|
|
Onemocnění stěny hrudní aorty: diagnostika, léčba stentgraftem, indikace, strategie a technika výkonu, klinické výsledky
Novotný, Jiří ; Krajina, Antonín (vedoucí práce) ; Chochola, Miroslav (oponent) ; Roček, Miloslav (oponent)
Souhrn Cíl. Snahou práce bylo zhodnotit léčbu hrudní aorty pomocí stentgraftu u jednotlivých druhů patologií v jednom centru. Studie se zaměřuje na technickou úspěšnost a efektivnost léčby. Sleduje výskyt komplikací během výkonu. Z dlouhodobého hlediska posuzuje růst vaků a výskyt endoleaku. Metoda. Během 12 roků jsme léčili pomocí stentgraftu 86 pacientů s onemocněním hrudní aorty. Žen bylo 24, mužů 62. Průměrný věk 58,5 roků. Pozdní CT kontroly byly provedeny u 75 nemocných. Ze sledování vypadl 31 pacient (36 %), většina zemřela (25 pacientů). Nejčastějším důvodem léčby, byla velikost aneuryzmatického vaku (50 %), progresivní růst vaku, tvořil 19 %. Výsledky. Komplikace byly vzácné, nejzávažnější bylo 6 případů (7 %) krvácení, tři případy skončily fatálně, ostatní periferní krvácení vyřešil chirurg. Endoleak primárně neřešitelný byl při DSA u 9 léčených (10 %). Nejčastěji pozorovaným leakem na CT byl typ I - 18 léčených (20 %). Prokázali jsme spontánní regresi endoleaků u 6 pacientů. Technicky úspěšní jsme při léčbě byli v 89 %. Celkově byla efektivita léčby (pacienti profitují z léčby) nalezena u 64 (85 %) nemocných. Závěr. Endovaskulární terapie hrudní aorty je technicky bezpečný výkon. Je však značná rozdílnost v prospěšnosti pro pacienta u jednotlivých druhů patologie.
|
|
|
Cévní přístupy pro hemodialýzu a hemodynamika
Válek, Martin ; Lopot, František (vedoucí práce) ; Malík, Jan (oponent) ; Roček, Miloslav (oponent)
Souhrn Práce vychází z programu monitorování stavu chirurgicky vytvořených cévních přístupů pomocí měření průtoku krve (QVA) v cévním přístupu. Kromě celkové analýzy faktorů ovlivňujících hodnotu QVA se věnuje speciálně hemodynamickým změnám při přítomnosti nefyziologické arteriovenózní spojky. Práce vychází z dat získaných za více než 10 let, kdy je tento program na pracovišti v rutinním využití a vychází z dat od 506 pacientů s celkovým počtem 4296 měření QVA. QVA má u pacientů výraznou inter- i intraindividuální variabilitu. QVA je ovlivňováno výrazně multifaktoriálně a koresponduje mimo jiné s celkovým zdravotním stavem pacienta. Nebyl prokázán žádný faktor, který by dominantně ovlivňoval QVA. Práce poukazuje na výraznou dlouhodobou fyziologickou variabilitu QVA (23 %) jako parametru, který nebyl přes svou důležitost v rozhodování o správné indikaci radiologického intervenčního vyšetření zohledněn. Práce dále analyzuje silnou korelaci mezi QVA a srdečním výdejem. Přináší nový způsob zhodnocení ovlivnění myokardu cévním přístupem pomocí výpočtu výkonu levé komory a ukazuje, že mezi průtokem a procentem výkonu levé komory je silná nelineární závislost. V oblasti obvyklých průtoků (400-800 ml/min) spotřebováná cévbí přístup 7-18 % celkového výkonu levé komory a při průtocích nad 1500 ml/min stoupá k 15-25...
