Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Vývoj cirkadiánního systému potkana v podmínkách stálého světla
Petrželková, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Kopřivová, Jana (oponent)
Cirkadiánní systém je mechanizmus určený ke generování cirkadiánního času a jeho synchronizaci se solárním cyklem. Jeho funkcí je seřizovat behaviorální a fyziologické funkce 24 hodinovou periodou. Seřizování probíhá pomocí tzv. Dlouhodobé vystavení organizmu podmínkám stálého světla má za následek desynchronizaci cirkadiánních hodin, což může vést k nemálo patologiím. Důsledky nočního světla na organizmus jsou studovány již delší dobu, méně je však studována otázka vlivu stálého světla na vývoj cirkadiánního systému organizmu. Právě této problematice se věnuje má diplomová qPCR jsem zjišťovala, jak se změní rytmus v genů ve vybraných částech mozku potkana, který byl od narození chován na stálém světle. Dále jsem testovala, jaký vliv má expozice stálému světlu v časném vývoji rytmu v lokomoční aktivitě v pozdější fázi života potkana. Klíč cirkadiánní systém, světelná synchronizace, desynchronizace stálým světlem,
Důsledky desynchronizace cirkadiánního systému stálým světlem
Petrželková, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Honzlová, Petra (oponent)
Cirkadiánní hodiny existují v každém organismu a jejich perioda je přibližně 24 hodin. Tato cirkadiánní perioda je udržována i v naprosto neperiodickém prostředí, musí být však přizpůsobena přesnému 24hodinovému solárnímu cyklu pomocí synchronizátoru, tzv. zeitgeberu. Hlavní řídící orgán cirkadiánního rytmu jsou suprachiasmatická jádra (SCN) ve ventrálním hypotalamu. Dále existují periferní hodiny, které se nacházejí například v játrech nebo plicích. Tyto periferní hodiny pracují autonomně, ale SCN je synchronizují s vlastní periodou a fází. Nejdůležitějším zeitgeberem je střídání světla a tmy. Tato bakalářská práce popisuje důsledky podmínek, kdy nedochází k pravidelnému střídání světla a tmy a je místo toho nastoleno konstantní světlo. Konstantní světlo může narušit cirkadiánní rytmus, takzvaně desynchronizovat cirkadiánní hodiny. Práce se zaměřuje na princip desynchronizace stálým světlem a stručně shrnuje vědecké poznatky o vybraných patologiích vzniklých touto desynchronizací cirkadiánního systému. Mezi vybrané patologie patří nádor vaječníku a rakovina prsu, obezita a inzulínová rezistence, předčasné stárnutí a schizofrenie. Klíčová slova stálé světlo, cirkadiánní systém, suprachiasmatické jádro

Viz též: podobná jména autorů
3 Petrželková, Lenka
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.