Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 31 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Hladiny fyziologicky aktivních látek během vývoje sociální hierarchie u dvou poddruhů myši domácí.
Bufková Daniszová, Kristina ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Dušek, Adam (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
1 Abstrakt Sociální interakce živočichů představují složitou síť vazeb mezi jednotlivci, která je ovlivňována mnoha faktory. Z praktického hlediska je velmi komplikované či spíše nemožné tyto interakce sledovat v přirozených podmínkách za uvážení všech zásadních faktorů. Vhodné řešení nabízí například použití sociálního prostředí tzv. fraternálních párů. Na zjednodušeném modelu, představovaném vždy párem bratrů, lze - za předpokladu vhodně nastavené délky experimentu a věku jedinců do experimentu vstupujících - poodkrýt různé aspekty formování sociální hierarchie. Za klíčový faktor ovlivňující postavení jedince (především samce) ve skupině je považována jeho fyzická zdatnost, která bývá spojována především s velikostí a tedy s tělesnou hmotností. Krom samotných fyzických kvalit jedince hraje důležitou roli v dosažení "společenského" úspěchu také schopnost tyto kvality sdělovat (např. prostřednictvím chemických signálů) ostatním členům dané sociální skupiny. Vedle somatických a komunikačních charakteristik určujících šance jedince uspět v sociální kompetici představuje zajímavé téma vnitřní regulace těchto aspektů. V této souvislosti je věnována pozornost především steroidním hormonům, konkrétně androgennímu testosteronu a stresovým hormonům - glukokortikoidům. Všem zmíněným tematickým okruhům byla v...
Role kaudálního orgánu v chemické komunikaci myšic rodu Apodemus
Obstová, Lucie ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Petrák, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá chemickou komunikací myšic rodu Apodemus se zaměřením na kaudální orgán - speciální mazovou žlázu na ventrální straně ocasu. Role kaudálního orgánu v chemické komunikaci je nejasná. K osvětlení funkce této mazové žlázy jsem se rozhodla využít metod 454 pyrosekvenování, proteomické analýzy a qPCR. Pomocí 454 pyrosekvenování jsem získala databázi transkripčně aktivních genů kaudálního orgánu. V proteomické analýze jsem se zaměřila na proteiny o molekulové hmotnosti 14-18kDa k ověření přítomnosti tvz. lipokalinů, proteinů účastnících se chemické komunikace. Pomocí qPCR jsem porovnávala relativní mRNA abundanci vybraných genů mezi jedinci opačného pohlaví. Provedeným výzkumem jsem zjistila, že je kaudální orgán aktivním orgánem a chemické komunikace by se mohl účastnit. Na úrovni mRNA jsem detekovala odlišné relativní mRNA abundance genů u samců a samic, které by mohly hrát roli v rozdílech vývinu kaudální orgánu mezi jedinci opačného pohlaví. Ze získaných výsledků jsem nakonec navrhla možné způsoby využití kaudálního orgánu v chemické komunikaci myšic rodu Apodemus. Klíčová slova: kaudální orgán, Apodemus, chemická komunikace, FABP5, Scd1
Molecular epidemiology of selected viral, bacterial and fungal disease of honeybees in the Czech Republic
Ryba, Štěpán ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Voříšek, Karel (oponent) ; Půža, Vladimír (oponent)
4 Souhrn B�hem let 2006 - 2009 bylo na území �eské Republiky monitorováno celkem 6 nejobvyklejších v�elích vir�, které se objevují u v�ely medonosné Apis mellifera. Pomocí PCR test� byly potvrzeny soub�né infekce vir� (DWV, ABPV a BQCV) v dosp�lcích v�el a soub�n� i ko-infekce vir� s houbovým onemocn�ním vyvolaným Nosema apis a Nosema ceranae. Pro praktickou monost detekce moru v�elího plodu v populaci v�elstev byla vyvinuta nová citlivá metoda detekce p�vodce moru v�elího plodu Paenibacillus larvae ze v�elí m�li. Byly porovnány r�zné p�ístupy extrakce spor z v�elí m�li a lyzování spor. Citlivost PCR testu na p�ítomnost Paenibacillus larvae v m�li byla porovnána s klasickou kultiva�ní metodou. Metoda PCR detekce moru v�elího plodu byla dále studována a zefektiv�ována. Pomocí p�euspo�ádání vzork� do vytvo�ených matic a vytvo�ení sm�sných vzork�, byla vyvinuta metoda, u které bylo moné analyzovat 1000 vzork� pomocí 35 PCR reakcí. Dalším p�ístupem k vytvo�ení robustní a jednoduché metody pro screening moru v�elího plodu bylo vytvo�ení, laboratorní ov��ení a srovnání citlivé detek�ní metody, zaloené na kultiva�ním testu na papírových kartách RIDA®COUNT se specifickým kultiva�ním médiem, specifickými selek�ními podmínkami pro Paenibacillus larvae a chromogenem zvýraz�ující narostlé kolonie bakterií. Kone�n�...