|
|
|
Stomatologická péče o pacienty po předchozí chirurgické terapii vrozených nebo získaných defektů obličeje. Využití 3D technologií v diagnostice a terapii rozštěpových pacientů
Kašparová, Magdaléna ; Dostálová, Taťjana (vedoucí práce) ; Mazánek, Jiří (oponent) ; Roček, Miloslav (oponent)
Postižení pacientů s defekty v orofaciální oblasti, ať už izolovanými nebo kombinovanými zatěžuje nejen pacienta samotného, ale i celou jeho rodinu. Morfologické změny provázející tyto vrozené nebo získané vady jsou příčinou poruch polykání, dýchání, žvýkání a řeči. Dále jsou často základem poruchy vývoje, postavení a počtu zubů dočasné i stálé dentice. Řešení problémů plynoucích z tohoto postižení vyžaduje multidisciplinární přístup a spolupráci zahrnující zásah plastického chirurga, foniatra, logopeda, psychologa a v neposlední řadě odborníků z řad stomatologie. Množství pacientů ročně ošetřených chirurgicky napovídá, že je naprosto nezbytné vytvoření systematické stomatologické péče navazující na chirurgickou intervenci včetně spolehlivých diagnostických metod zahrnujících nejnovější poznatky nejen z medicínských oborů. V následující práci budou postupně představeny různé přístupy diagnostiky a hodnocení průběhu terapie rozštěpových pacientů včetně 3D zobrazení, 3D tisku, FESA analýzy a registrace obrazů. Důraz bude kladen na jejich spolehlivost a zaměnitelnost tradičních postupů za alternativní metody, budou stanoveny jejich výhody a nevýhody včetně náhledu na budoucí směr rozvoje metod užívaných v diagnostice a terapii rozštěpových pacientů. Klíčová slova: rozštěp rtu, rozštěp patra, 3D tisk,...
|
|
|
Translumbální centrální žilní katétry pro hemodialýzu
Jonszta, Tomáš ; Krajina, Antonín (vedoucí práce) ; Roček, Miloslav (oponent) ; Michálek, Pavel (oponent)
Translumbální centrální žilní katétry pro hemodialýzu Cíl: Zavedení dialyzačního katétru translumbálním přístupem představuje možnost získání kvalitního žilního přístupu u pacientů s vyčerpanými klasickými žilními vstupy. Cílem této práce je zhodnocení technické úspěšnosti zavedení a dlouhodobé průchodnosti translumbálních hemodialyzačních katétrů (TLK) a porovnání výsledků se standardními tunelizovanými hemodialyzačními katétry zavedenými cestou vnitřní jugulární žíly (SK). Materiál a metodika: V období od roku 2010 do konce roku 2018 byl na našem pracovišti implantován TLK u 37 pacientů, u nichž vzhledem k okluzi jugulárních a brachiocefalických žil nebylo možno implantovat katétr standardním přístupem. Léčeno bylo 17 (45,9 %) mužů a 20 (54,1 %) žen, věkové rozpětí pacientů bylo 41-89 let, medián 64,0 let. Soubor pacientů s TLK jsme srovnali se skupinou pacientů, u nichž byl za stejné období zaveden tunelizovaný dialyzační katétr standardní cestou přes vnitřní jugulární žílu (SK). SK cestou vnitřní jugulární žíly (VJI) byl zaváděn u 196 pacientů, z toho u 113 (57,7 %) mužů a 83 (42,3 %) žen. Věkové rozpětí pacientů bylo 16-91 let, medián 68,5 roku. Výsledky: Celková doba sledování pacientů ve skupině TLK byla 1-2097 dní, medián 673 dnů. Doba sledování ve skupině SK byla 1-2915 dní, medián 310 dnů....
|
|
|
Význam a porovnání zobrazovacích metod v prenetální diagnostice vrozených vad plodu
Frisová, Veronika ; Roček, Miloslav (vedoucí práce) ; Eliáš, Pavel (oponent) ; Vaněčková, Manuela (oponent)
Tradiční dvojrozměrný ultrazvuk vždy byl a stále zůstává základní metodou screeningu a diagnostiky vrozených vad plodu. Přesný klinický význam novějších typů zobrazení, respektive 3D/4D ultrazvuku a magnetické rezonance, však nebyl dosud jednoznačně stanoven. Cílem této práce bylo zjistit přínos kombinovaného vyšetření ultrazvukem a magnetickou rezonancí pro stanovení prenatální diagnózy a optimalizaci dalšího managementu. Protože bylo vyšetření ultrazvukem i magnetickou rezonancí prováděno v jeden den a jedním specialistou fetální medicíny s erudicí v magnetické rezonanci, bylo navíc připojeno základní porovnání významu obou zobrazovacích metod pro stanovení přesné prenatální diagnózy. Bylo vyšetřeno celkem 212 těhotných žen. 89% procent pacientek bylo referováno pro abnormální či suspektní nález při lokálním ultrazvukovém vyšetření a 11% z důvodu zvýšeného rizika vrozené vady pro abnormální rodinnou anamnézu nebo abnormální výsledek předchozího laboratorního vyšetření. Detailní postnatální diagnózu se nám podařilo zjistit u 113 (53%) ze 212 referovaných těhotenství. Pouze u tohoto souboru těhotenství se známou postnatální diagnózou bylo provedeno hodnocení významu kombinovaného vyšetření ultrazvukem a magnetickou rezonancí, stejně jako vzájemné porovnání obou těchto zobrazovacích metod, Těhotenství byla...
