Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 70 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Vocalization of two nightingale species in their hybrid zone
Vokurková, Jana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Osiejuk, Tomasz S. (oponent)
5 ABSTRAKT Ptačí zpěv je jedním ze znaků podléhajících pohlavnímu výběru, které mají zásadní význam pro výběr partnera a udržování prezygotických reprodukčně-izolačních mechanismů. U blízce příbuzných a částečně reprodukčně izolovaných druhů pěvců může při jejich druhotném kontaktu docházet ke změnám v jejich zpěvech, jež mohou buď divergovat a posílit tak izolační mechanismy mezi těmito druhy, nebo se mohou naopak sbližovat, což může přispět k mezidruhovému toku genů. Mým modelovým druhem je slavík tmavý (Luscinia luscinia), u něhož bylo v oblasti společného výskytu se slavíkem obecným (Luscinia megarhynchos) dokumentováno mezidruhové křížení a zároveň i konvergence zpěvů, způsobená kopírováním heterospecifických zpěvů. Toto kopírování může být způsobeno buď geneticky - introgresí, nebo chybným učením druhově specifických zpěvů. Tyto dvě hypotézy jsme posuzovali jak genetickými analýzami DNA tak analýzami nahrávek zpěvů obou druhů slavíků z alopatrie (Česká republika a severovýchodní Polsko) a sympatrie (jihozápadní Polsko - oblast kolem řeky Prosny). Srovnáním mých nahrávek s katalogem zpěvů slavíka obecného z alopatrické populace (Německo) se podařilo zjistit, že naprostá většina samců slavíka tmavého z kontaktní zóny má ve svém repertoáru fráze okopírované od slavíka obecného, tzv. "smíšení zpěváci",...
Fenotypová plasticita a funkce antipredačních morfologických struktur u rodu Daphnia
Brož, Vojtěch ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Šorf, Michal (oponent)
Predátorem indukované obranné mechanismy jsou široce rozšířené mezi živočichy, rostlinami i zástupci dalších skupin skupin. Jedním z modelových taxonů pro výzkum tohoto fenoménu jsou perloočky rodu Daphnia, u kterých je známa řada morfologických, behaviorálních i jiných indukovatelných obranných mechanismů. Mezi nejnápadnější obranné mechanismy patří specializované struktury s antipredačním významem. U mnoha druhů se lze setkat s přítomností helmy, tedy výběžku hlavy, sloužícího jako ochrana před různými bezobratlými predátory. Specifický případ představují dva druhy, u kterých se helma podílí na ochraně před planktonožravými rybami. Další dosti rozšířenou strukturou jsou týlní zoubky, které představují specifickou obranu před dravými larvami koreter (Chaoborus spp.). Méně často se lze setkat i s dalšími typy antipredačních struktur - hlavovými hřebeny a "trnovými korunami". Bakalářská práce shrnuje dostupné informace především o rozšíření, evoluci, funkci a mechanismu vzniku těchto obranných struktur.
Detection and variation of the crayfish plague pathogen in selected crayfish populations
Mojžišová, Michaela ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Buřič, Miloš (oponent)
Račí mor je tzv. "emerging disease", ktorej pôvodcom je oomycéta Aphanomyces astaci, patogén zaradený medzi 100 najhorších invazívnych nepôvodných druhov na svete. Introdukcia tohto patogénu zo Severnej Ameriky do Európy v druhej polovici 19. storočia, viedla ku kolapsom pôvodných európskych populácii rakov. V dnešnej dobre je A. astaci rozšírený v Európe a rozšíril sa i do iných častí sveta a ohrozuje všetky vnímavé druhy rakov neseveroamerického pôvodu. Ciele tejto diplomovej práce boli 1) poskytnúť informácie o úhynoch rakov na račí mor dokumentovaných v nedávnej dobe a pomocou mikrosatelitových a mtDNA markerov odhaliť, ktoré genotypové skupiny ich spôsobili; 2) otestovať zdravo vyzerajúce pôvodné raky pre potenciálny výskyt chronických infekcii spôsobených A. astaci v Česku. Medzi rokmi 2016 až 2018 bolo potvrdených šesť nových úhynov na račí mor, ktoré zahrňovali najmenej päť rôznych kmeňov A. astaci. Moje výsledky poskytujú prvý dôkaz o tom, že genotypová skupina D spôsobila masové úhyny Astacus astacus a Austropotamobius torrentium v Česku. Sekvenovaním mtDNA boli odhalené dva rôzne haplotypy z D haploskupiny, čo naznačuje dva nezávislé zdroje infekcie pravdepodobne, buď z okrasných rakov prítomných v krajine alebo sa rozšírili zo susediacich krajín. Genotypová skupina A bola zaznamenaná u...