Identification and modeling of gene expression regulatory networks during streptomycetes germination
Straková, Eva ; Vohradský, Jiří (vedoucí práce) ; Stopka, Pavel (oponent) ; Vondrášek, Jiří (oponent)
Streptomycety jsou studovány především kvůli své schopnosti produkovat antibiotika, ale také jako modelový bakteriální organismus s komplexním buněčným cyklem. V této práci byl systémově studován proces klíčení (germinace) Streptomyces coelicolor za použití transkriptomických a proteomických metod. Klíčení představuje základní vývojový přechod z klidového období buňky do vegetativní fáze růstu. Během počátečních 5,5 h klíčení byly ve 13 časových bodech měřeny změny exprese mRNA a celková vnitrobuněčná koncentrace proteinů, včetně monitorování aktuání proteosyntézy. Pro kvantifikaci transkriptu byla použita metoda DNA mikročipů, proteiny byly měřeny pomocí dvourozměrné gelové elektroforézy. Modelováním genové expresse byly rekonstruovány genetické sítě a identifikovány funkční skupiny genů regulované určitými sigma faktory. Výstupem modelování byl soubor parametrů, který umožnil simulovat kinetiku regulace mezi sigma faktory a regulovanými geny. Bylo zjištěno, že klíčovou roli během procesu hrají sigma faktory SigR a HrdD, jejichž regulony byly identifikovány. Z transkriptomických i proteomických dat vyplývá, že nejintenzivnější odezva buňky na vnější prostředí probíhá během první hodiny germinace, aktivací různých regulačních mechanismů. Pro porovnání globálních trendů v expresi genů/proteinů byla...
Generation and analysis of mutant mouse models to study pathophysiological roles of KLK5 and KLK7 in epidermis
Kašpárek, Petr ; Sedláček, Radislav (vedoucí práce) ; Stopka, Pavel (oponent) ; Machoň, Ondřej (oponent)
Peptidázy příbuzné kallikreinu (KLK) představují rodinu vzájemně spřízněných serinových proteáz, které jsou kódovány geny umístěnými v jediném chromozomálním lokusu. Jejich exprese byla popsána v mnoha tkáních a řada experimentů in vitro naznačuje významnou roli KLK v mnoha fyziologických i patologických procesech. Přesto jsou skutečné úlohy KLK v živém organismu stále ne zcela objasněny, což je způsobeno zejména nedostatkem vhodných zvířecích modelů pro jejich studium. Přestože genově-deficientní myší modely pro některé KLK již byly vytvořeny, jejich význam pro objasnění rolí těchto proteáz v komplexním prostředí živého organismu byl jen omezený. Jednou z hlavních překážek je částečný funkční překryv mezi některými KLK. Inaktivace jednoho genu tudíž často nevede ke změně fenotypu v důsledku funkční kompenzace mezi jednotlivými proteázami. Zdá se tedy, že klasické myší modely deficientní pro jeden gen jsou ne zcela vhodným nástrojem pro studium KLK in vivo. V této práci jsme použili TAL efektor nukleázy (TALENy) pro přípravu několika nových mutantních myších linií, které umožňují analýzu komplexních proteolytických sítí tvořených KLK a studium jejich role ve zdravém organismu i během chorobných procesů. Připravili jsme nový model pro Nethertonův syndrom (NS), autosomálně recesivní kožní chorobu způsobenou...
Faktory ovlivňující estrální cyklus myši domácí (Mus musculus)
Havrdová, Leona ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Faktory ovlivňující estrální cyklus myši domácí domácí (Mus musculus) Abstrakt Práce ve formě rešerše pojednává o faktorech ovlivňující estrální cyklus myši domácí (Mus musculus). Nosným tématem je zpracování modulace estrálního cyklu vlivem samčích či samičích chemických signálů. Podrobně jsou popsány známé fenomény - Bruceové, Whittenův a Lee-Boot efekt, spolu s nověji objevenými případy sociální modulace (vyvolání ovulace, role genotypu samce apod.). Dále se zabývá vlivy prostředí, především bisfenolu A v souvislosti s nežádoucím dopadem na reprodukční systém člověka, který je zkoumán právě na myších. Klíčová slova: estrus, feromon, MUP, Mus musculus, vomeronazální orgán
Evoluce olfaktorických receptorů
Klempt, Petr ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o největší genové rodině savců, která kóduje olfaktorické receptory. Olfaktorické receptory náleží do podrodiny rhodopsin-like GPCRs, staré 600 až 800 milionů let. Minimálně od této doby hrají olfaktorické receptory, součást jednoho z nejstarších smyslů (čich), zásadní roli v detekci chemických látek ať už ve vodě, nebo ve vzduchu. Ohromný repertoár olfaktorických receptorů a jeho změny v průběhu evoluce u důležitých taxonů živočichů je v práci zmapován s důrazem na množství a podíl funkčních a nefunkčních genů pro olfaktorické receptory. Tyto hodnoty jsou totiž jedním z kritérií hodnocení olfaktorických schopností zvířat. Olfaktorické receptory jsou umístěny typicky na povrchu senzorického neuronu čichového epitelu, kde váží různé odoranty a spouští signalizační kaskádu vedoucí k depolarizaci membrány neuronu. Přibližně polovina práce proto shrnuje poznatky o molekulární biologii olfaktorických receptorů, jako je jejich struktura, zásadní složky signalizační kaskády (Gαolf, ACIII, CNG kanál, Ca2+ dependentní Cl- kanál), stejně jako složky potřebné k návratu do stavu steady-state. Určitá úroveň exprese olfaktorických receptorů ve velkém množství non-olfaktorických tkání (svaly, sperma, mozek atd.) ukazuje na možné důležité biomedicínské role těchto receptorů.
