu našeho času a prostoru. Vlnění. Prostor mezi částicemi – prázdnota. Tvar daný strukturou tance částic. Tak jak se to jen dá utančit. Radiace, Fůze. To je eroze partitury, rozklad systému. Mrchožrouti a uklízeči. Hledači pokladů. Je prostor mezi tvary prázdný? Otroctví není dáno zbídačením člověka, ale jeho proměnou v nástroj. Zbídačení média filmu je proměnou aparátu z nástroje na člověka. Z aparátu – přepisujícího prostředí trojrozměrných tvarů na plochu, na aparát – emulaci schémat lidského prožitku. Od počitku k falešnému prožitku.
|
|
|
Bezčasí
Svoboda, Jonáš ; Turek, Filip (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Film Bezvětří se pokouší být jakýmsi portrétem svobodného mladého života ve městě. Volnosti, upachtěnosti. Je to portrét všech poznámek z mobilu, limonáda s příchutí prázdnoty. Pokorně se rozplynout. Vášnivý amaterismus, neboť na záchodě nejsi sám, je tam s tebou Wittgenstein. O tom, že jsme viděli veverku, jak žere myš. O tom, že když jdeme městem, tak jsme strašně obrovští. O tom, že to všechno vlastně něco znamená. „Vynuděnej klidňák“ nenávidí emoce a Lord Jágr drží nad vodou Sazku. O tom, že jsem celou jednu noc inhaloval Pizzu Hawaii, ze které se stala Pizza Pearl Harbour, protože jsem usnul. O tom, že je dobré si pak se zbylým uhlem zatančit. O tom jak se u kávomatu potkal hejsek, sajrajt a umělá inteligence aby se domluvili, že láska a nenávist musí zvítězit nad pravdou a lží. Namísto toho po brku na dně kelímku nalezli DNA Boha. Pak přišel vrátný a řekl, že ve škole se nekouří. A pak je ta chvíle, kdy nám chybí láska, nemáme klid a už dlouho jsme nebyli na návštěvě. O tom, že jsme byli na odvykací kúře a od té doby všem tykáme. O tom, že si Tomáš přidělal na starou židli kolečka a napsal na ní „ZEUS“. Rozjímání nad hnusným tagem Elektro Planeo na zdi. Protože soutěž v zírání s kamerou je práce jako každá jiná. O tom, že mi zelenina říká, že jsem mimo, protože nesnáší každýho, kdo je zajímavej. O tagu se zajímavou otázkou – „není zelenina sračka?“ Humor v radosti ze smutku. Protože mám soucit s člověkem, který toto musí číst. Něco je prostě v básni uvězněné a nemůže ven. O metodě Hitler-Stalin-Picasso, bolesti a smradu, prázdnotě a tuposti, sabotáži a nervozitě, bezkontaktním člověku, pestré paletě zbytků, o superschopnosti v říkání „ano“ a superhrdinovi odolnému vůči alkoholu. Jaderná metafyzika ve světě, kde je pán daleko a Bůh vysoko. V roli sběratele lidové bizarnosti si člověk hraje na Pána desetikorun s úkolem dopravit poslední desetikorunu moci do kávomatu osudu. Stařec a víno, kterému dáte na cigáro a on vám řekne, že genius se skrývá na dně, bdělost a nepochopení, diletující paměť a čím dál tím smutnější úsměv. Hnusné počasí a pocit, že „za humny se mrdaj národy“ – (Pavel Ondračka – Slavnost hudby a poesie). Metoda volného proudu vědomí, tvářící se jako metoda ledovce. O tom, že posledně jsem přišel o laptop, když jsem zkoušel, jestli pod vodou funguje wifi. Demence a útěk od zla - co nejdál. Snaha se alespoň chvíli soustředit. Jelikož jsem pracoval v podstatě dokumentaristicky ( - film je zpracováním pořízeného archivu videí), byla volba média video-eseje, potažmo filmu zcela jasná. Na vyobrazené se snažím dívat ze svého osobního, zúčastněného pohledu, ale také s „nehodnotícím - dokumentaristickým odstupem“. Inspiraci jsem pro tvorbu Bezvětří hledal hlavně v díle Wernera Herzoga, Karla Vachka a jejich vztahu k relativitě pravdy a přírodě. Oproti svým dosavadním výsledkům, které byly spíše experimentální povahy hodnotím svou práci jako zacílenou a soustředěnou. Cílem práce je portrét místa, času a lidí. Nemá vůbec žádný praktický přínos, možná krom obohacení divákovy duše a jeho portrétních kvalit.
|
|
|
Multisenzorové zabezpečení domácnosti s pomocí Raspberry Pi Zero
Svoboda, Jonáš ; Kočí, Radek (oponent) ; Janoušek, Vladimír (vedoucí práce)
Cílem tohoto projektu bylo vytvoření multisenzorového zařízení pro domácnost, které by pokrylo všechny důležité aspekty, které se této problematiky týkají. Řešení by sestávalo z mikropočítače Raspberry Pi Zero, který by byl vybaven větší škálou senzorů. Takto vytvořený systém by měl být přístupný skrze zvolené softwarové řešení využitím platformy NODE-RED nebo Home Assistant. Úkolem tohoto zařízení by byl monitoring dění uvnitř domácnosti a sběr dat jako je průběžná teplota, vlhkost, míra pohybu a hladiny oxidu uhelnatého. V rámci práce došlo i k analýze již existujících řešení, které se věnují stejné problematice a to v rámci jak komerční sféry, tak i open-source. Došlo k analýze minimálního hardwarového vybavení systému tak, aby splňoval základní požadavky pro zabezpečení a umožnil uživateli získání cenných informací o dění v domácnosti. Výsledkem je funkční systém, jehož data jsou přístupná jak skrze mobilní telefon, tak i osobní počítač. Finální produkt by se pak měl vyjímat svojí finanční nenáročností, která dokáže konkurovat dostupným komerčním řešením.