|
|
|
Translumbální centrální žilní katétry pro hemodialýzu
Jonszta, Tomáš ; Krajina, Antonín (vedoucí práce) ; Roček, Miloslav (oponent) ; Michálek, Pavel (oponent)
Translumbální centrální žilní katétry pro hemodialýzu Cíl: Zavedení dialyzačního katétru translumbálním přístupem představuje možnost získání kvalitního žilního přístupu u pacientů s vyčerpanými klasickými žilními vstupy. Cílem této práce je zhodnocení technické úspěšnosti zavedení a dlouhodobé průchodnosti translumbálních hemodialyzačních katétrů (TLK) a porovnání výsledků se standardními tunelizovanými hemodialyzačními katétry zavedenými cestou vnitřní jugulární žíly (SK). Materiál a metodika: V období od roku 2010 do konce roku 2018 byl na našem pracovišti implantován TLK u 37 pacientů, u nichž vzhledem k okluzi jugulárních a brachiocefalických žil nebylo možno implantovat katétr standardním přístupem. Léčeno bylo 17 (45,9 %) mužů a 20 (54,1 %) žen, věkové rozpětí pacientů bylo 41-89 let, medián 64,0 let. Soubor pacientů s TLK jsme srovnali se skupinou pacientů, u nichž byl za stejné období zaveden tunelizovaný dialyzační katétr standardní cestou přes vnitřní jugulární žílu (SK). SK cestou vnitřní jugulární žíly (VJI) byl zaváděn u 196 pacientů, z toho u 113 (57,7 %) mužů a 83 (42,3 %) žen. Věkové rozpětí pacientů bylo 16-91 let, medián 68,5 roku. Výsledky: Celková doba sledování pacientů ve skupině TLK byla 1-2097 dní, medián 673 dnů. Doba sledování ve skupině SK byla 1-2915 dní, medián 310 dnů....
|
|
|
Management a zobrazení vrozených vývojových vad plic u dětí
Kynčl, Martin ; Roček, Miloslav (vedoucí práce) ; Eliáš, Pavel (oponent) ; Heřman, Miroslav (oponent)
Úvod Vrozené vývojové vady plic jsou raritní skupina onemocnění postihující plicní tkáň, arteriální zásobení, žilní drenáž plic anebo se jedná o kombinaci těchto postižení. Dosud trvá nejednotnost ohledně nomenklatury, klasifikace, patogeneze, popisu a managementu takových plicních lézí. Cílem naší práce bylo na základě získaných dat zhodnotit přínos a přesnost diagnostiky z fetální magnetické rezonance (MR) a postnatální výpočetní tomografie (CT) ve vztahu k diagnostice vrozených vývojových vad plic. Materiál a metodika K dispozici jsme měli CT vyšetření plic 24 dětí a zároveň prenatální MR vyšetření u 10 z těchto dětí s prenatálně ultrazvukem (UZ) zjištěnou a histologicky následně potvrzenou vrozenou vadou. Pacienti byli referováni na naše pracoviště v letech 2010-2015. CT i MR vyšetření byla hodnocena dvěma radiology na základě předem stanovených diagnostických kritérií, bez znalosti histologické diagnózy. Závěr vyšetření byl následně porovnán s histologickou diagnózou. Výsledky Shodu mezi výslednou CT a histologickou diagnózou jsme pozorovali v 71 % (17/24). Shoda mezi MR výsledkem a závěrečnou histologií byla potvrzena v 80 % (8 z 10). Pokud jsme výsledky MR vztahovali k CT diagnóze, shoda byla rovněž v 80 % (8 z 10). Nejčastěji postiženým lalokem při lokalizaci vrozené vývojové léze byl pravý...
|
|
|
Onemocnění stěny hrudní aorty: diagnostika, léčba stentgraftem, indikace, strategie a technika výkonu, klinické výsledky
Novotný, Jiří ; Krajina, Antonín (vedoucí práce) ; Chochola, Miroslav (oponent) ; Roček, Miloslav (oponent)
Souhrn Cíl. Snahou práce bylo zhodnotit léčbu hrudní aorty pomocí stentgraftu u jednotlivých druhů patologií v jednom centru. Studie se zaměřuje na technickou úspěšnost a efektivnost léčby. Sleduje výskyt komplikací během výkonu. Z dlouhodobého hlediska posuzuje růst vaků a výskyt endoleaku. Metoda. Během 12 roků jsme léčili pomocí stentgraftu 86 pacientů s onemocněním hrudní aorty. Žen bylo 24, mužů 62. Průměrný věk 58,5 roků. Pozdní CT kontroly byly provedeny u 75 nemocných. Ze sledování vypadl 31 pacient (36 %), většina zemřela (25 pacientů). Nejčastějším důvodem léčby, byla velikost aneuryzmatického vaku (50 %), progresivní růst vaku, tvořil 19 %. Výsledky. Komplikace byly vzácné, nejzávažnější bylo 6 případů (7 %) krvácení, tři případy skončily fatálně, ostatní periferní krvácení vyřešil chirurg. Endoleak primárně neřešitelný byl při DSA u 9 léčených (10 %). Nejčastěji pozorovaným leakem na CT byl typ I - 18 léčených (20 %). Prokázali jsme spontánní regresi endoleaků u 6 pacientů. Technicky úspěšní jsme při léčbě byli v 89 %. Celkově byla efektivita léčby (pacienti profitují z léčby) nalezena u 64 (85 %) nemocných. Závěr. Endovaskulární terapie hrudní aorty je technicky bezpečný výkon. Je však značná rozdílnost v prospěšnosti pro pacienta u jednotlivých druhů patologie.