Biogeography, phylogeny, ecology and systematics of epigean freshwater Amphipoda in the Carpathian arc and beyond
Copilas-Ciocianu, Denis ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Väinölä, Risto (oponent) ; Trontejl, Peter (oponent)
4 ABSTRAKT(INCZECH) Sladkovodnírůznonožci mají poměrněšpatnouschopnostšíření, mimojinév důsledkuizolovanostiobývanýchstanovišťaabsenceodolnýchpropagulívživotnímcyklu. Většinajejichdruhůjeprotoúzceendemickáarozšířené morfologickydefinovanédruhy ("morfospecies")seskládajízčetnýchgenetickyodlišnýchevolučníchlinií.Takovérozšířenía genetickástrukturajsoupovažoványzareliktyhistorickýchprocesů.OblastKarpatského obloukuprodělalaběhemposledních20 milionůletdramatickýgeomorfologickývývoj: KarpatybylypostupněvyzdviženyzmořeParatethysavmiocénutvořilysouostroví,kterése nakonecspojilodojednohoznejdelšíchhorskýchpásemvEvropě.Tytohoryaokolnínížiny jsou navícobývanérůznorodoufaunoublešivců,cožposkytujeideálníprostředípro testováníhistorickýchbiogeografickýchhypotéz.Výsledkyprezentovanévtétodisertační práciukázaly,žehorskétaxonyroduGammarusvjižníčástiKarpatmajíroztříštěnéa alopatrickéareály,zatímcodruhyrodůNiphargus aSynurella sevětšinouvyskytují sympatrickyanarozsáhlýchúzemích.Následné molekulárnístudiedoložily,žeroztříštěná distribuce druhového komplexu Gammarusfossarum vjihozápadních Karpatech je pravděpodobnědůsledkemrozpadudřívesouvislépevninypředcca16milionylet.Ilokální endemickézápadokarpatskélinienaúzemí MoravyaSlovenskajsoumiocenníhostáří,což naznačuje,žetitoblešivcipřežilipleistocenníklimatickévýkyvyna...
Distribution and genetic variation of invasive crayfish of the genus Orconectes
Filipová, Lenka ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Kozák, Pavel (oponent)
(in Czech) Raci tvoří již po staletí nedílnou součást evropské fauny. V minulosti byli v přírodě loveni a využíváni na konzumaci. V posledních letech však po celém světě dochází stále častěji k invazím živočišných i rostlinných druhů. Následky těchto invazí zasáhly také původní evropské raky, jejichž populace byly z velké části zdecimovány původcem račího moru (oomycetou Aphanomyces astaci, Saprolegniales). Ve snaze nahradit tyto ztracené populace bylo od roku 1890 do Evropy dovezeno několik severoamerických raků, kteří v Evropě dobře prosperují, pro původní druhy ale představují vážné nebezpečí - jsou přenašeči patogenu račího moru a v případě kontaktu s původními druhy je mohou dále infikovat. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na jeden z těchto invazních druhů, raka pruhovaného (O. limosus). Na základě dostupných literárních dat byl O. limosus do Evropy úspěšně introdukován pouze jednou, všichni evropští raci pruhovaní by tedy měli být potomky těchto dovezených jedinců, zcela není ale vyloučena ani možnost dalších, v literatuře nezaznamenaných pokusů o introdukci tohoto raka do Evropy. S cílem zjistit, odkud mohla pocházet zdrojová populace evropských jedinců tohoto druhu jsem sekvenovala mitochondiální gen pro podjednotku I cytochrom c oxidázy (COI) raků pruhovaných z Evropy a Severní...
Environmentální gradienty v korytovitých přehradních nádržích
Stodola, Jakub ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Seďa, Jaromír (oponent)
Výskyt environmentálních gradientů v korytovitých přehradních nádržích je ovlivněn především velikostí nádrže a dobou zdržení vody v ní. Aby se v nádrži mohly gradienty vyskytovat, musí se jednat o dostatečně velkou a dostatečně hlubokou nádrž. V takovéto nádrži pak nalézáme vertikální a horizontální gradienty. Vertikální gradienty jsou poměrně běžné i v jezerech, naproti tomu většina horizontálních gradientů se vyskytuje především v hlubokých korytovitých nádržích. Přehradní nádrže mají několik typických horizontálních gradientů, jako je například gradient živin, kterých směrem od přítoku k hrázi ubývá. Vertikální abiotické gradienty jsou stejné jak pro nádrže, tak pro jezera. Jedná se především o gradienty světla, tepla a rozpuštěného kyslíku. Některé horizontální abiotické gradienty mohou být společné jak pro nádrže, tak jezera. Abiotické gradienty mnohdy ovlivňují i gradienty biotické. Například gradient živin ovlivňuje gradient všech organismů v nádrži. Jednotlivé druhy organismů, žijící v nádržích, preferují určité podmínky prostředí. Ty mohou být dány kombinací těchto gradientů. Preferované oblasti jednotlivých druhů perlooček se mohou značně překrývat. V těchto místech se tedy vyskytují oba rodičovské druhy. Vznikají tak hybridní zóny, kde se mohou křížit příbuzné druhy perlooček komplexu...
