|
|
Jiné ústřední správní úřady
Seidel, Antonín ; Rajchl, Jiří (vedoucí práce) ; Svoboda, Petr (oponent)
Jiné ústřední správní úřady Abstrakt Diplomová práce se věnuje části správních úřadů České republiky, které nemají nadřízený správní úřad, a v jejichž čele nestojí jako v případě ministerstev člen vlády, a které jsou terminologií kompetenčního zákona označovány za "jiné ústřední orgány státní správy". V úvodu práce jsou tyto úřady blíže definovány a zřízení části z nich je dáno do souvislosti s požadavkem nezávislosti jejich fungování. Následuje část věnovaná jejich historii od počátku samostatného Československa vč. období po komunistickém převratu v roce 1948 až do současnosti. Pozornost se následně zaměřuje na prameny již zmiňovaného požadavku nezávislosti a v souvislosti s ní také na mezinárodní přehled existence těchto úřadů, a především na konformitu jejich postavení s ústavním pořádkem České republiky a s principem parlamentní demokracie obecně. Část těchto úřadů je totiž cíleně vyčleňována z vázanosti usneseními vlády a jejich existence "mimo hierarchickou strukturu státní správy" zakládá dělbu v rámci samotné moci výkonné, která je však v rámci parlamentní republiky založena na kontrole vlády přímo voleným parlamentem. Obdobně však již v minulosti došlo k zakotvení nezávislosti České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu, a to přímo v Ústavě. Práce se na tomto místě věnuje mj. judikatuře...
|
|
|
KRIZE STRANICKÝCH SYSTÉMŮ A ÚŘEDNICKÉ VLÁDY: Česká republika a Itálie
Seidel, Antonín ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent)
V období od devadesátých let dvacátého století až do současnosti několikrát posloužily jako řešení politických krizí v Česku a Itálii tzv. "úřednické vlády". Jedná se o institut přechodných kabinetů, kterým předsedá nestraník a i další členové těchto vlád nejsou členy politických stran (ne však nezbytně všichni). Právě tento rys je odlišuje od vlád "stranických". Práce se snaží identifikovat společné body a okolnosti, které vedou ke vzniku takových kabinetů, na příkladu dvou z hlediska institucionálního designu relativně blízkých parlamentních republik. Zaměřuje se především na stav politických stran, neboť právě jejich selhání vede k pádu předchozího kabinetu a zároveň k situaci, kdy není možné sestavit parlamentní většinu pro novou "stranickou" vládu. Pozornost je zároveň zaměřena na prezidenta republiky, který tváří v tvář oslabeným stranám vykonává v souladu s teorií "prezidentského akordeonu", popsanou Maurem Tebaldim, více "autonomním" způsobem své pravomoci, především pak pravomoc jmenování premiéra, čímž zásadním způsobem působí v prospěch vzniku "úřednického" kabinetu.
|
|
|
KRIZE STRANICKÝCH SYSTÉMŮ A ÚŘEDNICKÉ VLÁDY: Česká republika a Itálie
Seidel, Antonín ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent)
V období od devadesátých let dvacátého století až do současnosti několikrát posloužily jako řešení politických krizí v Česku a Itálii tzv. "úřednické vlády". Jedná se o institut přechodných kabinetů, kterým předsedá nestraník a i další členové těchto vlád nejsou členy politických stran (ne však nezbytně všichni). Právě tento rys je odlišuje od vlád "stranických". Práce se snaží identifikovat společné body a okolnosti, které vedou ke vzniku takových kabinetů, na příkladu dvou z hlediska institucionálního designu relativně blízkých parlamentních republik. Zaměřuje se především na stav politických stran, neboť právě jejich selhání vede k pádu předchozího kabinetu a zároveň k situaci, kdy není možné sestavit parlamentní většinu pro novou "stranickou" vládu. Pozornost je zároveň zaměřena na prezidenta republiky, který tváří v tvář oslabeným stranám vykonává v souladu s teorií "prezidentského akordeonu", popsanou Maurem Tebaldim, více "autonomním" způsobem své pravomoci, především pak pravomoc jmenování premiéra, čímž zásadním způsobem působí v prospěch vzniku "úřednického" kabinetu.
|
|
| |
host ::
RSS.