|
|
Květen 1968 a jeho dopady na politiku Charlese de Gaulla
Pokrupová, Michaela ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Matějka, Ondřej (oponent)
Práce se zabývá problematikou květnových nepokojů ve Francii v roce 1968 a jejich bezprostředními dopady na politiku prezidenta Charlese de Gaulla. Přestože v předčasných legislativních volbách konaných měsíc po květnových událostech zvítězili silnou většinou gaullisté, samotný prezident de Gaulle necelý rok po událostech rezignoval. Ač se na první pohled může zdát (a někteří autoři tak květen 1968 i pojímají), že studentské nepokoje byly pouze marginální záležitostí mladých nevybouřených lidí bez širšího dopadu, opak je pravdou. Tato událost dodnes patří mezi největší lidové nepokoje v dějinách Páté republiky, které značně otřáslo postavením Generála de Gaulla a uvedlo zemi do stavu chaosu. Pořádek se sice podařilo během několika týdnů ustavit, nicméně ekonomická situace zůstala neutěšená po řadu následujících měsíců. Na počátku práce představuje události května 1968, poté se autorka zaměřuje na situaci ve Francii bezprostředně po nepokojích, přičemž nejvíce prostoru věnuje osobnosti Charlese de Gaulla. Následně jsou představeny prezidentovy kroky jak v domácí, tak v zahraniční politice. Práce vrcholí referendem z dubna 1969 a odchodem de Gaulla z politiky. Z analýzy vyplývá, že přestože Charles de Gaulle vytrval ve funkci i po květnu 1968, jeho pozice byla natolik otřesena, že se mu již...
|
|
|
Neokolonialismus Francie ve 20. a 21. století: intervence v Africe
Pokrupová, Michaela ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Matějka, Zdeněk (oponent)
Diplomová práce se zabývá neokolonialismem Francie vůči jejím bývalým africkým koloniím. Francouzský neokolonialismus je analyzován od roku 1960, tzv. roku Afriky, do současnosti. Součástí diplomové práce jsou dvě případové studie pojednávající o nedávných francouzských vojenských intervencích v Mali a ve Středoafrické republice. Cílem práce je na základě studia odborné literatury a primárních zdrojů zanalyzovat francouzský zahraničně-politický přístup vůči vymezenému teritoriu, zodpovědět otázku, kterou si autorka položila v Úvodu práce, a dospět k zhodnocení. Práce je strukturována do tří kapitol. V Úvodu práce je téma krátce představeno a je stanovena hypotéza práce, která tvrdí, že francouzská zahraniční politika vůči svým bývalým africkým koloniím vykazuje rysy neokolonialismu. První kapitola definuje základní pojmy související s tématem. Z logických důvodů se věnuje kolonialismu, dekolonizaci i zahraniční politice. Podrobněji jsou v první kapitole vysvětleny pojmy neokolonialismus a postkolonialismus. Druhá kapitola analyzuje působení Francie v subsaharské Africe od roku 1960 do současnosti z politického, ekonomického, kulturního a vojenského hlediska. Zvláštní částí této kapitoly je období od roku 1990 do současnosti. Třetí kapitolu tvoří dvě případové studie: vojenské intervence v Mali a ve Středoafrické republice, které demonstrují neokoloniální přístup objevující se v zahraniční politice Francie vůči subsaharské Africe. Součástí této kapitoly je i syntéza obou intervencí. Závěr práce pak shrnuje poznatky získané na základě studia odborné literatury a potvrzuje hypotézu stanovenou v Úvodu práce.
|
host ::
RSS.