Evoluce a exprese odoranty vázajících proteinů u vybraných zástupců rodu Mus
Vinkler, David ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Trachtulec, Zdeněk (oponent)
OBP představují malé, ve vodě dobře rozpustitelné proteiny, které jsou ve velkém množství exprimovány v blízkosti čichových neuronů, a jejichž hlavním úkolem je vázat a přepravovat lipofilní odoranty ve vodném prostředí nosní sliznice savců a jiných obratlovců. Ačkoliv OBP známe bezmála 30 let, a víme toho poměrně dost o jejich struktuře a molekulární podstatě, máme stále velmi málo informací o genové expresi těchto proteinů a funkcích, které v organismu vykonávají. Tato práce přináší nové poznatky ohledně tkáňové specificity OBP a předkládá několik nových sekvencí genů řídících tyto proteiny u vybraných zástupců rodu Mus.
Strategie spermií hlodavců
Šandera, Martin ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
Souhrn Různé druhy hlodavců se liší způsobem života, párovacími systémy a liší se i v morfologii spermií. U hlodavců se vyskytují různé úrovně kompetice spermií. Obecně u živočichů se má za to, že díky kompetici spermií dochází k prodlužování bičíků spermií. Jak přesně působí kompetice spermií u hlodavců? Druhově specifický sexuální výběr může optimalizovat morfologii spermií. Fyziologii, morfologii a kompetici spermií můžou ovlivňovat i environmentální faktory. Disertační práce byla zaměřena na reprodukční strategie hlodavců na úrovni spermií a to na základě morfologických a behaviorálních vlastností spermií. Práce obsahuje tři publikace (včetně jednoho odeslaného rukopisu) a v příloze jeden článek, který okrajově souvisí s tématem práce. Morfologie spermií u hlodavců hraje důležitou roli v kompetici spermií. Delší bičíky a apikální háčky jsou u druhů s relativně většími varlaty a vyšším procentem násobného otcovství (multiple paternity), tedy u druhů s vyšší mírou promiskuity a vyšší mírou kompetice spermií. Jedním z cílů bylo zjistit vztahy délky apikálních háčků a bičíků spermií a variability v těchto znacích s relativní hmotností varlat. Výsledky této práce ukázaly, že průkazně delší apikální háčky byly u druhů s vyšší relativní hmotností varlat (tzn. vyšší mírou kompetice spermií), což poukázalo na...
Strategie mateřské investice u modelového monotokního a polytokního savce z pohledu životní historie
Dušek, Adam ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Šumbera, Radim (oponent) ; Tkadlec, Emil (oponent)
Velikost vrhu je jedním z nejdůležitějších faktorů určujících životní historii savců. Podle velikosti vrhu mohou být savci rozděleni na dvě základní skupiny: (1) monotokní savci, kteří produkují vrhy pouze s jedním mládětem, a (2) polytokní savci, kteří produkují vrhy s více mláďaty. Tato dichotomie vedla k rozrůznění strategií, kterými samice savců optimalizují svou mateřskou investici. Cílem této disertační práce je ukázat rozdílnost strategií mateřské investice monotokních a polytokních savců z pohledu teorie životní historie. Pro tento účel byla zkoumána strategie mateřské investice u jelena lesního (Cervus elaphus), typicky monotokního savce, a myši domácí (Mus musculus), typicky polytokního savce. Z pohledu teorie životní historie představuje jelen lesní, který produkuje ne více než jeden vrh ročně, modelového "K-stratéga". Naopak myš domácí, která může produkovat až deset vrhů za rok, představuje modelového "r-stratéga". Jelen lesní a myš domácí jsou ideálními modelovými organismy pro tento typ výzkumu i proto, že oba tyto druhy jsou zástupci vůbec nejvíce rozšířeného reprodukčního systému savců - simultánní polygynie. Obecným předpokladem teorie mateřské investice je, že v tomto reprodukčním systému matky optimalizují svou investici hlavně proto, aby maximalizovaly reprodukční úspěch svých...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 31 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 Stopka, Peter
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.