Fylogeografie a genetická variabilita bentických korýšů v evropských vnitrozemských vodách
Pešek, Pavel ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá shrnutím známých údajů o geografickém rozložení genealogických linií a genetické variability převážně na vnitrodruhové úrovni a jeho historických příčin u bentických korýšů evropských kontinentálních vod z podtřídy Eumalacostraca. V práci jsou zahrnuty ty druhy, ke kterým bylo publikováno dostatečné množství souvisejících prací. Detailněji je diskutována situace raků rodu Austropotamobius. Současné rozložení genealogických linií vyšších bentických korýšů bylo ovlivněno změnami v propojenosti a obyvatelnosti vodních habitatů. Linie druhové se často oddělily v důsledku geologických a klimatických procesů ve třetihorách, příkladem může být oddělení druhových komplexů račího rodu Austropotamobius, rozdělení druhových linií komplexu blešivce potočního Gammarus fossarum a berušky vodní Asellus aquaticus. Dnešní distribuce vnitrodruhových linií byla silně ovlivněna čtvrtohorními cykly zalednění, se kterými souvisí nejen zánik mnoha ekosystémů při postupu ledovců, ale i vznik nových kolonizačních cest. Takovými byla jezera při okraji tajících ledovců, která využil například blešivec jezerní Gammarus lacustris, nebo ústup moří, který umožnil rakovi bělonohému Austropotamobius pallipes kolonizovat Británii a krabovi říčnímu Potamon fluviatile kolonizovat Itálii a je možná příčinou...
Koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí
Hubová, Jana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Antagonistická koevoluce je hlavní hnací silou v evoluci hostitele a parazita. Hypotéza Červené královny odvozená pro koevoluci hostitele a parazita předpokládá, že paraziti budou vytvářet na své hostitele časově zpožděnou, negativně frekvenčně závislou selekci, která povede k oscilaci genotypů u obou antagonistů. Pro studium koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí jsou (díky jejich vlastnostem) nejčastěji využívané tyto systémy: rozsivka Asterionella a chytridie Zygorhizidium, vodní plž Potamopyrgus a motolice Microphallus, perloočky rodu Daphnia a jejich mikroparaziti. Koevoluce mezi hostitelem a parazitem je příčinou řady fenoménů, jako je například: udržování genetického polymorfismu, časová oscilace frekvence genotypů, přetrvávání sexuálního rozmnožování a lokální adaptace parazitů a hostitelů. Tato práce shrnuje dosavadní publikované poznatky o koevoluci těchto tří systémů hostitel-parazit ve vodním prostředí. Klíčová slova: Hypotéza Červené královny, koevoluce hostitel-parazit, negativní frekvenčně závislá selekce, vodní prostředí, Asterionella formosa, Potamopyrgus antipodarum, Daphnia.
Přenos a detekce račího moru v experimentálních podmínkách
Svoboda, Jiří ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Fiala, Ivan (oponent)
Aphanomyces astaci, původce račího moru, představuje jednu z nejzávažnějších hrozeb pro původní evropské druhy raků, mezi které patří například rak říční (Astacus astacus). Jediným dosud známým způsobem jejich ochrany proti této chorobě je zabránit rozšíření původce račího moru do zbývajících populací. Významným zdrojem nákazy je ve střední Evropě rak pruhovaný (Orconectes limosus), původem severoamerický druh raka, který může ve svých tkáních původce račího moru dlouhodobě hostit. V odborné literatuře se objevily různé hypotézy o časovém omezení šíření A. astaci ze severoamerických raků, například na období jejich úhynu či svlékání, dosud však bez věrohodné experimentální podpory. Cílem této práce bylo zejména testovat, zda je přenos A. astaci ze severoamerických raků omezen pouze na období jejich svlékání či úhynu. Za tímto účelem byly provedeny pokusy o přenos A. astaci, ve kterých jako zdroj infekce sloužili raci pruhovaní parazitovaní původcem račího moru a jako recipienti nenakažení raci pruhovaní či raci říční. Dosaženo bylo prvního relativně spolehlivě doloženého přenosu A. astaci na raka pruhovaného v experimentálních podmínkách. Celkově však snadněji docházelo k přenosu A. astaci na raky říční. Výsledky pokusů jednoznačně dokazují, že spory A. astaci se z raků pruhovaných mohou šířit i mimo období...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 70 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.