Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 8 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Hřbitov jako literární prostor v české epice 19. století
Procházková, Žaneta ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Menclová, Věra (oponent)
V české epice nacházíme nejrůznější přístupy autorů ke smrti, odrážejí tak onu mozaikovitost názorů člověka 19. století, navíc se v nich mísí prvky kulturně sociální s prvky předchozí literární tradice, přitom jde, jak jsme si ukázali, o vlivy pocházející z různých historických období. Hřbitov bývá označován jako zahrada mrtvých, svaté pole, místo posledního odpočinku, příbytek věčnosti… Tato pojmenování v sobě skrývají některé z možných přístupů k prostoru hřbitova, popř. hrobu. V epice se setkáváme s koncepcí hřbitova jako zahrady či pole, dále se hřbitovemlabyrintem a (okrajově) hřbitovem-bytostí, hrob bývá přirovnáván k lůnu, loži či příbytku. V zásadě můžeme vypozorovat tři základní situace, kde a za jakých okolností se v české epice objevuje prostor hřbitova: hřbitov vytváří hlavní kulisu děje, vrací se jako leitmotiv nebo se vyskytne v ději pouze jednou, vždy však na místě výrazně exponovaném. Na umístění v rámci textu pak závisí funkce, kterou prostor hřbitova plní.
Hitlerův pivní puč v roce 1923 v dobovém českém tisku
Procházková, Žaneta ; Šmíd, Marek (vedoucí práce) ; Petráček, Tomáš (oponent)
Diplomová práce Hitlerův pivní puč v roce 1923 v českém dobovém tisku se zabývá recepcí Hitlerova pivního puče z 8. a 9. listopadu 1923 na stránkách česky a slovensky psaného politické tisku. První část práce je věnována poválečnému vývoji v Německu s přihlédnutím k politické a ekonomické situaci v zemi. Následuje představení života A. Hitlera od mládí po vstupu do politiky a popis událostí vlastního mnichovského puče. Druhá polovina práce je věnována analýze tisku - reakci říšské vlády na puč, postoj bavorské státní správy k celé události a celkovému zhodnocení sledovaného zpravodajství. Práce také sleduje přesah událostí puče na území Československa a jeho podporu mezi německým obyvatelstvem. Téma je v práci zkoumané na tisku velkých stranických deníku a vybraných regionálních týdeníků a obdeníků. Klíčová slova Adolf Hitler, pivní puč, Německo, 1923, Československo
Zvíkovské panství do konce středověku
Procházková, Žaneta ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Tématem této bakalářské práce je vývoj Zvíkovského panství v předbělohorském období. Zaměřím se zejména na dobu od první zástavy Zvíkova Rožmberkům roku 1307 po přechod panství pánům ze Švamberka. Zvíkov byl postaven jako královský hrad v první polovině 13. století a jeho poloha na ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy zaručovala výhodné postavení v případě nebezpečí. Svůj charakter získal při stavitelských počinech krále Václava I. a Přemysla Otakara II. Na počátku čtrnáctého století k němu svůj zájem obrátil Jindřich I. z Rožmberka a dostal Zvíkov do zástavy. Jedním z politických vrcholů panství bylo období vlády Karla IV., kdy hrad sloužil k dočasnému uložení korunovačních klenotů. Nejvýznamněji o Zvíkov stál Oldřich II. z Rožmberka, jenž ho do svého majetku toužil zahrnout i za cenu falšování listin. V Rožmberské správě se Zvíkov udržel až do roku 1473, kdy byl odprodán Bohuslavovi ze Švamberka. Dále bych se zaměřila na kulturní vývoj hradu v rámci rožmberského dominia, jako i na ekonomickou a politickou situaci.
Hřbitov jako literární prostor v české epice 19. století
Procházková, Žaneta ; Menclová, Věra (oponent) ; Vaněk, Václav (vedoucí práce)
V české epice nacházíme nejrůznější přístupy autorů ke smrti, odrážejí tak onu mozaikovitost názorů člověka 19. století, navíc se v nich mísí prvky kulturně sociální s prvky předchozí literární tradice, přitom jde, jak jsme si ukázali, o vlivy pocházející z různých historických období. Hřbitov bývá označován jako zahrada mrtvých, svaté pole, místo posledního odpočinku, příbytek věčnosti… Tato pojmenování v sobě skrývají některé z možných přístupů k prostoru hřbitova, popř. hrobu. V epice se setkáváme s koncepcí hřbitova jako zahrady či pole, dále se hřbitovemlabyrintem a (okrajově) hřbitovem-bytostí, hrob bývá přirovnáván k lůnu, loži či příbytku. V zásadě můžeme vypozorovat tři základní situace, kde a za jakých okolností se v české epice objevuje prostor hřbitova: hřbitov vytváří hlavní kulisu děje, vrací se jako leitmotiv nebo se vyskytne v ději pouze jednou, vždy však na místě výrazně exponovaném. Na umístění v rámci textu pak závisí funkce, kterou prostor hřbitova plní.
Z Kvildy k Horám Kašperským (k literární toponymii v díle Karla Klostermanna)
Procházková, Žaneta
Klostermann uváděl ve svých prózách toponyma až v nezvykle hojném počtu (např. v románu V ráji šumavském lze napočítat 114 různých toponym) a s oblibou je hromadil v dlouhých výčtech, toponyma tak tvoří nedělitelnou součást detailního a věrného popisu dějiště příběhu. Tyto místní a pomístní názvy byly přitom vždy skutečně existující, jako by se autor snažil i pomocí užívání reálných toponym dodat svému vyprávění věrohodnosti a zdání „reálnosti“ zcela v duchu dobové i autorské poetiky.
Jak literární postavy prožívají vlastní jména
Procházková, Žaneta
Některé literární postavy nejsou pouze pasivními uživateli svých jmen, naopak o svých jménech přemýšlejí, mluví o nich, aktivně je hodnotí, vytvářejí si ke jménům pozitivní či negativní vztah, hledají jejich původ či význam atd. Postavy svá jména tedy nejen užívají, ale zároveň i prožívají. Pohled postav na jména (ať již na vlastní nebo na jména ostatních postav) je součástí jejich reflexe fikčního světa, v němž se nacházejí. Jejich způsob prožívání jmen nám vždy přímo či nepřímo prozrazuje i něco o charakteru postav a o funkci, kterou jménu přisuzují.
MY a ONI – jména cizinců v české literatuře
Procházková, Žaneta
Pro cizince jsou často volena jména typická či běžná v daném národním jazyce. Jako „typická“ jsou přitom jména hodnocena kvůli svému původu, formě a frekvenci, s jakou se vyskytují v reálném světě. Důležitější než „typičnost“ je dle mého názoru signalizování příznaku „cizosti“ postavy (klasifikační funkce). Signálem cizosti může být grafická podoba jména a jeho hlásková nebo morfologická skladba.
Když postava vymýšlí, mění či skrývá své jméno
Procházková, Žaneta
K identifikační a iluzionistické funkci jména (v literárních dílech).

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.