|
|
Krása jako cesta k Bohu i ke světu v díle Simony Weilové
Staňková, Klára ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Tato práce se zabývá konceptem krásy ve filosofii francouzské autorky Simony Weilové. Krása je v práci popsána v kontextu dalších pojmů filosofie Weilové, totiž představivosti a prázdna, odstvoření a pozornosti. Tyto pojmy jsou konfrontovány s estetickou teorií Immanuela Kanta, ze které Weilová vychází a zároveň ji v mnoha ohledech překračuje. Práce se snaží ukázat krásu ve filosofii Weilové jako prostřednici mezi Bohem a světem a jako jednu z forem implicitní lásky k Bohu. Důležitým pojmem pro popsání krásy bude nutnost, skrze kterou Weilová poukazuje také na bolestný aspekt svého pojetí krásy. Weilové chápání krásy je v práci ilustrováno její metaforou labyrintu, ve kterém krása vystupuje jako past, i jako výsledek průchodu labyrintem. Práce také zkoumá konkrétní projevy krásy ve světě, skrze které je možné krásu milovat. Těmi jsou podle Weilové především umění, věda a příroda.
|
|
|
Pravdivost mínění v Platónově Theaitétovi
Benda, Vojtěch ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
(česky) Tato práce zkoumá kritiku Prótagorova učení, kterou Platón nabízí v první třetině dialogu Theaitétos. Platón se k této kritice dostává skrze Theaitétovu první definici vědění, totiž že vědění je vnímání, kterou Platón považuje za totéž, jako Prótagorovo "člověk je měrou všech věcí". V této práci se soustředím na to, zda je Platónova kritika Prótagory, jak je zde vyobrazena, legitimní, pokusím se ukázat její méně přesvědčivé argumenty a nabídnout možnou odpověď na ty silnější. Především se chci soustředit na argument, kdy je Prótagorás přinucen souhlasit s tím, že jeho teorie není platná, neboť podle jeho vlastní teorie není možné, aby se jeho oponenti mýlili, a případně i zde nabídnout možnou odpověď, kterou by mohl Prótagorás podat.
|
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
|
|
Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)
Roreitner, Robert ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....
|
|
|
Dva pohledy na řeč v raném Nietzschově myšlení
Roreitner, Robert ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato práce představuje rané Nietzschovo dílo z let 1856-73, které zařazuje do kontextu jeho bohaté recepce v 80. a 90. letech a z nějž přináší české překlady některých důležitých textů. První kapitola ukazuje, jak v souvislosti s autobiografickými poznámkami z let 1856-65 do Nietzschova myšlení poprvé vstupuje téma řeči, a to jako prostředí umožňujícího přetrvat určitým momentům minulosti. Ve druhé kapitole je především v konfrontaci se Schopenhauerem, ale také na pozadí Langeho a Hartmannova díla předvedena artikulace pojmu hudby, jak k ní dochází v Nietzschových poznámkách z let 1869-71. Ukazuje se, že Nietzschova hudba, která zviditelňuje proces nastávání, řád následnosti (Aufeinander), jímž všechno prochází bez ohledu na svou vlastní kvalitu, a která se vymezuje v protikladu k řeči předvádějící svět v řádu koexistence (Nebeneinander), tedy jako představu, reprezentaci, symbol, že tato hudba představuje spolu se svým protipólem v řeči pojmovou dvojici mnohem obecnějšího charakteru, než jaký je vlastní obvyklému pojmu řeči a hudby. Řeč a hudba jsou dvěma ohledy symbolického řádu, do nějž jsme vždy již vstoupili. Ve třetí kapitole je nejdříve vyloženo selhání Nietzschova konceptu kultury jako důsledek první konfrontace obou ohledů na řeč a následně za pomoci Nietzschových fragmentů z let 1871-73 položeny...
|
|
|
Aristotelés a Theofrastos o metafyzických příčinách pohybu
Fantyš, Daniel ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
Tato práce vychází z otázek týkajících se peripatetické koncepce hybatele či hybatelů nebeských sfér, které pokládá přímo i nepřímo Theofrastos ve své Metafyzice, a hledá, jak je na ně možné odpovídat za pomoci Aristotelových textů, v nichž je tato koncepce rozpracována. Především jde o dvanáctou knihu Aristotelovy Metafyziky. Zároveň si klade za cíl zjistit, k jakým odpovědím na své otázky inklinuje sám Theofrastos. Oba peripatetici ve svých textech představují pozici, podle níž musí existovat alespoň jeden věčný a neměnný první hybatel, jenž pohybuje nebeskými sférami, a tak udržuje nepřetržitý pohyb v universu. Tato pozice s sebou ovšem přináší mnohé obtíže, které právě formuluje Theofrastos. Jmenovitě si má práce bere za cíl prozkoumat, proč hybatelé nebeských sfér zapříčiňují kruhový pohyb těchto sfér, a ne jejich klid, jakým způsobem vlastně pohybují nebeskými sférami, nakolik je možné pestrost pohybů v sublunárním světě odůvodnit pohyby nebeských sfér, proč první hybatel nebeských sfér nepůsobí pohyby v sublunárním světě přímo i další obtíže.