|
|
|
Stomatologická péče o pacienty po předchozí chirurgické terapii vrozených nebo získaných defektů obličeje. Využití 3D technologií v diagnostice a terapii rozštěpových pacientů
Kašparová, Magdaléna ; Dostálová, Taťjana (vedoucí práce) ; Mazánek, Jiří (oponent) ; Roček, Miloslav (oponent)
Postižení pacientů s defekty v orofaciální oblasti, ať už izolovanými nebo kombinovanými zatěžuje nejen pacienta samotného, ale i celou jeho rodinu. Morfologické změny provázející tyto vrozené nebo získané vady jsou příčinou poruch polykání, dýchání, žvýkání a řeči. Dále jsou často základem poruchy vývoje, postavení a počtu zubů dočasné i stálé dentice. Řešení problémů plynoucích z tohoto postižení vyžaduje multidisciplinární přístup a spolupráci zahrnující zásah plastického chirurga, foniatra, logopeda, psychologa a v neposlední řadě odborníků z řad stomatologie. Množství pacientů ročně ošetřených chirurgicky napovídá, že je naprosto nezbytné vytvoření systematické stomatologické péče navazující na chirurgickou intervenci včetně spolehlivých diagnostických metod zahrnujících nejnovější poznatky nejen z medicínských oborů. V následující práci budou postupně představeny různé přístupy diagnostiky a hodnocení průběhu terapie rozštěpových pacientů včetně 3D zobrazení, 3D tisku, FESA analýzy a registrace obrazů. Důraz bude kladen na jejich spolehlivost a zaměnitelnost tradičních postupů za alternativní metody, budou stanoveny jejich výhody a nevýhody včetně náhledu na budoucí směr rozvoje metod užívaných v diagnostice a terapii rozštěpových pacientů. Klíčová slova: rozštěp rtu, rozštěp patra, 3D tisk,...
|
|
|
Význam a porovnání zobrazovacích metod v prenetální diagnostice vrozených vad plodu
Frisová, Veronika ; Roček, Miloslav (vedoucí práce) ; Eliáš, Pavel (oponent) ; Vaněčková, Manuela (oponent)
Tradiční dvojrozměrný ultrazvuk vždy byl a stále zůstává základní metodou screeningu a diagnostiky vrozených vad plodu. Přesný klinický význam novějších typů zobrazení, respektive 3D/4D ultrazvuku a magnetické rezonance, však nebyl dosud jednoznačně stanoven. Cílem této práce bylo zjistit přínos kombinovaného vyšetření ultrazvukem a magnetickou rezonancí pro stanovení prenatální diagnózy a optimalizaci dalšího managementu. Protože bylo vyšetření ultrazvukem i magnetickou rezonancí prováděno v jeden den a jedním specialistou fetální medicíny s erudicí v magnetické rezonanci, bylo navíc připojeno základní porovnání významu obou zobrazovacích metod pro stanovení přesné prenatální diagnózy. Bylo vyšetřeno celkem 212 těhotných žen. 89% procent pacientek bylo referováno pro abnormální či suspektní nález při lokálním ultrazvukovém vyšetření a 11% z důvodu zvýšeného rizika vrozené vady pro abnormální rodinnou anamnézu nebo abnormální výsledek předchozího laboratorního vyšetření. Detailní postnatální diagnózu se nám podařilo zjistit u 113 (53%) ze 212 referovaných těhotenství. Pouze u tohoto souboru těhotenství se známou postnatální diagnózou bylo provedeno hodnocení významu kombinovaného vyšetření ultrazvukem a magnetickou rezonancí, stejně jako vzájemné porovnání obou těchto zobrazovacích metod, Těhotenství byla...
|
host ::
RSS.