|
|
Optimalizace provozní teploty fotoluminiscenčního senzorového pole při detekci lineárních alkoholů
Pokorný, Matěj ; Dian, Juraj (vedoucí práce) ; Červený, Václav (oponent)
Chemické senzory se používají k detekci přítomnosti chemických látek za využití různých fyzikálních veličin. Porézní křemík připravený elektrochemickým leptáním povrchu krystalického křemíku směsí kyseliny fluorovodíkové a ethanolu při vhodných podmínkách představuje porézní materiál, který obsahuje nanokrystalické formy křemíku. Nanokrystalický křemík vykazuje intenzivní fotoluminiscenční vlastnosti při pokojové teplotě, které silně závisí na přítomnosti chemických látek v jeho okolí. Intenzita fotoluminiscence porézního křemíku je v přítomnosti analytu zpravidla zhášena. Fotoluminiscenční senzorová odezva na stanovované látky závisí zejména na koncentraci dané látky, ale také na provozních podmínkách. Nejkritičtější je provozní teplota, která zásadně ovlivňuje intenzitu fotoluminiscence a rychlost senzorové odezvy při přidání nebo odebrání analytu ze systému. Cílem bakalářské práce byla příprava vzorků porézního křemíku, jejich charakterizace pomocí infračervené (FTIR) a fotoluminiscenční spektroskopie. Tyto vzorky byly testovány jako senzorové prvky fotoluminiscenčního senzorového pole pro detekci par lineárního alkoholu ethanolu. Hlavním cílem bakalářské práce bylo pozorování vlivu změny provozní teploty senzorových prvků na velikost statických a dynamických parametrů senzorové odezvy. Ze...
|
|
|
Historie výskytu žábronožky Branchinecta gaini na souostroví Jamese Rosse a její fylogeografie
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Žábronožka Branchinecta gaini Daday, 1910 je největším sladkovodním bezobratlým živočichem Antarktidy a zároveň vrcholovým konzumentem zdejších potravních sítí. Ekologické nároky B. gaini doprovázené "ruderální" životní strategií spolu s rozšířením zasahujícím do Patagonie naznačují, že poslední glaciál přežila v Jižní Americe a že se do Antarktidy rozšířila krátce po jeho skončení. Na ostrově Jamese Rosse, který je klimaticky nejdrsnějším územím, které dnes tato žábronožka obývá byla považována až do roku 2008 za vyhynulou, a to na základě paleolimnologické analýzy několika zdejších jezer, podle které se měla na ostrově vyskytovat asi v letech 4200 až cca 1500 let před dneškem, kdy zde díky změnám v povodí jezer způsobených neoglaciálními podmínkami vymřela. Paleolimnolgický rozbor Monolith Lake předkládané práce ukázal, že byla tato hypotéza chybná a že B. gaini obývala ostrov Jamese Rosse po celou dobu neoglaciálu až do současnosti. Fylogeografická analýza 16S rDNA jedinců B. gaini z Patagonie, Jižních Orknejí, Jižních Shetland a ostrova Jamese Rosse odhalil, že vysoká morfologická variabilita této žábronožky není na úrovni tohoto genu podpořena a že všechny zkoumané populace B. gaini tvoří jeden druh navíc s velmi malým počtem geograficky sdílených haplotypů. Jedinou výjimkou poukazující na delší...
|
|
|
Korýši antarktických jezer - minulost a současnost
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Antarktický kontinent je jednou z nejnevlídnějších oblastí planety a je charakterizován celoročně nízkými teplotami, malými srážkovými úhrny, extenzivní ledovou pokrývkou a nízkým energetickým přísunem ze Slunce. Přesto jeho jezera hostí nejen mikrobiální společenstva a protista, ale v mnoha případech, a to i na těch neextrémnějších lokalitách, se zde vyskytují mnohobuněční živočichové, zejména vířníci a korýši. Minimálně posledních 15 milionů let zažívá Antarktida masivní zalednění, které je rozhodujícím činitelem pro rozšíření organismů na tomto kontinentu. Ačkoliv se původně přepokládalo, že zdejší sladkovodní živočichové nepřežívali kvartérní glaciály in situ, ale migrovali do mírnějších oblastí na severu, dnes se ukazuje, že tomu tak alespoň v některých případech není. Přímé důkazy o přežití vířníků (Notholca sp.) a korýšů (Daphniopsis studeri) na antarktickém kontinentu poskytly paleolimnologické studie provedené v Larsemann Hills a nepřímých důkazů o trvalém osídlení Antarktidy korýši (např. druhem Gladioferens antarcticus) také postupně přibývá. V současnosti žije na Antarktidě asi 14 druhů sladkovodních korýšů, přičemž současné klimatické změny a rychlé oteplování Antarktického poloostrova pravděpodobně povede ke změnám distribuce některých druhů (např. Boeckella poppei, Branchinecta gaini), které...
|
host ::
RSS.