|
|
|
Krása a dobro v Plótínově filosofii
Ivančenko, Georgij ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
A b s t r a k t Tato práce postupuje ve výkladu z výchozí pozice, kterou je spjatost krásyadobravefilo- sofii Plótínaa novoplatonismu jako takovém. Práce pokládáotázkupozdrojiavysvětleníintui- tivní i filosofické přesvědčivosti tétospjatosti,pojejímontologickémzakotvenívPlótínověfilo- sofii. Cílem práce je upřesnění toho, jak zmíněná spjatost může být chápána a v čem tkví, co je jejím základem. Práce si kladezaúkolprozkoumání,případnětakévyřešení,následujícíaporie, jež, jak doufám, není triviální a může vrhnout nové světlo na metafysikuPlótína,konkrétněje- ho chápání vztahu krásy a dobra: v jakémsmyslujsou krásaadobroúzcespjaty (včemonaspjatost spočívá a v čem je zakotvena) av jakém jsouzároveňodlišné(včemspočívádistinkcemezinimi)? Naším zájmem tedynenípouháexposiceroleastatusudobraa krásyv Plótínověmyšlení,nýbrž tázání se po tom, jak mohou být tak provázané a zároveň distinktivně odlišné. Naše pojednání, sledujíce Plótínův výklad problematiky krásy v Enn. I. 6., povede od analýzy krásy ve smyslo- vém světě k vyšším ontologickým rovinám, přičemž na každé sebudeme tázat filosofa apřipo- mínat si vytyčenou aporii. Zvláštní pozornost budeme věnovat Enn. I. 6. 6. a V. 5. 12, tedy kapi- tolám nezbytným pro diskusi o ontologickém statusu krásy a dobraajejichvzájemnémvztahu. Neméně důležitou pro naši práci bude...
|
|
|
Původ estetické zkušenosti
Švancarová, Martina ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Roreitner, Robert (oponent)
Tato práce pojednává o estetické zkušenosti u francouzských filosofů Jean- Françoise Lyotarda a Emanuela Lévinase. Oba ji rozumí jako zkušenosti smyslové, při níž se však setkáváme s nesmyslovým. V první řadě je pozornost zaměřena na Lyotardovu koncepci, je popsán koncept nemateriální matérie, gesto, jehož prostřednictvím o sobě matérie dává vědět, role umělce vůči uměleckému dílu, ale zejména hrůza a úzkost, kterou matérie vyvolává. Následně se text věnuje Lévinasovi a jeho konceptu neosobního bytí, s nímž matérii ztotožňuje, je popsán exotismus díla a za pomocí Blanchotova Temného Tomáše přiblížena podobná úzkost zakoušená v rámci této estetické události. Přístupy obou myslitelů jsou srovnávány a jsou odhalovány zásadní protiklady v jejich koncepcích (tím nejdůležitějším je odlišná příčina úzkosti, kterou v nás umělecká matérie vyvolává), což je podstatné zejména pro nápadnou podobnost obou koncepcí.
|
|
|
Problematika uměleckého falza
Kousalová, Kateřina ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Ve své bakalářské práci se budu zabývat problematikou uměleckého falza. Nejprve se zaměřím na vymezení potřebné terminologie, uvedu konkrétní příklad padělání z dějin umění a poukážu na důležitost tohoto problému v kontextu filozofie umění. tvořit interpretace a kritika filozofů a estetiků, kteří se touto problematikou zabývají. Konkrétně Duttona. Samostatně vyložím také koncepci, se kterou přichází Tomáš Kulka, předvedu kritiku, se kterou se tato koncepce setkává a pokusím se i o přednesení vlastní kritiky. Práce si klade za cíl vytvořit systematický pohled na řešenou problematiku a ukázat, že teoretický problém, který ěleckým falzem a teorií hodnocení uměleckých děl, je pro filozofii stále Klíčová slova Falzum, estetická hodnota, filozofie umění, umělecká hodnota, Tomáš Kulka, monismus,
|
|
|
Platónovo zpracování postavy Odyssea
Kšír, Karel ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Roreitner, Robert (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na Platónovo zpracování literární postavy Odyssea. Nejdříve bude v základu představena Platónova práce s mýtem: jak mýtus chápal a k čemu ho používal. Hlavní pozornost se poté soustředí na vlastní Platónovu "mýtotvorbu", tedy na to, jak se zděděnou tradicí dále pracuje a jakým způsobem ji domýšlí dál. K tomu bude využit komparativní přístup sledující odysseovskou tradici od homérských eposů až po Platóna s cílem poukázat na ty aspekty Odysseovy figury, které se ukazují být pro Platóna zásadní. Získané závěry pak budou porovnány se závěrečným mýtem z desáté knihy Ústavy, kde Platón hodnotí postavu Odysseovu. Analyzovány však budou i další zmínky o Odysseovi u Platóna, například v dialogu Hippiás Menší. Výsledkem práce tak bude komparací podaný ucelený obraz Odyssea v Platónových dílech.
|
host ::
RSS.