|
|
|
Metody kontingence / Hladové oči a Psí duše / Zkus si zavázat tkaničku během chůze
Svoboda, Jonáš ; Lungová, Barbora (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Kamera, tak jako bytost, putuje prostorem, účastna akce. Cítíme pnutí, každý časový okamžik. Ve všem. Tanec částic, svrab v neskutečném tempu. Prostorové vlastnosti haptického světa jsou dány kompozicí partitury pro tanec částic. Volná notace pro sysifovsky věčné duše hráčů. Hrající společnou skladbu našeho času a prostoru. Vlnění. Prostor mezi částicemi – prázdnota. Tvar daný strukturou tance částic. Tak jak se to jen dá utančit. Radiace, Fůze. To je eroze partitury, rozklad systému. Mrchožrouti a uklízeči. Hledači pokladů. Je prostor mezi tvary prázdný? Otroctví není dáno zbídačením člověka, ale jeho proměnou v nástroj. Zbídačení média filmu je proměnou aparátu z nástroje na člověka. Z aparátu – přepisujícího prostředí trojrozměrných tvarů na plochu, na aparát – emulaci schémat lidského prožitku. Od počitku k falešnému prožitku.
|
|
|
Bezčasí
Svoboda, Jonáš ; Turek, Filip (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Film Bezvětří se pokouší být jakýmsi portrétem svobodného mladého života ve městě. Volnosti, upachtěnosti. Je to portrét všech poznámek z mobilu, limonáda s příchutí prázdnoty. Pokorně se rozplynout. Vášnivý amaterismus, neboť na záchodě nejsi sám, je tam s tebou Wittgenstein. O tom, že jsme viděli veverku, jak žere myš. O tom, že když jdeme městem, tak jsme strašně obrovští. O tom, že to všechno vlastně něco znamená. „Vynuděnej klidňák“ nenávidí emoce a Lord Jágr drží nad vodou Sazku. O tom, že jsem celou jednu noc inhaloval Pizzu Hawaii, ze které se stala Pizza Pearl Harbour, protože jsem usnul. O tom, že je dobré si pak se zbylým uhlem zatančit. O tom jak se u kávomatu potkal hejsek, sajrajt a umělá inteligence aby se domluvili, že láska a nenávist musí zvítězit nad pravdou a lží. Namísto toho po brku na dně kelímku nalezli DNA Boha. Pak přišel vrátný a řekl, že ve škole se nekouří. A pak je ta chvíle, kdy nám chybí láska, nemáme klid a už dlouho jsme nebyli na návštěvě. O tom, že jsme byli na odvykací kúře a od té doby všem tykáme. O tom, že si Tomáš přidělal na starou židli kolečka a napsal na ní „ZEUS“. Rozjímání nad hnusným tagem Elektro Planeo na zdi. Protože soutěž v zírání s kamerou je práce jako každá jiná. O tom, že mi zelenina říká, že jsem mimo, protože nesnáší každýho, kdo je zajímavej. O tagu se zajímavou otázkou – „není zelenina sračka?“ Humor v radosti ze smutku. Protože mám soucit s člověkem, který toto musí číst. Něco je prostě v básni uvězněné a nemůže ven. O metodě Hitler-Stalin-Picasso, bolesti a smradu, prázdnotě a tuposti, sabotáži a nervozitě, bezkontaktním člověku, pestré paletě zbytků, o superschopnosti v říkání „ano“ a superhrdinovi odolnému vůči alkoholu. Jaderná metafyzika ve světě, kde je pán daleko a Bůh vysoko. V roli sběratele lidové bizarnosti si člověk hraje na Pána desetikorun s úkolem dopravit poslední desetikorunu moci do kávomatu osudu. Stařec a víno, kterému dáte na cigáro a on vám řekne, že genius se skrývá na dně, bdělost a nepochopení, diletující paměť a čím dál tím smutnější úsměv. Hnusné počasí a pocit, že „za humny se mrdaj národy“ – (Pavel Ondračka – Slavnost hudby a poesie). Metoda volného proudu vědomí, tvářící se jako metoda ledovce. O tom, že posledně jsem přišel o laptop, když jsem zkoušel, jestli pod vodou funguje wifi. Demence a útěk od zla - co nejdál. Snaha se alespoň chvíli soustředit. Jelikož jsem pracoval v podstatě dokumentaristicky ( - film je zpracováním pořízeného archivu videí), byla volba média video-eseje, potažmo filmu zcela jasná. Na vyobrazené se snažím dívat ze svého osobního, zúčastněného pohledu, ale také s „nehodnotícím - dokumentaristickým odstupem“. Inspiraci jsem pro tvorbu Bezvětří hledal hlavně v díle Wernera Herzoga, Karla Vachka a jejich vztahu k relativitě pravdy a přírodě. Oproti svým dosavadním výsledkům, které byly spíše experimentální povahy hodnotím svou práci jako zacílenou a soustředěnou. Cílem práce je portrét místa, času a lidí. Nemá vůbec žádný praktický přínos, možná krom obohacení divákovy duše a jeho portrétních kvalit.
|
host ::
RSS.